Pohár života – Kniha povídek a novel Michaila Bulgakova

05.03.2023

Četl jsem tuto knížečku nějaké tři měsíce, ba dokonce čtyři. Když jsem viděl vydání Bulgakovových povídek, zaplesal jsem! Skvěle, řekl jsem si, hromada zábavy.

A ono jo. Jen jsem nějak nikdy nenašel čas si k ní sednou ta číst si ji, povídku, dvě, tři denně. Přečetl jsem fantastické Zápisky a stanul jsem. Nu, občas jsem si něco málo pročetl, ale za tři měsíce jsem přečetl nějakých trapných 140 stran. Nu a teď jsem to za tři dny dočetl. Konečně.

Rozumějte mi, tato sbírka obsahuje několik kusů, které jsou natolik dobré, že jsem nadšen, že jsem si kvůli nim přečetl celou knihu. Zápisky, Psí srdce, Osudná vejce, Purpurový ostrov, Krvavá koruna, Čičikovovo putování, ooo bože, Čičikovovo putování! Ta je vynikající.

Ale je bohužel třeba přijmout fakt, že kniha obsahuje velké množství kousků, které člověka snad ani chytnout nemohou. Buď se jedná o mírně kousavou satiru, nesrozumitelné snové výjevy, komentáře, nebo cestopisy (které určitě chytnou ty, kteří cestopisy rádi, což já nejsem).

Ostatně jsem každou jednu z 37 povídek hodnotil zvlášť, můžete se na to podívat. U velké části z nich najdete dvouvěté výkřiky, protože mě k nim zkrátka nic nenapadlo. U jiných poměrně rozvláčené texty, prosím, chcete-li, dle libosti. Zde se omezím toliko na konstatování, že se to podle mě opravdu vyplatí přečíst. Každá z těch sedmi stovek stran, třebas, že vás některé nezaujmou, je vykoupena skvělým zážitkem z těch geniálních kusů, které sbírka obsahuje.

01.04.2022

Sbírka nejrůznějších povídek, novel a črt jednoho z nejsvéráznějších ruských autorů se hodnotí poměrně obtížně, protože každá část je natolik rozdílná a každý příspěvek tak svérázný, že není úplně jednoduché to celé nějak pojmout. Je ale znát, že Bulgakov uměl pojmenovat tehdejší realitu, která se bohužel dodnes asi moc nezměnila a na relativně malém prostoru dokázal někdy vtipně, jindy tragicky popsat nejzásadnější problémy Ruska od naprostého nedostatku kvalitních lékařů a léků až po zoufalou bytovou situaci, která se řešila různě (třeba pobýváním v železničních vagonech). Z celé sbírky se vyjímají hned úvodní Zápisky mladého lékaře, následující Podivuhodná dobrodružství jednoho doktora a závěrečné novely Psí srdce a Osudná vejce, které z dnešního pohledu oscilují mezi seriózní sci-fi a ryze béčkovým hororem, milovníky klasické literatury pak potěší i několik literárních odkazů a her s různými odkazy na další ruské klasiky, které jsou zábavné. Některé příspěvky jsou ale úplně mimo, jejich smysl není moc jasný a jsou spíš o emocích a nejdou čtenáři naproti. Když se to vezme kolem a kolem, Pohár života je docela náročným čtením, které vyžaduje trochu znalosti, trpělivosti a tolerance, pořád ale nabízí to nejlepší z ruské inteligence, což je v těchto dobách bohužel nutné si připomínat. 70 %

31.10.2018

S chutí jsem si přečetla Zápisky mladého lékaře. Mnohé další povídky, zejména s válečnými náměty, mne spíš odrazovaly. Ale našly se skvosty: za všechny mne dostaly Pojízdný byt (moskevská bytová otázka a její geniální řešení), Zápal mozku (Věnováno všem redaktorům týdeníků), Bludný Holanďan (Pacientův deník ... a čtenář umře smíchy).
Z některých povídek týkajících se redaktorské práce či údělu dramatika čiší takřka Čapkův duch (byli vlastně vrstevníci, jen v odlišném politickém prostředí).
Eseje o Moskvě (zatímco Kyjevu je věnována jen snad jediná drobná esej) a pár výletech zejména na Krym jsou zajímavé z hlediska změn, které vidí ve své bouřlivé době 20. let sám autor a které skoro o sto let později můžeme vnímat sami.
Knihu zakončují sci-fi novely Osudná vejce a Psí srdce, které mají taky něco do sebe, i po těch dlouhých letech.