Poslední slza aneb Zpověď hospicové sestry

Tato knížka mě moc potěšila, udělala dobře. Smekám před sestřičkou Michaelou, paní autorkou, před její prací, dobrotou, profesionalitou a jejími zkušenostmi. Paní autorka píše upřímně, má talent. Tato knížka opravdu pomáhá a je potřebná. Je průvodce pro nemocné a jejich blízké. Též obsahuje autorčiny krásné básničky. Děkuju, že jste to sepsala.

Velkou devizou je autentický a citlivý jazyk, který nepůsobí pateticky, ale přirozeně a opravdově. Autorka nehodnotí, nesoudí – jen s pokorou sdílí to, co sama prožila. Díky tomu působí kniha velmi důvěrně a čtenář má pocit, jako by byl součástí těchto intimních okamžiků.
„Poslední slza“ není lehké čtení, ale je nesmírně potřebné. Přináší klid, pochopení a zvláštní druh naděje – že i v těch nejtěžších chvílích může být přítomna láska, důstojnost a lidskost. Je to kniha, která ve vás bude rezonovat ještě dlouho po dočtení.

Ten název je tak krásný - poslední slza - ač na smutné téma, tak mne zahřál u srdce, protože ta slza může obsahovat celý život a všechny jeho stránky.
Autorka mě celou dobu svým deníčkem hladila po duši. Vzhledem k mému působení v podobném oboru jsem rozuměla každému jejímu slovu, jejím postřehům a zkušenostem.
Navíc prožila ve svém soukromém životě věci, kterým dobře rozumím (i když v jiné obměně) a v podstatě jsem se s paní zcela ztotožnila. Z toho je jasné, že mě kniha naprosto dostala tím kladným způsobem.
Jsem opravdu moc a moc ráda, že svůj deník zveřejnila, že šla s kůží na trh a že se najdou lidé, kteří budou rozumět jak jejímu životnímu postoji, tak pracovnímu postavení.
Její povolání není vůbec jednoduché, ale má neuvěřitelnou empatii snoubící se s lidstvím, že takových lidí by bylo potřeba naprosto všude a bylo by nám dobře.
Děkuju jí moc. Za to, jak silná byla za svůj vlastní život a za to, jak je něžná pro svůj pracovní život. Oboje totiž hlavně zachraňuje ji samu. A to je něco, co je potřeba, abyste mohli pomoci i druhým.