Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391044/mid_postriziny-q7R-391044.jpg
4
1165
168
Očima hrdinky vyprávění ožívají figurky malého města a jednotlivé epizody, v nichž jde především o nekonvenční husarské kousky této nezkrotné mladé ženy, podávají obraz zkostnatělé měšťanské společnosti, která s laskavou shovívavostí posuzuje výstřelky krásné správcovy manželky. Autor podává záměrně idylický obraz založený na vlastních vzpomínkách, umocněný jiskřivou fantazií a jazykovou originalitou. Půvabné vyprávění o nespoutané mladé ženě správce pivovaru ve středočeském městečku na počátku 20. let 20. století.... celý text
Přidat komentář
Po knížce jsem sáhla díky povinné četbě a jsem zklamaná.
Když jsme knížku probírali ve škole, tak mě zaujala, ale po přečtení jsem zklamaná.
Ke čtení jsem se musela nutit a těšila jsem se až knížku dočtu, protože mě knížka vůbec nebavila. Bavilo mě pár scén, ale to je tak všechno. Kniha se za mě neskutečně táhla. Postavy byly celkem fajn, ale k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah.
Závěrečné hodnocení: Knížku za mě doporučit nemůžu, až na pár scén (za které dostala 1*) mě knížka vůbec nebavila.
Příběh vypráví o Maryše, krásné manželce Francina, který je správcem nymburského pivovaru. O svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě ve 20. letech, v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy se zkracovaly vzdálenosti, časy.. i vlasy :))
Přečteno do čtenářské výzvy, skoro se až stydím, že je to můj první Hrabal. Skvělý popis zabíjačky, líbila se mi "neslušná ženská" Maryška a její touha po svobodě, poetičnost a humor příběhu.
Příběh zcela jistě všem dobře známý ve které nám autor přibližuje dění a atmosféru v nymburském pivovaru na počátku dvacátých let minulého století. Tam se děly věci, byly to převratné změny krácení vzdáleností, ale také i krácení vlasů. A tyto postřižiny byly jedním z mnoha živelných činů paní Maryši. Neustálý vzruch do rodiny přinesl rovněž Francinův bratr Pepin, jehož krátkodobá návštěva se náhle změnila v celoživotní pobyt. Oceňuji krásnou češtinu pana Hrabala jeho svérázný humor, poetičnost, originalitu a to vše zároveň s příběhem tvoří kouzlo, kterým si stále přitahuje čtenáře.
Kniha sama o sobě je napsána hezky, ale souhlasím s komentářem níže, je opravdu tak nějak o ničem. Filmové zpracování jsem neviděla, maximalně nějaká upoutávka v televizi. Samozřejmě scénu s komínem a medvídka mývala, mám v paměti vyrytou. Nicméně, přečteno v rámci čtenářské výzvy 2024, ale od pana Hrabala znám lepší knihy.
Musím uznat, že je to psáno hezkou češtinou, ale je to "tak nějak o ničem". Nikdy v životě jsem neviděla celý film, jen ukázky, takže jsem znala scénu s komínem, medvídka mývala, pití piva, jízdu na kole a vlasy. A ukřičeného Hanzlíka. Chtěla jsem si přečíst alespoň knihu, navíc se mi hodila do výzvy. Nenadchlo mě to! Myslím, že jednou stačilo a že ani film vidět nemusím.
Některé pasáže mi přišly zbytečně natažené, ale je to Hrabal, tak co naděláme. V mnoha ohledech byla knížka velmi něžná. Oproti filmu je Maryška docela dost prostá a jednoduchá žena.
Přečteno jen kvůli čtenářské výzvě a kniha mě vůbec nebavila a byla jsem ráda,když jsem ji dočetla.
Film je geniální, tak jsem byla moc zvědavá na knihu. A kniha? Kniha je jiná, ovšem rovněž geniální. Líbí se mi, jak je kniha poetická a jak Hrabal vládne perem a jazykem. Tak krásně a poeticky popsané věci v té knize nacházíme... Je naprosto neuvěřitelné, jak poeticky lze popsat zabíjačku a porcování prasete: "...ten krásný pajšl, ta symfonie mokrých barev a tvarů, nic mne neuvádělo tak v nadšení jako světle červené vepřové plíce, krásné vzduté jak mechová guma, nic není tak vášnivé v barvě jako tmavohnědá barva jater, zdobená smaragdem žluče, jak mračna před bouří, jak něžné beránky, zrovna tak se táhne podle střev hrudkovité plsní sádlo, žluté jak rozkapaná svíce, jak včelí vosk. I ten hrtan je sestavený z modrých a světle červených kroužků jako trubice barevného vysavače"... A líbí se mi i (oproti filmu) praštěnější verze Maryšky.
Muj první Hrabal. Nevim jestli to neni trochu ostuda, ale když jsem nad tim tak přemejšlel, tak asi ne. Film jsem viděl asi 3x, naposled asi před dvaceti lety a že by mi uchvátil, se nijak říct nedá, možná to ale bylo tim, že jsem na to ještě v tej době neuzrál. Tudíž si z filmu pamatuju pár útržků, jako třeba lezení na komín a příchod stýce Pepina.
