Posledný let
Charlotte McConaghy
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452704/bmid_posledny-let-Ojt-452704.jpg
4
23
10
Franny Stoneová mala odjakživa túlavé topánky. Dáva sa viesť prílivom a vtákmi na oblohe a to jej pomáha zabúdať na straty, ktoré v živote utrpela. No divá príroda postupne mizne a Franny sa už nemôže túlať bezcieľne. Vyberie sa do Grónska, pevne rozhodnutá nájsť posledný kŕdeľ rybárov dlhochvostých a sledovať ich pri migrácii od pólu k pólu až do ďalekej Antarktídy. Presvedčí kapitána lode Saghani Ennisa Malonea, aby ju vzal na palubu – podarí sa jej obmäkčiť jeho ostrieľanú posádku prísľubom, že vtáky ich privedú k rybám, ktoré je čoraz ťažšie nájsť. Saghani teda mieri na juh cez nebezpečný, rozbúrený Atlantik a Frannini noví kamaráti si začínajú uvedomovať, že príťažlivá vedkyňa nie je tým, kým sa zdá. Sužujú ju nočné mory, donekonečna píše listy manželovi a za nič na svete sa nechce vzdať sledovania vtákov. Temné tajomstvá Franninej minulosti sa postupne odhaľujú a mladá žena, prenasledovaná spomienkami, si čoraz nástojčivejšie kladie otázku, pred čím vlastne uteká a kam smeruje.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Migrations , 2020
více info...
Přidat komentář
Velmi zvláštní příběh.Námět o divoké, nespoutané ženě s destruktivním chováním byl nádherný, poetické pasáže kouzelné,ale dějové linky působily zmateně a roztříštěně.Popisy některých akčnějších situací působily ploše.Možná to ovšem bylo způsobeno překladem ,kde mám výhrady ke slovosledu a kostrbatosti některých vět,vyjímkou nejsou ani gramatické chyby: viz.vzájemné obětí,ale celkový dojem z dobrého pocitu z knihy mi to až tak nenarušilo
Hodně zvláštní kniha, těžko se mi na ni soustředilo, musíte vnímat, co čtete, jinak se v ní snadno ztratíte.
...hlavní hrdinka zničí život tolika lidem, že to není možný. Celou knihou prosakuje jakási zdlouhavá destrukce jedné "divoké ženy". Kdyby v tom autorka mírně ubrala, vůbec by to nevadilo. Konec trošku překvapil, takže za to o hvězdičku víc.
Jsem zklamaná.
Čekala jsem eco-román, který bude zaměřený na masívní vymírání druhů a místo toho jsem dostala nemastný, neslaný příběh jedné ztracené duše. Kniha na mě působí rozpolceně, jako by ji napsali dva různí autoři. Některé části mají kouzelnou, poetickou hloubku a jiné jsou zcela předvídatelné, plytké a nudné.
"Znáte rybáky dlouhoocasé, Ennisi?"
"Doprovázel jsem je touhle cestou. Zrovna hnízdí, ne?"
"To je pravda. Rybáci dlouhoocasí migrují nejdelší trasu ze všech zvířat. Jednou ročně odlétají z Arktidy celou cestu na Antarktidu a zpět. To je neskutečně dlouhý let na ptáka takové velikosti. A protože se rybáci dožívají asi třiceti let, ekvivalent jejich celoživotní migrační trasy představují tři cesty na Měsíc."
Zdvihá hlavu a dívá se na mě.
Sdílíme ticho naplněné krásou křehkých bílých křídel, která odnáší ta stvoření do takových dálek. Myslím na jejich odvahu, která mi vhání slzy do očí.... (konec citace)
S přečtením tohoto příběhu se dál se prohlubuje můj nekonečný obdiv k ptačí říši... Znamenitě vykreslená osobnost Franny, její postoje, komunikace s vnějším i svým vnitřním světem, ta touha a rozhodnost, kdy člověk jednoznačně ví, kam směřuje, je fascinující.
Eko-román, terý by se určitě líbil Gretě Thunbergové! Ke konci je v něm taky jedna postava jménem Greta - ta bohužel na všechno to bláznovství doplatila, ač s ním neměla nic společného. Hlavní postava Franny není nudná, jak tady někdo píše - je divná, nepříjemná, impulsivní, nezodpovědná, nestálá, protivná... Knížka je místy poetická, místy nelogická, autorce jsem odpustila i zpřeházený čas, ten byl kvůli napínavosti děje nutný. Můj názor je, že zvířata nikdy nevymřou, druhy se mění, ale rovnováha v přírodě zůstává, jakkoliv jí lidé nabourávají.
Při čtení této knihy jsem si neustále uvědomovala, jak dlouho jsem neviděla oceán a jak moc mi divoká živelná voda, temné skalnaté pobřeží, kameny, chaluhy a všechny zvuky s tím spojené chybí. Ale tak... máme rybníky a bleskové bahnité záplavy z oranišť...
Příběh je dobře postavený a zajímavý, ale vnímala jsem ho ve vedlejší roli. Tu hlavní obsadila studená voda, psychika hlavní postavy, led, počasí a popisy a fascinace zbytkem ptačího světa.
