Poklad černého delfína
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102879/poklad-cerneho-delfina-102879.jpg
4
418
39
Děj dobrodružného příběhu dvou chlapců z Vinohrad Standy a Lojzka, kteří se neobvyklým způsobem dostanou do Turistického oddílu mládeže, se odehrává nejprve v uličkách Starého města a vrcholí na prázdninovém táboře na Zelené říčce pod Kriváněm na Slovensku při napínavé hře O poklad piráta ze škuneru Černý delfín. Kniha je téměř věrným obrazem činnosti Foglarova oddílu - jeho chlapci hru hráli poprvé v roce 1952, znovu pak roku 1958 a ještě jednou v roce 1963 - a je možné z ní čerpat mnoho podnětných návodů (bodování, oddílové nálepky, závody a hry, program schůzek a výprav). Ilustroval Gustav Krum 4.vydání... celý text
Přidat komentář
2023/29
Docela pěkně čtení, i když celkem průměrné. Začátek mě zas tak nechytl, ale zase musím říct, že popisy částí hry Pokladu Černého delfína mě bavily dost. Asi něco podobného zkusíme příští rok děckám na táboře připravit. :)
Další Foglarovka pracující s typickými motivy dva mladící Standa a Lojzek zprvu jen toulající se ulicemi a biografy, kteří ale tajně touží po dobrodružství. Náhoda je zavede k potyčce, a následně se z oběti vyklube člen Turistického oddílu a oba hošani jsou rázem přijati do klubu. Tam mají možnost naučit se novým hrám, dovednostem a čestným sportovním soubojům mezi družinami. Děj vrcholí na prázdninovém táboře na Slovensku, kdy oddílový vedoucí představí rozsáhlou hru za honbou Pokladu Černého delfína - solidní průměr, ale nedosahuje kvalit Hochů od Bobří řeky nebo Devadesátky - 70 %
Dostala jsem knížku, protože mě moc bavila Řásnovka, ale i když to bylo fajn, nebylo to tak dobré.
Pamatuji si, ze se mi knížka jako dítěti hrozně líbila, nicméně teď s odstupem asi 25 let (?) jsem zjistila, že si ji prakticky vůbec nepamatuji, takže pro mě příběh mohl být skoro stejně napínavý jako tenkrát. (Formu nehodnotím, ta mi jako dospělému celkem vadila, ale jako knížku pro děti ji velmi oceňuji i teď mimo “cílovku”.)
Rušil mě přehršel vykřičníků, a co se Foglarových knih o mládežnických oddílech týče, mnohem raději mám Hochy od Bobří řeky či Pod junáckou vlajkou.
Nádherná kniha, Foglar zde vymyslel skvělou zápletku (ostatně jako u věčiny jeho knih) , moc se mi tato kniha líbila.
Popis klubového / táborového života. Zajímavostí je (pro mě), že se příběh odehrává v Praze v přesně jmenovaných reáliích, takže žádná Stínadla. Prvních sto stran se rozvíjí zápletka ohledně dvou kamarádů, Lojzka a Standy, kteří vstoupí do oddílu sídlícího v pražských Radlicích, a pátrají po ukradené kronice - tolikrát viděná už foglarovská zápletka. Zbývajících 60 stran se věnuje popisu celoroční / celotáborové hry o poklad (pirátské lodi) Černého delfína. Not great, not terrible. Fogyho standard.
Na Foglarovi jsem vyrostla a jeho knihy jsem hltala s nadšením. Poklad černého delfína se mi dostal do rukou až teď a jsem za to moc ráda, protože pokud by to byla má první Foglarovka, tak bych se k dalším už asi nedostala. Veliké zklamání. Rozdělila bych tuto knihu do několika částí ala Cimrman
Kapitola 1 - Setkání v Praze
Kapitola 2 - Vyzvědači
Kapitola 3 - Půjčí nám kroniku?
Kapitola 4 - Kronika není
Kapitola 5 - Přiznají se?
Kapitola 6 - Další patálie s kronikou
Kapitola 7 - Jedeme z Prahy
Kapitola 8 - Poklad černého delfína
Znovu si dovolím parafrázovat tentokrát divadlo Sklep - To bylo tak dlouhé, že kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to pořád dlouhé. Zvlášť záležitost s kronikou byla úmorná. Pokud by Foglar vydal místo této knihy soubor svých her jednotlivých i etapových, byla by to naprosto skvělá věc. Pro hodně táborových vedoucích by se stala biblí. Tohle je takový nepovedený paskvil. Něco mezi knížkou (dost nudnou) a souborem her. Výsledek nepřesvědčivý. K četbě nedoporučuji, k seznámení se s hrami ano.
Dovolenou jsem zahájil střevní chřipkou a tak jsem si chtěl navečer přečíst něco milého, klidného. Sáhl jsem po foglarovce Poklad černého delfína, kterou jsem zatím před očima nikdy neměl. Knížka je to dost slabá, no ale navnadila mne k dalším a nakonec jsem strávil ve společnosti Jaroslava Foglara tři červencové večery - přečetl jsem premiérově ještě Tajemnou Řásnovku a Když Duben přichází. Poklad černého delfína ke čtení nedoporučím, je to odvar už předtím pětkrát vyvařený, knížka víc didaktická než zábavná či napínavá. Celý děj je vlastně především až úmorným popisem jedné táborové hry. Dobře. Přečteno, odloženo.
