Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296357/bmid_podle-skutecneho-pribehu-1KD-296357.jpg
4
299
75
Fakt, že česky vychází již čtvrtá próza Delphine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skutečného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné - jde totiž o život.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno:
2016
,
Odeon
Originální název:
D'après une histoire vraie , 2015
více info...
Přidat komentář
Umná metafikcia. Pomalé popisné plynutie. Autorský blok vyjadrený komplexne, až ma striasalo od súcitu. Body dolu za gýčovitý thrillerový prvok.
Kromě toho, že je kniha zdlouhavá, nudná a nezajímavá, má příběh klasickou zápletku, které se dočkáte v každém druhém hororu/thrilleru. Mám upřímné a velké nepochopení pro to, co mělo být na příběhu napínavé, když od stránky 1 víte k čemu spějete. A nespějete k tomu žádným novým ani zajímavým způsobem. Není to v mých očích úplný odpadek, jen to zkrátka bylo zbytečné a nudila jsem se. Spousta lidí však tuto knihu z nějakého záhadného důvodu miluje. Pokud se vám zalíbí první dvě kapitoly, čtěte dál, je možné, že se k těmto milovníkům přidáte. Pokud ne, tak knihu hned zahoďte a nemrhejte svým cenným časem.
Kniha u níž mě druhá polovina bavila více něž ta prvá. Začátek je hodně rozvláčný a popisný,hlavně psychologie a pocity postav. Druhá půle se čte,už celkem dobře ale konci jsem byl zmatený jak to tedy dopadlo. Asi si čtenář musí vybrat sám. Kniha to není špatná ale na druhou stranu zatím nejhorší počin od mé oblíbené autorky.
"Když u někoho nepochopíš to zrnko jeho šílenství, nemůžeš ho milovat. Když nepochopíš bod jeho pomatení, jen projdeš kolem. Bod pomatení je u lidí zdrojem jejich kouzla."
Kniha ma bavila- zaujímavé (ale v realite nemožne ploché) postavy, o ktorých skôr neviete nič, ako viete , to aj na konci knihy. Premýšľate prečo a ako, a nakoniec to necháte tak, lebo viete, že sama autorka sa s vami hrá. Literatúra- fikcia či realita, a podľa toho si zvolila aj svoje postavy, a práve dej knihy a myšlienky vystavila na týchto dvoch protikladoch...
Autorka si vybírá zajímavá temata - dozrávání dítěte /No a já/,
osamělost člověka ve velkoměstě /Ani později, ani jinde/
a v této knize ovlivnění křehké psychiky člověka - spisovatelky.
A že se umí pořádně ponořit do zákoutí lidského cítění.
Delphine je po zveřejnění úspěšného románu nejistá, má tvůrčí krizi.
Náhodně se seznámí s L. - ženou, která je záhadou: "rozpustila se v mém životě,protože si mohla volně přicházet a odcházet, protože si osobovala právo na překvapení a improvizaci". Je to přítelkyně anebo je nebezpečná?
Závěrečné vysvětlení si může každý vyložit po svém.
Je to náročné čtení a já se přikláním k tomu, že zde autorka promítla kus své osobnosti.
Výborné překlady - myšlenky jsou krásně formulovány.
Tak sama nevím co napsat, kniha mě zajímala zejména kvůli oblíbené autorce, ale musím říct, že tohle je její nejslabší dílo. Nicméně knihu jsem četla na přeskáčku, hledala v ní pasáže a svoje kouzlo měla. Zejména teda konec a celé rozuzlení, které je snad možná pravdivé a může se stát každému spisovateli.
"Každý, kdo zakusil něčí duševní nemoc nad sebou, to neviditelné vězení s nepochopitelnými pravidly, každý kdo zakusil pocit, že už nemůže myslet skrz sebe, ten ultrazvuk, který slyší jen on sám a který proniká do každé úvahy, každého pocitu, každého vjemu".
