Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369662/bmid_prasina-vBL-369662.jpg
4
1176
330
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
I přes nějaké lehké nedostatky a některé příliš veliké náhody v průběhu příběhu je tato knížka opravdu skvělá!
Nelíbí se mi srovnávání s Foglarem, ač ho trochu chápu. Foglarovky jsem přečetl všechny a jediná podobnost je v tajemné čtvrti. Spisovatel byl určitě do jisté míry ovlivněn, pochází snad prý i ze stejného prostředí, takže je to pochopitelné, ale o žádnou vykrádačku se nejedná, naopak se zde rozjíždí velice zajímavý příběh, který má poměrně slušně našlápnuto a to hlavně po dost napínavém začátku! Zhruba od půlky knihy se již tempo zmírnilo, děj začal být poměrně předvídatelný, nicméně závěr mile překvapil a alespoň ve mně vyvolal dejme tomu “hlubší otázku” :) Jsem zvědavý na další směrování děje, protože půda je zde pro něj poměrně zajímavě připravena.
Tak tohle byla paráda. Už dááávno mi není -náct, ale Prašinu jsem si užila se vším všudy. Jízda od začátku do konce, bez zastávek a hluchých míst, bez moralizování a zdlouhavého popisování vztahů. Hlavně akce a napětí. Super. Tři čtvrtě roku jsem nebyla s to se do něčeho začíst, Prašinu jsem si ale užila a jen těžko se od ní otrhávala. Hned jdu na další díl. Doporučuji.
Základní myšlenka tajuplného města ve městě i způsob jeho umístění mi přišlo jako velmi neotřelý nápad. Na základě této podstaty byl stvořen příběh, který skvěle fungoval v budování tajemna v křivolakých uličkách, o něco méně už ve vztazích mezi hlavními hrdiny. Rozuzlení se mi líbilo.
Když jsem tuto knihu objevila tady na databázi, špatně jsem se podívala a myslela si, že to je komiks. To asi kvůli tomu názvu, jak je napsaný... Nicméně jsem si ji přečetla, anotace pořád zněla dobře.
Bylo to hezké dobrodružství, Prašina je zajímavé místo. Jediné, co mi vadilo, byl neohrabaně vyjádřený cit Jirky k En. To jako nemůžou být prostě jen kamarádi? Kam tím autor směřuje?
Mnozí píší o podobnosti s foglarovkami. Ano, oboje je dobrodružná literatura pro děti a mládež. A ano, Prašina se možná svými kulisami vzdáleně podobá Stínadlům. Tím ale veškerá podobnost končí. Jako dítě jsem měla foglarovky i jinou dobrodružnou literaturu pro chlapce načtenou a moc mě to bavilo i jako holku (což moje vrstevnice nedokázaly pochopit). Prašina je v tomto ohledu mnohem neutrálnější a cílí i na dívky i na chlapce. Být dítě, byla bych z takovéhoto dobrodužného příběhu nadšená. A teď, jako dospělá, jsem nadšená také.
Nevím jestli už dětinštím nebo co ale poslední dobou čtu docela dost knížek pro děti. Tahle je poslední dobou dost slavná, tak jsem byla zvědavá. A i když nejsem cílová skupina, tak se mi to líbilo (až na ty, pozor spoiler, mrtvé hraboše ).
Samozřejmě někdy se postavy chovaly trochu naivně, ale za prvé, bylo to přiměřeně jejich věku, za druhé je to pro děti. Za druhé ospravedlňuje i chování hlavního záporáka a dvou z jeho čtyř poskoků. Závěr byl pro mě dost nečekaný.
(Ale neuškodila by nějaká mapka, někdy měla jsem problém si to představit.)
Autor sice umně popisuje křivolaké uličky, ale to je asi tak jediná podobnost s foglarovkami.
Většinu příběhu tvoří popis Prašiny. Na jedné straně autor buduje napětí, děti se plíží temnými zákoutími, zatajují dech, ale když se navzájem ztratí, tak křičí jako na lesy.
Charakteristika postav mi přišla povrchní. Pokud by třináctileté děti zůstaly týden bez rodičů, nebo jdou za školu, tak to by bylo asi na sociálku :-)
Postava Hanuše Nápravníka mi připomněla všeuměla Járu Cimrmana :-)
Nelíbí se mi, když proti bezbranným dětem stojí ozbrojení dospěláci.
Ilustrace Karla Osohy a grafická úprava mě sice nalákaly na cestu do Prašiny, ale děj mě nepřesvědčil, abych se do Prašiny vydal znovu. Možná časem...