Takže knížku jsem v podstatě rozečet s čistym štítem, rámcově jsem teda tak nějak tušil o čem to bude. Byl jsem ale příjemně překvapen, jak moc se mi to zalíbilo. Zpočátku jsem se trochu lek těch naprosto šílenejch souvětí i z několika desítek vět, ale kupodivu mi to postupně sedlo a celkově se to k vyprávění hodilo. Takhle květnatou a přesto tak tenkou knížku už jsem dlouho nečet (pokud vůbec). Popsat tak pěkně, poeticky a do detailu něco, z čeho by se mi jinak asi zved kufr (zabijačka), tomu bych asi řek umění. I celkově popis pivovaru a jeho různejch součástí, to srdíčko zaplesalo. Navíc já si tu dobu hrozně idealizuju, takže to byla taková pěkná exkurze do 20.let (doufam, že se nepletu, nikde tam neni zmínka, ale tak nějak mi to z různejch náznaků vyplynulo) a nakonec jsem se i dozvěděl, co že jsou to ty postřižiny.
Jinak teda paní správcová Maryša měla pěknej splávek, normálně jsem u toho dostal chuť na pivo :D
Naprosto úžasná kniha. Četlo se to úplně samo a díky tomu, že znám film jsem se kolikrát smála, hlavně díky strýci Pepinovi :) všechny postavy byly velice milé a moc se mi líbilo jaký byl jemný a vtipný děj....nic špatného, nic zlého :)
Památné scény a stačí jen jednu vyzdvihnout a srdce mnohých zaplesá radostí. Mám strach z výšek. Zdřevění mi nohy, schopen slova nejsem,pátraje k nějakému přirovnání a stažen úzkostí nepopsatelných emocí. Vznášet se. Kdo by nechtěl.
Respekt z takových výkonů. Poníženě s úctou i pokorou. Ta pasáž s komínovým (tenkrát ještě bez čápů) šplháním strýce Pepina s Maryškou,nezapomenutelné.
Přesto všechno jim to děsně závidím. Dělat věci jen tak. Poněvadž se jim chtělo. Cítit prožívat a nejenom Hrabalovsky žít, ale celkově žít vůbec :)
Ten vítr co pohrává si se záclonou, tak jako s vlasy paní správcové při projíždce na kole do blízkého městečka a jiných kratochvílných vzpomínek.
Není co dodat, znáte skoro všici.
Za svitu petrolejových lamp,prosté velké dík !
Kdo by neviděl film, aby při čtení si nepředstavoval paní Vašáryovou jak se zakusuje do řízků, lahodně vychutnává pivečko a ty vlající vlasy.... Další a další krásné nezapomenutelné scény. Myslím si, že kdybych neviděla filmové zpracování, kniha by mi nepřipadala tak úžasná.
Přidávám se k těm, kterým se film líbil více než knížka. Dle mého to bylo jednak skvělou režií, ale také hereckými výkony. Magda Vašáryová dala paní sládkové trochu jinou fazónu, protože knižní předloha musela být trochu řachlá.
Výborné, lyrické, krásné. Až na jeden temný okamžik, který byl z filmu vypuštěn a říkala jsem si, co je to za nánu... ale řekla bych že to bylo od Hrabala záměrné, jeho láska ke psům a opovrhování špatným zacházením s nimi je vidět i v dalších knihách
Kniha se mi na rozdíl od jiných Hrabalových děl četla dobře a dočetla jsem ji tak až do konce. Ale také musím říct, že film se mi líbíl více, samotná kniha tolik vtipných momentů jako film nemá. Natočit Menzel film jen podle knihy, asi by to byla trochu nuda.
Nechci myslet na to, jak moc je román autobiografický, protože za tohoto předpokladu by byla paní Kilianová, vlastně Hrabalová, blázen, který řeže psům ocasy a pouští do doktorů elektrody. Přes moji antipatii k Hrabalovi rád uznám, že se knížka příjemně čte, že prostředí prvorepublikového pivovarského města čiší romantikou a že mnohé scény jsou příjemnou kombinací dojemnosti a komičnosti, v čemž hádám vrcholí scéna na komíně a vlastně snad i každé Pepinovo slovo.
Tenhle skvělý Hrabal mi dlouho chyběl. Samozřejmě jsem znal film a musím říci, že jakkoli je to skutečně jedna z nejlepší adaptací Hrabalovy předlohy, její kvality samozřejmě nedosahuje. Kniha je citelně zemitější a méně komická, jakkoli jsou zde i téměř všechny ty z filmu známé humorné situace. Jistě, je zde i spousta nostalgie po uplynulém dětství. Postřeh George Gibiana, podle něhož je novela tak trochu "Babičkou sedmdesátých let [20. století]", je skutečně přesný. Zajímavým detailem je to, že v ději zcela chybí děti. Přitom když se manželé Hrabalovi stěhovali do Nymburka, bylo Bohumilovi pět let. To samozřejmě není výtka, spisovatel má na fabulaci plné právo, jen upozornění na to že ta kniha zase není tak autobiografická jak by se na první pohled mohlo zdát... Celkový dojem: 95%
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kniha Postřižiny je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 1 902x |
| Čtenářské výzvě | 195x |
| Doporučených | 69x |
| Knihotéce | 288x |
| Chystám se číst | 239x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 18x |
Výzva 2022 - Kniha od držitele Ceny Jaroslava Seiferta. Oslava starých dobrých časů, oslava piva, oslava zlatých vlasů paní správcové... Zkrátka oslava poetičnosti, humoru a všeho ostatního, co nám Čechům dělá na duši dobře... :-)