Pornografie
Witold Gombrowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14016/mid_pornografie-tCh-14016.jpg
4
64
11
S pornografií nemá nejdůležitější kniha druhého Gombrowiczova tvůrčího období, kdy autor žil v Argentině, co dělat. Jde o básnickou prózu se syžetem příběhu s tajemstvím, jejímž tématem je základní Gombrowiczovo uhranutí: vztah mládí a stáří, síly života a jeho zanikání. Snad nikde jinde nezachytil Gombrowicz krásu mládí a krutost stárnutí tak intenzivně jako zde, v knize, která patří do zlatého fondu moderní polské literatury.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1997 , Torst
Originální název:
Pornografia , 1960
více info...
Přidat komentář
Začíná to libově, pokračuje překvapivě, končí brutálně; škoda, že na příspěvek od uživatele lubtich jsem nenarazila dříve - Pornografii jsem si dala jako prvního Gombrowicze v prozaickém hávu (divadelní kousky zdolány - Yvonna, princezna burgundánská i Sňatek, na Operetku si brousím zuby) - a bylo to o něco méně komfortní než jiná četba se dvěma "M" (moje volba aneb dobře mi tak a modernismus). Základní linku jsem snad pobrala, sem tam zabloudila, ale dokázala se vrátit (ještě aby ne, při tak luxusně malém množství stran); tu a tam tápala v postavách; k vědomí kontextu se vracela z pudu sebezáchovy jen výjimečně (odlehlost, izolovanost a zdánlivou idyličnost polského venkova jako základní kulisy chápu - ale ještě si tuhle hru komplikovat vědomím okupace, když to není bezpodmínečně nutné, to tak...); vzpomínala a srovnávala s bijáky typu 120 dnů Sodomy nebo Hořký měsíc, případně v některých momentech se Smrtí v Benátkách; zrání nejen pohlavní v kombinaci s manipulacemi na druhou, na třetí a na čtvrtou zvládala s lehkým lapnutím po dechu, když mi něco - výjimečně - došlo... Film snad někde seženu - a prosím, další gombrowiczovský chod sem!
Asi nejbrutálnější kniha od Gombrowicze – s tímhle bych u něj asi nezačínal, ale jinak je to gurmánský.
V roli vypravěče, stejně jako v Kosmu (ostatně se formálně velmi podobají), je samotný Witold, akorát není v roli "tvořitele" sám, nápomocný mu je kolega režisér Frederyk. Právě toto duo kočíruje celý děj a dělá z něj řádnou podívanou.
Příjezd na polský venkov (kulisy mi přijdou správně středoevropské) vypadá poklidně, ale po návštěvě kostela si Witold vyznačí jasný cíl: ti dva (chlapec a dívka) patří k sobě. Následují manipulativní praktiky obou intelektuálů, kteří narušují chod domu (ještě aby nestačilo, že se vše odehrává za války), svádění nezralých nedospělých vede k neblahým skutečnostem. Gombrowicz ohmatává nezralost ze všech stran, ukazuje, jak je tato pozice bezradná a skličující. Jak je u jeho děl typické, propojuje spoustu souvislostí přes tělesnost.
Forma unikátní. Vypravěč pitvá každou drobnost, každou situaci silně prožívá a nachází v ní vodítka ke svým cílům. Tady i žádost o plátek citronu znamená hodně.
Začíná to nevinným ohrnutím nohavic, končí skoro až psychoticky. Ale jako sedmnáctiletý holomek, který silně prožíval v textu každé břímě bezradnosti nad nezralostí, mohu jedině doporučit.
Zamířili jsme k domu – on, Heňa a já. To už se odehrálo zcela drze a neskrývaně. Následkem tohoto návratu získal náš příchod ke kolářské dílně výlučný cíl – přišli jsme proto, aby mu ona ohrnula nohavice, a teď jsme se vraceli – Fryderyk, ona a já.
(s. 40)
Takové čechovovské drama v próze s příměsí postmoderny vyhrocené do extrému, proložené trochou filosofie. Kniha je poměrně krátká, ale o to intenzivní a vyžaduje plnou pozornost čtenáře, aby se neztratil v pletichách našich dvou vykutálených hrdinů.
