Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78461/bmid_pravidla-mostarny-JnP-78461.jpg
5
2752
367
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules , 1985
více info...
Přidat komentář
Je zbytečné nabádat lidské bytosti ke klidu: potřebují činy a nevidí-li je kolem sebe, odhodlají se k nim samy.
Přišli jsme na svět proto, abychom byli užiteční.
Vždycky je lepší něco udělat než kritizovat.
Lépe je něco vykonat než lhostejně postávat stranou.
Nic víc než šanci člověk nikdy nedostane.
Pravidla mají své důvody.
Je moudřejší o věcech vědět, než o nich mluvit.
Při každém pokušení se bojte výčitek.
Některé pravidla jsou v pořádku. Ale někdy jsou to jen pravidla pro pravidla. Jde jenom o to dávat si pozor, když je porušuješ.
Tuto knihu jsem četla dlouho. Až skoro v půlce knihy jsem se trochu začetla. Hodně jsem se ztrácela v časech a ve jménech, toho přeskakování tam bylo moc.
Každopádně příběh sám o sobě byl velmi silný!
Já si poslechla audio verzi namluvenou p. Mrkvičkou a za tu tleskám.
Příběh jako takový super, jen mi trošku vadilo, že v každé důležité chvíli, kdy přichází nějaký zvrat, tak není dotaženo do konce. Žádný dialog, žádné vysvětlení prostě to skočí na dobu po....Proto o * méně
Za mě je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. A proto jsem ráda, že i díky letošní ČV jsem se znovu mohla vrátit do St' Clouds a užít si životní příběh jednoho sirotka.
Mimochodem i filmové zpracování je skvělé, i když notně upravené.
Skvělý komentář má uživatel Malýmedvěd.
Ačkoli mám Irvingovy knihy ráda, do téhle jsem se nějak vůbec nemohla začíst. I přes dlouhé popisné pasáže mi tentokrát chyběla květnatá, komplikovaná inteligentní souvětí. Jako by se nechtěl namáhat. Vždycky když už to vypadalo, že se zápletka nějak rozvine, přesunuli jsme se v čase a místě. Snad jen v závěru knihy proběhne malý zvrat, ale na to, jak je kniha obsáhlá, jsem čekala mnohem víc.
Hodně, hodně vyčerpávající čtení, to primárně psychicky. Ač velmi dobře napsané a důležité dílo. Přála jsem si, aby kniha co nejrychleji skončila. Kniha hraje hodně na emoci a útočí na správná místa, o dojemné a smutné momenty není nouze. Mě to přišlo jako příliš zbytečné trápení se nad knihou - nicméně to nebude chyba tohoto díla ale spíše mého rozpoložení, které jsem v ten čas měla. Znovu už bych si ji nepřečetla, určitě jsem ale za tuto zkušenost ráda.
Posloucháno jako audiokniha a bylo to několik naprosto nádherných hodin. Těšila jsem se na každou chvilku, kdy jsem se mohla ponořit do jiného světa. Ke knize není potřeba psát nic jiného. Pokud jste se do ní ještě nepustili, určitě to udělejte. Některá místa jsou hodně popisná a plynou v pomalém tempu, ale to mi v případě audioknihy vůbec nevadilo. Prostě krása!
Krásná knížka. Nechtělo se mi s ní loučit. Poutavě vyprávěný příběh, který nikdy nezapomenu. Chvíli jsem váhala, jestli si mám pustit i film, abych si nezkazila dojem, ale zklamaná jsem nakonec nebyla. Počítala jsem s tím, že dostat na plátno víc jak 600 stránek knihy není jen tak.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
John Irving má pro mně velmi specifický styl vyprávění. Vše popisuje velmi květnatě, mnohy (dle méno vkusu) až moc zdlouhavě.
Samotný příběh mě však velmi bavil. Malý, uzavřený svět sirotčince St.Clouds (u nás v St. Clouds ... a ve zbytku světa ...). Příběhy jednotlivých protagonistů jak v sirotčinci, tak i v sadu/ moštárně byly zajímavé a uvěřitelné.
Ano, těch potratů tam bylo docela dost, ale myslím si, že v tu dobu to bylo opravdu důležité téma a problém kolem kterého se točil život skoro každé ženy.
Výborné dílo. Kniha s velkým příběhem ukazuje, jak je lidské pořád vymýšlet nějaká pravidla a jak lidské je tato pravidla porušovat. Nepřímo se ptá, pro koho ta všechna pravidla vlastně jsou? Pro ty co je píší, nebo pro ty, co je mají dodržovat. Jsou pravidla pro blaho společnosti, nebo pro nějaké to vyšší dobro?
Ve mě to vyvolává hlavně tyto, otázky a schválně, můžete si zkusit na ně odpovědět před i po přečtení.
Má láska pravidla?
Má život pravidla?
ANO-NE-NEVÍM
Můžeme je porušovat?
Můžeme si dávat vlastní pravidla?
ANO-NE-NEVÍM
Mají mít potraty pravidla?
Mají mít sirotčince a jiné instituce pravidla?
ANO-NE-NEVÍM
Může být nevěra, závislost, incest,nebo otcovražda odpuštěna?
Může to všechno být tolerováno podle okolností?
ANO-NE-NEVÍM
Styl vyprávění se mi moc líbil, ano autor je doslova ukecaný a občas rozvleklý. Zápletky šroubuje až k neuvěřitelnosti, ale ve výsledku mu to jako čtenář se zatajeným dechem a bušícím srdcem věřím. Protože kniha otvírá pole pro diskusi a vyvolává spoustu otázek, rozhodně stojí za doporučení a hlavně za přečtení.