Četla jsem o dovolené a moc se mi to líbilo. Při chůzi v horách jsem se mnohokrát přistihla, že o ději a postavách přemýšlím. Skutečně jsem knihu vnímala jako drama, byla napínavá a čtivá. A i když se vypravěčka dušovala, že takto se věci skutečně seběhly, nakonec není úplně jisté, zda se spíš (tak jak se domýšlejí její nejbližší) duševně nezhroutila a my nesledovali jen její výmysly. Konečně otázka autenticity a pravdy (subjektivní i objektivní) je jedna z podstatných součástí této knihy.
První část knihy je hodně zdlouhavá. Na pochopení povahových vlastností těch dvou žen by stačilo mnohem méně kapitol. Zbytečně moc řečí, psychologických úvah, opakování dojmů... Ve druhé části je to konečně trošku napínavé, ale nakonec, když si má čtenář vybrat ze dvou variant vyústění příběhu, jsou obě varianty nepravděpodobné.
Tak tady mi to hlava nebrala. Proč má tato kniha tak vysoké hodnocení? Když už se pustím do čtení, tak knihu dočtu i když mě nebaví. Delphine de Vigan mi šla ale krkem. Jindy je mi líto, že příběh končí, ale v tomto případě jsem se vyloženě těšila a toužebně vyhlížela poslední stránku. A navíc nesnáším, když jsou v knihách chyby. Ale za to autorka chudák nemůže. U překladu si těžko zkontroluje korektury.
Knihu jsem si pořídila, protože ji vychvalovala slečna z Martinusu, kterou sleduji a hodně na ní dám.
Ani nevím, jak bych tuto knihu stručně shrnula.
Děj byl velice napínavý a do posledních řádků nebylo jasné, jak to celé skončí. Během čtení knihy jsem si udělala několik závěrů, ale ani jeden se neztotožnil s opravdovým.
Upřímně, po dočtení ve mě kniha zanechala nepříjemné pocity. Nechci to zde popisovat, abych nebyla spoilerkou, ale dle mého by si tuto knihu měl přečíst každý. Není to naučná literatura, každopádně stojí za to a určitě v každém zanechá nějaký ten zvláštní pocit, nad kterým bude důmat i po dočtení.
Za mě krásně zpracované psychologické dílo. Zaslouží si 5 hvězdiček a doporučuji!
Skvěle propracované psychologické drama, které se odvíjí komorně a civilně, ale zanechává v čtenáři pocit ohrožení a znepokojení. Autorka propojila téma tvůrčí krize spisovatele a prohlubujících se psychických potíží hlavní hrdinky velmi působivě a bez patosu, ale o to věrohodněji. Čte se jedním dechem a nabízí mnoho námětů k zamyšlení.
Vlastně nevím, proč jsem si tuhle knížku pořídil. Asi jsem čekal, že dostanu nějaký zajímavý příběh "ze života". A dostal jsem ... dostal jsem ... co jsem vlastně dostal?
Abych tomu trochu přišel na kobylku, přečetl jsem si několik "odborných" recenzí na různých serverech. Většinou se jedná o oslavné ódy na to, jak je to bravurně napsané, strhující, jak je tam výborně popsaná psychologie postav a já nevím co ještě.
A můj dojem? Jsou knížky, od kterých se nedokážu odtrhnout a musím a chci číst dál. Tady jsem četl dál spíš proto, abych to už konečně měl za sebou. A taky trochu proto, že jsem byl v naději, že se třeba začne konečně něco dít. Po přečtených asi 130 stranách jsem měl pocit, že se děj neposunul vlastně nikam. Ono to málo z děje, které se tam odehrálo (postupné sbližování obou hlavních postav), by se dalo popsat asi tak na třetině tohoto prostoru. Patrně to, co mnozí považují za ono "skvělé psychologické prokreslení postav" jsem já považoval spíš za bezduché, prázdné plácání o ničem. Nestává se mi zase tak často, že bych po dočtení hutného odstavce přemýšlel o tom, co v něm vlastně bylo řečeno, co bylo jeho smyslem. Tady se mi to stávalo docela často.
Po asi 160 stranách, krátce po polovině: Pokrok. Začínám zjišťovat podstatu díla, kniha je založená na tom, že když hlavní hrdinka sedne ke kompu a uvidí ikonu Wordu, zvedne se jí kufr, protože jí zmanipulovala nějaká tajemná osoba, která nemá ani jméno?!? (Což mi mimochodem dost lezlo na nervy, to neustálé "L"...) To jako vážně?!?
