Pomaľované vtáča
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112525/bmid_pomalovane-vtaca-CaN-112525.jpg
4
1490
418
V jeseni roku 1939 rodičia v nemenovanej krajine v stredovýchodnej Európe pošlú svojho šesťročného syna na vidiek, aby ho uchránili pred hrôzami vojny. Ďaleko od civilizácie sa nevinné chlapča postupne stretáva s nepochopiteľnou zaostalosťou, poverčivosťou, zlobou, najobludnejšími formami násilia a prejavmi sexuálnych úchyliek. Nevinný naivný chlapec uvažuje, kde sa berie násilie, načo je dobré a ako sa mu vyhnúť. Odpovede a ochranu nachádza postupne v primitívnych kultoch, u Boha, Diabla, v nacizme aj komunizme, až napokon stratí nielen všetky ideály, ale aj nevinnosť. K tomu všetkému ho ženie najsilnejšia ľudská túžba – prežiť. Na pozadí mimoriadne naturalistického diela (nedávajte ho čítať deťom) sa odohráva silný príbeh o vplyve ľudských pudov, nenávisti, zlobe, hlúposti a túžby po pomste. Jeden z najkontroverznejších románov dvadsiateho storočia, preložený do vyše tridsiatky jazykov, sa takmer po polstoročí od prvého vydania dočkal aj slovenského prekladu. Čitateľ sa môže presvedčiť, že jeho odkaz je napriek drsnej forme predovšetkým humanistický.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)
Originální název:
Painted Bird , 1965
více info...
Přidat komentář
Přes poetický název je kniha souborem ošklivých, zrůdných, zcestných zážitků... Chápu komentáře níž, které si kladou otázku, proč je jejich koncentrace na poměrně malém prostoru tak vysoká. Podle mě to může mít dva základní důvody. Buď měl autor pocit, že jen tak vynikne jejich opravdovost, protože v případě jediného podobného příběhu by mohlo jít o náhodu, anebo byla i v něm větší dávka perverze, než bývá zvykem. Případně od obojího trochu. I když byl později Kosinski (mimo jiné) nařčen z manipulací, myslím, že bez ohledu na to, zda příběh prožil anebo jen vytvořil, je v jednotlivostech vlastně velmi uvěřitelný. A literárně bezpochyby kvalitní.
Tak takto kniha odhaluje hrůzi druhé světové války úplně z jiné strany než jsme zvyklí. Převážně to byly popisy hrůz páchaných německými vojáky, ale tady jsou to i prostí vesničané. Kniha mne ale úplně nenadchla a někdy jsem se musel přemáhat, bych ve čtení vytrval.
Kniha není fikcí, ale realitou, přestože je příběh tak surový, že se ani nechce věřit, že se odehrál před 80ti lety. Chvílemi jsem měla pocit jako by se hrdina ocitnul někde ve středověku. Je až neuvěřitelné, co jsou lidé schopni udělat že strachu a nenávisti. Člověk se musí pozastavit nad tím, že chlapec, který prožil dětství jako "zvířátko na útěku", se dovedl následně začlenit do společnosti.
Přečíst knihu stačí jen jednou, natolik se vám vryje do paměti, že podruhé již není třeba. Je velmi smutné, že odpůrci této knihy ani dnes nejsou schopni přijmout realitu a krutosti, které se za 2.světové války odehrály.
Vůbec nepochybuji o tom, že ve válce se brutalita projevovala nejen v koncentračních táborech, ale i ve vesnicích, kterými procházela fronta, či partyzáni. A dovedu si představit, že ve východní východní Evropě se uprchlík, který navíc vypadá dost negermánský, je opuštěný, malý chlapec může prožít tyto hrůzy. Pro mne zajímavé setkání s neznámým polským spisovatelem, který svým románem vzbudil v literárním světě kontroverzní reakce.
