Poselství ducha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V českém překladu uvádí výbor ukázky z latinských prozaických prací a listů známých i méně známých českých humanistů z let 1459–1621. Vedle prvního úplného překladu Dialogu Jana z Rabštejna, filozofického traktátu O lidské ubohosti od Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, výňatku z deníku Šimona Proxena a úryvku z Martinidova popisu Prahy zde najdeme listy Viktorina ze Všehrd, Václava Píseckého, Martina Kuthena, Karla Staršího ze Žerotína a dalších, které umožňují lepší pochopení doby, v níž vznikly, a seznamují s názory pisatelů na tehdejší aktuální otázky.

https://www.databazeknih.cz/images_books/83_/83868/poselstvi-ducha-83868.jpg 41
Žánr
Literatura česká, Historie, O literatuře
Vydáno · Odeon
Počet stran:305
Jazyk vydání:český
Překlad:Dana Martínková
Edice:Živá díla minulosti (Odeon) (75.)
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
Náklad:2 500 ks
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Poselství ducha

JulianaH.
23. srpna

Výborně sestavená antologie z latinských listů českých autorů. Kromě předmluvy se můžeme dočíst o zařazených autorech v medailoncích, předřazených každé sérii dopisů.
Z nejslavnějších humanistů jsou zastoupeni Jan z Rabštejna, Bohuslav Hasištejnský, Augustin Olomoucký, Viktorin Kornel ze Všehrd, Václav Budovec z Budova, Matouš Kolín z Chotěřiny a Karel ze Žerotína, mezi adresáty se pak objevuje třeba Řehoř Hrubý z Jelení, Erasmus, Justus Lipsius, Konrad Celtis či Chytraeus. Výbor zahrnuje celý český humanismus, počínaje poděbradským obdobím a konče stavovským povstáním.
Kromě klasických dopisů autorka zařadila Rabštejnův Dialogus, Hasištejnův traktát De miseria humana a deník Šimona Proxena ze Sudetu.

V listech různých humanistů mě toho zaujalo skutečně mnoho. Mimo jiné:
Hasištejnova poznámka, že využívá klasiky píšící o zemědělství (Catona a Varrona) v praxi při řízení hospodářství. To, že se cítí nucen ospravedlňovat své cesty. Prohlášení, že naše doba je tupena na úkor antiky nespravedlivě, a vyzdvižení Šalnberkovy tělesné krásy, dokonalé paměti, bezchybné řeči a laskavosti. Poznámka, že neobjevené rukopisy jsou jeho útočištěm a cení si knih víc než drahokamů. Jeho nevíra v pravost veraikonu, které si Karel IV. přivezl z Říma, neboť císař mu nebyl dostatečnou odbornou autoritou. Tvrzení, že ani v mládí nepřejímal mravy antických lidí, a probírá-li se jejich spisy, chce si jen oživit pracně nabyté vědomosti.
Horlení Tomáše ze Slaného proti novince vykání, jež přece antické literatury neznaly. Oslava knihtisku od Augustina Olomouckého: je to prý božský vynález a měli ho mít už Řekové a Římané, aby tolik jejich děl nepropadlo zkáze. Omluva Šlechty ze Všehrd za neuhlazenost dopisu – byl prý psán na venkově „daleko od knih“ (= zřejmě bylo běžné nahlížení při psaní).
Pubertální aktivity hraběte Julia, jejž hlídá chudák Proxenus: přespává mimo dům, přes zákaz objednává meč, na který nemá, vyčítá Proxenovi, že má raději bakaláře Zdenkoslava, nechce se učit a bije pážata. Navíc je zajímavé, jak Proxen zaznamenává všední věci: hospodářské údaje (ceny za maso, nájem), běžné události (pohřeb u Neviňátek, kolik snědl, jak dlouho kdo spal).
Nářek Jiřího Handsche na to, že je chudý („zvrácené poměry tohoto stárnoucího věku“!) a že Hodějovský stupňuje své nároky na básníky. Collinova zmínka, že vysílá své žáky, aby pátrali po knihách v pozůstalostech a mezi veteší; jeho obava z konkurence jezuitského školství; a přiznání, že tak jako sochař a malíř má svá díla rád, proto žádá nakladatele o vrácení svých neotištěných rukopisů.
Stýskání Budovce z Budova, že v Cařihradě, kde studuje Korán, si připadá mezi všemi barbary izolovaný; směje se jejich geografům a matematikům, kteří neznají "našeho" Ptolemaia a Euklida; a popisuje pohřeb sultánova synka.
Václav Písecký pak zpravuje Řehoře Hrubého z Jelení, že jeho syn Zikmund má nadání pro všechny vědy, takže je třeba spíš mírnit než povzbuzovat jeho horlivost. Nesmí ovšem vycházet z domu bez vychovatele. Petra Píseckého pak léčí z nekritického obdivu vůči Itálii, která prý má mizerné podnebí a vyučuje scholastiku místo pravé filosofie.
Vedle Hasištejna a Proxena na mě nejvíc zapůsobil Karel Starší ze Žerotína, postava již značně barokní upřímností a hloubkou dopisů a zřejmě velmi laskavý člověk (posílá příteli lékaři svého sluhu, chlapce, jejž má rád pro jeho věrnost a skromnost, s horečkou). Lipsiovi se vyznává: „uchvacuješ mě láskou k sobě, kdykoli si [na tvou vlídnost ke mně] vzpomenu“. Není prý dne, kdy by nemyslel na svou milovanou zesnulou ženu, s níž se oženil i z obdivu k ní. A pociťuje rezignovaný strach o ohrožené Čechy: „vlast se dosud úplně nezhroutila, ale klesá, jak se zdá, do zkázy."

* „Každému je totiž vrozena jakási touha poznávat to, co se přihodilo před námi ve světě, především však to, co se přihodilo ať doma, ať za hranicemi našim lidem, kteří nám vybudovali naši vlast. Dále pak, jak velké potěšení a prospěch máme v životě, když se z těšíme z překrásného divadla tohoto světa, z nebe, hvězd, prvků, rostlin, našich těl a duší, které jsou obrazem božím a v nichž jsou vštípena semena umění a ctností.“ (Petr Codicillus)
* „Kdo nedbá o její (tj. vlasti) poznání, toho zplodil hrozivý Kavkaz a odkojily horské tygřice.“ (týž)
* „Kdyby se mohlo vypátrat něco řeckého, co snad této době je zakryto plísní a prachem, „pozvednu hlavu ke hvězdám“ a budu se domnívat, že jsem se stal z komára slonem." (Hasištejn)
* „Myslil jsem, že jsi serifská žába, ale teď vím, žes straka.“ (týž Konradu Celtovi, který mu ukradl dílo)
* V Itálii „ neučí (…) antické, to jest čistší a uhlazené filosofii, nýbrž naší, to jest barbarské, která není ničím méně než pravou filosofií.“ (Václav Písecký)

TIP: Máte rádi Databázi knih?

Podpořte ji svým hlasem v Ceně českého internetu (nominována je v každé druhé kategorii)

Štítky

humanismus korespondence

Autoři knihy

Bohuslav Hasištejnský
česká, 1461 - 1510
Jan z Rabštejna
česká, 1437 - 1473
Viktorin Kornel ze Všehrd
česká, 1460 - 1520
Karel starší ze Žerotína
česká, 1564 - 1636

Kniha Poselství ducha je v

Přečtených1x
Knihotéce2x
Chystám se číst1x
Chci si koupit1x