Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38391/bmid_pokani-zH5-38391.jpg
4
1230
238
To, co se odehrálo jednoho letního dne poloviny třicátých let ve venkovském domě jedné středostavovské rodiny, nás v mistrovské psychologické drobnokresbě vtáhne do vztahů a atmosféry, v níž tušíme, že se stane něco, co zcela rozvrátí dosavadní řád a poklid. Tragédie nastává jako důsledek omylu třináctileté hrdinky, která si chování lidí okolo sebe špatně vyložila a v touze po pozornosti a uznání ze strany dospělých obviňuje nevinného. Po této ouvertuře se příběhy jednotlivých postav rozvíjejí až v průběhu 2. světové války. Nyní již dospělé hrdince dochází, jak se mýlila a snaží se napravit, co způsobila. Postupem času se rozvine a uplatní její literární talent, a tak se jejím osobním pokáním na závěr života stává příběh, jímž oživuje to, co jejím přičiněním nemohlo nastat ve skutečnosti. Stylisticky bravurní dílo se skvěle propracovanou strukturou, přesvědčivou psychologií postav a velmi silným příběhem je také zamyšlením nad rolí spisovatele a nad vztahem literatury a skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
Výzva 2021. Proboha - vždyť se to vůbec nedá číst! Přečteno tak 20%, ale bylo to stejný utrpení jako si nechat vytrhat všechny zuby bez umrtvení!!
Tak nějak nevím, co ke knížce napsat. Prvně poslouchala jsem ji jako audioknihu, kterou namluvila paní Medvecká a bohužel musím říct, že mi absolutně nesedla.
První část, která bohužel tvoří polovinu knihy byla šíleně nudná, rozvláčná, roztahaná. Briony mi lezla příšerně na nervy, kapitoly z jejího úhlu pohledu pro mě byly regulérním utrpením. Knížku jsem měla sto chutí odložit a už se k ní nikdy nevrátit. Vzhledem k tomu, že ale nemám ráda nedočtené knihy jsem ji na konec po velkém úsilí doposlouchala.
V momentě kdy jsme se dostali do války, už kniha začala být zajímavější a měla o poznání větší spád, bohužel však pachuť z první poloviny zůstala.
Na druhou stranu vzhledem k tomu, že píšu recenzi zpětně, mohu říct, že i po delší době po přečtení mi kniha zůstala v paměti včetně emocí, které ve mně vzbuzovala.
Na rozdíl od většiny zde hodnotících čtenářů jsem byl první polovinou knihy naprosto uchvácen – jazykem, stylistikou, filigránsky detailní drobnokresbou jak popisů, tak sebenepatrnějších hnutí mysli jednajících postav, stylem vyprávění, atmosférou parných letních dnů – to všechno byl bez nadsázky nezapomenutelný zážitek, a mnohokrát jsem si při čtení říkal, že tam nakonec tu šestou hvězdičku přimaluju pastelkou. Všechny dílky do sebe pasovaly, nic nepřečnívalo, zůstávala jen čirá spokojenost z dokonalého uměleckého díla.
Jenže pak přišel "okamžik zvratu" – a všechno šlo do kytek.
Naprosto souzním s uživatelem aetos (viz jeho příspěvek z února 2018) – a podepisuju se pod jeho hodnocení oběma rukama.
Ten veskrze laboratorní, uměle vytvořený a za vlasy přitažený fatální dějový zlom nejenom, že mě neuspokojil, on mě dokonce totálně naštval – zkrátka jsem měl neodbytný pocit, že ta úžasně sofistikovaná první část si absolutně nezasloužila zápletku postavenou na tolika nepravděpodobných náhodách, trčících v prostoru (a držících pospolu) jen díky autorově vůli (zvůli?). Zbytek knihy jsem přečetl otráven a ty 3* dávám jen díky skvělému začátku.
audiokniha
Knihu jako takovou jsem četla už mnohokrát. Za mě je to vůbec nejlepší dílo od tohoto autora a samo dílo je vyloženě nesmrtelné. Nyni jsem si před časem pustila po dlouhé době film a ten mě odpálil znovu k předloze. Ovšem musím se doznat, že teď ten přebělený papír a font Odeonu způsobil, že jsem sáhla po audio verzi, která mě kupodivu v českých vodách nezklamala. Po Šikmém kostelu, Posledním království je to jedna z těch opravdu lépe interpretovaných audioknih.
