Podvlčí

Kornelie je dospívající dívka, které podle mě chybí mateřská láska a péče. Její maminka je totiž zvláštní postavou tohoto příběhu. Je odtažitá, působí ledově, ale přesto si myslím, že tak měla být vykreslena i s tím, že vychovávala dceru, jak nejlépe uměla. Vraťme se ale ke Kornelii. Ta je zvídavá, hledající sama sebe a v této knize projde její postava velkými změnami.

Jednoho dne se její cesta střetne s Narcisou, jejíž rodina je pravým opakem té Kornéliiny. První polovinu Podvlčí sledujeme jejich vývoj vztahu, který postupně graduje. Narcisa zasvěcuje Kornélii do nejrůznějších ženských odvětví, ale také do historie Kníračů. Ostatně tito psi čtenáře provedou celým dějem a jsou takovým symbolem Podvlčí.

Podvlčí na mě působilo velmi poklidně, až bych řekla melancholicky. Zároveň se tam objevuje spoustu důležitých, a třeba skrytých témat, které nutí čtenáře k zamyšlení. Není tu použit žádný složitý a archaický jazyk, ale přesto autorka dokázala vytvořit prostředí a atmosféru tak, že celá kniha působila jako starší vyzrálejší dílo.

Celkově jsem velmi spokojena. Nejsou tu žádné šokující zvraty, jen drobná tajemství, takže čtení ubíhalo jedna báseň. Za poslední rok jsem si tento žánr velmi oblíbila, takže rozhodně doporučuji.

Dočítané silou vôle (a to už knihy, ktoré ma nebavia nedočítavam)....Ani sa nejdem zamýšľať nad tým,o čom to celé chce byť. Plus, v druhej polovici ma neustále prenasledovala myšlienka,že mi asi vypadli nejaké stránky príbehu z knihy alebo z pamäti...

(SPOILER) jak se mi líbila Bezcitnost, tak s Podvlčím jsem měl co dělat, abych dospěl do konce - Bundová zjevně píše jeden svět, a to předimenzovaně femininní (mužské postavy jsou jen stafáž užitečná jak slepé střevo, případně na obtíž jak jeho zánět), tentokrát ale opravdu nevím, o čem vlastně chtěla psát?

o chudém popelkovském dětství Kornelie, kterou ze strádání hmotného i psychického (bez otce, z bezcitné matky se později vyklube lesba) vytrhne bohatá dáma a zasvětí ji do estetiky prerafaelitů, dekorativismu a různých způsobů, jak dosahovat tělesné slasti? jakou k tomu ale má motivaci?

tahle část vyprávění mi atmosférou připomněla román Muriel Sparkové Nejlepší léta slečny Jean Brodievé, vztah žákyně - učitelka/zasvětitelka, budiž, pohádkový výtvarný talent, budiž, ale proč to celé šmodrchat překombinovanou linkou záměn osobností, tajením minulosti, skrýváním se pod cizími jmény, přelidněno jmény, ale ne charaktery atd. atd. - a proč proboha ti knírači?

některé momenty knihy působí až zoofilně: detailní popisy psích kopulací, psího penisu, slin, moči, hárání a porod feny, budiž, ale proč vedle toho první menzes, čuchání k nohám vlastní matky, voyerismus, masturbace se psem ve vodě, houpající se chlupatá varlata, znásilnění nezletilé, asexuálnost z prožitého traumatu, nařčení z pohlavního zneužívání dítěte... tohle mi jde fakt hodně proti srsti