Poklesky rozverné snoubenky

od:

Poklesky rozverné snoubenky

Lída dospívá v šedesátých letech minulého století na malé české vsi. Okolí od ní očekává, že jednou bude žít obyčejným životem obětavé manželky, ale když se stane zdravotní sestrou a získá místo v nemocnici poblíž Prahy, otevřou se jí dveře do světa, jaký dřív neznala. Velkoměsto naivní venkovanku změní a z Lídy se stane žena, která si nehodlá nic odpírat. V náruči mužů se snaží zapomenout na nudnou minulost i na svou dětskou, leč osudovou lásku učitele ze základní školy. Jenže minulost ji stejně nakonec dožene. V divokém období po pražském jaru 1968, kdy se prověřují lidské charaktery, je Lída vydržovanou milenkou sice charismatického, ale zlovolného muže, který se chystá ublížit Lídině dávné dětské lásce. Nezbývá než se vzdát pohodlného života plného sexuálních radovánek a začít rychle jednat......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/42_/4273/poklesky-rozverne-snoubenky-4273.jpg 4.122
Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, Daranus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Přidat komentář
nefernefer
09.02.2017

Je to vlastně naprosto obyčejný příběh. Žádné velké napětí či dějové zvraty. Jen život obyčejné holky z vesnice, která se dostane do Prahy. Její vývoj od třináctileté žáby zamilované do třídního učitele, přes lehkomyslnou studentku zdravotnické školy v Praze, která si užívá všeho, co jí život přináší, plnými doušky, až po třiadvacetiletou ženu, jež má za sebou potrat, ztrátu snoubence, rozvod i setkání se smrtí. A to všechno z ní udělalo zralou silnou vnitřně vyrovnanou bytost, která už ví, kde je její místo. Celý příběh se odehrává v důvěrně známém prostředí české vesnice, malého města i velkoměsta let šedesátých a letmo se dotkne atmosféry okolo srpna 1968. Kdybych měla tuto knihu charakterizovat jedním slovem, tak mě napadá slovo laskavá. I když to asi není úplně přesné. Zkrátka mi po jejím přečtení zůstal v duši takový zvláštní klid.

"Dnes v tom neumím vidět než Tvůj záměr, pane Bože. A už se neptám na okolnosti nebo důvody Tvého řízení. Vzdala jsem se myšlenky, že je možné ti porozumět. Neptám se už, proč nás vodíš po cestách, které jsou tak křivolaké. Třeba Tě to prostě jen těší. Snad se na náš účet bavíš. Nemám nic proti tomu.
Zjistila jsem, že je úžasné, když se člověk naučí pokoře. Když přestane být domýšlivý na svou jedinečnost. I kdyby tím sloužil jen výmyslu - říkám i kdyby -, je to zase dobře, protože tím slouží sobě. Aby se stal lepším. Kde není pýcha, není ani touha ovládat jiné lidi.
A tak, i když mi tehdy nebylo vůbec dobře, ještě dnes Ti děkuju za tu lekci. Děkuju a nepřestanu děkovat, dokud budu žít."

Skjaninka
09.06.2013

Nemám vo zvyku čítať podobné knihy, ale keď sa mi dostala do ruky, tak som sa do nej pustila. A musím povedať, že vôbec neľutujem. "Zhltla" som ju tak povediac na posedenie. Neuveriteľne rýchly dej vás nenechá knihu odložiť a núti čítať až do konca.

Jassem
23.02.2012

Srdcová záležitost jednoho z českých Cimrmanologů. 4/5