Samotný příběh je sázka na jistotu. Je li vám blbě, bude vám ještě hůř a každá část vypovídá o tom v jaké imaginaci se vlastně nacházíte a to co někteří považují za nevyváženost je zcela jasný záměr, protože začátek je začátek a střed je střed a konec je konec. A jedno s druhým má společného hodně a vlastně vůbec nic. 5/5
Tvorbu tohoto autora mám moc ráda, ale Pokání mi vůbec nesedlo. Nezaujal mě žádný z hlavních hrdinů a Briony už vůbec ne. Nejslabším komponentem knihy ale pro mě byla zápletka samotná, podle mě stála dost na vodě a stačilo by, kdyby někdo tehdy něco řekl. Poslouchala jsem audioverzi. Komentují přede mnou říká, že byl špatně zvolený hlas, já tady nesouhlasím, paní Medvecká je úžasná interpretka, bohužel ale ani skvělý hlas pro mě nemohl vytáhnout nudnou audioknihu, poslouchání mě dostalo celkem do čtecí krize, ale nutno dodat, že v tom sehrály roli i další věci než jen špatně zvolená knížka. McEwan nadále zůstává mým oblíbeným autorem, jen bych doporučila jiné tituly, např. Na Chesilské pláží nebo ještě lepší Myslete na děti!
Knihu jsem četla v roce 2019 a zamiloval zase stejně jako do filmu. Bohužel u audioknihy pro mě nebyl dobře zvolený hlas. Určitě mohu být jediná, ale přednes paní Medvecké mi moc nesedl.
Nakonec jsem zvolila rychlejší přehrávání a poslech jsem si i tak užila. Dokonalý příběh. Který mi zase svíral hrdlo a né jednou se mi chtělo plakat..
* audiokniha
Krásný a dojemný román, ale kvalitou značně nevyvážený. Celkově se skládá ze čtyř různých částí. A bohužel hned ta první, zdaleka nejdelší, je nejméně vydařená. Přitom příběh je pěkný hned od samotného počátku, ale autor pro mne z nepochopitelného důvodu, zbytečně opakuje až příliš často stejnou situaci z jiného úhlu pohledu. Jednou či dvakrát to nevadí, ale když se to stane takřka pravidlem, je to děs. Druhá část mě ovšem zcela pohltila. Jako kdyby to napsal úplně někdo jiný. Přestane se opakovat a děj získá na dramatičnosti. Přitom zůstává zachován barvitý a krásný poetický jazyk. Také třetí a čtvrtá část mě velice bavila. Opravdu velká škoda pokaženého začátku. Audiokniha to bylo z počátku také jedno velké trápení. Knihu načetla paní Taťjana Medvecká. Příliš mi neseděla její barva hlasu. A její afektovaný přednes měl velmi blízko k formě mučení. Naštěstí jsem zjistila a posléze sehnala tuto audioknihu načtenou ještě někým jiným. A tak jsem si mohla dopřát nerušený poslech díky velice kvalitnímu přednesu od paní Milady Čechové.
Ian McEwan patří mezi mé oblíbené spisovatele a právě Pokání se řadí k jeho nejúspěšnějším knihám vůbec. Audioknihu namlouvá Taťana Medvecká, která má skvělý jazykový přednes. Ačkoliv bych si dokázala představit, že by knihu namlouval někdo méně výrazný, knize to svědčí. Pokání je skvělá nadčasová kniha, která má přesah. Zároveň se jedná o náročnější literaturu nikoliv o obyčejný milostný román. Je to příběh o tom, co všechno může způsobit jedno vlastní pochopení pravdy.
Pokání jsem doposlouchala před pár dny a stále ve mně ten příběh rezonuje. Další skvělý Ianův počin, který svou reálností bolí. Opět nechybí typický autorův vypravěčský styl, který vám nedovoluje knihu přečíst za pár hodin, kniha je rozhodně pro náročnějšího čtenáře. Za to výběr jeho slov je neuvěřitelnou přehlídkou skvělé hry s jazykem.
