Potápěč

03.05.2021

Další propracovaná lahůdka od Jeffa Lemire. Kresba i příběh v dokonalé rovnováze. Nádherně to nakonec do sebe zapadne. Dějově je to trochu očekávaný průběh, ale to vůbec nevadí a vlastně je skvělé, že se Lemire u těch svých komiksových románů (jako jsou Essex County, Rváč, Plutona a Potápěč) drží více méně klasického civilního stylu vyprávění jen s občasnými náznaky určité fantastičnosti nebo spíš mysterióznosti. Doporučuji.

15.04.2021

Můj vztah k autorovi je stále stejný. Zbožňuju ho. Vážně jo. Vždycky když mu má vyjít nová kniha, strašně se na ní těším. Rozbalim z krabice a koukám na ní. A přesně v tenhle moment se stane pokaždé to samé. Knihu odložim. Nejde o to, že jsem mešuge a tohle mi stačí k uspokojení ducha ani nemám syndrom neklidné platební karty na internetu. (A mešuge jsem úplně z jiného důvodu.) Ale Jeff Lemire se pro mě stal autorem, jehož další knihu se bojím otevřít, protože mám strach, že mě to zklame a příběh bude třeba jenom na 367%, protože u něj vždy čekám 636373%. Což je zároveň nesmysl. Aby mě zklamal? To se ještě nikdy nestalo :)

Ať už jde o úplně normální lidský osudy nebo vážně ujetou partu děcek. Nebo jde o superhrdiny, kteří v jeho podání fakt nejsou klasický...a přečíst si o něm, že je klasický pláštěnkář, mě minule málem shodilo ze židle, protože v jeho podání je i tohle dost jiný. Nesuď autora podle jeho knižního životopisu. Proč? Protože Lemire umí dobře zpracovat dvě základní věci. Emoce a motivace. Možná i to je důvod, proč těch pár jeho sešitů (mluvím o tom, co u nás zatím vyšlo) Ligy spravedlnosti řadím jako topku v rámci té série. Ale jak sám autor řekl...dobrá zkušenost, ale raději svoje věci...

V jeho knihách je vždycky něco, co mě vtáhne. Něco, co mě dostane. Něco, co akorát způsobí, že mám z další knihy strach. Něco, co ho staví o jeden level víš nad ostatní autory.

Jeff Lemire má totiž dar z vlastně obyčejného základu udělat něco speciálního. A jelikož je vydávaný současně více vydavateli, možná to u jeho jména v poličce nebudete mít designově nejpřívětivější, ale budete tam toho mít stále víc a víc.
(Já stále lobuju za Sweet Tooth. Dřív než dorazí adaptace. A pokud bude adaptace Černé palice, bude to na ach.)

A teď už konec obecné onanie, jdeme raději k té konkrétní. A to ke knize Potápěč. Snad se tam taky něco nestane, až mi ujedou emoce.

(Tohle všechno jsem napsala před čtením knihy. Další text vznikl během čtení a po dočtení.)

Je pravdou, že nevím, co sem napsat, protože to všechno z děje je v anotaci. A o co tam doopravdy běží, si čtenář musí projet ve své hlavě. Všechny vrstvy příběhu. Protože je to pravda. Pokud chcete mít budoucnost, musíte mít vyřešenou minulost, protože to ovlivňuje vaši přítomnost, na které závisí vaše budoucnost.

Další kniha, kam dál autor kus sám sebe a je to z toho cítit. Je to něco, na čem mu tehdy záleželo. Viz doba, kdy knihu napsal. Možná proto z těch málo slov (porovnání s beletrií) a vobrázků pro děti (divných typů je bohužel hodně) cítím víc emocí než ze všech těch bezcelerů. A je jedno, že tam dáte navíc kostku, bude to furt guláš bez chuti. Tohle je poctivý žrádlo!

Kresba je hodně zajímavá. A střídá se tam hodně autorových stylů a to mě baví. On je dobrej ve všem. Ať už jde o normální věci, nebo rozpíjení vodovek jako v EC, tady ale bez barev. V Potápěči je jenom černá a bílá. Taky mě bavily ty slova jako když vezmete do ruky myš a v malování se samy snažíte něco napsat. A dávalo to tam smysl! Jeff je hračička a o svá dítka se poctivě stará. Dává tedy smysl, že (proč) tohle dělá nejraději. Všechno sám sobě ;)

Co mě ale vyloženě nakrklo je absence látkové záložky :(

07.04.2021

4,5*
Je pro mne asi nemožné neporovnávat Potápěče s Essex County. Tahle kniha mne bavila o něco víc, než EC, ačkoliv v té se objevuje více vážných témat, ale asi mi to "kazil" ten hokej. S příběhem Potápěče jsem se dokázala trochu více sžít, takže na mne působil silněji. Kresba stále skvěle melancholická, nemůžu si stěžovat.