Každopádně v Prašině bych se nechtěl ocitnout.
ČV 2021 - kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěl ocitnout
Podle mě je tato kniha velmi dobře napsaná a ilustrovaná. Má mnoho zvratů a odhalení. Je akční a mnohdy i smutná. I čtenář musí někdy něco vymýšlet. Celkově tomu nemám co vytknout.
Jakožto milovnice Foglarovek jsem měla velká očekávání - a nebyla zklamaná. Skvělá atmosféra, zajímavá myšlenka, napětí - někdy až příliš (ti padouši byli prostě všude :) ). Věřím, že za pár let kniha zaujme moje děti stejně jako mě.
Skvělý!
Akční, má to spád, nápad, napětí, je to chytrý a dobrodružství z toho kouká už na dálku...
Pro všechny milovníky Foglara návrat do dětských let a pro děti jeho modernější verze.
Byl to skvělý únik do křivolakých uliček a temných zákoutí. Doporučuju!
"Rychlé šípy" pro 21. století? Netuším, foglarovky jsem nikdy nečetla. Ani dobrodružné literatuře pro děti a mládež jsem nikdy neholdovala (ani jako cílová skupina), ale právě proto mě Prašina vzhledem ke svému úspěchu zaujala.
Zpočátku jsem byla nadšená samotnou myšlenkou tajemné, zapadlé čtvrti uprostřed Prahy, kde nefungují moderní technologie a v chátrajících domech žijí „šedí lidé s obráceným myšlením“.
Jenže honba za záhadou Prašiny se pod rukama hrdinů rychle mění mění v řadu různě (ne)pravděpodobných, (ne)šťastných a zmatených příhod. Autor "umí" popisy a čtivě zpracovává i akční scény – jenže ty sklouzávají k jednotvárnosti, protože děti proti dospělým jednoduše nemají ve fyzické konfrontaci šanci.
I vývoj charakterů dětských hrdinů je v rámci knihy dost nevyrovnaný. Jsou na svůj věk (13 let?!) neuvěřitelně vyspělí a hrozně vážní - ona celá situace sice vážná je, ale jim chybí alespoň špetka naivity, opravdové dětskosti, a zároveň jsou příšerně plošší, definování spíše potřebami příběhu, než vlastní osobitostí. Korunu tomu pak nasadil slabomyslný pitomec Tonda a Jirkovy myšlenkové pochody.
Drhnou i dialogy a zápletka. Jako celek je to dost temné, hloubavé. Drastičnost některých scén mě v první chvíli překvapila, ale jakožto člověka, který od 10 let četl Stopy hrůzy, nijak nepohoršila. Záporáci jsou skutečně "záporní" a neštítí se dětským hrdinům ubližovat. Přítomná je i smrt – a nikoliv jen v náznacích, ale v celé ryzí surovosti.
Prašina se však postupně stává jen kulisou, která hrdinům z pricncipu komplikuje život. Konečné „odhalení“ mě odrovnalo, ale vůbec ne v pozitivním slova smyslu. To už jsem fakt nepokytě fanda Hroudovi. :D
(btw 667. hodnocení, ano, zničila jsem to krásné ďábelské číslo :)
Koupeno pro vnuka. A mohu říct,že je to úžasný příběh s atmosférou, která vtáhne a nepustí ani babičku ;-)
Je to objev. Skutečně. Že někdo u nás dokáže napsat příběh se skutečnou atmosférou, ne jen "jako", který je plný zvratů, příběh zrady a svým způsobem i lásky a to ze současné "Prahy", to je skutečně událost. To srovnávání s Foglarovkama je sice na místě, ale zároveň to příběhu trochu ubližuje, protože jediné, co lze s Foglarem srovnávat, je to tajemství neprozkoumaného a potemnělého místa (Stínadla). Ale jinak je příběh z ryzí současnosti, člověk neví, jestli děti jdou po stopě génia nebo maniaka, jestli jde skutečně o záchranu lidstva nebo jen o prachsprostý byznys. Tedy skutečně oceňuji vykreslení atmosféry a to prostřednictvím situací, pokud se chystá filmová adaptace, nesmí to nikdo ale pokazit. Klidně by to mohlo být natočeno jako komiks, jako Alois Nebel. Tu poslední hvězdičku tomu nedávám proto, že někdy je to trochu předpokládané (viděl jsem na dítěti, kterému jsem knížku četl, které odhadlo, kdo na scénu vstoupí). Ale i mě jako dospěláka to bavilo. A prý ty další díly jsou ještě lepší!
