Pozůstalé básně
Vítězslav Nezval
Obsahuje: Melancholičtí upíři -- Jitro -- Říkadla -- Štyrský a Toyen -- Pražská domovní znamení a další verše. Uspořádal Milan Blahynka, text k vydání připravila Kateřina Blahynková, která spolu s pořadatelem svazku napsala také ediční poznámky.
Přidat komentář
Přiznám se, že dočtení Pozůstalých básní byla výzva. Poezie není můj šálek čaje, ale Melancholičtí upíři se ukázali jako velmi příjemné čtení. Za zmínku stojí také Štyrský a Toyen, které jsou připomínkou slavných surrealistů, ale pak už to bylo jen o letmých záblescích, zajímavých slovních spojeních a také o přeskakování proletářských básní, na které jsem neměla nervy. Nezvalova tvorba dvacátých a třicátých let byla čtenářsky velmi přívětivá, ale pak už to pro mě, nestálo za moc.
Autorovy další knížky
2001 | Manon Lescaut |
1969 | Edison |
1999 | Básně noci |
1966 | Sbohem a šáteček |
1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Kniha Pozůstalé básně je v
Přečtených | 3x |
Knihotéce | 1x |
Chystám se číst | 2x |
Chci si koupit | 1x |
dalších seznamech | 1x |
V životě jsem nepoznala Nezvalovu mladickou dekadentní polohu, netušila jsem, že je vůbec schopný takového pesimismu, bylo mi, jako bych objevila někoho nového, a líbilo se mi to. Všichni si tak nějak myslíme, jak se píše i v doslovu, že vydal všechno, co napsal, ale jak dokazují tyto pozůstalé básně, vůbec to tak nebylo, jsou tu i takové milé, vyloženě dětinské kravinky, ale je tam i jedna, Torzo, která by klidně mohla patřit autorovi dvacátých let 21. století, tím svým stylem. A na konci, ty básničky předznamenávající smrt, z toho mrazí.