Pojednání o lásce k Bohu

16.03.2024

Skvost mezi katolickou duchovní literaturou, prověřený staletími, byť poněkud ve stínu mnohem slavnějšího Františkova Úvodu do zbožného života, kdy Úvod do zbožného života je určen spíše začátečníkům, kdežto Pojednání o lásce k Bohu spíše pokročilým v duchovním životě. Tak to první dílo orientuje zájemce o duchovní život na to, co a jak správně dělat ve vztahu k Bohu, kterého chce duše milovat, a to druhé je spíše velepísní o tom, co dělá Bůh ve vztahu k člověku, kterého miluje až k vlastnímu sebezmaření v extázi lásky na Kříži (i originální název lze přeložit ne nutně jako "Pojednání o lásce k Bohu", ale i jako "Pojednání o lásce Boží", jak to činí např. překlad anglický nebo polský, zdůrazňující spíše lásku samotného Boha než primárně lásku člověka k Bohu), byť obě díla tvoří jeden celek a jedno se neobejde bez druhého, stejně jako se jakékoliv úsilí člověka neobejde bez lásky a milosti Boží (ne nadarmo je výraz "milost" příbuzný se slovem "milovat", "láska (milosť)", "milovanost") a stejně jako láska Boží nedojde svého cíle bez svobodné a přitakávající odpovědi člověka. Po vzoru staršího rozdělení bychom tak Úvod do zbožného života mohli označit spíše za dílo asketické a Pojednání o lásce k Bohu spíše za dílo mystické, zabývající se skutečnostmi kontemplace, extáze, stupni mystické modlitby a hlavně bezedné lásky Boží a jak jí ve spolupráci s ní dojít, kdy katedrou této lásky je golgotský Kříž Ježíše Krista, jak potvrzuje poslední kapitola této knihy.
Kniha je to sice rozsáhlá, ale předností Františka Saleského je, že i o těch nejhlubších skutečnostech dokáže psát velice jednoduše, srozumitelně a přístupně a díky tomu má dar vtahovat do hlubiny, o které píše a kterou evidentně sám zná z vlastní zkušenosti. Díky tomu poslednímu aspektu má jeho dílo pomazání duchovně inspirovat dychtícího čtenáře neboli přímo seznamovat s Tím, o kterém František tak krásně a jednoduše píše.
V tomto díle se tento autor také kromě samozřejmé inspirace biblickým textem odkazuje na mnohé klasiky z dosavadních dějin spirituality a čerpá i z jejich zkušenosti a odkazu, což prozrazuje, že sv. František je také osobnost sečtělá, fundovaná a v těchto otázkách velmi kompetentní, neboť vzdělaná.
Knihu nelze než doporučovat, i když tato kniha toto doporučení nemá zapotřebí. Je totiž krásná a hluboká sama sebou a čtenář, čte-li ji s otevřeným srdcem, na ni již nikdy v životě nezapomene, protože je schopna předat mu ono "políbení úst", o kterém psal dlouho před Františkem už např. sv. Bernard z Clairvaux a které předává i (nejen) toto dílo sv. Františka Saleského, tzn. duchovní pečeť, předanou "polibkem Ducha" samotným vtěleným Slovem, jak vykládali již mnozí duchovní a mystičtí autoři při výkladu biblické Písně písní ("kéž mě políbí polibkem svých úst"). Charakter Františkova Pojednání o lásce k Bohu nemůže být ani jiný, když pojednává o lásce, ne kterou milujeme my, ale kterou miluje Bůh nás. A takové pozvání, prezentované v knize sv. Františka Saleského, by se nemělo odmítat. Může totiž svého čtenáře přivést k anticipaci věčného, která se započala příchodem vtěleného Boha Ježíše Krista pro ty, kdo v něho věří.