Porodní sestra z Osvětimi
Magda Knedler
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445675/bmid_porodni-sestra-z-osvetimi-T27-445675.jpg
3
830
261
Anděl naděje v táborech smrti. Příběh ženy, která zachránila tisíce dětí. Další transport vězňů směřuje do Osvětimi. Je mezi nimi i Stanisława Leszczyńská, porodní asistentka z Lodže, která na vlastní žádost začíná pracovat v nelidských podmínkách: bez vody, základních lékařských nástrojů a léků. Porody probíhají na kamnech zakrytých starou dekou. Mnohokrát riskuje svůj život, když vzdoruje nemilosrdným příkazům Josepha Mengeleho. Dělá vše pro ochranu dětí před jeho krutými experimenty. Snaží se být oporou pro matky, kterým byly děti násilně odebrány a poslány do Říše. Nebo na smrt... Porodní sestra z Osvětimi je dramatický příběh inspirovaný hrdinským osudem Stanisławy Leszczyńské. V koncentračním táboře provedla více než 3 000 porodů, během nichž nezemřelo žádné dítě ani žena.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2020 , KontrastOriginální název:
Położna z Auschwitz , 2020
více info...
Přidat komentář
Neoslovila mě. Přišlo mi, jak kdyby tomu chyběl příběh. Takové povrchní, i přesto, že byly popisovány hrozne události, působilo to vlastně bez emocí. Četla jsem s tematikou určitě mnohem zajímavější knihy.
Na knížku jsem se moc těšila a o to víc jsem byla zklamaná. Chvílemi jsem myslela, že ji dokonce budu muset odložit. Na toto téma je hodně jiných lepších knížek.
Abych pravdu řekla, tohle není úplně můj žánr, ale nějak mě uchvátila obálka a anotace a musela jsem si tu knihu přečíst. Za mě je to skvělý a teď myslím styl psaní a poutavost příběhu, než to co se skutečně dělo. Bylo to krásně napsané a velice dojemné, mnohokrát jsem u tohoto příběhu brečela, ale to jsem čekala.
Je pravda, že se tu prolíná několik časových linií a posledy různých postav, takže se to někomu může číst obtížněji.
Knihu můžu je doporučit, ale asi to není pro úplně slabé povahy.
Velice zajímavá kniha, pro ty mají rádi historii. Občas jsem se ale ztrácela v ději a nevěděla jsem, o koho zrovna jde. Ale tím nechci knihu hanit.
Moje první kniha, kterou jsem nedočetla. Na tohle téma už jsem přečetla knih několik, tahle mě ale nebaví. Nemůžu se jí “prokousat”, do čtení se nutím. Napsána je dle mého tak nějak zmateně, těžko se orientuje v ději. Příběh není ucelený, skáče různými časovými rovinami. Čekala jsem více.
"Historie se opakuje, všechno se vrací, točí v kruhu."
"Svět je v každém okamžiku připraven se znovu zhroutit a lidé zase zapomenout, že byli katy, oběťmi nebo něčím mezi tím."
V knížce jsem se trochu ztrácela a nelíbil se mi styl "psaní". Téma bylo skvěle zvoleno, ale špatně zpracováno.
Vyprávění na mě působilo značně chaoticky. Ztrácela jsem se ve vypravěčích a ve všech postavách. V tomto případě mi vadilo i přeskakování v časových rovinách. Četla jsem mnoho knih s touto tematikou, tato ale bohužel spadá do kategorie velmi špatně zpracovaných.
Byla jsem na výletu v Polsku a proto jsem zvolila tuto knihu v audio verzi, aby vyplnila můj čas strávený za volantem. Zajímavé vyprávění o několika lidech, kteří zažili peklo Osvětimi-Březinky, jehož hlavní linkou je život porodní sestry - mámy Stanislavy. Kniha vychází z autobiografické zprávy této obdivuhodné skromné, obětavé, statečné ženy a je propletena osudy dalších vězenkyň, jejich dětí, doktora Mengeleho a jeho krutých poskoků. Příběhy zachycují životy před vznikem této odpornosti zvané "tábor", kterou dokáže vymyslet fantazie sotva zdravé mysli, během "života" v Březince a po osvobození. Vždy, když čtu takový druh knih, je mi opravdu zle a nestačím s hrůzou znova a znova žasnout nad tím, čeho všeho jsou lidé schopni. Tyto příběhy jsou pro dnešního člověka těžko uvěřitelné, ale měly by být neustále připomínány jako obrovské memento, protože lidé by neměli zapomenout, že svoboda a klid není samozřejmostí, a nemusí jí být ani teplá postel, hrnek čaje a chléb, jak ostatně vidíme i na dnešních smutných událostech na Ukrajině.
Knihy podle skutečných událostí se špatně hodnotí. Nerada bych hodnocením brala důležitost prožitých událostí. Kniha ale na mě občas působila malinko chaoticky. Pletla se mi jména a občas mi chvilku trvalo než jsem zjistila o kom se píše.
Jedna z nejlepších knich z Osvětimi, co jsem četl, jsem velký fanoušek nesouměrné dějové linie a přeskakování časů. Bez obalu vykresluje, co se dělo a dít se už nesmí, bez přiklášlování, vše ve své hrubosti. Je mnohem víc autentičtější než Cilčina cesta, která je také výborná. Odkazuje i na Fotografa z Osvětimi, což je jedna z také velmi zajímavých knich, na rozdíl od Tatéra z Osvětimi, který mě zklamal.