Dala jsem 5 hvezd, a to z jediného důvodu. 5 hvezd davam kniham, které mi utkví v paměti, nad kteryma přemýšlím a rozebiram děj. I když u téhle to rozhodně dělat nebudu. I tak s určitostí vim, ze na ni nikdy nezapomenu. Doporučovat ji taky nebudu. Každý ať si k ni cestu najde sám.
Kniha mě vůbec nebavila neustále to samé dokola.Vzhledem k tomu jaký byl humbuk kolem knihy tak jsem čekala daleko více.Zklamaní.
Beletristicky spracovaný pohľad malého chlapca na svet, ktorého vývin formuje doba a ľudia v nej. Viera začínajúca pri poverách a končiaca pri ateizme, vlastnosti spočiatku reprezentované len detskou naivitou a vynachádzavosťou,až sa dopracujú k ľahostajnosti a cynizmu. Čo ale chlapcovi zostáva, je snívanie o lepšom zajtrajšku, hoci je všade nevítaný. Ako nafarbené vtáča, ktoré sa odlišuje iba výzorom, ale napriek tomu ho vlastný rod odmieta.
Myslím si, že Kosinski napísal parádne dielo a či už to sám prežil alebo nie, pekne ukázal, čoho sú ľudia schopní v kritických situáciách. Lebo len vtedy predvedú, akí skutočne sú.
O knížce jsem se dozvěděla, až co jsem uviděla film. Film byl velmi brutální až depresivní. Horší je to podle mě vidět - černobílé plátno a beze zvuku, tomu dodává temnou atmosféru. Bála jsem se knížky, ale ve srovnání s filmem, je lepší kniha. Doba taková dříve byla a pro nás je to už nepředstavitelné.
Možná knihu už číst více nebudu, ale určitě mi zůstane navždy v paměti.
Napřed jsem se začetla a říkala si to není možné a pak mě to přestalo bavit. Jsou tam popsané jen strašné neuvěřitelné hrůzy, které potkaly jednoho chlapce. Kam se vrtnul, tam se stalo něco nechutně špatného. Špatně se to četlo, nenutilo mě to ani číst dál, protože to bylo pořád stejné, pak už opravdu nezáživné. Nedočetla jsem, ale předpokládám, že se příběh nijak víc nerozvinul, prostě jen snůška hrůz.
Ach jo! :( :(
Opravdu se přestávám těšit na všechny knížky, které mi přišli a v budoucnu přijdou. Pokaždé co se pro něco nadchnu tak to stojí za starou belu.
Další kniha, která má akorát neskutečnou reklamu. Jsem zklamaná i otrávená.
Knihu jsem začala číst někdy začátkem minulého týdne. Ještě stále nejsem v prostředku knihy!! A to jsem velmi rychlý čtenář, který je schopný knihu zhltnout i za jeden den. Tohle ale asi v mém případě nefunguje a zřejmě ani dál nepůjde. Ze zásady knihy jen tak neodkládám a snažím se je dočíst, i když nejsou absolutně záživné, tady mi asi nezbývá nic jiného než knihu skutečně odložit, abych nebyla doslova ke všemu ještě znechucená. Doufám, že se k ní třeba Jednoho dne vrátím až budu starší a moudřejší (24), jak vždycky říká moje milovaná babička :)
Teď vážně:
1) Kniha je strašně nudně napsána, autorův styl psaní je jako když jde hlemýžď přes silnici. Ne nejde o složité popisy (zkuste si přečíst třeba Terror -uf,uf - to jsou popisy! Ne-li na dvě kapitoly a déle) jde o formu podání. Nějak se mi za týden, ano týden, nepodařilo vžít do role malého chlapce, ani do hrůz co se v tu dobu děly.
2) Můj osobní problém zřejmě, ale okolnosti/situace mi nepřijdou uvěřitelné. Je to dítě pro boha! Tohle se mi nezdá, že by všechno mohl přežít jen tak.