No neviem, ozaj neviem co na toto povedat. Zvlastne, pomale, nutne sa koncentrovat vyslovene na citanie. Zavieram na 108 strane, vobec ma to nezaujalo, nezaujima ma koniec, citala som az sem len nech viem “ preco to je klenot polskej tvorby” - fakt netusim.
Gombrowicz je autor, na ktereho jsem tech dvacet let cekala... Ano! Ano!
Snad nikdo! si neumi pohrat s formou tak genialnim zpusobem jako prave on - citite, jak se zamotava, rozmotava, rozpada a zase sklada...
Je to tak nadherne podivne, perverzni; je to uplne jine. O tom se neda mluvit, to se musi zazit.
Čítalo sa mi to ťažko, musel som sa plne sústrediť a mať okolo seba pokoj. Dosť dlho mi trvalo, kým som sa naladil na autorovu vlnu, na jeho frekvenciu a štýl vyjadrovania. V druhej časti to už šlo oveľa ľahšie. Dobrý príbeh, originálna forma vyjadrenia, bezpochyby literatúra najvyššej kvality, preto som to nevzdal a dočítal až do konca, i keď po prvých stránkach som si bol takmer istý, že to nezvládnem. Knihu by som odporúčal skôr skúsenejším, zrelým čitateľom. Určite z nej budú mať zvláštny zážitok.
Ukájela jsem se páně Witoldovým ukájením. :-)
Pozoruhodný vypravěčský styl, jeden z nejlepších, s jakým jsem se kdy setkala – vše je reflektováno skrz vypravěče-spisovatele, i pocity a záměry jiných lidí, v čemž jsem spatřovala to kouzlo, protože ten druhý člověk si přece může myslet něco naprosto jiného!
Z příběhu mě zaujala hlavně vrstva "Heňa + Karel".
K tomuhle typu četby jsem asi ještě nedozrála. Bylo to pro mě takové abstraktní umění - něco jako nepochopený obraz. Poslední třetinu jsem si začala aspoň trochu užívat, ale stejně jsem byla ráda, že už příběh končí.
Těžko k tomuto dílu napsat komentář. Ze začátku se mi kniha četla špatně, nevyhovoval mi styl psaní, ale po chvíli jsem si zvykla a, jak je u mě obvyklé, začala se soustředit na příběh. A ten je hrozný. Ne v tom smyslu, že by to byla špatná kniha, to vůbec ne. Spíše v tom smyslu, že .... no ... nebudu prozrazovat :). Můžu jen říct, že ač mi to nepřijde, jako nejlepší kniha všech dob, rozhodně si myslím, že každý, kdo si knihu přečte, neprohloupí a nebude času nad touto knihou stráveného litovat.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1997 |  Ferdydurke |
| 2007 | Kosmos |
| 1997 | Pornografie |
| 2009 | Posedlí |
| 1994 | Deník I. (1953–1956) |
Kniha Pornografie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 74x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 25x |
| Chystám se číst | 42x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
"Ten kyselý pach... Odedávna známá lítost způsobená jízdou vlakem, zvedající se a zas klesající čára drátů..."
"Vjeli jsme do vesnice, do Grocholic, vlevo byla říčka, vpravo ještě řídké chalupy a ploty, slepice a husa, koryto a louže, pes, vesničan, svátečně oblečená baba kráčející po cestě do kostela... klid a ospalost našeho venkova... Ale bylo to jako naše smrt nakloněná nad vodní hladinu, a ta smrt v ní vyvolávala svou vlastní tvář, minulost našeho příjezdu se odrážela od té věčné vesnice a duněla v té náruživosti - jež byla pouze maskou a jež sloužila k ukrytí něčeho jiného... Čeho? Jakýkoli smysl... války, revoluce, násilí, nezkrotnosti, bídy, zoufalství, naděje, zápasu, zuřivosti, křiku, vraždy, otroctví, hanby, chcípání, kletby nebo požehnání... říkám, že jakýkoli smysl by byl příliš slabý, než aby se prodral křišťálem té idyly a zůstal..."
Witold Gombrowicz: Pornografie (1966 / Argo 2010)
Mluvíme jen proto, abychom neřekli to podstatné?
#letnicteni #kkubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #10