Pojednání o upírech
Od roku 1746, když vyšla kniha Augustina Calmeta o zjeveních poprvé, neopouští žebříček bestsellerů. I přesto můžeme tvrdit, že za celou dobu nebyla nikdy doceněna, a proto vychází tato studie, která má za cíl toto pozoruhodné dílo nejen nabídnout dnešnímu čtenáři, ale i je zhodnotit z hlediska přínosu v době svého vydání a dnes. Augustina Calmeta upoutaly zprávy o mad'arských a moravských upírech a začal je zkoumat. Odmítl z nich všechno, co považoval za výplod místní pověrčivosti, ale zároveň zkoumal vše, co se vztahovalo k otázce přežití smrti těla. Jednotlivé projevy dokumentoval na 150 případech, které zde s větší, či menší přesností uvádí. Tím položil základ k výzkumu klinické smrti. Jeho výsledky jej vedly i k tomu, že s největší pravděpodobností přijal myšlenku reinkarnace. Je však samozřejmé, že ve své době o ní nemohl mluvit otevřeně. Toto dílo je opakovaně vydáváno francouzsky, německy a anglicky a snad i v dalších jazycích. Autor shromáždil mnohem více zpráv, než uvádí ve své knize. Přirozeným protikladem jeho knihy je Nahlédnutí za oponu smrti od J. Kozáka. Úprava J. Kozák... celý text
Komentáře knihy Pojednání o upírech
Přidat komentář
Kniha obsahuje velké množství zaznamenaných údajů o zmrtvýchvstáních. O upírech, co klasicky pijí krev se zde nedočtete. Kniha je vcelku zajímavá, ale mnoho příběhů mi splývalo dohromady. Nicméně některé, mi silně uvízly v paměti a působí až hororově.
Kniha není ani tak o upírech, jako spíše o mnohých způsobech procitnutí ze smrti a klinické smrti samotné. V mnoha ze 150 případů chybí základní informace jako je rok nebo stát, kdy a kde se případ udál. Kniha sama o sobě ani tak zajímavá není, ale mnohé případy ano.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
64 %
78 %
96 %
71 %
80 %
90 %
100 %
100 %
87 %
65 %
47 %
96 %
Trocha názov zavádza. Nebolo to úplne všetko o upíroch. Augustine Calmet bol cirkevný spisovateľ, ktorý sa v jednej jeho knihe venoval rôznym záhadným oživeniam a Jaromír Kozák to zredigoval. V knihe sú zozbierané rôzne prípady z rôznych období a všetky spojuje smrť. Zaujímavé, že Calmet k mnohým príbehom pristupuje racionálne a vysvetľuje to poverčivosťou. A zrejme v drvivých prípadoch o to ide. Netvrdím, že nie sú veci medzi nebom a zemou, ale dá sa napríklad poukázať na stredoeurópskych prípadoch upírov, teda mŕtvych ľudí, čo vstávajú z hrobu a terorizujú vidiečanov, že je tam spoločný strach, poverčivosť a nedostatok dôkazov. Ja tvrdím, že doby sa menia, i režimy, ale ľudia sú stále rovnakí. I vtedy i dnes sa najlepšie ovládajú strachom a ohlupovaním. Prečo by vtedy nemohli veriť na upíra, keď dnes u nás najvyšší predstavitelia štátu spochybňujú guľatosť Zeme či veria v medzinárodné spiknutie, ktoré nás mení v kukurice. A ako autor pekne poukazuje, pri pátraní po svedkoch, všetci všetko vedeli iba z počutia, bolo nemožné nájsť človeka, ktorý by bol priamo očitým svedkom udalostí. Navyše podľa dobových svedectiev vtedy v Uhroch bolo pomaly viac upíroch ako ľudí. Sú veci medzi nebom a zemou, ale ak podľahneme fanatizmu, klamstvám, poverám a hlúposti, môže to skončiť ďalším pohonom na bosorky. Kniha až taká zaujímavá pre mňa nebola, čítala sa ťažšie, niektoré poznámky sa mi zdali rozporuplné (kto zabil Germanica?, nebol to Caligula), mnoho príbehov bolo očividne vymyslených a ťažko dokázateľných. Zoberte si koľko aj dnes je zaručeného balastu, hoaxu a čomu všetkému sú ľudia schopní veriť. Pozitívom bolo celkom racionálne hodnotenie jednotlivých prípadoch od autora.