Portnoyův komplex

od:

Portnoyův komplex

Román je výpovědí mladého muže z židovské rodiny, který se snaží vzepřít láskyplné tyranii své rodiny. Na lůžku psychoanalytika se velmi otevřeně zpovídá z celoživotního sváru mezi synovskou láskou a revoltou proti rodinnému prostředí, a od nevázaných výpovědí puberťáka posedlého sexem přechází k líčení svého poznamenaného mládí a nenávistným výpadům proti měšťácké konvenci. Vnějším výrazem jeho komplexů, které ho staví do prekérních situací a které ho přivedly na lůžko psychiatra, je jeho symbolická impotence. Provokativní obscénnost této tragikomické výpovědi tlumí autorův shovívavý nadhled a ironický humor....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/78_/78887/portnoyuv-komplex-78887.jpg 3.8115
Série:

Philip Roth MF (13.)

Originální název:

Portnoy's Complaint (1969)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Přidat komentář
alef
28. srpna

Zajímavý, provokativní příběh podaný dost nekonvenčním způsobem, skrze psychoanalýzu hlavního hrdiny, vzbudil mou pozornost. Jenže Alexovo melodramatické vyprávění moje očekávání tak úplně nenaplnilo, prostě mi nebyl vůbec sympatický, svým sklonem k sebestřednosti, která mu bránila vnímat okolí alespoň trochu objektivněji, která mu neumožnila vytvořit si sám od sebe alespoň trochu odstup.
V anotaci, nejen na DK, se dočtete, že se jedná o jeden z nejkomičtějších příběhů v americké literatuře, no, mě zas tak moc komický nepřišel, a nepřišlo mi to ani jako satira ... spíš dost naopak, přes všechnu snahu o zlehčení, nekonvenční způsob vyprávění, nemohla jsem si pomoc a vnímala příběh dost vážně – jako celkem trefnou a dopodrobna vykreslenou studii viny – a to celé Portnoyovic rodiny, jako takového prototypu americké židovské rodiny 60-tých let? Příběh se mi dařilo vnímat bohužel jen jako takovou sondu do židovské komunity, skrze rodinu, která na jednu stranu odmítá, ale na druhou chce být součástí liberálního světa kolem, a které se nedaří uniknout tradici ...

Na celém příběhu byla nejzajímavější zvláštní, provokativní a tím zajímavá konfrontace „židovství“ a „sexuality“, samozřejmě, že Roth používá u obou témat nadsázku :-) (to nejspíš měla být ta avizovaná komičnost), bohužel v podání Alexe, „hrdiny“, který se proti vlastní vůli vyčleňuje, je donucený vypořádávat se s konvencemi , které mu znemožňují vlastní svobodná rozhodnutí, a která ho nutí svádět vnitřní boj a neustále volit, rozhodovat se ... to nebylo tak úplně ono, té nadsázky tam bylo na mě asi trochu moc, ale uznávám, že jde čistě o subjektivní dojmy, které moje hodnocení ovlivnily :-).

InaPražáková
25. srpna

Kdo má k blízko k židovskému prostředí nebo alespoň četl nějaké knihy, které se ho týkají, užije si Portnoyovu neurotickou zpověď víc. Kdo je zatím židovstvím nedotčen, měl by si pro lepší zážitek přečíst nějaké židovské vtipy, zvláště o matkách, a vzít je naprosto vážně.

Alex v jediné nekonečné záplavě kritizuje všechno, co mu kdy v životě přišlo do cesty - a sám je ztělesněním svých averzí. Pohrdá Židy a jejich mentalitou - a je to nejufňukanější kveč z celého New Yorku. Diagnostikuje sám sobě narcismus - a celou dobu ho kolem sebe rozhazuje hrstmi. Výčet paradoxů by mohl pokračovat, ale protože ty melodramatické výkřiky nikdo nemůže myslet vážně, tak vězte, že je to jen takový židovský vtip. Ovšem pokud nebude mít poslední slovo dívka bez smyslu pro humor. Ten závěrečný, židovsky škodolibý poslední paradox mě potěšil z celé knihy nejvíc.

Mimochodem, překlad Pellarových je vynikající.

Makropulos
25. srpna

Zřejmě bych měla na knihu úplně jiný pohled, pokud bych něco věděla o amerických židovských rodinách a výchově chlapců v nich, pokud bych byla jakkoliv zasažena vírou, ať už židovskou či křesťanskou a možná i pokud bych byla muž. Ale možná právě díky tomu, že jsem nic nevěděla, mi knížka kromě pobavení přinesla i mnoho nových informací. Musím říci, že mi Alexe vlastně bylo líto. Ten jeho neustálý pocit viny (tak ho to vlastně maminka a víra učila), ta nespokojenost se sebou samým (že on vlastně není ten hodný chlapec) a neustálé hledání té správné partnerky (židovka - nežidovka) a pocity trapnosti až sebelítosti i jeho vulgární vyjadřování, pro mě vlastně vytvořily obraz bezradného židovského mladíka, který přestože se bouřil a snažil se všechny naučené stereotypy porušovat, byl neustále ovlivňován hlavně asi láskou ke svým rodičům. Je to mistrně napsané dílo a dokonale přeložené.

