Poslední přání

Kniha, která odstartovala úžasnou sérii.

14.10.2018

Není to tak epické jako Píseň ledu a ohně... Ani tak hluboké jako Pán prstenů. Zaklínač je syrovější, což ho dost odlišuje. Na všechno jde přímočaře, bez okolků. A bylo skvělé něco takového číst.

08.10.2018

Tak docteno bylo to super.
Jdu na další díl .

02.10.2018

Čteno na popud mého kamaráda, který o tom tak dlouho mluvil, až jsem si tu knihu od něj tedy vzala. Naštěstí o této databázi nic neví, takže můžu klidně napsat, že mě to moc nebavilo. Kdyby to aspoň nebyly povídky.

26.09.2018

Jsem rád, že jsem se vydal na pouť s Geraltem. Nelze nic vytknout.

17.09.2018

Dojem trochu kazí dlouhá příprava na akci, která se ovšem odehraje na můj vkus strašně rychle.. Jinak však nemám co vytknout!

13.09.2018

Zjistila jsem při čtení této knihy, že mi styl na sebe zdánlivě nenavazujících příběhů nevyhovuje. Zachování dějové linie je pro mne, zdá se, zásadní.
Možná nečtu ve správném pořadí a díry se zaplní v dalších knihách, ale jinak, za mne... Prostě kvůli tomu musím dát 4 body.
Připadám si, jak když mi něco uniká. Příliš nezodpovězených otázek. Uvidíme dál...

11.09.2018

První díl se mi zdá poněkud chaotický, postrádám trochu vysvětlení do začátku, přiblížení postav či bytostí. Geralt je ale dobrej týpek a ty hlášky mě fakt rozesmály. Uvidím, zda se k dalším dílům ještě vrátím.

06.09.2018

Protože jsem hrála hru, měla jsem tak nějak o Geraltovi určitou představu. Převážně tu, že je to prostě sympaťák. :) Což se ukázalo i v knize.
Jelikož byl den nepřečtených knih a tahle už mi doma opravdu hodně dlouho leží, řekla jsem si, že to teda konečně prubnu. Kniha přečtená za den. Moc se mi líbily odkazy na pohádky, hlavně na mou oblíbenou Krásku a Zvíře. Že si Geralta oblíbím jsem tušila, stejně tak Marigolda, spíš jsem se bála, že mi třeba nesedne styl psaní. Nicméně se nestalo a já se královsky bavila.

06.09.2018

Já jsem zatím Zaklínači nepřišla úplně na chuť - jistě, je to velmi čtivě napsané a nebylo by to vůbec špatné, já jen nedokážu překousnout ty základy z pohádek. Opravdu mám raději autory, kteří mají vlastní fantazii a vymyslí něco od základu sami.

30.08.2018

Zaklínače jsem si již dlouhou dobu chtěla přečíst. Je to takový základní kámen fantasy, a já fantasy prostě žeru, takže jsem se vrhla i do tohoto kapesního vydání Zaklínače. A ano, je to skvělé, jak všichni říkají!

Upřímně, bylo pro mě největší obtíží si zvyknout na autorův styl psaní, který je sice báječný, ale špatně se na něj zvyká. Potom jsem se do toho konečně začetla... a ano, je to pecka! Zbožňuji styl psaní, zbožňuji ten svět, zbožňuji na té knize všechno.

Všechny povídky mají za mě něco do sebe. "Menší zlo" zabrušuje do menšího morálního dilematu, "Konec světa" je zas tak trochu o přizpůsobení se současnosti, "Poslední přání" není jen o láce a "Hlas rozumu", který je knihou doslova protkaný, je tak trochu o Geraltovi samotném. Pro mě jsou nejoblíbenější povídky "Otázka ceny", která je o královském prokletí a "Zrnko pravdy", takový hodně brutální retteling na "Krásku a zvíře". I u dalších povídek jsem zachytila lehké parodování klasických pohádek. Zakletá striga z povídky "Zaklínač", Šípková Růženka jako vyšitá, nebo třeba Strakuše z "Menšího zla", to je taková vražedná odrůda Sněhurky. I když se mi některé nelíbily, všechny povídky v sobě mají prvek originality.

Z knihy mám vesměs pozitivní pocity, jen ten styl mi zprvu nesedl, stejně jako některé povídky. Pro ty, co váhají, říkám "Neváhejte a kupujte" (bych rovnou mohla nahradit Horsta Fuchse)!

29.08.2018

...závidím Polákům pan Sapkowského...

21.08.2018

Masakr :-D

14.08.2018

Nemůžu si pomoct, ale zatím vůbec neskáču ze Zaklínače nadšením. Je to taková generická fantasy, která na nejlepší knihy žánru nemá ani omylem... Ne, že by to bylo špatné, ale prostě nic extra...

