Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů
Pavel Mandys , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309662/bmid_praha-noir-sYQ-309662.jpg
4
356
100
Autoři povídek: Cigan, Goffa, Hejdová, Klevisová, Kopřiva, Neff, Procházka, Pilátová, Soukupová, Sýkora, Stančík, Šabach, Tučková, Urban. Kolik tváří můžou mít pražské zločiny, záhady a tajemství? Čtrnáct předních českých autorů přijalo výzvu nabídnout na tuto otázku odpověď a navázat tak na bohatou tradici kriminálních a tajemných příběhů s pražskými náměty. Výsledkem je ojedinělý a stylově pestře laděný soubor, který nabízí setkání se zavedenými jmény české literární scény i budoucími hvězdami a je současně svérazným průvodcem po tradičních i méně známých pražských lokalitách. S Michaelou Klevisovou se vydáme na žižkovské nákladové nádraží, s Milošem Urbanem na Karlův most, v akčních příbězích Štěpána Kopřivy a Martina Goffy navštívíme Hostivař a Vyšehrad, Michal Sýkora se vydává na pražský Pohořelec, Petr Stančík nahlíží do tajemného světa zaniklého židovského ghetta, Petra Soukupová líčí nevysvětlitelné zmizení ve Stromovce, Kateřina Tučková zkoumá temnou minulost starého domu na vltavském nábřeží… Objevný svazek, uspořádaný literárním kritikem Pavlem Mandysem, vychází souběžně v české a americké verzi, kterou newyorské nakladatelství Akashic Books zařadilo do své prestižní řady Noir.... celý text
Přidat komentář
Některé povídky byly skvělé (Persy Thrilington), jiné napínavé (Mrtvá holka z čerťáku), další pobavily (Olda č. 3); byly i takové, které jsem nedočetla (Zázračný amulet), a nebo takové, které mě moc nezaujaly (Další nejhorší den). Na celé knize mi jako nejlepší přišel samotný nápad na vytvoření takovéhoto tematického souboru.
Asi jsem od této knížky čekala něco víc, nebo spíše něco jiného. Úplně mi není jasné, co je vlastně "noir", i když se nám to Pavel mandys snaží vysvětlit v předmluvě. Sám ovšem přiznává, že autorů pravých noir detektivek se v ČR moc nevyskytuje a tak knihu doplnil alespoň zvučnými jmény. Najdeme tu 14 detektivně laděných povídek rozdělených do 4 tematických kategorií. Povídky se vážou ke konkrétním místům v Praze, ale u většiny z nich to působí trochu uměle. Pokud by se příběh odehrál kdekoliv jinde, vyzněla by pointa nastejno. Nejvíc se mi líbily povídky těchto autorů: Procházka, Neff, Stančík, Tučková, Sýkora, Soukupová.
Urban mne tentokrát zklamal. Příjemně překvapili Procházka, Tučková, Klevisová a Soukupová. Ostatní nezaujali.
Výborný nápad a celý koncept knihy, zpracování a kvalita se pak už samozřejmě liší povídka od povídky. Nejlepší noirovka jednoznačně Mrtvá holka z čerťáku od Jiřího Walkera Procházky s hutnou ponurou atmosférou a výborně budovaným příběhem, perfektními postavami, především pravého noirového detektiva. Méně noirové, ale také výborné a propracované atmosférické povídky jsou Kabinet sedmi probodnutých knih od Petra Stančíka (trochu takový historický noir), Život a dílo baronky Mautnicové od Kateřiny Tučkové, Percy Thrillington od Michala Sýkory, Další nejhorší den od Petry Soukupové a Olda č. 3 od Ireny Hejdové. Naopak za ne moc povedenou bych označil povídku Opukový kruh od Ondřeje Neffa, která je nesmylsná a krkolomná, vzbuzující pocit nepropracovanosti až odbytí. Taky se mi moc nelíbila povídka Zázračný amulet od Karola Sidona alias Chaima Cigana, která byla bez zajímavější atmosféry a popisy dějů a událostí byly až příliš hodnotící, skoro návodné (jaký rozdíl oproti Kateřině Tučkové a její elegantně napsané povídce ze stejné doby). Svým nešťastným způsobem zajímavá byla také poslední povídka Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete od Petra Šabacha, která byla sice poutavá, ale její závěr... tak trochu chyběl. Celkově si myslím, že se kniha povedla... ale stejně tak si myslím, že se někteří autoři mohli více držet noirového námětu a mohli více zabrousit do mnoha temných zákoutí Prahy, která jsou pro noirová vyšetřování zločinů nerudnými samotářskými detektivy jako stvořená.
