Poslední na popravišti a jiné novely
Gertruda von Le Fort
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51977/posledni-na-popravisti-a-jine-novely-51977.jpg
5
15
1
Kniha novel a povídek jedné z nejznámnějších katolických spisovatelek 20. století. Gertruda von Le Fort (1876-1971) po dlouhých kontaktech s katolicismem konvertovala k němu protestantsky vychovaná a vždy svrchovaně křesťansky cítící i jednající spisovatelka před svým 50. rokem. Byla vyznamenána mnoha předními literárními oceněními a navržená i na Nobelovu cenu Setkala se i s Editou Steinovou a přijala od ní pojetí ženy jako strážkyně života. Vedle četných novel, esejů, přednášek, studií a románů se věnovala především žánru legendy, na vysoké úrovni a s velkou účinností. Poslední na popravišti Známá novela vypravuje o mučednické smrti šestnácti karmelitek z Compiègne, které byly za dnů francouzské revoluce popraveny gilotinou. Stěžejním tématem je zde problém lidského strachu. Mučednictví karmelitánek není projevem jejich hrdinství, nýbrž Boží síly, která tyto ženy přivedla k odvaze vydat Boží lásce svědectví mučednickou smrtí. Pilátova žena Hlavními postavami strhujícího díla o lásce, vině, odpuštění a smyslu oběti jsou manželka Pontia Piláta, který nechal ukřižovat Ježíše, a její otrokyně Praxedis. Pilátova žena Claudia má prorocký sen o Ježíši, který změní její život. Nakonec pro Krista položí svůj život v aréně spolu s ostatními pronásledovanými křesťany. Věž stálosti Povídka vypráví o věži v jihofrancouzském přímořském Aigues-Mortes, kde byly v době vlády krále Ludvíka XIV. vězněny protestantky. Autorka zachycuje příběh mladého prince Beauvaua, jemuž setkání s uvězněnými ženami a jejich hlubokou vírou zcela změnilo život. Dcera Jeftova Tématem je vztah křesťanství a židovství. Příběh se odehrává v městě Santa Rosita v době, kdy král Ferdinand Aragonský a královna Isabela Katolická vyhlásili zákon, podle něhož židovští obyvatelé španělského království musí buď přijmout křest, nebo opustit zemi. Gertrud von Le Fort (1876–1971) patřila k nejznámějším katolickým spisovatelkám 20. století. Psala povídky, novely, romány, poezii a eseje; jejich hlavními hrdinkami jsou zpravidla ženy. Byla vyznamenána Velkým křížem s hvězdou za zásluhy o německou literaturu a dalšími literárními oceněními.... celý text
Literatura světová , Povídky , Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , Karmelitánské nakladatelství
Originální název:
Letzte am Schafott
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
křesťanství povídky německá literatura katolická církev duchovní život novely
Část díla
- Dcera Jeftova 1964
- Pilátova žena 1955
- Poslední na popravišti 1931
- Věž stálosti 1957
Autorovy další knížky
| 1971 |  Pilátova žena |
| 1970 |  Magdeburská svatba |
| 1971 | Věčná žena |
| 1941 | Poslední na popravišti |
| 1942 | Vytržení Panny z Barby |
Kniha Poslední na popravišti a jiné novely je v
| Přečtených | 19x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 2x |
Výběr novel se částečně překrývá s knihou Pilátova žena, zde ale důrazněji vystupuje do popředí společná postava ženy, v jejíž slabosti a bezmoci má Bůh prostor jednat. "Vy jste očekávala vítězství nějaké hrdinky, a prožila jste zázrak v ženě slabé! Což ale není právě v tom nekonečná naděje?"
Nejsilnější je bezpochyby úvodní novela, opírající se o skutečný příběh - povraždění karmelitánských mnišek během Velké francouzské revoluce. Čtu ji nyní souběžně s Bernanosovou dramatizací (Dialogy karmelitánek) a hodnotím o něco níže. Zatímco Bernanos je bezprostřední a staví na psychologii postav, Le Fort používá místy vypjatý jazyk, který mi není úplně sympatický, a nechává vypravěče uvažovat nad událostmi v odstupu. Bez ohledu na způsob vyjádření, poselství čtenáři je zcela aktuální:
"Nemusím vám vykládat ani o tom, jak ctí skeptické spisy Voltairovy či obdobné Diderotovy. I jeho náklonnost k jistým liberálním vlastencům z Palais Royal je Vám známa. Sám se domníval, že to je něco, co nemá žádné následky. Tento jemný aristokrat přirozeně nikdy nemyslel na to, že by se to chutné koření jeho zábav mohlo jednou dostat do hrubé kuchyně lidu."
"...tam ještě o něco šlo, v té hrůze byl nějaký smysl, zde to ale byla jen nahá brutalita bez jakéhokoli smyslu! Nebo přece jen nějaký existoval? Byla tato dívka v tomto okamžiku sama mučenou Francií, kterou nutili, aby pila krev svých vlastních dětí? Hrůza hrůz - znovu jsem zavřel oči. Ale dav už zase s nadšením řval: 'Vive la nation! Vive la nation!'"
"...strach je velká kapitola; my všichni jsme se dostatečně nebáli! Společnost se má bát, stát se má bát, vláda se má chvět: chvění je síla! Tyto věci se staly a mohou se v každém okamžiku opakovat."
"Neboť není tak hrozné, když nezřízené pudy vedou k nezřízeným poměrům, když zvrácené myšlenky rozpoutají vášně a zločiny, avšak skutečná tragédie lidstva spočívá v tom, že i jeho nejušlechtilejší ideály (a nebyly takovými svoboda a bratrství?) se v určitém okamžiku promění v škleb a zvrátí se ve svůj naprostý opak. To přirozeně neznamená, že všechny naše ideály byly chybné, avšak, má milá, přece jen to asi ukazuje, že nestačí."