Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124491/posledni-kabriolet-124491.jpg
5
1129
202
Ten zelený Packard se za třicet let střídání majitelů a pohnutého osudu, jaký mu uchystalo 20. století, téměř nezměnil. O to důvěryhodnější je jako svědek proměn doby a svých majitelů. Z bezstarostných studentů se stávají váleční veteráni, z idealistů pragmatičtí cynici. A z Myrerova románu jedna z nejpůsobivějších generačních výpovědí. Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost. Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy. Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo. Stalo, ale jediné Císařovny jako by se to netýkalo. Dál zrcadlí na své vyleštěné kapotě přicházející roky i střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nevyzpytatelné zeměkoule, kteří se to všechno snaží pochopit a smířit se s rozčarováním, které vystřídalo prvotní radost ze života, se středním věkem, který přišel, když odešlo mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě… I když americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (z roku 1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Karel Jerie (1977) je malíř, ilustrátor a zabývá se tvorbou komiksů. Publikuje kresby v novinách a časopisech. Zároveň ilustruje knihy pro mládež a kreslí stripy pro různá periodika. Je členem SVU Mánes a jedním ze zakladatelů občanského sdružení Seqence zaměřeného na podporu komiksu v České republice. V roce 2008 získal první cenu v kategorii profesionálů na Mezinárodním komiksovém festivalu v Lodži v Polsku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
The last convertible , 1978
více info...
Přidat komentář
Autor sepsal příběh, nebo spíše osudy party kamarádů, kdy si užívají života a příběh zasadil do doby předválečné, válečné i poválečné a každá z postav se se životem v tom kterém období, vypořádává různým způsobem. Pro mě byl trochu těžší začátek, než jsem se začetla.
Knihu jsem četla podruhé. Poprvé zhruba před 20 lety, a z této doby jsem si pamatovala jenom hlavní kostru (partu kluků a všemi zbožňovanou Chris). Ze začátku jsem se nemohla začíst, manžel si ze mě dělal srandu, že na 56. straně to začne být zajímavé, a trefil se na stranu přesně.... byla zlomová, potom už jsem četla jedním dechem. Knížka mě vzala za srdce. Děkuji
Nenapravitelný samaritán George rekapituluje období let 1940-1969, až po okraj naplněné bojem. Mezi vojáky na poli světové války, mezi partnery, mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi politiky a v neposlední řadě mezi spolužáky z Harvardu. Není to lehké čtení, navíc naplněné desítkami či stovkami kdysi nepochybně slavných jmen, která však dnešnímu čtenáři příliš neřeknou. Klasický americký román, stojící za přečtení.
Programově se vyhýbám knihám, ve kterých se mihne válka. Nějak na to nemám nervy. Tato kniha mne však i přes válečné kulisy zcela pohltila. Dnes, s krátkým odstupem si vybavuji jen silné příběhy lásky a přátelství, radosti a bolesti, všechny zcela prosté a běžné životní situace, které jsou vykreslené nesmírně pozorně a citlivě. Moc hezká silná kniha. Mohu jen doporučit.
Znovu přečteno. Poprvé v patnácti na gymplu, teď asi pošesté, po padesátce. Pořád mám pro ně pro všechny slabost. Pořád slyším v prvních kapitolách swing, vidím je tančit lindy hop. A pak s nimi trpím a raduju se. A taky s nimi stárnu a víc rozumím. Kniha mého srdce.
Štítky jako přátelství, láska, rodina, vztahy, historie, všechny takové k tomuto skvělému románu určitě patří. Zápletka nešťastné lásky je jednoduchá a možná až banální. Ptáte se, zda máte tuto knihu o 450 stranách číst? Rozhodně ano, doporučuji ji. Je to podle mne drahokam. Autor je skvělý vypravěč a použil hned několik stylů a technik aby vám dovolil zahlédnout třpyt vybroušeného kamene z několika směrů a v různých odstínech. Já jsem si literární formu vyprávění moc užíval. Způsob jakým "skončí" motiv nešťastné lásky ve mne vyvolal wow efekt. Protože tomu věřím, protože to je jako ze života a něco jsem si už odžil. Znova a jasně mi to ukázalo starou známou pravdu, že láska a vztahy se v čase mění a vyvíjí a že je to tak dobře. Ta knížka není pohádka o nešťastné lásce, ta kniha je o životě, který je hořký, bolí a přitom je nádherný.
