Podstata pouště
Michael Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451280/bmid_podstata-pouste-Sz9-451280.jpg
5
16
9
Kde se v poušti bere písek a proč duny zpívají - objevování fascinujícího světa. Jedinečná krása a nedotčená příroda Proč by bez Sahary nemohl existovat amazonský deštný prales? Jsou oázy skutečně jen skupinky datlovníků kolem studně? Je pravda, že se na poušti víc lidí utopí, než kolik jich tu zemře žízní? Michael Martin procestoval pouště celého světa a tyto tajuplné oblasti a lidi, zvířata i rostliny, jimž se daří přizpůsobovat se nejobtížnějším životním podmínkám, dokáže poutavě popsat. V tichu, osamění a klidu pouští přitom on sám nachází protiváhu k našemu přehlcenému životu. Nabízí tak zasvěcený vhled do radikálně odlišné reality – podivuhodné, obohacující a místy přímo neuvěřitelné! Díky rozsáhlé fotografické příloze zažijete poušť takřka na vlastní kůži. Pouště a polopouště pokrývají třetinu zemské pevniny, a pokud počítáme i ledové pouště v polárních oblastech, dostaneme se dokonce k padesáti procentům. Zabírají tedy větší plochu než deštné lesy, savany, stepi nebo pohoří. Pouště nás odjakživa fascinují, fungují jako projekční plochy našich přání a tužeb – a přesto o nich víme překvapivě málo. Dobrodruh a fotograf Michael Martin už několik desetiletí cestuje suchými pouštěmi jako Sahara, Gobi, Namib a Atacama i mrazivými pouštěmi Grónska či Antarktidy a zná toto svébytné prostředí jako nikdo jiný. Otevírá nám oči pro udivující rozmanitost pouštních biotopů, které si zasluhují ochranu. V roce 1987 ještě v poušti Ténéré narazil na pštrosy, dnes už prakticky vyhubené. Užasl nad „Schody do nebe“, uměleckým dílem, které se nachází uprostřed pláně Marha na jihu Maroka a doslova rozšiřuje obzory. Na Sahaře našel stovky let staré otisky chodidel otroků, kteří byli ve dlouhých průvodech hnáni po „bornuské silnici“ do středisek obchodu na pobřeží. S častou představou, že v pouštích není k vidění nic než písek, se expert na pouště Michael Martin rázně vypořádává – a mimochodem, dokonce i pouštní písek je natolik různorodý, že nemálo nadšenců po celém světě sbírá a vyměňuje si jeho vzorky. Mimořádně čtivě napsaná a zároveň poučná kniha pro všechny, kdo o poušti sní – ať už ji někdy navštívili, nebo se tam jednoho dne vypraví, či zkrátka chtějí spolu s Michaelem Martinem poznat její podstatu.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy Příroda, zvířata
Vydáno: 2020 , KazdaOriginální název:
Das Wesen der Wüste , 2019
více info...
Přidat komentář
Za mě super kniha, podává informace o pouštích a životě v nich zajímavě a určitě vás to nudit nebude.
Výborná knížka. Moc se mi líbí tento pohled na pouště, v knize byly velmi zajímavé informace a styl psaní mi sedl.
