Postranní ulička

Od autorky jsem četla už celkem tři knihy. Odbočka v lesích a Jiné místo se mi strašně líbily. Nemohla jsem se od nich odtrhnout a nechápu jejich nízké hodnocení. Pak ještě Dokonalé městečko, které se mi nelíbilo.
Takhle kniha je pro mě zvláštní v tom, že je to jediná knížka, kterou jsem si půjčila jako audioknihu a strašně mě zklamala, protože kapitoly se pouštěly 2x po sobě, takže jsem ji nedoposlouchala, ale protože si pořád vybavuju Odbočku v lesích, tak jsem ji dala druhou šanci a půjčila si ji jako eknihu. No očekávání nesplnila, ale myslím, že byla lepší než Dokonalé městečko.

Vůbec nechápu nízké hodnocení této knihy, protože je skvělá stejně jako všechny knihy autorky. Četla se skvěle, takže jedním dechem. Vyhovovaly mi krátké kapitoly a logické rozdělení na tři části. Zakončení knihy, kdy si s případem neví rady policie a hlavně ani doktor Král a jeho kolegové je moment, který nutí čtenáře přemýšlet a začít pracovat se svojí bujnou fantazií, jak to bylo doopravdy a jak to může pokračovat dál. Třeba se někdy dočkáme pokračování, to by už ale spadalo asi jen do kategorie sci-fi. Moc se těším na další knihu autorky, mám její tvorbu ráda.

Karlovy Vary znám jako svoje boty a tak jsem se na příběh mimořádně těšila, jenže přišlo zklamání.
Hlavní postava strašně nesympatického doktora, který si myslí, že vyšel portálem do minulosti pro mě nebyla nijak zajímavá.
Kniha byla naštěstí krátká, jinak to bylo takové divné.

Oproti předchozím knihám bohužel zklamání, chybí jakékoliv napětí.

Ublížený a ukřivděný doktor Ňouma, který nenávidí ženy a přes své ego nevidí do dálky, zabloudí ve Varech. Nebo v Luhačovicích. Nebo někde. Stejně jako v předchozích knihách je hlavní postava vrcholně nesympatická a vysvětlení prakticky žádná. Bohužel Postranní ulička není ani čtivá a ač krátké kapitoly končí slibnou větou, děj se nikam neposouvá a Ňouma stále bloudí. Co si ale „odpad“ zaslouží, je, že autorka – lékařka – mluví ústy hlavní postavy – lékaře – o duševně nemocných jako o pomatencích, bláznech, co „jen blábolí o bitvě u Sedlčan“ a podobně. A aby se k takovým snížil absolvent medicíny a plýtval svým drahocenným vzděláním? No, to jeden zaváhá, jestli je dobrý nápad se s psychickými obtížemi nějakému doktorovi svěřit...

Trochu mě od knihy odrazovaly ne úplně nejlepší komentáře, ale musím říct, že jsem ráda, že jsem pokračovala dál. Minimálně do tří třetin příběhu jsem intenzivně přemýšlela nad důvody a hledala mysteriózní závěr, o to víc mě pak překvapil konec. Asi bych ho snesla I trochu delší a rozepsanejsi, ale v zásadě to byla dost dobrá kniha. Je to už má třetí od této autorky a být se nepovažuji za vyloženého fanouška, určitě si přečtu i další.

Tak tohle byl opravdu zajímavý, zvláštní, záhadný a tajuplný příběh. Od autorky jsem před lety četla Jiné místo a byla jsem nadšená. A tak jsem se těšila na další autorčin thriller z českého prostředí. Bohužel mi tento příběh ale moc nesedl.

Námět jako takový není ale špatný. Sledujeme osud doktora Jakuba Svobody, který se během konference v Karlových Varech rozhodne načerpat trochu čerstvého vzduchu. Nohy ho zavedou až k okraji města a vyhlášeným lesním vyhlídkám, kde se nechá zlákat nenápadnou, opuštěnou uličkou. Myslí si, že si jen zkrátí cestu, ale jen co projde na její konec, začne se v jeho životě dít něco znepokojivého. Po chvíli totiž zjistí, že už není podzim 2021, ale srpen, a dokonce srpen 2018.

