Pohádky (201 pohádek)

Pohádky (201 pohádek) https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64060/bmid_pohadky-X1z-64060.jpg 4 38 6

Soubor krátkých pohádek, které se staly proslulými po celém světě. Jsou půvabné svým kouzlem, motivy komunikace mezi lidmi a zvířaty a morálním patosem boje dobra se zlem. Najdete zde mnoho známých i méně známých pohádek, které později inspirovaly také české pohádkáře (K.J. Erben; B. Němcová)

Žánr:
Literatura světová , Pro děti a mládež , Pohádky

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Kinder- und Hausmärchen , 1980


více info...

annes
annes
15.11.2023 4 z 5

Kniha od dvou autorů do čtenářské výzvy a malé dítě doma - super kombinace tohle vytáhnout. Kromě známých klasik jsem našla i dobré nové příběhy na vyprávění, ale teda ty pohádky se zvířaty mě fakt nechytly. Některé mi zase připadaly až moc hloupé a nebo moc přehnané/nedomyšlené, ale to asi pohádky můžou být, protože v nich se může stát cokoliv.
Pro zájemce doporučuju něco přeskočit a nebo zvolit jiné vydání s méně pohádkami, tohle už bylo hodně.

Skodinka89
Skodinka89
10.10.2021 2 z 5

Jak už tu někdo psal: je dáno pár témat a ty se pak jen různě obměňují - což mě moc neoslovilo. Raději méně pohádek, než "němá dívka, kterou najde král na stromě" v několik různých příbězích.


hannah2000
hannah2000
20.08.2019 4 z 5

Komentář k vydání z roku 1961:
Tyto pohádky-příběhy jsou trošku jiné než v novějších dětských knihách. Takové míň pohádkové, víc poučné. Na konci se píše, že jde o překlad originálu Kinder und Hausmärchen z roku 1957, a kniha vyšla v edici Klasické sbírky světového folklóru. Začíná úvodem o klasické sbírce německých pohádek, informacemi o historii německé lidové slovesnosti i o tom, jak tvorba bratří Grimmů vznikala. Také se tam píše, že toto vydání z roku 1961 je první úplný překlad Pohádek do češtiny. Pak následuje 200 "pohádek", kdy většina je dlouhá jen 1/2 - 2 stránky, jen pár je delších jak 3 stránky, námět se občas opakuje, jen je to vyprávěno trochu jinak. Na konci je ještě kapitola, která tvorbu Grimmů shrnuje a v závěru docela podrobná "Poznámka překladatele", že nebylo úplně jednoduché přeložit do češtiny texty psané nářečím a cizí jména, a to tak, aby to bylo srozumitelné, a že se nakonec překladatelka Helena Helceletová rozhodla pro překlad a ne pro převyprávění, aby lépe zachovala, pokud možno věrně, způsob originálu.
V této knize je spousta "pohádek", o kterých jsem nikde neslyšela žádnou zmínku, a knihu jsem si vyhledala na popud pohádek, které vysílá TV Nova v neděli dopoledne - např. mě zaujala pro mě neznámá Paní Zima. V knize ale tyto pohádky končí jinak, jak už jsem psala, míň pohádkově víc poučně. O to zajímavější ale kniha je. Jen nevím, zda by zaujala malé děti a zda by je některé pohádky trochu neděsily.

A přidám jednu kraťoučkou pro ukázku:
190. DROBEČKY NA STOLE
Kohout povídá jednou svým slípkám: „Honem si pospěšte nahoru do komory sezobat drobečky se stolu. Naše panímáma si vyšla někam na návštěvu.“ Ale slípky řekly: „Ne ne, my nepůjdeme. Víš přece, jak se na nás panímáma vždycky potom zlobí.“ Ale kohout na to: „Vždyť o tom přece neví, jen pojďte, stejně nám nikdy nic dobrého nedá.“ Tu řekly zase slípky: „Ne ne, už jsme řekly, nahoru my nepůjdeme.“
Ale kohout jim nedal a nedal pokoj, až konečně šly, vyskočily na stůl a všechny drobečky tam do posledního sezobaly. A jako z udělání tam zrovna v tu chvíli vešla panímáma, popadla hůl, sehnala je dolů a zle jim zatopila. A když zas byli všichni dole před domem, tu řekly slípky kohoutovi: „Tak tak tak, tak to vidíš!“ Ale kohout se dal do smíchu a povídá jen: „He he he, copak jsem to nevěděl?“ A tak jim nezbylo než jít po svých.

IrisPiris
IrisPiris
23.11.2018 1 z 5

Zajimave,ale detem bych to necetla,spise hororove,nekdy me pobavily pohadky.Je videt ze ve 40letech je chapu jinak nez deti

vitavita
vitavita
12.03.2012

Jako dítě jsem trávil řadu při čtení těchto klasických pohádek - doporučuji.

eraserhead
eraserhead
17.12.2011 3 z 5

Já vám nevím, jestli jsem náhodou nečekal trošku něco více. Jako soubor rovné dvoustovky pohádek to vypadá celkem fajn, jenže při aritmetickém čtení (od první k poslední) se nakonec ukáže, že originálních jich je pouhá třetina a zbytek jsou jen různé variace, kombinace a převyprávění pořád se opakujících témat. Má neochota při čtení přeskakovat odstavce, potažmo celé souvislé celky, docela trpěla. Když už jsem asi po desáté četl o slečně, na níž zapomněl její milý, hodlal se oženit s jinou a ona po tři noci výměnou za krásné šaty chodila do jeho pokoje a snažila se ho ukecat, aby si na ni vzpoměl, měl jsem chuť knihu zavřít a zahodit. Ale nakonec jsem to dočetl. Ta třetina originality a náznakové brutality stála za to, stejně tak i závěrečné pojednání (překvapivě na svou dobu jen lehce tendenčně ideologicky zabarvené) o pohádce v moderním věku. Jako celek však kniha trochu pokulhává díky přílišnému opakování a variování několika základních témat pořád dokola. Ale i o tom pohádky byly a jsou. Navíc, ani ty ilustrace nejsou nic moc.