10.08.2018

První díl Zaklínače jsem si přečetla po dohrání stejnojmenné počítačové hry z roku 2007, dnes už se v mé knihovně vyjímají všechny díly původní série a bouřková sezóna, ke které jsem se bohužel ještě nedostala. d
Svět Zaklínače mě během prvních stránek vtáhl do děje a pustil mě až po přečtení Paní jezera.
Hlavním hrdinou celé série je Geralt z Rivie, který nás provází celým světem Zaklínače, od Kaer Morhen až po Nilfgaard. Zaklínači bývají nejen prostými lidmi, ale i urozenými považováni za monstra bez špetky citu, jejichž jediným posláním je zabíjet monstra a nechat si za to platit, případně se porvat s několika opilými vesničany nebo ukrást mužům jejich ženy a děti. Někdy mi ale přišlo, že právě zaklínači byli těmi, kdo projevili víc empatie, než lidé. Ti byli někdy až moc zahořklí a pro pár grošů ochotní prodat i svoje děti. Samozřejmě ne všichni, všude existují vyjímky.
V celé sérii se také hojně objevuje rasismus mezi lidmi a dalšími rasami nebo těmi, co se liší, jako jsou elfové, trpaslíci, dryády, zaklínači a další. Také zde mají svůj prostor mor, chudoba, válka, nemoci, rozdíly mezi chudými a bohatými a mnohé další faktory, které mění zaklínače z odpočinkové fantasy na dílo, po jehož přečtení by se měl člověk zamyslet.
Ze všech dílů Zaklínače, ať už z povídek nebo z románů, na vás dýchá evropská kultura a mytologie. Většina monster je součástí evropského folklóru a nemalou část z nich budeme znát i my, protože jsme, stejně jako autor této nádherné série A. Sapkowski, slované.
Tyto všechny faktory, spolu s mistrným zpracováním již zmíněného A. Sapkowského, dělají ze Zaklínače ideální a vyváženou fantasy četbu, nejlépe pro chladné zimní večery, které se občas zdají stejně pochmurné, jako svět Zaklínače.

05.08.2018

podle rady si první povídku nechávám až po přečtení další knihy, ale už teď vím, že Geralt je prostě sympaťák a v sérii budu rozhodně pokračovat. Zatím se mi nejvíc líbily povídky Otázka ceny a Menší zlo.
Trochu jsem si vzpomněla na Koniáše, ale Geralt na mě působí příjemněji.

04.08.2018

Zaklínači a jeho světu jsem naprosto propadla. Jednotlivé povídky jsem si skvěle užívala. Bavilo mě, jak spolu souvisí a vykreslují Geraltův život.

31.07.2018

„Potom se říkalo, že ten člověk přišel od severu. Provaznickou branou. Šel pěšky, osedlaného koně vedl za uzdu ...“

Takhle začínají příběhy o postavě , která se tak hluboko zaryla do srdcí čtenářů. Sapkowski krásně namíchal akci, romantiku, sex, surovost, moralizování o lidskosti a dokonce prvek rasové nesnášenlivosti.
Navíc hrdina, který vládne mečem i magií, si okamžitě získal i mě. Není to žádný superman a o to víc je sympatický. Dost často vítězí, ale občas dostane trochu nakládačku.
Také se mi líbí středověku podobný fantasy svět, plný zvláštních neokoukaných (většinou zjevně originálních) tvorů a netvorů.
Daly by se na tom všem najít nedostatky, ale já je ignoruji. Pro mě je to srdcová záležitost. A asi nejen moje. Už je to hodně let, když jsme s bráchou vymýšleli, jak si udělat na záda závěs na meč. (Po letech jsem na to přišel. Jde to s klasickým gotickým závěsem na dvou opascích, i když to tak není původně zamýšleno. Kdo by chtěl, pošlu mu fotku nebo odkaz na sedláře, který to dělal.)

Tohle dílo také inspirovalo vývojáře počítačových her a nedávno vznikl už třetí počin s názvem Zaklínač ... to svědčí nejen o šikovnosti programátorů, ale i o kvalitě a oblíbenosti díla, jehož se vývojáři docela drželi – mám na mysli té vybalancované směsi násilí, romantiky, středověku, sexu a moralizování (mimochodem, za sebe doporučuji zejména prvního Zaklínače – je vážně povedený, hlavně atmosférou. A dá se hrát i v polském znění, pak to má ty správné grády :-) )

31.07.2018

Já budu zase ta výjimka no... mě Zaklínač moc nebavil. A tak nějak taky nechápu to vysoké hodnocení. Vrhl jsem se na čtení jednak kvůli hodnocení a také proto, abych se o Zaklínačovi dozvěděl něco víc, než z her. Nelíbil se mi vůbec sled povídek. Skáče se tam z jedné na druhou , pak se vrací k první a tak dále. Je v tom zmatek a občas jsem už nevěděl, o kom to mluví, a kdo je ten a ten a musel jsem dohledávat desítky stran zpět, abych si to připomněl. Kvůli tomu jsem se nemohl začíst - některé povídky, jako by byly vytrženy z kontextu. Není začátek, děj a konec. Z knihy si moc pamatovat nebudu, to je jasné. Líbil se mi první příběh a líbil se mi příběh s čertem, který byl zároveň i vtipný. Líbila se mi v knize přímá řeč a styl psaní. Přeskočil bych rovnou na ságu, ale bojím se, že přijdu o nějaké důležité detaily, kdybych přeskočil druhou povídkovou knihu. Zatím nejsem tak nadšen. Popravdě, v posledním herním Zaklínači je podání příběhu mnohem lepší. Každá listina, každý vzkaz, co si ve hře čtu, každý side quest, vše je tam moc dobře napsané a odvyprávěné a má to perfektní atmosféru. Tohle jsem čekal v knize, kde jsem to nedostal. Zaklínač je oproti hře celkem normální týpek, který často dostává na frak. Několikrát málem umřel a ani se v jistých chvílích neobtěžoval použít nějaká ze svých znameních. Uvidíme, co nabídnou další knihy.