Pokání vám mohu jedině ze srdce doporučit. Je to příběh vyprávěný do hloubky, který si v sobě nese jednu filozofickou otázku a který vám toho mnoho předá.
Autor není věřící a přesto tohle téma vystihl nádherně. Film mi pár věcí ozřejmil a je velice věrně udělaný. Konec je také bezchybný... Takový reálný a překvapivý.
Jako první jsem viděla film, a to byla asi chyba. Od knihy jsem očekávala více. Příběh byl psaný sice velmi popisně, ale stejně jsem si nedokázala představit děj přesně. Kdybych neviděla film, ztratila bych se v ději a těžko bych se dostávala do děje.
"Kdo by chtěl uvěřit, že se už nikdy nesetkali, nikdy nenaplnili svoji lásku? Kdo by tomu chtěl uvěřit kromě těch, kteří si libují v nejponurejším realismu?"
Já. Já nejsem romantik.
4 části knihy, každá se mi četla naprosto odlišně.
První část byla hutná, zdlouhavá a dusivá, několikrát jsem knihu chtěla odložit a proložit ji něčím lehčím, ale nemám ráda mít rozečtených víc knih naráz, tak jsem se kousla.
Robbieho pohled byl pro mě něčím novým, neboť válečná literatura, přímo z bojiště, to není nic, co bych vyhledávala. I přes těžké téma se mi ale tyto stránky četly snáze, do příběhu jsem se ponořila.
Nejvíce mě ovšem uchvátila třetí část knihy, kde jsme došli k syrovému pokání Briony.
Čtvrtá část, kterou vypráví sama Briony, která lže sama sobě, čtenáři, okolí, ta mě naštvala.
Literární hodnotu díla nepopírám, z mého pohledu by ale bylo více než 3,5 hvězdičky (tato pětihvězdičková stupnice mi přijde nedostatečná) pokrytecké.
Přesto se ráda se podívám na film.
Tato knížka bolí, příběh se totiž točí kolem mladičké dívenky. Jelikož jsem věděla, o co v knížce jde, dlouho jsem se nemohla přinutit ji číst. Odrazoval mě ten nevýslovný pocit bezmoci a zmaru, když nemůžete nic udělat, protože situace vás dožene a sevře. Jako Robbieho. Jako Cee.
Zvídavá, nadměrnou fantazii obdařená Briony, s teprve probouzející se sexualitou, na prahu vstupu do světa dospělých, udělá to, co udělá. Jenomže všichni děláme chyby, a ty nejsou vždy beze stop. Jak praví autor … člověk je, kromě všeho dalšího, materiál, snadno zničitelný, nesnadno spravitelný …
Stejně jako hrdinové knihy i my se celý život učíme vyrovnávat s důsledky svého (ne)vědomého konání, s čímkoliv, čeho litujeme poté, co pochopíme… Briony pochopila a snažila se odčinit neodčinitelné. Z mého pohledu ji bylo odpuštěno.
Kniha, která vás v první polovině nutí nenávidět hlavní hrdinku a v druhé polovině s ní soucítit.
Nečte se lehko, ale stojí za přečtení.
Pokání má tři části, z nichž každá by mohla patřit do jiné knihy, a všechno by to byly knihy vynikající. Různá období, různé situace, různá rychlost vyprávění, pokaždé ale stejně barvitý popis a dramatické situace, které zůstanou nedořečené. McEwan šel dál než jen ke kvalitnímu románu o lidech v určité době. Jako triptych je to kniha o psaní, o paměti, o příčině a následku.
V barvách vyvedený den na venkově, příběh jedné rodiny plný detailů, se komplikuje a kazí zvolna a nenápadně, až najednou několik lidí přijde o život - i když fakticky žijí dál, přišli o budoucnost a všechny jistoty. McEwan celou dobu naznačuje, počasí je příliš dusné, atmosféra od začátku napjatá, pozorovatelka stejně nevinná jako nebezpečná. Což je vůbec opakující se motiv - tolik lidí udělá jen jeden krok stranou, sám o sobě by nic neznamenal, ale souhrou okolností spoluzaviní tragédii a zbývá jim jen to titulní pokání. Dá se to vztáhnout i na válečné šílenství, kde stejně ti v uniformě jako bez ní jsou obyčejní lidé, jenže se vlivem okolností podílejí na dalším ničení životů, tentokrát doslova.