Vydá se tak zpět do města, k hotelu, kde ale narazí na svou bývalou manželku, se kterou je ale už několik let rozvedený. Jenže zatím to podle všeho vypadá, že jsou stále svoji a že spolu dokonce jedou na výlet. Po chvíli Jakuba napadne najít znovu tu osudnou uličku a zase ji projít v naději, že se dostane zpět do listopadu 2021. Bohužel se ale probudí v Luhačovicích, kde potom vlivem vysílení a dehydratace upadá do bezvědomí. Jakub nechápe, kde se to ocitl, kde má své věci ani jak je možné, že nic nesedí z jeho posledních myšlenek. On, pragmatik, člověk, který veškeré nevědecky podložené informace dělí dvěma a vždycky vyžaduje logická fakta, měl přijmout něco tak absurdního jako je cestování v čase?

Kniha je rozdělená na čtyři části. Postupně se dozvídáme většinu skutečností z Jakubova života. Další část se věnuje doktorovi Karlu Královi, který našeho hlavního hrdinu ošetřuje. Doktor Král postupně zjišťuje, že jeho nový pacient je onen známý doktor, který se už půl roku pohřešuje. Začne i své vlastní pátrání a snaží se přijít, co se jeho pacientovi teda vlastně stalo.

Autorce se ale podařilo přenést tu tíseň, kterou cítí hlavní hrdina, dalo se dobře orientovat v časových linkách. Děj plyne v poklidném tempu, graduje pozvolna, nutí vás přemýšlet a zvažovat různé varianty. Skvělé byly i velice krátké kapitoly, knihu tak máte klidně i během sychravého odpoledne přečtenou. Bohužel mě ale vyústění příběhu docela zklamalo. Konec mi přišel zrychlený, nedotažený a celkově mi přijde, že se dal pojmout mnohem zajímavěji a lépe. Člověk zjistí sice co se stalo, ale už nezjistí proč, ani další detaily.

Děkuju nakladatelství Albatros za zaslání knihy.
IG: @strana394

Hlavním protagonistou POSTRANNÍ ULIČKY je mladý lékař Jakub, který přijel do Karlových Varů na odbornou konferenci. Ubytuje se na hotelu, a jelikož je nervózní z prezentace, která ho čeká, vyrazí na procházku po okolí, aby se trochu uklidnil a přišel na jiné myšlenky. Narazí na opuštěnou postranní uličku, a když se vrací zpátky, dějí se zvláštní věci.

Z ničeho nic se oteplilo a je mu v kabátu a šále horko. Lidi v letních šatech se za ním otáčí. Vrací se do hotelu a nachází svůj pokoj úplně prázdný. Na recepci mu tvrdí, že se ubytoval už před třemi dny a zavedou ho do pokoje na jiném patře, kde ho vítá jeho bývalá manželka, se kterou se před lety rozvedl. Co se to děje? Přichází o rozum?

O rozum jsem při čtení přicházela i já. Celý děj je zmatený, chaotický a tajemný. Samozřejmě zcela záměrně. Po dobu čtení má čtenář možnost vytvářet si různé teorie, dozvídá se o Jakubově minulosti, o vztazích a traumatech. Rozuzlení přijde na konci a upřímně jsem čekala něco víc...

Postranní ulička je kniha, která vám zamotá hlavu. Je psaná velmi čtivě a jednoduše, takže vám stránky budou ubíhat pod rukama a vy budete mít dočteno dřív, než řeknete Karlovy Vary. Pokud máte rádi mysteriózní a záhadné příběhy, po téhle knize sáhněte.

autorka | Kateřina Karolová
dočteno | 23. září
hodnocení | 3 hvězdy

Moje druhá kniha od autorky, děj mě velmi zaujal hned od začátku . Kniha má určitě poměrně dlouhou dobu mysteriózní nádech. Příběh mi vrtal hlavou a čekala jsem hlavně na vysvětlení. Což se dostavilo, ale aby bylo úplné to asi autorka vůbec nezamýšlela. Prostě se to stalo tak a tak, proto a proto. Takže mi tak trochu něco chybělo.
Karlovy Vary i Luhačovice byly pro mě super bonus, obě dvě města jsou má oblíbená.
Poněvadž Odbočka v lesích se mi vůbec nelíbila , jsem v podstatě spokojená.

Tento příběh zdaleka nedosahuje kvalit předchozích autorčiných děl. Odvíjí se pomalu a nevzrušivě. Napětí se kupodivu nepodařilo vyvolat ani temným uličkám. Konec se zdá nedopovězený.