Na četbu jsem se těšila, slibovala jsem si napínavý a neotřelý čtenářský zážitek a dostavil se. Je to skutečná lahůdka i pro povídkové nemilovníky. Žádná z povídek není ani nudná ani průměrná. U mě vítězí Život a dílo baronky Mautnicové a v těsném závěsu Opukový kruh s Oldou číslo 3.
Všechny povídky mě ohromně bavily. Každá je trošičku jiná, líbilo se mi, že jsem mohla srovnat styly jednotlivých autorů. Vydání této knihy byl rozhodně skvělý počin.
Bavilo mě, jak je každá povídka trochu jiná, celé je to takové pestré. Četla jsem na přeskáčku intuitivně na co jsem zrovna měla náladu. Objevuje se tu názor, že povídky nejsou dosti "noir". Upřímně nevím úplně přesně, co si představit pod pojmem "noir". Musí tam být drsní chlapi a podsvětí??? Vzhledem k tomu, že jsem od "noir" čekala jednoduše temné příběhy, tak žádnou takovou výhradu nemám.
Vcelku zklamání, asi jsem čekala něco výraznějšího, většina povídek mě ale moc nebavila a podle mě se jich dost i minulo žánrem. Dost možná byl semtam i přehmat editora při výběru autorů.
Šabach, který nesmí chybět v žádné antologii, ale zrovna tady by klidně mohl - není to ani trochu jeho šálek kávy. Některé z povídek jsem prosvištěla, protože nebavily ani za mák (Cigan, Urban, Neff), některými jsem se prokousala, ale vší silou, například povídka Hejdové byla tak nějak hystericky naivní, vycucaná z (ufiklého) prstu. S psaním Soukupové mám obecně problém a nezměnilo se to. Něco nebylo špatné, ale nesedělo mi tak úplně do této sbírky (Tučková). Pak bylo pár dobrých, ale žádných obřích pecek (Sýkora, Klevisová, Goffa). Kopřiva moc dobrý, to svištělo, Stančík parádní, ale vlastně jen Mlýn na mumie scuklý do povídky. Z celé sbírky mi naprosto vyčníval Procházka, to sedlo a navíc vybral pro detektivku parádní prostředí světských z "Matějské".
Celkově ale převládá zklamání, chtělo by to více úderných point a svištivých zápletek.
PS: Parádní obálka.
Zajímavá sbírka detektivních povídek. Jen toho noiru by mohlo být víc.
Více v odkazu v recenzích.
krásně upravená knížka, super předmluva a grafika... nejvíce se mi líbila povídka od Soukupové, ale zase byla asi nejméně noir
Některé byly slabší, jiné skvělé, celkově to šlo :-) Nejvíc se mi líbila ta od Tučkové.
Antologie bezesporu zajímavá pro své zařazení do mezinárodní edice Noir, ale stejnou měrou i odvedenou prací editora Pavla Mandyse, která se projevuje v čisté stylistice jednotlivých povídek. Buď, anebo ze sebe autoři skutečně vydali to nejlepší v rámci zahraniční prezentace. Protože mě až překvapila ukázněnost některých spisovatelů, jejichž práce normálně ani moc nemusím.