Peťulka3
05. července

Nevím...nějak mě to nenadchlo.

Sisssi
10.10.2016

Díky překladu manželů Pellarových se čtenář opravdu pobaví. Až do přečtení této knihy mě nenapadlo, že "ruční pohon" může být homonymní.

GreenMagritte
05.08.2016

Portnoyův komplex v dnešní době jistě nebude vzbuzovat tak silné emoce, jak v době svého vzniku. Líčení Alexandrova světa, jeho pocity trapnosti a sebelítosti mnohému připomenou něco z vlastního dospívání. Pasáže o právě objevené sexualitě textu dodávají na upřímnosti, otevřenosti a často i zábavnosti. S tímto mladým židovským hrdinou, který je příliš lapen v sítích své lehce potrhlé rodiny, bude čtenář nejednou soucítit a přát mu, aby překonal své komplexy. Ačkoli Portnoyův komplex svým tématem „trablů dospívajícího mladíka“ připomíná mnoho současných románů s jediným cílem pobavit čtenáře, má mnohem větší hloubku spočívající v nevázanosti jakýmkoli tabu, schopností vystihnout trapné momenty maloměšťáctví a také upřímností k sobě samému

holkaslebkou
27.05.2016

To byla jízda!
Ale jsem ráda, že jsem ji mohla podstoupit.. Roth mě čím dál víc vtahuje do svého světa. A já z něj ještě nějakou dobu nechci pryč.

Janek
17.05.2016

Dva texty se mi při čtení Portnoyova komplexu připomínaly více než často: Irvingův Svět podle Garpa a McEwanova Betonová zahrada. Nicméně k tolik potřebnému, osvobozujícímu nadhledu a hořkému pousmání mě přiměl pouze Alexův příběh.

Serja
12.02.2016

Hříšné, vtipné, nadčasové....avšak finální vyvrcholení je doslova flacidní a neuspokojivé.

DW_Blues
04.12.2015

Poměrně nezvyklá kombinace Literatury a vulgarit. Většinou bývá buď jedno nebo druhé. Ve své době se o tom asi hodně povídalo....

Gandalfek
03.09.2014

Ztotožňuju se s komentářem uživatele juckey + pro mne bylo zajímavé i nahlédnutí pod roušku "židovství", se kterým žádnou osobní zkušenost nemám.

juckey
27.06.2013

Hned potom, co přežijete první šok a zvyknete si na jazyk tohoto díla, si všimněte, prosím, že kombinace intelektuál a úchylák, je běžnější, než by se mohlo zdát. Alexander Portnoy je dozajista intelektuál. Ale je skutečně nemocný? Není každý z nás tak trochu úchylák? Jo, nezapomeňte na to, že Alexander je žid s typickou židovskou rodinou. Jde ji ale za to obviňovat? A když ne ji, tak koho tedy?

Ronin Roujin
15.06.2013

Velice povedený a vtipný příběh o problémovém vztahu lásky a nenávisti ke svým rodičům a svému původu. Nekonečně dlouhá židovská anekdota o honění, kouření, lízání a šoustání. Příběh vzorného židovského chlapce, který chtěl najít svého Boha přes frndy amerických šiks. Vyprávění o tom, jak v jednom (témeř) každém těle spolu žijí sebevědomí a midrák a většinou jsou v opozici natrvalo.
Kniha se četla téměř sama a pochvalu zaslouží překladatel, který si dal práci a z bohaté nabídky krásných českých slov, označujících různé sexuální praktiky, vždy našel další novou, krásně zapadající do popisované situace jak *** do ******.

Koka
08.05.2013

Skvělá esence všech archetypů zažitých v newyorských židovských rodinách. Jakoby Woody Allen spoluvytvářel či autorovi našeptával ty pasáže o mamince dusící dítko svou láskou a péčí (stojící nad ním s nožem!, než dopapá) , o věčně sedřeném tátovi trpícím zácpou, o rodině, která nedovolí svým dětem dospět a o roli N.Y.C. psychoanalytiků, kteří to pak z těch pohovek musejí poslouchat. Řešit to stejně nejde.
Patří u mě k tomu nejlepšímu, co se dá číst.

kika 13
13.11.2012

Přečetla jsem ho,ale horko,těžko.

Ricchie
09.11.2012

Pokud lze toto dílo skutečně považovat za "jeden z nejkomičtějších a nejzábavnějších románů v americké literatuře" (viz anotace), tak je mi jejich literatury fakt líto. Ne, že by byl Rothův román vyloženě špatný, ale připadl mi docela nudný a místy jsem se do čtení musel hodně nutit.