(SPOILER) Čekala jsem, že mě kniha moc bavit nebude... připomínala mi Foglarovky a na ty já upřímně moc nejsem. K mému překvapení mě velice vtáhla, pohltila mě zvědavost, ale koncem jsem byla trochu zklamaná. Doufala jsem, že vysvětlení Prašiny bude trochu složitější a zůstane u "nadpřirozena" - ale to nemění nic na kvalitě knihy, to je spíš můj osobní pohled.
Začátek knihy mě úplně nadchnul, nápad originální a zajímavý, postavy sympatické, děj překvapivě drsný a foglarovsky strašidelný.
Ale nakonec jsem knihu dočítala spíš z donucení, protože se to celé nějak pokazilo jak z hlediska děje, tak z hlediska charakterizace postav. Určitě to není špatné čtení, ale počáteční nadšení prostě během četby opadlo.
Tak jsem se nechala zlákat chválou a opěvováním této knihy a musela si ji přečíst taky.
Z knihy jsem byla překvapená, vážně se mi líbila. Je to plné dobrodružství, akce a napětí (někdy až moc, zase mi trochu přišlo, že na jejich věk neměli ani chvilku odpočinku, něco bylo už přehnané). Děj opravdu sviští, akce se zastaví jen v pár momentech. A ten konec! Ten jsem upřímně nečekala :)
Vynikající prostředí v moderním světě, ale ve tmě bez moderních technologií, bylo zajímavé a dobře vykreslené. Kniha je originální se skvělou temnou atmosférou. Příběh se autorovi opravdu povedl a ilustrace ho krásně doplňují. Za mě super.
PS: ocenila bych i mapku Prahy :(
Je mi 33 let, takže nejsem úplně cílová skupina kniha, přesto jsem byla nadšená. Ty popisy starých uliček, opuštěných domů, Prašiny, ta atmosféra, skvělá. Příběh mě taky moc bavil, bylo to pro mě napinave, trnula jsem, co se stane. I rozuzlení mě bavilo. Určitě si přečtu druhy díl
Wow. Moc se mi to líbilo, mělo to logiku, prostě úžasná knížka, od které neodtrhnete oči. Na můj vkus až moc málo stránek :-). Doporučuji dětem i starším čtenářům.
Jako dospělý čtenář jsem od toho nos nemohla odtrhnout. Napínavé, nápadité, čtivé. Nečekané zvraty a krásně vytvořená atmosféra.
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství pro děti od 9 let parta dětí pro chlapce Cena Jiřího Ortena – nominace
Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Kniha Prašina je v
| Právě čtených | 40x |
| Přečtených | 1 647x |
| Čtenářské výzvě | 314x |
| Doporučených | 127x |
| Knihotéce | 284x |
| Chystám se číst | 434x |
| Chci si koupit | 122x |
| dalších seznamech | 18x |
(SPOILER) Dětské dobrodružné knihy mohu číst i dnes, takže moje rozpaky z knihy nejsou způsobené tím, že jde o dětskou literaturu.
Plusem je pro mě rozhodně samotná Prašina; přestože předpokládám, že jejím předobrazem jsou Foglarova Stínadla, tady mi ta nápodoba nevadí, líbí se mi i její konkrétní umístění do současné Prahy. Někdo to kritizuje, pro mě to je ale z celé knížky to nejlepší. Představa, že někde za Muzeem začíná zeď tajemné čtvrti s technologiemi 19.století a její věže lze dohlédnout z proseckého sídliště, mě dost bavila. Dobrý nápad s kapkou absurdity, protože do mapy Prahy se mi celá ta obří čtvrť nějak nemůže vejít…
To je ale asi tak vše, co mě opravdu chytlo; dětské postavy pro mě nebyly moc uvěřitelné, děj sice zdánlivě napínavý a stále akční, ale po opakovaných honičkách, opakovaných dopadeních a opakovaných útěcích ztrácel na síle. Odhalené tajemství Prašiny je docela fajn, ale celkově závěr nic moc… I když tajemný obří stroj, plný koleček, převodních pák, trubek a syčící páry mě pobavil, ze stejného důvodu, jako celá Prašina.
A zdálo se mi přece jen dost z Foglara: smrt po pádu z výšky, děj umístěný do kostelní zvonice, sirotek – geniální vynálezce, čenichání za dveřmi dětské klubovny, zhrzený kamarád - zrádce…
Ale přece jen, chválím dramatické ilustrace a myslím si, že pokud by šlo o komiks, mohlo by být výborné.