Krásné a z hlediska informací zajímavé, ovšem nezahlcující čtení. Musím říct, že jsem naprostý laik a tak knihu hodnotím z pohledu člověka, který nevěděl o tomto tématu víc než nejzákladnější fakta…Nebýt doporučení knihovnice, asi bych se do této poutavě napsané publikace nepustila a to by byla škoda. Obyčejným lidem, kteří jsou na tom podobně jako já, můžu jedině „přeposlat“ doporučení. Potěšilo i množství fotografií, přenést se do tohoto exotického prostředí působí pro mě, Evropanku, interesantně a relaxačně. Jak se pobývá ve světě neokázalosti, ticha, bez pachů a záplavy nepřehledných podnětů? Proč pouště autora tolik fascinují?:
„V poušti je všechno omezeno na minimum. Bývá jasná, přehledná, rozlehlá, čistá, příjemně prázdná a poklidná. Dokonalý odpočinek pro všechny smysly. Tím poskytuje prostor pro vydechnutí a dodává nám vnitřní klid.“
Nedivím se, že autor je pouští fascinován a knížka je důkazem toho, na jak zajímavé, různorodé planetě žijeme a nechat okouzlovat se můžeme čímkoli na každém kroku a v každém koutě Země. Připomněla jsem si, jak obrovskou plochu zabírají, pouště či polopouště tvoří třetinu pevniny, s polárními oblastmi dokonce polovinu. Samozřejmě se dozvídáme i o jeho obyvatelích, atd. Do tohohle knižního výletu prostě stojí za to nahlédnout a alespoň některé kapitolky přečíst, zalistovat, a pak zjistíte, jakou nádheru v sobě ukrývají i tak prosté věci jako jsou třeba skořápky pštrosích vajec v moři písku, mušlemi posetá duna na pobřeží Atlantiku nebo třeba jen poezie místa, jemuž dominuje obyčejný vyschlý keř. A to nemluvím jen o obrazech.:) Pozoruhodné a přitom vlastně nenáročné počtení o oblasti, životě a přírodě, o které toho většina Evropanů asi mnoho neví.
Vše už bylo zmíněno v komentářích níže. Určitě doporučuji a jsem ráda, že tato kniha o pouštích vznikla.
Unikátní knížka, kde se dozvíte všechno o pouštích. Na můj vkus ale trochu nepřehledná a tak nějak povrchní. Začátek mě zaujal - jak se k lásce k pouštím autor dostal a co na nich vidí. I to rozdělení pouští podle jejich materiálu. Ale pak už je to taková všehochuť, na jejímž počátku je zřejmě snaha popsat konkrétní zajímavé pouště a zcela plynule to přejde k všelijakým aspektům, které se pouští týkají (obyvatelé, politika, současnost). Vše tak nějak stručně - ale jestli autor napsal 30 knih na toto téma, jak se v závěru zmiňuje, zřejmě měl pocit, že vlastně vše už řekl dřív.
Uvítala bych i větší přehlednost fotografií, tedy aby byly víc k tématu. Autor se např. rozplývá nad Eyrovým jezerem a to si holt musíte jen představit, zatímco v obrazové příloze najdete notoricky známou Coloradskou plošinu, o které naopak nepíše.
Ale tak na seznámení s tématikou pouští je kniha fajn.
O poušti jsem měla vždycky určité dojmy a o spoustě oblastí z této tématiky jsem neměla tucha. Tahle knížka to napravila. Ze začátku je sice pomalejší rozjezd, kdy autor spíš sděluje svoje dojmy, pak se ale karta obrací a teprve přichází to zajímavé.
Ocenila jsem to, že jednotlivé kapitoly byly poměrně krátké a samozřejmě přehledně s příslušnými názvy témat. Dělá to pak knihu o dost přehlednější. Taky je fajn to, že v knize jsou i fotografie (bohužel černobílé) a na bílejším papíře jsou zhruba v půlce taky různé fotky (tentokrát již barevné) různých pouští, dun nebo toho, jak žijí někteří obyvatelé pouští.
Jako kniha je to super, protože dokáže opravdu rozšířit rozhledy a představu, jak to v pouštích chodí ať už po stránce přírodní (např. kapitola o dunách, pouštních bouří...) na co si v poušti obzvlášť dávat pozor (hlavně kde se nepokoušet tábořit), tak i po stránce obyvatel pouště: autor věnuje několik kapitol také dnešnímu trendu toho, že v některých pouštích to může být až nebezpečné kvůli různému pašeráctví, drogám apod. Opět populárně-naučná knížka mého oblíbeného stylu. Kdo toho o pouštích moc neví, nemůže pochybit. Navíc je tu dost obrazových příloh, pomocí kterých si dokážete různé věci lépe představit.
