Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385055/bmid_pouta-KeY-385055.jpg
4
688
171
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2018 , Odeon
Originální název:
Les Loyautés , 2018
více info...
Přidat komentář
Novela, která dokáže čtenáře spoutat emocemi. Čtyři postavy, čtyři pohledy, které se vzájemně proplétají, dívají se subjektivně na dění kolem sebe - a splétají tak pro čtenáře temné rodinné příběhy... Co je příčinou všech těch tragických osudů? Pro autorku jsou to rodinná pouta - ovlivňují každého a svazují, ať chce, nebo ne. Těžké, emocionálně nabité a bezvýchodné... Přece jen jsem čekala alespoň trochu naděje, tady ale žádná nezbyla. Bohužel.
Styl autorky se mi zpočátku velice líbil. Postupně mi všichni přišli tolik přesyceni traumaty a bezvýchodností, že se ve mně cosi brání abych se cítila víc než nezaujatou pozorovatelkou. Jak píše czerwa - nefunkčnost je středobodem a mě to všechno nějak minulo.
Nevím čím to je, ale zatím se nedokážu na styl Delphine správně naladit, přesto, že téma mě na první dobrou zaujalo a je tu tolik chvály . . . Ještě jí dám šanci :o)
2/4
Zajímavá sonda do na pohled úplně odlišných, a přesto natolik provázaných lidí. Líbil se mi příběh i styl psaní. Na druhou stranu mi tam "něco" chybělo, možná větší rozpracovanost některých příběhů, abych mohla dát plné hodnocení
3,5*
Ačkoli mi tahle kniha přišla jako nejslabší od Delphine de Vigan, opět mě velice zasáhla. Četla se sama, postavy byly velice reálné a autorka to s obtížnými tématy umí.
Vzájemně se prolínající mikropříběhy, v nichž každý – dítě i dospělý – něčím trpí. Každý se s tím „vyrovnává“ po svém. Každý potřebuje pomoc.
Z mého pohledu poukázání na současnou nefunkčnost systémů, a to jak těch velkých, jako je škola, i těch nejmenších, jako je rodina.
Kratinká a smutná novela, kde se střídají čtyři ústřední postavy: dva dvanáctiletí kluci, učitelka Hélene se vzpomínkami na své kruté dětství a Cecile - matka jednoho z hochů, která právě zjistila, že manžel žije paralelním životem, v kterém je úplně jiným, odporným člověkem. Na pouhých 150 stránkách je úsporně a výstižně popsaný život v rozpadlé rodině, vzpomínky na domácí násilí, chování mladého, nejspíš nemocného teenagera, který se raději chce upít alkoholem k smrti, a všech 150 stran je nabitých silnými emocemi.
Pouta se mi líbila, úžasně psané, ale "Vděk" se mi líbil přece jen víc.
Jak toto začnete číst, odložíte knihu až na poslední stránce. Stručné, jasné, bez zbytečných manýr. Rozehráno několik partií a každá uvěřitelná. Navzdory blahobytu a technice je dnes možná těžší být dítětem než kdy dříve.
Přečteno na jeden zátah, ale na rozdíl od Vděku na ni časem zapomenu.
Fantastická jednohubka! Nic nechybí, nic nepřebývá. Styl de Vigan je v této novele úsporný ještě o něco více než v ostatních, a to se mi vážně líbí.
-------
„Přesto jsem zbloudila z cesty. Ano, byla jsem možná rackem, kterého polapila ropná skvrna, dnes se však kupodivu podobám tomu havranovi z pohádky, kterou mi vyprávěla babička, tomu prachsprostému ebenově černému opeřenci, který snil o tom, že bude bílý. Protože ta bajka má pokračování: pták se nejprve vyválí v bílém mastku, potom v mouce, jenomže tenhle trik nemá dlouhého trvání a brzy pomine. A tak se havran celý vymáchá v kýblu s bílou barvou, v níž nakonec uvízne. Jsem tenhle černý pták, který chtěl být bílý a zradil své blízké."
Neutěšené rodinné vztahy, životní situace, slepé uličky se všemi očekávatelnými zákrutami a odbočkami. Delphine de Vigan neopouští parketu, která jí sedí navzdory tomu, že občas už balancuje na hraně vykradení sebe samé. Dobře, svižně napsáno, ale nijak mě nepřekvapila.
Silné čtení o tom, co vše dokáže lidi spoutat v jejich životech, a jaké důsledky to všechno může mít.
@knihodura
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování. Byla to síla, až mi ke konci běhal mráz po zádech. Knížka mne oslovila i z důvodu, že mám syna v podobném věku
Moc zajímavě a hezky napsané. Původně jsem dal 5*, ale vrátil jsem se za dva měsíce a vůbec jsem nevěděl, že jsem knihu četl o čem byla... dávám tedy 4*
mně tohle ženské terapeuticky ufňukané psaní bez jakéhokoli přesahu nebo nadhledu nehoví
Velmi zajímavé čtení, překvapilo mě, že na tak malé ploše dokáže autorka obsáhnout tak mnoho.
Théo, Mathis, Cécile i Hélène - čtyři hlavní postavy, které jsou vzájemně propojené a jejichž vyprávění spolu úzce souvisí. A hlavně všichni jsou svým způsobem spoutaní.
Pouta je druhá autorčina kniha, kterou jsem četla. První byl Vděk, který se mi líbil víc. Pouta jsou obsahově víc smutnější a vážnější. Myslím, že je potřeba mít tu správnou náladu na přečtení této knihy.
Hlavními aktéry této knihy jsou spolužáci Théo a Mathis, jejich rodiče a učitelé – všichni „postižení“ svými traumaty, nespokojeností, neschopností, vykolejením z hlavní dráhy svých malých životů.
Opět další krásná, ale smutná kniha od autorky. To, co Delphine de Vigan dokáže vykouzlit na 140 stranách, je úplně neskutečné. Její knihy miluji pro to, jak dokáže s pár dobře zvolenými slovy vykouzlit takové emoce, na které jen tak nezapomenete.
Kniha nám ukazuje, jak těžké je se vymanit z pout, ať už manželských, rodinných nebo třeba přátelských. To, jak máme v sobě zakořeněný jakýsi model, který dodržujeme i přesto, že bez něj by nám bylo rozhodně lépe.
Příběh je plný myšlenek a situací, které Vás donutí zamyslet se, jak to vlastně máte Vy a jestli třeba nejste spoutáni proti své vůli….
Autorčiny knihy miluji, vždycky toho ve mně spoustu zanechají a rozhodně se k nim budu vracet.
Štítky knihy
francouzská literatura učitelé, učitelky alkohol rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Pouta je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 866x |
| Čtenářské výzvě | 83x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 404x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 4x |
Příběh je to poutavý, problémy předpubertální mládeže v nefunkčních rodinách zajímá jistě hodně čtenářek. Literárně velmi kvalitní, nejsou zde žádné fauly ba naopak, přehledné vyprávění je na potřebné výši. Přivítal bych lepší, podrobnější zakončení, ale to už by možná byl polopatismus.