Delphine mi připadá, že neví, co chce. Nedokážu posoudit, jestli se člověk dokáže opravdu reálně dostat do situace, kterou ona popisuje - že ji jednak někdo ovládá a jednak není schopná vzít do ruky tužku, napsat něco na počítači... chvílema mi to připadalo, že by L. nejradši zabila, a za chvíli zase, že ji vlastně obhajuje, solidní mišmaš....
Že bych to považoval za něco strhujícího, to ani náhodou, prostě mi to připadá divný, bez náboje, se spoustou prázdných keců. Stejně tak je mi divný, že Delphine si je vědomá, že ji L. ovládá, ale nic s tím nedělá. Jednání obou mi připadalo divné, a tak nějak vlastně nevím, které víc.
No a konec tomu nasadil korunu. Na konci se čtenář dozví nebo spíš je vržen do nejistoty, jestli L. vůbec existovala nebo si to celé autorka vymyslela. Na to, že se kniha jmenuje "Podle skutečného příběhu", je to teda závěr jak řemen. Na tento typ literatury já nějak nemám buňky. Děkuji, této autorce se pro příště obloukem vyhnu.
Jednoznačně jeden z mých největších čtenářských omylů posledních let. Nepamatuju si, kdy jsem naposled udělil jednu *.
Tedy musím přiznat, že původně jsem tuto knihu hodlala přehlédnout, ale po přečtení tak rozporuplných komentářů se jí podívám na zoubek,D - brzy komentář k věci.
Horší knihu jsem už hodně dlouho nečetla. Neskutečně slabá a naivní hlavní hrdinka, zápletka byla velmi předvídatelná, konec byl pro mě vysvobozením. Dočteno jen proto, že jsem chtěla vědět, proč je ta kniha tak populární. Nezjistila jsem to :D
Četle, četla.... nedočetla.... prostě se to vleklo, až jsem to odvlekla zpátky do knihovny.
no toto není kniha pro každého a její pochopení vyžaduje určité životní prožitky...i přes tu její specifickou zvláštnost se mi líbila
Skvělá kniha, která mě nepustila od začátku do konce. Celý příběh je velmi dobře napsaný, propracovaný a moc se mi líbil! Vřele doporučuji!
"Ctenar odjakziva podleha rad iluzi a vnima fikci jako realitu. Ctenar dokaze necemu naprosto verit a pritom vedet, ze to neexistuje. Veri tomu, jako by to byla pravda, i kdyz si je vedom, ze je to vymyslene." A jak to tedy vlastne bylo? Je tenhle pribeh pravdivy, z casti pravdivy, nebo uplne smysleny? Na to si bude muste prijit kazdy sam. Originalne propracovany roman o romanu plny protichudnych stretu - fikce versus skutecnost, az chorobna laska a nenavist, pratelstvi az za hrob nebo pronasledovani hranicici se stalkerstvim? Nekdy je ta hranice opravdu tenka...
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura psychologické thrillery
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Podle skutečného příběhu je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 360x |
| Čtenářské výzvě | 39x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 160x |
| Chystám se číst | 273x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 2x |
Neuvěřitelný čtení, který mě donutilo číst téměř bez dechu od začátku do konce. Román, líčící dramaticky gradující vztah dvou žen, se postupně mění v psychologický thriller, ze kterého vám chvílemi běhá až mráz po zádech.
Popis jak již zmíněného vztahu dvou žen, tak zároveň malé nahlédnutí do života spisovatele, co se může dít "potom", po vydání knihy. Jaké reakce se mohou objevit, jaké odezvy může kniha mít. Tvůrčí krize, deprese, úzkost a dokonce, dokonce jde tady i o život. Polemizování o tom, co je Pravda a co není a jestli v dnešním světě náhodou není ta touha po Pravdě a Vyprávění podle skutečného příběhu až přehnaná.
A nakonec - fakt, že jsem si až do poslední chvíle nebyla jistá závěrem, je určitě dalším plusovým bodem.