Ohledně kvality textů je to už trochu diskutabilnější. Samotná tématika totiž přímo vybízí k osobním dramatům, spíš než k detektivce s břitkou pointou, pročež se příběhy pohybují nejčastěji ve všednější rovině. Hodně silná je trojice Kopřiva, Procházka a Goffa, ale nezklamou ani dámy v zastoupení Soukupové, Tučkové a Klevisové. U mě osobně pak nejvíc bodoval Petr Stančík s bláznivou prozaickou skečí.
Jako průřez zajímavých variací na téma zločin od současné české literární špičky působí kniha skutečně důstojně. Pro jednou jsem ani neměl dojem, že čtu sborník prací začínajících tvůrců, což byla velmi příjemná změna.
Táto zbierka je ako graf sinusoidy. Na Y ose je kvalita. Niektoré veci dobré iné priemerné ale našli sa aj také pri ktorý som si vravel wtf čo to tu robí. A nebolo ich málo
Vynikající nápad, moc se mi líbilo zpracování knihy a to, že každá povídka byla z jiné části Prahy, v knize vyznačené. Kniha jako celek se mi velmi líbila. Samozřejmě, že některé povídky mě zaujaly více, jiné méně, některý spisovatel a jeho styl je mi bližší, přesto hodnotím autorskou různorodost jako výrazný klad knihy a s každou další povídkou jsem byla napjatá, jak daný autor téma uchopil a zpracoval. Vyzdvihla bych zejména povídky první části "Ostří hoši" (autoři M. Goffa, Š. Kopřiva, M. Urban, J. W. Procházka), ty se mi velmi líbily, a byly podle mého názoru ještě spolu s také povedenou povídkou M. Pilátové nejvíc "noir".
Kniha povídek kvalitativně někdy tak nízko, že by se o ní daly otírat podrážky, a někdy tak vysoko, že vám na moment zastíní slunce. Zkrátka při čtení si připadáte jako na lochnesce, ale vsadím se, že to vadit nebude, stejně jako to nevadilo mě. Pravděpodobně bych si knihy vůbec nevšimla, kdybych nebyla skalním fanouškem Kateřiny Tučkové (a už se mi kroutí palce z čekání na její Bílou vodu). A nezklamala. Povídka s dějem, skvěle vykreslenými postavami, oblíbenými dokument minulosti a skoro byste i věřili, že i téhle věnovala pověstné měsíce bádání. Mezi další povídky, které oslovily, patří Mrtvá holka z čerťáku Jiřího W. Procházky, Percy Thrillington Michala Sýkory nebo Další nejhorší den Petry Soukupové.
Opravdu těžké hodnotit knihu povídek, ale jako celek se mi napad líbil, slabší povídky vyvazily ty více povedené. Za me rozhodne jedny z nejlepších od Ondřeje Neffa, Kateřiny Tuckove, Michala Sýkory,Petry Soukupové a Ireny Hejdové.
Je obtížné tuto povídkovou knihu hodnotit jako celek, je však hezkým náhledem na práci našich předních spisovatelů a ukázkou jejich stylu. Absolutně mimo noirovou mísu se mi jevily příspěvky Karola Sidona a Kateřiny Tučkové, naopak bych rád vyzdvihl povídky Petra Stančíka, Jiřího W. Procházky, Michala Sýkory a Petry Soukupové. Praha nabízí spoustu možností pro kreativitu a temných míst máme dost a dost. Ne všichni však využili potenciál a opustili své zajeté koleje, případně klišé...
Štítky knihy
Praha povídky detektivní a krimi romány tajemno záhady židovská ghetta detektivní drsná škola české detektivky noir (literatura)
Část díla
- Amatéři 2016
- Další nejhorší den 2016
- Kabinet sedmi probodnutých knih 2016
- Lepší život 2016
- Mizení na mostě 2016
Kniha Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 474x |
| Čtenářské výzvě | 202x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 132x |
| Chystám se číst | 147x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 1x |
Tak mně se asi tak nějak líbily všechny povídky...některé méně, některé více...ale určitě jsem u žádné neměla pocit, že by mě nebavila nebo už bych ji chtěla "mít z krku" :-)