Pomaľované vtáča
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112525/bmid_pomalovane-vtaca-CaN-112525.jpg
4
1490
418
V jeseni roku 1939 rodičia v nemenovanej krajine v stredovýchodnej Európe pošlú svojho šesťročného syna na vidiek, aby ho uchránili pred hrôzami vojny. Ďaleko od civilizácie sa nevinné chlapča postupne stretáva s nepochopiteľnou zaostalosťou, poverčivosťou, zlobou, najobludnejšími formami násilia a prejavmi sexuálnych úchyliek. Nevinný naivný chlapec uvažuje, kde sa berie násilie, načo je dobré a ako sa mu vyhnúť. Odpovede a ochranu nachádza postupne v primitívnych kultoch, u Boha, Diabla, v nacizme aj komunizme, až napokon stratí nielen všetky ideály, ale aj nevinnosť. K tomu všetkému ho ženie najsilnejšia ľudská túžba – prežiť. Na pozadí mimoriadne naturalistického diela (nedávajte ho čítať deťom) sa odohráva silný príbeh o vplyve ľudských pudov, nenávisti, zlobe, hlúposti a túžby po pomste. Jeden z najkontroverznejších románov dvadsiateho storočia, preložený do vyše tridsiatky jazykov, sa takmer po polstoročí od prvého vydania dočkal aj slovenského prekladu. Čitateľ sa môže presvedčiť, že jeho odkaz je napriek drsnej forme predovšetkým humanistický.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)
Originální název:
Painted Bird , 1965
více info...
Přidat komentář
Stejně zbytečně nechutné, jako film. Kniha je v podstatě jen výčtem různých způsobů týrání dítěte, včetně pedofilie. Naprosto se ztotožňuji s komentářem Rawen616.
Tohle je opravdu silný příběh s autobiografickými prvky. Vůbec si neumím představit, že by se mohlo něco takového dít. Je až s podivem, že chlapec v těchto hrozných podmínkách přežil. Místy bylo vyprávění opravdu nechutné.
Musím souhlasit s Rawen616 kniha je sadistické porno,o hrůzách války nevypovídá, není věrohodná. Co nejvíce nechutností se vejde na stránku, tím lépe. Navíc vyprávění je rozsekáno do kapitol, které vlastně končí vždy, když děcko opustí vesnici, aby si šlo pro nášup do další. Respektuji vkus a názor každého, nejsem útlocitná a drsnost knih mi nevadí, tato však nebyla drsná, jen nechutná. Za mne tedy ne.
(SPOILER)
Nikdo mi nevymluví, že tohle je především výlev sadistických sexuálních fantazií autora a "autentický" příběh z války je jen taková marketingová nálepka. Ano, za války se lidé chovají hůř než divá zvěř ale tahle kniha mi svojí strukturou a neuvěřitelně samoúčelnou snahou šokovat a znechutit za každou cenu ze všeho nejvíc připomínala knihy Markýze De Sada a věřím, že její autor se u psaní nejednou ukájel. Ostatně posuďte sami. Převážná většina knihy vypadá asi takto:
Chlapec putuje krajinou, dojde do vesnice kde se ho někdo ujme a vždy je to nějaká naprosto nechutná primitivní a sadistická lidská troska. Chlapec je tak neustále mlácen, mučen a przněn. Pokaždé se navíc nachomýtne k nějaké skulince kterou pěkně voyeursky pozoruje co jeho mučitel dělá v soukromí, když zrovna nemučí jeho a tak si můžeme užít řadu popisů zoofilie, mučení zvířat, vraždění, mučení lidí a dalších milých kratochvílí. K tomu samozřejmě řada dějových odboček kdy se dozvíme další nechutnosti(a jednu jedinou užitečnou věc - výrobu přenosných "survival" kamínek zvaných kometa). Když chlapec uzná, že je už dostatečně ztýraný, uteče a v další kapitole se nechá ubytovat dalším magorem a celé schéma se opakuje. Ani jednou nepotká někoho normálního nebo aspoň neutrálního. Paradoxně jediný kdo se k němu zachová aspoň trochu slušně jsou nacisti. Takhle to jde, přátelé, skoro celou knihu až někam do poslední čtvrtiny, kde se dostane k Rudé armádě která ho jediná přijme a autor si uvědomí, že by v té knize mohl být i nějaký jiný děj a lehce ubude prasáren, ale opravdu jen lehce a jsou to už jen poslední kapitolky.