Příběh sám o sobě je velmi dobrý. Irving má dar vyprávět. Ovšem po dvoustech stranách potratů jsem byla úplně hotová. Nemohla a nechtěla jsem tohle číst dál. Chápu, že Irving chtěl vysvětlit a přesvědčit o nutnosti potraty legalizovat. Ale k tomu by mi stačilo méně stránek. Jinak je kniha jedinečná, čtenářský zážitek.
Mám za sebou ďalší Irvingov román. Dva dni po dočítaní som počkal, bo som nevedel, čo napísať.
Nesie autorov jasný rukopis, no je iný, príde mi taký "jednoduchší" (najmä čo sa týka plynutia deja, či správania sa postáv), ale zatiaľ prvýkrát (čítam chronologicky) neobsahuje nič o medveďoch, Viedni ani zápasení. Veľmi sa mi páči jeho melancholický tón, ktorý na mňa sála z každej stránky, hoci ho občas prerušia aj zrnká svojského humoru. Možno, keby ho čítam za jesenných dažďov, bol by zážitok z neho hlbší (predsalen tie 30-stupňové spary k nemu až tak nesedia).
V mojom súkromnom rebríčku Garpa síce nepokoril, no zasadol, len o kúštik nižšie. Uvidím, ako dopadnú ďalšie knihy autora, ktoré už stoja v poradovníku na čítanie.
Prvně jsem viděl film, ale velmi dávno, proto mi nijak "nezkazil" četbu. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se začetl (autorův styl psaní mi totiž docela dělal problémy), ale pak jsem se do knihy položil a ani mi nevadil počet stránek. Nikdy jsem se nenudil a upřímně nemůžu přijít na části, které by mi vadily a já chtěl s četbou skončit. Kniha je perfektní jako celek a za sebe nejlépe hodnotím lidské, promyšlené postavy a celkovou plynulost románu. Dokonce i ten jediný vroubek, který jsem v knize našel, tedy to, že jde o VELMI nereálný příběh a že autor využívá různých těžkých strastí života (viz smrt) často pro to, aby nastavil tu pravou emoční atmosféru, mi příliš nevadil. Velmi kladně hodnotím i autorův přístup k otázce ohledně potratů, ale i rasismu či sirotků. Věřím, že i kdyby kniha měla 1.000 stránek, stejně by mě bavila.
Nádherná kniha, zpočátku jsem měla problém se začíst, ale pak mě kniha naprosto uchvátila a vysloveně jsem jí hltala :-). Příběh je nádherný a dojemný, některé pasáže bych řekla, že jsou zbytečně zdlouhavé, ale určitě to knize nijak neškodí :-) můžu tedy doporučit.
Videla som film, ktorý sa mi veľmi páčil a Irvinga považujem za najlepšieho amerického spisovateľa. Má bizarné postavičky, vykresľuje miesto, kde sa dej odohráva veľmi hodnoverne a realisticky, kde cítim atmosféru toho miesta. Avšak,... Ak si porovnám Pravidlá muštárne s Modlitbou za Owena Meanyho, druhá spomenutá kniha má o dosť navrch. Preto len 70 %.
Klasika, kterou jsem se pokoušel dočíst už třikrát, ale povedlo se mi to až letos. Těm marným pokusím se nedivím. Krásný příběh, velký talent líčit některé jeho části a dostat čtenáře do hlavy hrdinů nebo prostředí, kde se vyskytují. Obrovský talent humoru, který ale vytěžuje jen okrajově. Celé se to místy příšerně vleče a hrdinové jsou tak příšerně pasivní, že jsem Pravidla moštárny i tentokrát dvakrát odložil, abych se začetl do jiné knihy. Nakonec jsem to dočetl, ale byl to víc výkon než požitek.
Jedna z nejkrásnějších a nejemotivnějších knih, které jsem četla. Viděla jsem i filmovou verzi, ale ta bohužel knize udělala špatnou reklamu.
Kniha se mi moc líbila. Některé pasáže byly hodně popisné a zdlouhavé, podobně jako ve Jménu růže. Takže jsem je ke konci knihy už přeskakovala a to kniha má přes 600 stránek. Vtipně je taky napsaný doslov od Petra Matouška, celkem jsem se u něho pobavila, kolik slov existuje a jak málo jich znám nebo spíše umím použít ve větě jako on :-).
Pár citátů z knihy: "Nemůžeš nikoho chránit, cvrčku,"namítl Wally. "Můžeš jenom milovat."
Mnohokrát opakovaný citát od Charles Dickens z Davida Copperfielda: "Prokázat, zda se jako hrdina vlastního příběhu projevím sám, anebo zda toto místo zaujme někdo jiný, bude úlohou následujících stránek."
"Dobrou noc princové z Maine, králové Nové Anglie!"
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potrat rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Kniha Pravidla moštárny je v
| Právě čtených | 69x |
| Přečtených | 4 294x |
| Čtenářské výzvě | 242x |
| Doporučených | 428x |
| Knihotéce | 917x |
| Chystám se číst | 1 441x |
| Chci si koupit | 206x |
| dalších seznamech | 25x |
Už je to doba, co jsem tuto knihu četla, ale je to přesně ten typ románu, na který vzpomínáte i po dlouhé době. Kniha, která z vás vytáhne všechny možné emoce. Místy je až morbidní a jde hodně do detailu. Ale komu podrobné popisy nevadí, ten bude nadšený.