Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11237/posledni-kabriolet-11237.jpg
5
1128
202
Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost. Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy. Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo. Stalo, ale jediné Císařovny jako by se to netýkalo. Dál zrcadlí na své vyleštěné kapotě přicházející roky i střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nevyzpytatelné zeměkoule, kteří se to všechno snaží pochopit a smířit se s rozčarováním, které vystřídalo prvotní radost ze života, se středním věkem, který přišel, když odešlo mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě… I když americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Páté upravené vydání v českém jazyce... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The last convertible , 1978
více info...
Přidat komentář
Doporučená povinná četba, kterou jsem si zamilovala a pro jistotu několikrát zopakovala ,)
Amerika 40. let, doba swingových big bandů a zběsilých jízd v otevřeném kabrioletu. Do poklidné idylky pěti přátel ale osudově zasáhla válka a jejich životy bez výjimky změnila. Vrátili se s touhou po starých časech, ale Amerika už je jiná. Z plánů a ideálů mládí jsou trosky, přichází rozčarování. Všední starosti i osobní dramata je nemilosrdně odsouvají do role starší generace, o jejich ideály už ale nikdo nestojí. Kronika jedné generace, jejíž představy o životě rozvrátil život sám.
Nejzajímavější mi přišel ten podklad amerických dějin. Hrdinové mi ničím neučarovali, byla jiná doba a jejich počínání mi často bylo záhadou. Nicméně ke konci románu bylo zajímavé sledovat, jak jiná byla hned další generace.
Kniha se mi moc líbila, rozvleklá mi nepřišla, bylo to zajímavé vyprávění o životě pěti kamarádů...navíc podle mého naprosto uvěřitelné. Každý z nás nadělal v životě rozhodnutí, která s ním už zůstala a ovlivnila všechno ostatní dění...
Ke knížce jsem se vždy ráda vracela a těšila se, až se zase začtu.
Dostala jsem na tuto knihu několik doporučení, přičemž o ní bylo hovořeno jako o "jedné z nejlepších knih v životě." Bohužel to nemohu potvrdit. Postavy mi přišly téměř totožné (např. Jean-Jean a Russ),a hloupě uvažující – hlavní hrdina si vezme ženu, kterou nemiluje, asi proto, že má hezky vykroužené měsíčky nehtů na rukou. Během desítek stránek se nestane vůbec nic, pak se zásadní událost odehraje na dvou. A taky to bylo přes míru sentimentální.
Válečný veterán vypráví svůj příběh nápadníkovi své dcery. Příběh sentimentální, melancholický, zajímavý, ale kdyby ho říkal mně, asi bych volala “zkrať to”. Ta poválečná část už byla svižnější. Postavy krásně vykreslené, ale všechno tak nějak zdlouhavé, musela jsem se s tím vyloženě poprat.
Ačkoliv je tato kniha vysoce hodnocena, nějak jsem u jejího čtení trpěla, připadalo mi to takové rozvleklé, postavy nesympatické. No prostě jsme se nějak s autorem nepotkali.
Kniha na mě působila stejně snově jako obálka.
Nechci neumělými slovy narušovat tu zvláštní atmosféru , kterou přivezl kabriolet až ke mně domů. Myslím,že 5* mluví samo za sebe.
Vlastní příběh byl fakt moc prima. Jen jsem nepochopil vydavatele, že panu spisovateli nenechal dopracovat způsob, jak se k nám příběh dostal - vyprávění Ronovi mi přišlo velmi nevěrohodné.
Nemohla jsem se odtrhnout. Často jsem měla slzy v očích, v jedné části jsem úplně vzlykala. Geniální dílo, ke kterému se ještě určitě vrátím. Úžasné byly např. popisy dobových písní. Autor je dokáže tak barvitě popsat, že tu hudbu úplně slyšíte
Tahle parta praštěných pistolníků se mi dostala pod kůži. Nedočkavě jsem hltala stránky a čekala, jak to bude pokračovat. Chvilkama to bylo na zamyšlení, chvilkama něco z historie a mnohdy mě knížka rozesmála. Jediná postava, která mě vyloženě štvala, byla Nancy. Jinak super. Doporučuji všem, co mají rádi atmosféru staré Ameriky.
Pokud by se dalo mluvit o Doktoru Živagovi jako o knize, která vypráví příběh Ruska ve 20. Století, tak totéž platí o posledním kabrioletu, jen na té opačné straně a to v Americe. Krásný, propracovaný, plný a výborný román v tom nejlepší slova smyslu toho, co to je dobrý román.
bohužel se opět trápím ... nutím se číst ... postavy nijaké ...děj nijaký ...nenadchlo mě to ...
Tak toto bol pre mňa bonbónik, chuťovečka, úžasný čitateľský zážitok. Kultová kniha.....s množstvom krásnych myšlienok....DOPORUČUJEM.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armáda
Autorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Kniha Poslední kabriolet je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 646x |
| Čtenářské výzvě | 111x |
| Doporučených | 206x |
| Knihotéce | 614x |
| Chystám se číst | 602x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 10x |
Jako by to napsal včera.