Opravdu nechci nijak snižovat utrpení lidí za druhé světové války ale já téhle hovadině prostě nevěřil. Nemluvě o tom, že hlavní hrdina je prakticky superman. Na desetiletého mu to dost filozoficky myslí, nemá problém se držet holýma rukama ve vzduchu řadu hodin, přežije omrzliny, zlomeniny, mlácení, topení v žumpě plné výkalů bez infekce a umí obstojně souložit(ano, krom barvitých popisů mučení se dočkáme i řady pedofilních scén). Uznávám, že tuhle knihu z hlavy jen tak nedostanete, ale není to pro její literární či výpovědní kvality. Tohle není kniha o hrůzách druhé světové války, tohle je prachobyčejné sadistické porno. Teď se jen cítím trochu znepokojen tou hromadou pětihvězdičkových hodnocení.
Při osvobozování vesnice Kalmyky se člověku opravdu nedělá dobře.
Ale ruku na srdce, pokud jste někdy mluvili s člověkem na výhodě, který zažil či zažil vyprávění o válce - tato knížka je jen slabý odvar silného bujónu. Mám příbuzné v Bělorusku a při vyprávění se každému začnou ježit chlupy na zátylku.
Člověk je hodný a čestný, bohužel lidi jsou svině.
Páni.
Nabarvené ptáče po marketingu při novém vydání v r. 2019 působilo přesně jako ta knížka, kterou si prostě musíte přečíst. Proč? Protože je v ní násilí, erotické scény, krutost, zneužívání jak lidí, tak zvířat,... A to lidi přece v dnešní době chtějí, ne?
Možná proto jsem byla při čtení a po dočtení knihy v šoku.
Ano, děj knihy je postaven na odpornosti lidské existence a hranic, které byly (nejen) během druhé světové s potěšením překonávány, ALE kniha na ději nestojí. Stojí na pohledu malého opuštěného chlapce, na slovy mezi řádky, na dopad slov na čtenáře a především na brilantním jazyku autora, který vás obmotá a pomalu dusí. Jeho slova se do vás zahryzávají a každou stránku máte pocit, že vám něco sebraly.
Knihu považuji za jednu z nejlepších, co jsem kdy četla. Nabarvené ptáče je přesně ta kniha, která vám při prvním čtení nedá vše, co má. Každým čtením budete objevovat další skryté řádky, myšlenky, filozofické i psychologické pasáže, apod.
Je smutné, že Nabarvené ptáče je prezentováno jako jedna z nejdrsnějších, nejkrutějších knih vůbec. Ono to tak sice je, ale je to to naprosté minimum z toho, co vše vám nabídne.
Kniha mě velmi překvapila. Čekal jsem něco poněkud jiného. Avšak styl jazyka a slova, kterými autor popisoval příběh malého chlapce, nádherně čtenáře navnadily do děje a částečně jakoby zakryly krutosti lidí, které jsou v díle popisovány a znázorňovány. Rozhodně doporučuji. Teď budu snad opět o krůček blíž k tomu, abych zahodil veškeré své nepodstatné předsudky o lidech stejného druhu jako já, avšak jen jiné barvy pleti či vyznání.
Zaujaly mě diskuze o filmu, ale nejsem si jist, že bych jej zvládl, tak jsem se rozhodl sáhnout po knižní předloze. Očekával jsem, že knihu nepřečtu a odložím. Přestože popisuje neskutečné množství podob zla a nenávisti, tak to na mě nezanechalo takový efekt jaký jsem očekával. Možná proto, že jsem si hodně přečetl o filmu a věděl co čekat, možná proto, že jsem knihu četl na cestách vlakem, kde není takový klid, abych mohl vše do důsledku vnímat, možná proto, že jsem již přečetl hodně knih věnující se období druhé světové války, ... Těžko říct. Musím však konstatovat, že je kniha skvěle napsaná a po delší době se k ní budu chtít vrátit a přečíst si ji asi více v klidu. Taktéž asi časem budu chtít shlédnout film (i když si stále nejsem jist, že jej zvládnu celý).
Neuvěřitelná kniha. Jsem ráda, že jsem četla, ale film rozhodně vidět nepotřebuji. Už takhle to bylo poměrně drsné.
Opět jedna z knih, u které nemohu dát hvězdičkové hodnocení, protože mi nepřijde vhodné ani jedno. Dostala jsem se k ní až přes avizovaný film (ten jsem ještě neviděla). Přestože nejsem z díla zrovna nadšená a skoro celou dobu jsem si říkala, co tím chce autor vlastně říct, proč něco takového vůbec psal, nemohu ani říct, že je vyloženě špatná. Rozhodně není pro každého, slabší povahy by se do ní určitě pouštět neměli.