05.04.2021

,,Kde je vůle, tam je i cesta."

Pokud tomu tak není, jeden se snadno utápí ve svých pochybách, své nedokonalosti, černých otaznících, které se už od dětství zabydlují v naší hlavě. ,,Mám na to? Zvládnu to? Proč? Proč já? My?"
Opravdu velice dobře v tomto komiksu Jeff Lemire zachytil myšlenkové pochody dospělého jedince, silně ovlivněného svým dětstvím, k jedné z jeho největších výzev a to přijmutí rodičovství...

26.03.2021

Kanadský umělec Jeff Lemire umí jako málokdo skloubit snové náměty se zcela reálnými postavami, jež neřeší nic menšího než nějakou tu krizi středního věku, případně boj s démony minulosti. Přičemž zmiňovanými hrdiny jsou často naprosto obyčejní lidé a jejich naprosto obyčejné životy. Čtenář tak snadno v příbězích nalezne sám sebe a to ani nemusí být neohroženým válečníkem, sličným šlechticem nebo vychytralým lapkou. Tahle přirozená cesta životem je přitom neskutečným způsobem podmanivá, třebaže málokdy nabízí nějaké blockbusterové výstřelky – ostatně Lemireova skromná kresba se o nic podobného ani nesnaží. To platí také pro Potápěče, který sice pracuje s fantaskním motivem, ale jádrem vyprávění je především rodinné drama o vyrovnání se s rolí otce i syna. Nejvíc mě na tom fascinuje, s jakou důvěrností dokáže autor vystihnout podstatu lidské nejistoty, utíkání od problémů a zdánlivého sobectví, v tolika různých variantách. Až si jeden říká, co že to ten chlap musel mít za dospívání…

26.03.2021

Kristovy roky na krku a jak se postavit k minulosti, přítomnosti a potažmo i budoucnosti? Komorní příběh, který se neodehrává ani tolik v podvodních hlubinách, jako spíše v hlubinách vlastního já a tíživých vzpomínek ukrytých v podvědomí. Originální ilustrace, které (možná to je umělecký záměr), na mě občas působily skoro až odfláknutě (nebo minimálně kreslené rychlou rukou). Konec může vyznít jako dobrý i jako špatný, záleží na tom, jaký má konkrétní čtenář pohled na svět.

25.03.2021

Další mistrovský kousek Jeffa Lemira. Jeho všední lidské osudy jsou vždycky tak nevšedně podané... A přitom tak uvěřitelně. Ani tentokrát jsem se neubránil myšlence, nakolik Lemire asi čerpá z nějakých vlastních zkušeností, ačkoliv to, aby prožil něco podobného, jako prožívají jeho postavy, je většinou to poslední, co bych mu přál. Neučesaná působivá kresba, úderné dialogy, prolínání různých časových rovin. Do téhle knihy byla rozhodně radost se, ehm, potopit.

25.03.2021

"Je úžasné,jak se našim mozkům daří všemožně vymýšlet způsoby,jak uhýbat před pravdou.Zvlášť ,když se to týká nás samotných nebo blízkých a my se bojíme se k tomu postavit čelem.Utíkat před sebou samými nás nikdy neomrzí.Nikdy nás neomrzí vymýšlet si výmluvy"
Tísnivý a věrohodný příběh o nutnosti odpoutat se od minulosti,falešného pocitu viny a hledět směrem dopředu k budoucnosti.

23.03.2021

Jack Joseph je podmořský svářeč, je mu 33 a brzy se má stát otcem. A toto je jeho příběh o tom, jak se snaží dát dohromady. A proč je to tak těžké? Nejspíš proto, že na to neexistuje žádný návod.
.
Tak tento komiks je tak krásný. Každé políčko zdánlivě načrtnuté "halabala" tužkou = pro moje oči jako přetavené umění na papíře.
Pan Lemire to prosím pěkně namaloval a zrovna i napsal a za to klobouk dolů .
Protože v omezeném prostoru bublin tě čeká:
Užasně vtipné a přitom postupně vážné pošťuchování sympatického páru, který se chystá na prvního potomka.
A vnitřní dialogy a boj s osobními démony hlavního hrdiny.
Mezi řádky, nebo spíš mezi bublinama, je ukryté krásné poselství, že nemáš žít v minulosti, ale tady a teď .
Potřebnému vyznění dopomáhá geniálně zachycená mimika a grimasy postav, na které jsem byla schopná čučet dlouhé minuty
A fragmenty pod vodou? Kdy se Jackovi štěpí vědomí? Nádhera! No to nejde popsat, to musíte vidět.
Jako třešničku na dortu je potřeba zmínit dokonalý vizuál od obálky k maximálně příjemnému papíru, který z tohoto komiksu udělal zážitek i pro mé prsty při otáčení.

" ...pořád jen utíkám, a lidi, co mě mají rádi, přitom stojí přímo přede mnou..."