Tohle dílo se četlo sice dobře, ale nenadchlo mě tolik jako třeba Odbočka v lesích, tam to bylo více uvěřitelné, napínavé. Tady do bylo jen dobré.

Kateřina píše takové příjemné jednohubky, které vás sice vyloženě nevystřelí z papučí,ale zároveň ani neurazí a příjemně utíkají. Tentokrát sáhla po amnejža stylu,tedy nespolehlivý vypravěč a byla to vcelku pecka, protože tenhle žánr kde si hlavní postava nic nepamatuje,se stal velice oblíbeným ať už ve videohrách, knihách či filmech. Dále určitě i plusové bodíky za Vary od kterých bydlím nedaleko. Příjemnej mysteriózní nádech do poloviny knihy a pak vcelku v pohodě rozuzlení na které jsem u Kateřiny už zvyklí, že nikdy nic není jak se celou dobu může zdát (a teď!SPOILER!) a ani nemusí být nadpřirozený.

Autorka umí skvěle vybudovat tajemnou atmosféru, kterou čtenář pociťuje společně s postavami. Dokonce jsem měla nutkavou tendenci zajet si do Karlových Varů, abych si mohla projít uličky, o kterých se v knize píše. Tady ale mé nadšení končí.
Novela Postranní ulička je krátká svým rozsahem, tuto úspornost jsem ale zaznamenala i v jazyce - jednoduché věty ve mně vyvolávaly pocit, že pochází z pera nezkoušeného autora (což se o Kateřině Karolové říct nedá). Obecně si květnatý styl moc neužívám a k mysteriózní novele by se ani moc nehodil, zde mi ale úspornost jazyka připadala až rušivá.
Zklamalo mě rovněž vyústění příběhu, které se dle mého názoru dalo uchopit lépe a zajímavěji, takhle to bylo spíše v režimu nenadchne, nezarmoutí.

(SPOILER) Krátké svižné kapitoly, zápletka ohledně kradení mozků originální. Avšak je to rozhodně méně propracované a bez gradujícího napětí jako Odbočka v lesích nebo Jiné místo. Doufám, že to byl výjimečně slabší kus a nová kniha tyto vady mít nebude.

Autorka má zvláštní styl.Kniha se četla dobře.

Začátek knihy je super, říkám si to bude zajímavé a dobré poctenicko, pak mrtvolný střed a závěr vysvětlení. No jsou lepší knihy od autorky. Tady je fajn, že je vše vysvětleno a netapeme, ale asi to není můj šálek kávy, a to protože jsem čekala více. :-(

Vydala jsem se na procházku spolu s Jakubem, proplétala se hustou mlhou, očekávajíc něco tajemného ... no, zase tak tajemné to nebylo a v podstatě by to mohlo potkat kohokoliv z nás. A ani nereálné to nebylo, ale něco mě v tom příběhu drželo zpátky a přišlo mi to chvílemi takové ploché.... takže plný počet to dnes nebude.

Velice zajímavý příběh , který by se klidně mohl v dnešní době stát ...

(SPOILER) ,, Takže ty myslíš, že někdo prodává kousky mozku jako štangle salámu? "
Tato kniha pro mě byla něčím velmi zvláštním a to tím, že jsem se s ničím podobným u jiných knih nesetkala. Konkrétně o zápletce v kterou vyústí konec příběhu. Bylo to svižné čtení s kratšími kapitolami, což mi vyhovuje.
Mladý lékař Jakub, zaměřený v oboru pediatrie se účastní každým rokem kongresu v Luhačovicích. Rád si krátí chvíli procházkami po daném okolí kde se zrovna nachází, zde se mu ovšem taková procházka krutě vymstí.
Co musím vyzdvihnout - pořád jsem hádala jaký bude scénář dál - nu, toto jsem nečekala, opravdu.
Jakub se vracel z procházky zpět na kongres, když v tom se všechno pro něj změnilo od A-Z. Vždyť ani jeho oblečení v daný období nedávalo smysl, on se nepoznával, nevěděl pořádně co se kolem něj děje, takové "lehké" dejavu prožíval. (Přesto jsem pořád tipovala nějaké diagnózy. )
Vy co už jste tuto knihu přečetli, jako fakt se toto v tomto světě třeba děje ? Vždyť toto je extrém, toto by snad nikoho nenapadlo ne? Nebo snad ano ?
Každopádně, doporučuji přečíst. Slibuju, že vám to zanechá mozek vcelku.