McEwan nesoudí, místo toho ukazuje stejné situace z různých pohledů. Všichni jsou v různé míře vinni, ale všechny je možné pochopit. Je v tom smutek a trpká ironie. Když po obsáhlých (a vynikajících) dějových pasážích přijde ideová nadstavba, ze skvělé knihy se stane jedinečná. Nic není jisté, jenom smutek trvá.
Viděla jsem film, takže jsem měla od knížky určitá očekávání a předem jsem věděla jak příběh dopadne. I přesto na mě příběh neskutečně zapůsobil a je to jeden z těch na které budu ještě dlouho vzpomínat. Velmi čtivý styl psaní, smutný příběh milenců a zajímavé líčení válečných hrůz, trošku jiným způsobem než jsme většinou zvyklí.
Zajímavej román, hezký film, který kupodivu slušně vyšel, což se vždy nestává. Příběh o jednom rozhodnutí, přibarvené fantazii, činu, z hlediska hrdinky možná maličkosti a co z toho všechno vzešlo, kolik osudů to pak ovlivnilo. Stačí jedno závistivé přimhouření očí, přebujelá fantazie, možná i dětinská potřeba být na chvilku důležitá, stačí pět minut a životy se hroutí jak domečky z karet. Zajímavé myšlenky. O životě lidí fakt často rozhodují malé okamžiky, jedno rozhodnutí, souhra nešťastných okolností, kteří druzí nemohli ovlivnit nebo jim v danou chvilku porozumět.
Kniha o lásce a o tom, jak i jeden omyl může mít fatální následky... o výčitkách svědomí... o touze po odpuštění.... o krutosti války.... Silný příběh. Konec mě dostal, ten byl opravdu nečekaný a za mě naprosto famózně vymyšlený. Po dočtení jsem chvíli jen zírala a vstřebávala to. Film se mi také líbil, ale kniha je kniha :-)
Pokání je označováno jako vrchol McEwanovy tvorby, román byl nominován snad na všechny významné literární ceny, a proto čtenář očekává asi víc, než co může dostat.
Polovina knihy se dost vleče, autor opravdu sugestivně popisuje ono dusné letní odpoledne 30. let, kdy před námi defiluje jedna postava za druhou, aniž bychom těmto postavám věnovali více času. Čemu opravdu svůj čas věnujeme je autorův cit pro hru s jazykem, ale i to nás pak zadusí stejně jako již ono zmiňované dusné odpoledne. Což je možná na škodu, protože v nás zůstává pocit podrážděnosti, že něco mělo přijít, něco se mělo stát a místo toho je tu stále ona nálada ospalého nicnedělání. Do této atmosféry vstoupí zločin v podobě znásilnění, z čehož dospívající dívka Briony obviní nevinného. Ovšem tato fikce, za kterou může pouze Brionina fantazie má pro další děj mnohem větší význam. Ovlivní život své rodiny, své sestry, neprávem obviněného Robbieho a vlastně i ten svůj, protože svou vinu se snaží odčinit prací ošetřovatelky u válečně raněných, nebo změnou výpovědi ve prospěch křivě obviněného Robbieho.
Pokání nám nenabízí rozhřešení, nedojde ani ke katarzi hlavních hrdinů, odpovědi na své otázky také nedostaneme. Dostaneme jen průměrný román, který měl ambice na to stát se něčím víc.
Štítky knihy
Anglie druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno anglická literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Pokání je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 676x |
| Čtenářské výzvě | 213x |
| Doporučených | 181x |
| Knihotéce | 509x |
| Chystám se číst | 833x |
| Chci si koupit | 138x |
| dalších seznamech | 22x |
Kniha mě mile překvapila. Vůbec jsem nevěděla o čem bude, nečetla jsem žádnou anotaci. Ze začátku jsem stále čekala co se tam stane, o čem to vlastně celé bude, ale pak už bylo vše jasné . Příběh je podrobně vykreslen_. Často autor odbíhá od tématu, vyjadřuje různé jiné myšlenky a pocity. Celé je to takové poetické a pomalé . I po přečtení si na ní často vzpomenu a pocity z ní ve mně zůstávají doteď. určitě bych ji ráda někdy přečetla znova a taky se podívam na film.