"Zvieratá sa naučili prežiť čokoľvek okrem nás." Príbeh sa odohráva v budúcnosti, kedy v prírode neostali skoro žiadne divoké zvieratá. Buď ich vyhubili ľudia priamo, ale doplatili na globálne otepľovanie, odlesňovanie alebo znečistenie vôd. Franny Stoneová sa vydáva do Grónska, pevne rozhodnutá nájsť posledný kŕdeľ Rybárov dlhochvostých a sledovať ich pri migrácii do Antarktídy a popri tom bojuje s vlastnými démonmi z minulosti. Prvýkrát som sa stretol s knihou žánru Ecofiction a som si istý, že tak skoro po ďalšej nesiahnem. Smútok, depresia, beznádej. Čo sa mi na knihe páči je veľmi originálny námet a spracovanie. Táto téma je veľmi aktuálna a aj keď sme si nie veľmi ochotný pripustiť, presne do takejto budúcnosti smerujeme. Taktiež záver knihy bol veľmi pekný, až poetický.
Čo sa mi nepáči je hlavná postava Franny Stoneová, tak nudnú, plochú, nemastnú-neslanú hlavnú postavu som ešte asi v žiadnej knihe nezažil. Je to strašná škoda, že sa autorka tak zamerala na vykreslenie okolností deja na úkor lepšieho prepracovania postáv, pretože kniha mala veľký potenciál, ale takto si myslím, že ju veľa ľudí odloží skôr, ako príde k záveru. Proste ich unudí. Trocha sklamanie, námet knihy mal na viac.
(SPOILER)
" Zvieratá sa naučili prežiť čokoľvek okrem nás."
V budúcnosti väčšina druhov zvierat vymrela. Kde-tu sa zjaví osamelý jedinec a posledné kusy voľnožijúcich cicavcov živorí vo vybudovaných výbehoch. Stratili sa vtáky, strácajú sa morské živočíchy. Mladá žena po tridsiatke s falošným pasom vo vrecku musí presvedčiť kapitána Ennisa, aby ju vzal na palubu svojej lode. On sa chystá na posledný lov rýb, ona sa snaží vystopovať zimovisko posledného kŕdľa rybárov. Franny však ukrýva tajomstvá, ktoré posádka nesmie vedieť. Z tej plavby sa už nechce vrátiť.
"Členovia posádky sa pri mne striedali, nosili mi jedlo, zakaždým si so mnou chvíľu posedeli a pýtali sa ma na vtáky. Ako vedia, kam majú ísť? Prečo letia tak ďaleko? Prečo sú posledné, a ako to, že práve tieto mali viac šťastia? Nepoznám odpovede, no snažím sa ako viem. Aj tak nezáleží na tom, čo im poviem-v skutočnosti si chcú len pripomenúť, aké to je, milovať iné tvory než ľudí."
Plavba sa zdá byť úspešná a tichá zvláštna žena píšuca listy, ktoré neodosiela, zaujme celú posádku. Je vydatá? " Nepoviem mu, že ma to všetko znervózňuje. Nepoviem mu, že keď sa dnes večer snažím zaspať, steny sa zmenšujú, padá na mňa strop, mám chuť vykopnúť dvere či rozbiť okno a vypadnúť z tohto bytu, z tohto mesta aj z tejto poodiatej krajiny. Nič mu nepoviem, iba si priviažem zápästia k stĺpikom postele, aby som v spánku nezaškrtila manžela."
Keď sa Franny párkrát ocitne v nebezpečenstve života, všetci si myslia, že ide o náhodu. No keď loď zakotví doplniť si zásoby, Franny sa dostane do konfliktu s miestnym ochranárom a v sebaobrane vytiahne nôž. Kým posádka urýchlene opúšťa bez dovolenia prístav, kapitán zisťuje, že na palube má ženu obvinenú z dvojnásobnej vraždy, ktorá porušila podmienku...
Poetický a zároveň realistický príbeh nielen o prírode, ale aj o démonoch v duši a nádeji, ktorá je v živote človeka tak potrebná.
Štítky knihy
Kniha Posledný let je v
| Přečtených | 25x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
Ak máte chuť na strhujúci príbeh, ktorý sa úplne odlišuje od všetkého, čo ste kedy čítali, siahnite po Poslednom lete. Príbeh z pera austrálskej autorky Charlotte McConaghy vás totiž zavedie do desivej budúcnosti, v ktorej divo žijúce zvieratá vymierajú.
Ponoríte sa do myšlienok jednej nespútanej ženy, s ktorou si zažijete jedno veľké dobrodružstvo a popritom sledujete to, ako sa vyrovnáva s neľahkou minulosťou, jej snahu nájsť samu seba a progres, ktorým si nakoniec prejde.
Posledný let je veľmi silný, znepokojivý, emotívny, tajomný a dôležitý príbeh, ktorý stojí za prečítanie. Zapôsobil na mňa tak silno, že som si ho pár dní musela nechať uležať v hlave.
Zamilovala som sa do toho poetického jazyka, akým autorka píše a to aj napriek tomu, že som sa s hlavnou postavou knihy nedokázala tak úplne stotožniť. Autorka totiž vytvorila veľmi komplexný a komplikovaný charakter, ktorý nie každému sadne, no každý musí uznať, že je až bolestivo reálny.
Román však nie je len o strate, láske, zármutku a nespútanosti, obsahuje aj dychberúce opisy prírody a varovanie, aby sme sa o našu planétu starali. Aby sme si ju nezničili. Aby sme mysleli na všetky živé tvory, vrátane nás. Aby sme život nebrali ako samozrejmosť. Hlboké posolstvo, nádherné myšlienky a nádej - takýto odkaz v sebe kniha ukrýva a ja nepochybujem, že sa vám vryje do srdca rovnako silno, ako mne.
Takže ak máte chuť na niečo iné, niečo hlboké, niečo, čo vám zmení pohľad na svet a život ako taký, na niečo, čo vás zasiahne - siahnite po Poslednom lete...