Pracovat i žít

31.10.2020

Když jsem byla velmi, velmi mladá, na knihách Anselma Grüna se mi "nezdálo", jak mísí dohromady jazyk psychologie a spirituality, měla jsem pocit, že v důsledku ponižují křesťanství na pouhou psychohygienickou techniku.
Teď už mi občanský průkaz tvrdí, že vůbec nejsem mladá, Grünovu způsobu psaní jsem přivykla a pochopila jsem, že ani hluboce náboženský rozměr života nezprošťuje člověka odpovědnosti k jeho tělu a mysli a nakolik je v lidských silách diagnostikovat a léčit, jsme všichni povinni věnovat si pozornost, rozpoznávat to nezdravé a upravovat svou "životosprávu" jak na fyzické, tak na psychické rovině. A degradace vztahu s Bohem na "techniku"? Každý hluboce pravdivý prožitek nám dává odvahu čelit nepravdivým iluzím, s takovou oporou v zádech je dokážeme snadněji relativizovat, omezovat jejich vliv na náš život. Možná se nám v první řadě vybaví ten druh konfrontací, který nás usvědčuje z pozitivních iluzí - když se nepříjemně provalí naše zbabělost, lakota a podobně. Ale to jsme ještě daleko od podstaty. Skutečnou pravdu o sobě nalézáme v hlubokém láskyplném vztahu, ať je to osobní zkušenost s Bohem, nebo určitý odraz v dobře fungujícím mezilidském vztahu. Tam jsme konečně konfrontováni s naším určením, se zdroji do nás vloženými a povoláním, k jehož naplnění směřujeme - povoláním k životu, radosti, čistotě, k lásce. Člověk v milostném vztahu toto přirozeně prožívá, a přitom ho ani nenapadne pojímat tento vztah jako techniku osobního zdokonalení. Stejně to platí o křesťanství jako vztahu k Bohu a já uznávám, že autor o tom mluví zcela adekvátně.

Jen menší část textů v této knize je uplatnitelná výhradně pro vedoucí pracovníky. Zbytek je užitečný každému - všichni se potýkáme se svými emocemi, se stresem, všichni máme slabosti, jsou na nás vznášeny protichůdné požadavky, musíme řešit složité mezilidské situace, jsme uvrženi do nezdravého prostředí, které se někdy dostává až do konfliktu s naším svědomím.