3)Anotace nebo respektive reklama na knihu je bohužel opět klamavá. Proč ? Tak já nevím buďto jsem psychopat, nebo čtenáři žijí na nějakém růžovém obláčku a nemají absolutně představu o světě A TĚCH správných hrůzných hrůzách. Všichni pořád píšou a vykládají jak je to nechutné, hrozné a znepokojující, možná i na psychiku 5* - prosím vás kde přesně ty hrůzy jsou? Je možné, že přes šnečí tempo dějové (pokud tomu tak můžeme říkat ) linie, jsem ještě nedošla. Kdo ví, já osobně pořád čekám a nikde nic :D
SPOILER!! Pokud je pro vás co hodnotíte 5* hrůza, že někomu někdo vydloubne oko, že někdo někoho znásilnil a posléze zabil, nebo že doslova někdo jedl kočičí bobky s breberkami, tak si prosím nepouštějte večer zprávy nebo dokumenty z období války a už vůbec si nekupujte nějaké detektivky založené na pravdivých událostech- nemuselo by to pro vás dopadnout dobře. Jen varuju.
Každopádně:
Nevím asi mi uniká TA pointa toho smutku a bezmoci, možná je to tím, že jsem se opravdu nevcítila do postavy nebo do děje. Nebo Jednoduše jsem fakt necita..
Myslím si, že na trhu jsou daleko lepší, čtivější a krutější knihy na toto téma.
Hold zkusila jsem to ale pro mě, pro jakožto otrlou čtenářku zvyklou na opravdové hnusy , to nebyl ten správný šálek čaje.
Nebudu tomu dávat odpad neboť hodně čtenářů si tato kniha našla a jistě i najde! :) ale jak říkám tohle je hodně podprůměrné.
Měl jsem pocit, že čtu jeden nekončící řetěz utrpení a krutostí. Uznávám, že jsou tam i místa kde se k chlapci chovají pěkně, ale zcela to zapadne v tom blátě všude okolo. Celkové vyznění je trýznivé, někdo v tom prý vidí naději, já jsem viděl jen smutek a obžalobu lidí. Vím, že takové věci bohužel děly, ale že by se to všechno stalo jednomu dítěti? Rozhodně je to příběh pro silné nátury. Na druhou stranu si myslím, že je dobře, že taková kniha existuje, protože už jenom ta polemika, kterou zvedá, má svojí přidanou hodnotu pro lidi, kteří přemýšlejí.
Několikrát jsem ji chtěla odložit. Ale ze zásady to nedělám. A tak jsem ji dočetla, se vším tím zvěrstvem, které popisuje. U některých knih jsem si říkakla, jak je možné, že se k sobě lidé mohou takto chovat. Dělat jiným takové zrůdnosti. Tato je všechny předčila.
Trochu mě zaráží, jak se s tím ten malý chlapec vyrovnal. Jak dokázal bez větší psychické úhony vše přestát.
Víckrát už ji určitě číst nebudu a asi zapadne někam na dno mé knihovny. I ta obálka je silně depresivní.
Silne, mistama extremne nechutne. Ze zacatku to bylo dobre ctive a clovek se tak nejak nepozastavoval nad utrpenim hlavniho hrdiny, protoze bylo podavano tak jak ho vidi 6tilety chlapec, s davkou detstvi, fantazie a lehkovaznosti. Vubec celkova promena hlavniho hrdiny v dile byla skvele popsana, to jak uvazoval, jak se choval. Doslov, me ale absolutne zdrtil, ze jsou porad lide, kteri vyvraceji evidentni fakta a jeste jsou schopni utocit na lidi, kteri si prosli peklem, jen kvuli etnickemu puvodu.