Další z klasických knih Jaroslava Foglara, kdy dva kamarádi se stanou členy turistického oddílu a jejich život se rázem změní a vyvrcholením všeho je celotáborová hra na táboře na Zelené říčce, O poklad černého delfína. Tato kniha vychází z podobných scénářů jiných jeho knih, ale mě se všechny líbí, neboť JF čerpal ze svých vzpomínek a zkušeností oddílového vedoucího a to co vše udělal pro všechny členy oddílů, je obdivuhodné.
Takže zase po nějaké době jsem znovu přečetl tuhle foglarovku. No, musím říci, že po Hoších od Bobří řeky, které jsem také nedávno znovu pročetl, mi Poklad přijde takový trošku slabší... Takže dítkám toužícím po četbě knížek od Jestřába bych raději pro začátek doporučil Rychlé šípy komiksy, Rychlé šípy ve Stínadlech (všechny tři díly) a samozřejmě Hochy od Bobří řeky, včetně lovů bobříků! A pak ještě mou oblíbenou knížku od JF a to Dobrodružství v Zemi nikoho. Popřípadě ještě komiksy Modrá rokle. Howgh.
Krásné čtení.. Především se probudí má představivost, jak asi musela dřív vypadat příroda divoce a čistě. A pak také vyplouvá připomínka skutečných hodnot v mezilidských vztazích, v přátelství, v týmu..
Poklad černého Delfína je méně známá foglarovka. Příběh sice ničím novým nepřekvapí, ale pro mne je tato kniha především důkazem toho, že jde vytvořit pěkný příběh i bez Mirka Dušína. :-)
Závěrečné hledání pokladu je pak takovou třešničkou a zároveň mou nejoblíběnější částí, kterou si oblíbil i můj syn.
V době mého dětství se toto v povinné četbě nevyskytovalo, o to více to byla vyhledávaná četba a kolovala v partě z ruky do ruky. Většinu dnešních dětí ale asi výrazně nezaujme, pokud totiž něco čtou, tak to není tenhle druh literatury.
Krásné počtení o partě kluků a nakonec ojejich nových kamarádech z oddílu. Kniha měla starý nádech. Děj byl krásný a je to už přes 50 let, co byla kniha napsána a určitě se podle ní inspirovaly jiné oddíly.
Měl jsem za to, že jsem přečetl sice ne vše, co Jaroslav Foglar napsal, ale v podstatě všechny jeho "hlavní" knihy. Foglarovky jsem hltal asi ve věku 12 - 15 let a Poklad černého delfína mi unikl, takže jsem byl celkem zvědavý, jaký na mne kniha udělá dojem ve 36 letech. :-) A ejhle, věk u Foglarovek roli prostě nehraje. Hezká knížka o kamarádství a vynalézavosti.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha Poklad černého delfína je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 758x |
| Čtenářské výzvě | 22x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 290x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
(SPOILER) Dlužím komentář, a tak napravuji. Vybavuji si, že když jsem tuhle knihu brala do ruky poprvé, podle názvu jsem čekala nějaký exotický dobrodružný román a už při prvních odstavcích pocítila mírné zklamání. To ovšem brzy vystřídalo ponoření se do děje a prožívání dobrodružství hlavních hrdinů. Za mne je to příběh patřící mezi lepší autorovy knihy. (Ve srovnání kupř. s Přístavem volá je Poklad Černého delfína mnohem propracovanější, vyspělejší i konzistentnější co do děje a poselství.)
Jedná se o jednu z foglarovek, které propagují oddílový život (ne nutně v rámci oddílu skautského) a představují jednu z kultovních celotáborových her, o úvodní hře na Vyzvědače ani nemluvě. Poměrně hezký rozbor motivů knihy nabízí Evangelium podle Jaroslava Foglara: smysluplné trávení volného času vs. poflakování se po ulicích či Stepní vlci (včetně rváče Mlejnka) obdivující ručně psanou kroniku a toužící zažít něco podobného.
Vybavuji si, jak jsem kdysi spolu se Standou a Lojzkem doufala, že Jitka Mlejnková "bichli" přinese, a jak mě stejně jako Standu zraňovalo Lojzkovo jednání a svalování viny. (Dokázala jsem se do toho všeho znovu vžít znovu po letech, i s ohledem na to, že jsem v daném věku stejně jako Standa kromě kolektivu potřebovala i jednoho nejlepšího kamaráda, a stejně jako Standu i ten můj mě zklamal a naše cesty se rozešly, i když jsme se pak spolu dokázali normálně bavit.) I když některé reálie dnes už nejsou aktuální, dynamika turistického oddílu a promyšlená hra, vyplňující čas ještě dlouho před táborem a na táboře završená hledáním pokladu, jsou nadčasové. I coby skaut jsem toužila, aby podobná dobrodružství připravil i někdo pro nás, a jako dospělá musím obdivovat promyšlenost jejich přípravy i organizaci. Oceňuji i aktivnější zapojení dospělých, kdy se Standa doma svěří rodičům, jak to s kronikou bylo, a později, když se přizná i hlavní viník, se kroniky snaží domoci oddílový vedoucí. Ve většině Foglarových knih stojí dospělí zcela stranou nebo vystupují jen jako průvodci a vedoucí hlavních hrdinů, zde to bylo o dost věrohodnější.
Nakonec jsem si vybavila ještě jedno další zklamání, které mi kniha kdysi přinesla, a které se opakovalo i po těch skoro 30 letech. Od prvního čtení uteklo hodně vody a já na to stačila zapomenout. Když se Poklad Černého delfína chýlí k závěru, čtenář má před sebou ještě několik kapitol a těší se, jak si v příběhu pobude a co bude dál, aby ovšem zjistil, že těch několik kapitol se týká návodů pro oddílový život a popisy her - nejde o pokračování děje.