Poklidné a tiché místo

06.08.2021

Tak toto zvláštní pojetí posmrtného života se mi velice líbilo a povídání s duchy zemřelých,no pecka.

04.10.2020

Kniha se mi moc líbila. Muž žijící na hřbitově a duchové... Pěkná.

17.05.2019

Slabší autorova kniha. Má svá hezká místa, ale místy i hluchá místa. Neurazí ani nenadchne.

02.11.2017

Z mého pocitu soudím, že autor knihu hodně přepracovával, aby byla v této podobě. Snažil se to čtenáři podat v co nejlepší podobě. Ale jde poznat, že je to autorova prvotina. Musím uznat, že na věk 20 let je to velmi povedené dílo. Ovšem při rozpravě havrana s veverkou, jsem si to musela připomínat.
Výstižné byly projevy citů a popisy míst a postav. Kniha jde do hloubky, a nutí přemýšlet na vyvedeným dějem

11.10.2017

Tak to je jedna z mála knih,kdy jsem se musela přemáhat, abych ji dočetla. Mluvící havran,ach bože. Nebo jsem to nepochopila, nevím. Pro mě ztráta času.

23.03.2017

Poklidné a tiché místo je nádhernou ukázkou psaného slova, ukázkou, jak se dá při jednoduchém vyprávění pracovat s jazykomalbou. Navíc nostalgické polemizování mezi hřbitovními zdmi nad životem a jinými malichernostmi kupodivu vůbec nepůsobí naivně ani směšně. Člověk by i řekl, že Peter S. Beagle ví, o čem mluví, což vzhledem k tomu, že psal román v cca dvaceti, je co říct. Nota příběhu tak zákonitě nahrává zdlouhavým popisům kvůli navození správně melancholické atmosféry, ale jakmile autor přejde na dialogy, není nic, co bych mu dokázal vytknout.
Existuje-li dílo, ke kterému bych Beaglovu novelu přirovnal, je to Jméno korábu Pavla Renčína. V obou případech musím spisovatele obdivovat za to, že ve svém mládí napsali knihy, jež jiní tvoří ve stáří po mnohaletých literárních zkušenostech. A v obou případech musím s povděkem kvitovat, že oba autoři něco podobného stvořili. Sice je to průhledné a drobně kýčovité, ale co, nemůže být všechno o deziluzi, cynismu a nenávisti k životu. Naštěstí.

30.12.2016

Příběh křehký jako sněhová vločka; její tklivá třpytivá krása vás nutí sevřít ji do dlaně a už nikdy nepustit. Jenže jakmile se o to pokusíte, možná ji pošramotíte - a i kdyby ne, záhy se vám v sevření rozteče a nenechá po sobě než matnou vzpomínku chladu. Proto taky jenom čtyři hvězdičky; z Místa jsem celou dobu cítila vyzařovat cosi kouzelného, ale zároveň nedotknutelného, neuchopitelného, nezapamatovatelného. Zanedlouho si z něj vybavím jen neurčitý pocit, pokud vůbec něco, a i ten nakonec vyvane... Vzpomínky se od duchů nakonec tolik neliší.

Přiznám se, že se mi líbila obálka knihy a také mě nalákala anotace. Ze začátku jsem se trochu dokázala začíst, ale kolem půlky se to zlomilo a už jsem nedokázala udržet pozornost. Nudila jsem se. Líbil se mi nápad se hřbitovem, mluvícím havranem a to je asi tak všechno. Nedočteno.

23.08.2016

Nic,ani dobré ani špatné,prostě....nic.

20.08.2016

Nápad je to zaujímavý, ale napísané je to nudne a chaoticky. Pomerne zrejmé, že ide o prvotinu písanú v mladom veku.

20.05.2015

velice zajímavá a zvláštní kniha do které se autorovi podařila zachytit i ona hřbitovní atmosféra. je to příběh ze kterého si může každý něco vzít a zároveň o tom budete ještě dlouho přemýšlet

08.12.2013

Příběh o životě, o smrti, o lásce, o ukrývání se před světem a před sebou samým. Od autora kultovního Posledního jednorožce jsem asi čekal trochu něco jiného, ale Poklidné a tiché místo dělá čest svému jméno. Nelze čekat dramatické honičky, ani drastickou zápletku. Prostě jako na hřbitově, posvátná úcta se mísí s klidem a tichem v místě posledního spočinutí...