Bichla zděděná po našich, při vyklízení bytu jsem si ji odnesl, mamka o ní pořád mluvila. Takže oboustranná nostalgie - z knihy i vzpomínačka na mamku. Člověk by skoro měl chuť žít tam tenkrát v améru na véšce před těma vosumdesáti jařinama...
Přátelé, tohle jsem u žádné knihy nezažil. Začínal jsem ji číst snad rok, po pár stránkách jsem se vždycky odtrhl a vrátil se k ní po nějaké době, nechytla mě za srdce na první dobrou, ztrácel jsem se ve jménech, nemohl jsem si zvyknout na spousty přímých řečí, a proto jsem jí pořád odkládal. To, co následovalo, když jsem trošku přitlačil na pilu a začal číst souvisle, nelze popsat slovy, snad nikdy se mi nestalo, že by mi při četbě knihy tekly slzy, voila, premiéra. Neskutečný zážitek. Neskutečná moudrost. Neskutečná sonda do lidského života. Díky pane Myrere.
Krásné a občas smutné čtení o přátelství, lásce, rodině, hledání se v téžkých časech. Už dlouho jsem se na Kabriolet chystala. A najednou jsem ji našla v pozůstalosti po manželově mamince.
Poslední kabriolet je úchvatná kniha sledijící osudy jedné party kamarádů v době předválečné, válečné i poválečné. Podstatné však je, že se celá odehrává v době, kdy ještě Amerika byla tou opravdovou Amerikou, tou zemí, kde bylo možno splnit si svůj americký sen. Je to opravdu nádherně napsaný příběh, od kterého se neodtrhnete. V roce 1979 byl román zfilmován jako 3-dílný seriál. Přestože je tato filmová verze velmi povedená, vřele doporučuji raději knihu. Je barvitější a osobitější a neokrade vás o možnost vlastní představy. Poslední kabriolet vychází u nás opakovaně vždy po pár letech, ale věřte, že to není zbytečná nakladatelská iniciativa. Takovýchto knih není nikdy dost.
Pojem „generační román“ přesně vystihuje podstatu této knihy. Na začátku sledujeme partu mladých lidí, kteří si naplno užívají života, poté prožívají válečné útrapy, se kterými se následně každý svým způsobem vyrovnává, znovu se zapojují do života, žení se a vdávají, rozcházejí, stárnou, aby se nakonec dostali do střetu s generací svých dětí. To vše na pozadí historických událostí.
Ačkoliv se mi kniha četla velmi dobře, musím přiznat, že prvních sto stran mi přišlo děsně nezáživných. Rovněž jsem čekal více dějových zvratů, ale na druhou stranu jsem v knize objevil mnoho životních mouder. Hlavní hrdina v roli vypravěče mi byl svojí loajalitou, klidem, rozvahou a sebezapřením velmi sympatický. Celkově knihu hodnotím kladně, nicméně má očekávaní byla přece jen o něco vyšší.
„Musíš vydržet. Musíš dál. Tím se lišíme od opic – možná jedině tím. Všechny naše symfonie, séra a radary, to je jen fasáda. Jsme lepší jen proto, že víme, že život je v zásadě porážka, hra, ve které neustále prohráváme, a přesto v sobě dokážeme sebrat dost odvahy brát věci tak, jak jsou, a smířit se s tím.“ Str. 354
Tohle je moje srdcovka. Dostala jsem tu knihu v paperbacku asi před 25ti lety a pořád jí mám. Její stáří a opotřebovanost se k tomu příběhu náramně hodí. V mé knihovně má své čestné místo. Obsah knihy je stručný - přátelství, oddanost, víra, láska a pochopení.
Vynikající román - mám starší vydání, před rokem 1989 a pokud zde je jiné vydání, asi není potřeba přidávat další.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armáda
Autorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Kniha Poslední kabriolet je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 647x |
| Čtenářské výzvě | 111x |
| Doporučených | 206x |
| Knihotéce | 614x |
| Chystám se číst | 602x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 10x |
Pro mne jeden z největších románů 20. století. Mládí, hudba, láska. Válka. Zralost. Hořkost. Život.