P.S. Po přečtení komentářů u této knihy jsem měla pocit, že pokud někdo knihu přečte do konce, násili všeho druhu ho moc nerozhodí (ruku na srdce, je tam toho tolik, že postupně člověk prostě otupí, řekne si sice, že je to odporný, ale co....jde se dál) a nedej bože ještě se mi třeba kniha i líbí, znamená to, že je odporný sadista, blázen, magor...doplňte dle libosti. Tohle myšlení mi přijde dost omezené, asi tak jako spousty lidí v knize.
Některé knihy mají tu moc nám zprostředkovat hrůzný zážitek z doby, kterou jsme nemohli sami poznat, a rozhodně nás při tom nešetří. Nabarvené ptáče je jednou z nich.
Není to jen bezpečné nahlédnutí pozorovatele, vstupujeme do světa, kde není naděje. Občas se vynoří trochu lidskosti, ale ta je vzápětí zadupána. A když už si myslíme, že to horší být nemůže, nastupují Kalmyci a začínají plenit…
Není pochyb o tom, že všechno, co je popsané v knize, se za války dělo. Polemiky o tom, že se to nemohlo přece stát všechno jednomu chlapci, mi připadají bezpředmětné. Mimochodem na konci knihy je doslov, kde autor vysvětluje, že čerpal z výpovědí mnoha svědků a z veřejně dostupných válečných dokumentů.
Nesmím opomenout formu, která byla mistrná v tom, že se autorovi podařilo vyprávět z perspektivy dítěte (nejdříve šestiletého, poté postupně věk přibýval), tedy nahlížel události s dětskou logikou.
Hodně zajímavý mi například přišel detail, kde chlapec vymění katolickou víru za spravedlivější víru v socialismus, ale zároveň si hned uvědomuje, že tak jako nesl tíhu vrozeného křesťanského hříchu, ani teď není od dědičného hříchu očištěn - nepochází z rodiny dělnického původu. Není svět, kde by byl bez viny a proto je jasné, proč se mu děje všechno to zlo.
Ta kniha je neskutečná, plná zla. Nechce se mně věřit, že se tohle někde a někdy mohlo stát. To snad bylo možné ve středověku. Přečtení této knihy nemohu nikomu doporučit, k tomu se musí rozhodnout každý sám. Já jsem slyšela o natočeném filmu a vždy si raději přečtu knihu a pak kouknu na film. Ale po přečtení, nevím jestli budu mít odvahu na film. Kdyby bylo ve filmu jen polovina z toho, co je v knize, tak to musí být opravdu náročné. Skutečně se tohle dělo?
Dost drsně je kniha napsaná. Nedovedu si představit, že by všechny ty hrůzy mohlo zažít malé dítě. Někdy jsem až musela přestat číst, ale stejně jsem se k tomu vrátila.
Myslím, že bych i mohla říct, že se mi kniha líbila. Film ale vidět nechci.
O knize jsem se dozvěděla teprve až potom, co vyšel film, a to kniha vyšla už v roce 1965. Naštěstí jsem ale odmítla vidět film dříve, než si přečtu knihu.
Jedná se o hodně kontroverzní román, protože autor napadá a obviňuje Poláky z krutostí v době 2. sv. války. Kniha z tohoto důvodu nebyla v Polsku nikdy vydána.
Můžu říct, že v knize je spousta a spousta utrpení, ať lidských či zvířecích. Neustále jsem jen kroutila hlavou, ale nemohla jsem přestat číst. Autorův literární jazyk je skvostný. Toto jsou jedny z důvodů, proč je mi vlastně fuk, jestli je román autobiografický nebo ne. Což podle těchto a tamtěch, není.
SPOILERY.
Válečná knížka, takže to rovná se vlezeme tomu všichni už předem raději do sedínky žejo.
On uteče jednomu stavení a hned padne do rukou dalšímu magoroj, a tak to jde pořád a pořád.
Mi říkejte, že je celý Polsko, nějaký ty lesy, složený jen z magorů!
Je to silně přeceněný, nadnesený a trapně přeháněný v těch komentech i ději samotném.
Ta kniha nemá na čem stát - na malým utíkajícím zmetkovi, kterej by si mnohé mohl ulehčit, ale pořád kope kolem sebe no tak co uděláte- no dáte mu s chutí po hubě žejo.
Jak by se mohl někdo něčemu divit ??
Spojit válku a děcko je sice sázka na jistotu, ale protože už není možný nic ověřit, je z toho prostě jedna matlanice a lidi mu na to skočili.
Většina teda, já ne. Pro mě to je snůška kydů a nedotejká se mě to, je mi líto jen těch zvířat.