Kniha pojednává ve velice krátkých kapitolách o třech sférách pouště - přírodní poměry, život v poušti a pouště v dnešní době. Jednotlivé kapitoly se čtou velice rychle a jedná se skutečně o odpočinkové čtení, přičemž se laický čtenář dozví mnoho zajímavostí, například, jak vzniká červený písek nebo, jakým způsobem pomáhá písek ze Sahary Amazonskému pralesu. Knize jsem udělil tři hvězdičky, protože jsem od ní měl úplně jiné očekávání. Autor cestuje už 40 let pouštěmi celého světa, ale jeho popisy jsou příliš stručné a v podstatě stejné informace naleznete na Wikipedii. V jednotlivých kapitolách nepřevažují ani příhody z autorových dlouholetých zkušeností. Navíc při četbě mě rušilo neustálé skákání mezi tématy a pouštěmi. Třetí hvězdičku jsem dal za fotografie, ačkoliv bych možná ocenil větší počet z různých dob.
Pěkné fotky a oddechové čtení o různých aspektech pouští celého světa, od přírodních zajímavostí po proměňující se život obyvatel pouštních států.
Štítky knihy
Podstata pouštěKniha Podstata pouště je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 21x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 45x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 9x |
Už samotné hledání podstaty pouště, „Wesen der Wüste“, je tak německé... Fotograf a odborník na pouště celého světa Michael Martin skládá jejich obraz z krátkých, esejistických kapitolek věnovaných jednotlivým zástupcům fauny a flóry, zdejším národům a politickým poměrům, stavbám či geologii, zvukům, materiálům, povětrnostním jevům – zkrátka každému myslitelnému aspektu. Vedle toho se snaží i o celkový pohled a věnuje se poušti coby biotopu, jeho ekologickému významu pro zbytek planety či způsobům, jak do něj zasahuje modernita (těžba, opuštění tradic, desertifikace polopouští kvůli populačnímu tlaku atp.).
Nejlepší části knihy jsou podle mě ty fenomenologické, čili o tom, jak se poušť jeví – jak vypadá západ slunce a hvězdná obloha, jak tu člověk vnímá chutě a pachy, jak se lze orientovat v prostoru (třeba v Ténéré, kde na 400 kilometrech čtverečních stávala jediná akácie, „nejosamělejší strom světa“ a zásadní orientační bod, než ji zdemoloval blesk nebo opilý řidič). Vedle výkladů a zamyšlení tu mají místo i autorovy zážitky – jak pronásledoval pašeráky v Mali a podobně.
„Podstata“ obsahuje nejen fakta (mimo jiné pozoruhodnou zásobu zajímavostí o chování a morfologii živočichů nebo rostlin adaptovaných na extrémní podmínky), ale také praktické tipy, jak si v poušti poradit, a vyvrácení lidových mýtů (pouštní bouře nejen že není schopna zasypat karavany, armády a města, ale ani neohrožuje na životě; teplotní rozdíl mezi dnem a nocí se jeví tak šokující jen proto, že se srovnávají nejvyšší letní a nejnižší zimní teploty; v poušti se více lidí utopí, než zemře žízní...).
Kromě informací, které by asi měl znát každý (jak vzniká písek, čím je Sahara nezbytná pro Amazonii), se čtenář dozví i pozoruhodnosti, jako že v Harare se nachází nákupní centrum postavené po vzoru termitiště, jež stejně jako jeho přírodní předloha využívá komínový efekt k ochlazování vzduchu; nebo že v poušti Namib stojí město z vilémovské éry, náhle opuštěné po opadnutí diamantové horečky, které představuje jakési moderní Pompeje, zachované i s tapetami. Tudíž poklad nejen pro přírodovědce, ale i pro cestovatele.
Svojí koncepcí mi knížka připomínala „Poslední zemi Antarktidu“ Marka Váchy, která také propátrávala podstatu skrze jednotlivosti a fenomény. Martinovo dílo není dokonalé, ale je vynikající, mimo jiné i zásluhou překladu, před nímž smekám.