Tohle bylo silné kafe i na mně. Naturalismus knihy jsem zpočátku brala, ale pak se to vystupňovalo do okamžiku, kdy jsem chtěla knihu odložit. Nakonec zvítězila zvědavost, jak to s hrdinou dopadne. Literální styl byl fajn, kniha se četla dobře, jen obsahově je opravdu kontroverzní i pro mě. Každopádně to byla jedinečná zkušenost a je dobře, že o takové knihy máme možnost číst.
Tak tohle byl hnus velebnosti... Jako já asi chápu, že autor chtěl co nejlépe vystihnout situaci a vůbec, ale takhle ne.
Poprvé v životě lituji peněz, které jsem za knihu dala.
Omlouvám se, ale za mě NE NE NE!
Co dodat, kniha dost drsná na mě. Jedna strana je co obsahuje za drsný život a druhá jak je napsaná. Každý si může udělat svůj vlastní názor.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Kniha Pomaľované vtáča je v
| Právě čtených | 32x |
| Přečtených | 2 184x |
| Čtenářské výzvě | 353x |
| Doporučených | 128x |
| Knihotéce | 510x |
| Chystám se číst | 810x |
| Chci si koupit | 139x |
| dalších seznamech | 19x |
Jako asi většina lidí v posledních letech, i já jsem Nabarvené ptáče začala číst na popud všech těch "recenzí" od známých, jak je nabarvené ptáče hrozné, tragické, skandální, šokující a vůbec barbarsky nelidské. Spíš než touha si něco takového přečíst mě k četbě vedla jakási "akademická" zvědavost, co lidem může připadat v literatuře tak děsivého, že - dle svých slov - musí v polovině přestat číst, protože to "nedají".
No, přestala jsem také číst v polovině. Ale ne proto, že bych popisovaným byla vystrašená k smrti, ale protože jsem se ukrutně nudila. Nabarvené ptáče totiž bylo přesně tím, čím jsem se od počátku obávala, že bude: prvoplánově drastickou báchorkou. Nepopírám, že něco z toho jistě bude mít předobraz v autorově životě, ale jsem naprosto přesvědčena o tom, že velkou část bude tvořit i autorův "umělecký záměr" zvednout čtenářům kufr. Kniha na mě dělala dojem autorova deníčku ze zřejmě ne úplně šťastného dětství a mládí, o kterém vydavatel prohlásil, že moc lidí zajímat nebude, dokud tam nepřidá ještě alespoň pár hektolitrů krve a asi tak vagon hnusu.
Na to, jaká to měla být drasťárna založená na reálných událostech, to byla tak neosobní kniha, že jsem takovou snad nikdy nečetla. Sama trochu píšu (nepředstavujte si ale, prosím, že mám na kontě dvacet románů - to rovnou přiznávám, že nemám) a do každé povídky otisknu něco ze sebe sama, i když třeba píšu čistou fikci. Ale pořád je v tom poznat můj rukopis, vztah k tématu a zaujetí. U Nabarveného ptáčete jsem nic takového neregistrovala. Mechanické a takřka "biologické" popisy všech krutostí mi přišly tak emočně strohé, že jsem je zkrátka nemohla považovat za autenticky prožité... Střídaly se navíc v ostrém kontrastu s idylickými obrazy přírody, aby hnus (ne)lidského chování ještě víc vynikl a odrazil se od milosrdenství přírodních výjevů, ale přišlo mi to opět jen jak snaha čtenáře ještě víc vtáhnout do hry a strhnout pozornost na peklo, které se autor snažil v knize barvitě vylíčit.
Závěrem dodám, že zcela věřím tomu, že se podobné (i horší!) věci ve světě dějí. Čemu ale nevěřím, je to, že se všechny staly Kosinskému.
I zde se mi potvrdilo, že přehnaně zmarketizované knihy nebývají ani zdaleka ty nejlepší. Dobrá kniha se totiž prodává sama. A předně dokáže ve čtenáři vzbudit hrůzu způsobem mnohem "hladším" a sofistikovanějším, než je syrový popis krve a vydloubaných očí.