Mi řikejte že ho mlátí chlapi, knězi, lid, děcka, prostě VŠICI, kope ho kůň, kouše prase, číhá na něj ve dne v noci pes, prostě by mu každej jen ubližoval... při obřadech v kostele mu podrážej nohy, kněz ho přímo u oltáře štípe a dloube, lid ho hodí do sraček...jako proč?? Všechny a všude by zajímalo jedno snědý děcko?? Víte co takových všude bylo??
No přestala jsem číst v místě kde popisuje jak ÚDAJNĚ píchal s tou poblbanou holkou Evkou - jako v těch deseti letech ji tam tentil a vůbec mu to nepřišlo divný? Tak to číst odmítám.
Jednak ničemu z toho nevěřím a druhak se mi to hnusí i jako snůška nesmyslů.
On totiž nesmysl je- NENÍ TO AUTOBIOGRAFIE!!! Tak nebuďte tak rozcítěný a ze všeho furt podělaný, ale zkuste jednou taky uvažovat.
Chtěla jsem vidět film, ale nikdo se mnou nechtěl jít. Po přečtení knihy už film ani vidět nechci. Každá četba se mi promítá jako film, tady to chvílemi nebylo možné, protože moje fantazie si prostě všechny ty hrůzy neuměla převést na obraz. Moc dobře napsané, těžko se lze smířit s tím, že se to opravdu dělo.
Viděla jsem film jako první a chtěla jsem vědět, jaká bude knížka. A byla úplně stejná, jako film. Malé dítě celou dobu ani jednou nepromluvilo, ve filmu řeklo doopravdy asi jen tři věty, ale jinak byl němý. Dávám 3* za to, že je to z druhé světové války, ale jinak mne kniha moc neoslovila. Moc popisu, žádná přímá řeč. Ani mi nevadí, že jsem na film nešla do kina, protože bych vyhodila peníze za nic. Bohužel, Nabarvené ptáče se mi moc nelíbilo a knížku jsem dočetla spíš ze zvyku, než abych byla natěšená a "hltala" stránky jedním dechem. Jsou mnohem, mnohem lepší knížky, které stojí za přečtení (můj názor).
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Kniha Pomaľované vtáča je v
| Právě čtených | 32x |
| Přečtených | 2 184x |
| Čtenářské výzvě | 353x |
| Doporučených | 128x |
| Knihotéce | 510x |
| Chystám se číst | 810x |
| Chci si koupit | 140x |
| dalších seznamech | 19x |
Když projdu hodnocení, je to buď pět hvězd, nebo odpad. Já se pořád nemohu rozhodnout na kterou stranu se přiklonit. Dočetla jsem se, že Kosinski nikdy nepopíral domněnky, že je román autobiografický, což ve skutečnosti není pravda. Z doslovu ke knize to vypadá jinak. Ale přesto, že se mi příčí vydávat smyšlenky za pravdivý příběh, byla jsem nachystaná knihu ocenit, pokud si to zaslouží.
Jenomže podle mě všeho moc škodí. Celý děj mi připadal jako jeden velký výčet násilí, jako seznam všechno zlého, co se vám za druhé světové války mohlo přihodit. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co mi to má vlastně dát, na mě z toho dýchala snaha šokovat a na mysl mi přitom přišel i Tarantino a jeho potřeba prolévat ve filmech spousty krve. Problém je, že když je toho násilí a hrůzy moc, časem otupíte a já se vlastně nudila.
Přesto nechci dávat jednu hvězdu nebo odpad, protože si pořád říkám, že třeba mi jen to zásadní a pro mě nové poselství prostě zůstalo skryto. Možná je to tím, že už jsem přečetla řadu knih z dob druhé světové války a dalších, které pojednávají o tom, jak krutý a bezcitný člověk umí být. Možná se mohl Kosinski trochu víc zabývat tím, co vesničany vedlo k takovému zacházení. Já vím, že je to perspektivou dítěte, ale vesničani byli vykreslení převážně jen jako tupí sadističtí balíci. Možná měla ta kniha správný dopad v době, kdy vznikla, aby šokovala ty naivní cizince, které Kosinsky potkal ve Švýcarsku, jak líčil v doslovu.
Líbil se mi jeho styl psaní, umí pěkně pracovat s jazykem, metafora s nabarveným ptáčetem je také vydařená, ale fakt, že lidé nemají rádi ty, kteří se nějakým způsobem liší už je mi znám delší dobu, a proto ve mně kniha nezanechala žádnou větší stopu a nemám potřebu ji číst znovu. Třeba bych na ni měla úplně jiný pohled, kdyby to byla jedna z mých prvních na toto téma.