No....aby som sa takto nútila do čítania sa mi snáď ešte nestalo. Jeden veľký chaos. Chvíľami som bola úplne stratená. Jediné za čo dávam nejakú hviezdu je tématika 2. sv. vojny. Myšlienka dobrá, len by to chcelo iné spracovanie.
A vůbec nerozumím tomu, proč má kniha tak slabé hodnocení. Jen proto, že není stejná jako předešlých sto vydaných před ní? Za mě srozumitelné, linka tam je a po dočtení nemám pocit, že bych četla zbytečně, že by v knize chybělo poselství. Je plno jiných, které jsou tzv. o ničem...tady bych hůl předem rozhodně nelámala.
Na tuhle knihu jsem se moc těšila a o to větší zklamání to pro mne bylo. Chaoticky napsáno, občas jsem měla problém s orientací v čase a osobách.
No.....
Téma těžké, silné a určitě ne jednoduché.
Ale nějak mi nesedělo přeskakování z doby do doby, z osoby na osobu.... Takové náročnější čtení. Někdy jsem měla problém se zorientovat v čase.
Tohle je jeden velký chaos. Sotva jsem stíhala vnímat, kdo je kdo, kdo vlastně zrovna vypráví a kde/kdy se nachází. Knížka byl dárek, sama bych si ji ke čtení nevybrala. Už jen proto, že téma koncentračních táborů je asi nějaký nový superbyznys a jsme zaplaveni knihami se žlutou hvězdou a vězeňskými pruhy. Tím nechci nijak zlehčovat utrpení vězňů za války. Příběh z "porodnice" v Osvětimi je krutý, jiný být ani nemůže. Ale asi si zasloužil jiné zpracování.
Když jsem po téhle knížce sahala, tak měla mnohem lepší hodnocení než teď. Hodně jsem se na ni těšila. Čekala jsem něco trochu jiného a byla jsem dost zklamaná. Vůbec mi nevyhovoval styl psaní, kdy každou chvíli děj vyprávěl někdo jiný, ani to nešlo chronologicky. Což by neměl být problém, ale bohužel se mi to nečetlo dobře. Na začátku mi to přišlo super, jak realisticky krutě bylo napsané, co se dělo v táborech, ale pak jsem se ve všem ztrácela. Škoda, že se to nepovedlo, příběh Mámy, rodiček a Mengeleho mohl být zpracován líp. Těžko říct, jestli byla špatná autorka nebo překlad.
Ráda jsem se dozvěděla něco o tom, jak v táboře žily (respektive živořily) nastávající maminky a hlavně jsem se v knize poprvé setkala s Stanisławou Leszczyńskou. Tato nenápadná a přitom neobyčejná žena v Osvětimi úspěšně odrodila na 3000 žen a stala se pro ně ve světě hrůzy pevným bodem, jejich druhou matkou. Stanislawa byla silně věřící a nikdy nikoho nesoudila - což v nelidských podmínkách, kde pracovala, bylo něco výjimečného a neobvyklého. Její síla pramenila z její víry a díky této síle mohla pomáhat ostatním ženám přežít. Po návratu z tábora pracovala dál jako porodní sestra v rodné Lodži. Umřela na rakovinu v roce 1974 ve věku 77 let. Zaujalo mě, že je kandidátkou na kanonizaci církví. Tato žena má můj hluboký obdiv!
Tak tohle vážně ne. Zmateně napsané, hrozný styl. A jestli si autorka myslela, že mě nadchne tématem, tak to se spletla.
Je až nevkusné, jak se novější tvorba o dění v koncentrácích snaží zaujmout na kilometry viditelnou reklamou.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Josef Mengele porodní asistentky Lodž
Autorovy další knížky
| 2020 |  Porodní sestra z Osvětimi |
| 2021 | Mé přítelkyně z Ravensbrücku |
| 2022 | Nikdo ti neuvěří |
Kniha Porodní sestra z Osvětimi je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 1 293x |
| Čtenářské výzvě | 459x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 518x |
| Chci si koupit | 120x |
| dalších seznamech | 13x |
Na knížku jsou se dlouho a moc těšila, ale jsem strašně zklamaná. Příběh je to tak strašně silný až mě o to víc štve to provedení. Nelíbí se mi styl psaní. Bylo to celkově strašně chaotické, přeskakovalo se v postavách a času jak se autorce zachtělo. Dlouho sem nevěděla, kdo je vlastně kdo, jestli je Stanislava ta sestra nebo ta těhotná. Chyběly mi hlubší detaly, například z osvobození. A nelíbilo se mi, jak v knize bylo hodně slov či frází německy.
Bylo to hodně špatné a opravdu jsem z toho velmi zklamaná. Po prvních asi 30 stranách jsem knihu chtěla odložit. Četlo se to pomalu a člověk na to potřebuje asi víc času, ale to spíš dávám za vinu špatnému stylu psaní než příběhu, který mě bohužel vůbec "nevtrhl" do děje, emoce nic.
Jediné co se mi líbilo, tak byla asi poslední 1-12 stránky, kde pojednává o dojmu dočastnosti.