Pravidla českého pravopisu

od:


KoupitKoupit eknihu

Pravidla českého pravopisu se speciálně zabývají zejména odchylkami od hláskového pravopisu: * volba mezi i (í) a y (ý). Z tohoto důvodu se rozlišují měkké, tvrdé a obojetné souhlásky a k obojetným souhláskám se vytváří seznamy vyjmenovaných slov. Pravopis koncovek se řídí gramatickými vzory, u koncovek sloves je pak třeba sledovat gramagickou shodu přísudku s podmětem, t. j. pravopis slovesa podřídit gramatickému rodu podmětu, ať už vyjádřeného nebo nevyjádřeného. * používání písmena ě, rozlišování mě a mně, změkčování písmen d, t, n písmenem i * ztráta znělosti některých souhlásek na konci slov nebo ve skupině souhlásek, páry znělých a neznělých souhlásek značené písmenem pro znělou souhlásku * pravopis skupin souhlásek, které se někdy vyslovují zjednodušeně (např. šveska = švestka, cera = dcera, kecky = zastarale kedsky, ale děcko ≠ dětsko, jednostraný = jednostranný, francouský = francouzský) a hláskové změny, které se odrážejí i v pravopise (brandýští a hradečtí, ne brandýsští a hradecčtí) * volba předložky nebo předpony s a z (se a ze) * označování délky samohlásek, volba mezi ú a ů, změny délky při ohýbání slov (dráha – o drahách, prodávat – prodavač, výjimka – výjimečný – vyjímatelný), dubletní tvary * psaní přejatých slov (zachování původního pravopisu, způsoby počeštění, přepis některých písmen s odlišným významem, potlačené zdvojení písmen, volba mezi s a z, označování délky samohlásek, zachování původních i a y), pravidla transkripce * psaní zkratek a značek * pravopis vlastních jmen, zejména kapitalizace (psaní velkých písmen) a pravopis víceslovných vlastních jmen (rozdílná pravidla pro různé typy subjektů), úzus u označení na pomezí vlastního jména (např. první světová válka malými písmeny, Vánoce po reformě pravopisu velkými písmeny), rozlišování vlastních jmen od obecných * jiné případy kapitalizace (vyjádření zvláštního vztahu, začátky větných celků atd.) * hranice slov v písmu, psaní mezer, spojovníků, spojky -li, dělení slov na konci řádku * členicí (interpunkční) znaménka (tečka, čárka, závorka, pomlčka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, tři tečky, odsuvník čili apostrof) * pravopis a zvláštnosti jednotlivých slov (dokumentováno pravopisným slovníkem) Závaznost pravopisné kodifikace Žádný zákon závaznost Pravidel českého pravopisu přímo nestanoví. Pravopisná zvyklost (norma) češtiny je ustalována a sjednocována především Ústavem pro jazyk český a školskou soustavou. Ústav pro jazyk český vydává doporučující publikace (například Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny, Akademický slovník cizích slov) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. Příslušné státní ministerstvo (nyní Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) je obvykle schvaluje pro užívání ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách. Pravidla doporučovaná Ústavem pro jazyk český jsou obecně považována za oficiální....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31565/pravidla-ceskeho-pravopisu-31565.jpg 3.912
Žánr:
Literatura naučná, Učebnice a slovníky
Vydáno:
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
martas006
29.05.2017

Spokojenost.

JLČ
17.04.2017

Asi nejlepší praktické vydání z poslední doby.