Podivná knihovna

3 předevčírem

Zvláštní počin. Zajímavé, kolik různých pocitů ve mě tahle kniha v průběhu jejího čtení vyvolala .... jak se ji to jenom na těch 64 stránkách povedlo?
Děj sám o sobě mě moc nezaujal a ani nemyslím, že to byl účel. Na začátku jsem se bál, že půjde o remake Nekomečného příběhu jen přitroublejší Bastien a větší knihovna a ošklivější knihovník. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Nakonec z toho byl příběh, který neurazí, ale nenadchne. A hepyendík ..... no, jak se to vezme .... “sovy nejsou tím, čím se zdají být”…. takže asi tak.
Příběh mě překvapil, ani ne tak o čem je, ale jaký je. Střet dětského světa, kde se nelže, neodmlouvá, poslouchají se starší a hlavně vám nikdo nechce úmyslně ublížit (proč by to někdo dělal, když jsem, mu nic neudělal). Nejdřív sem to moc nechápal, ale když si uvědomíte jak dítě myslí – přímočaře, bez vytáček, naivně, jednoduše(tohle slovo tu bude víckrát), bezelstně – tak je to geniální. My už jsme po těch letech zapomněli, jaký to je, mluvit narovinu a bez předsudků a bez postranních úmyslů – proto nám přijde divné, když je to náhodou někdy jinak (jako třeba v téhle knihovně).
Kresba – jednoduchá (v dobrém ss), trochu ponurá ale nevyděsí. Navíc vám pomáhá aspoň trochu proniknout do příběhu. Příklad – ovčí mužíček …. ještě že tam byl pak obrázek, v hlavě se mi totiž honily pěkný zvěrstva, jak je člověk zblblej těma fantasy příšerama …
Styl a dialogy - naivní a jednoduché tak jako kdyby to vyprávěl 8letý kluk (nebo kolik tomu smradovi je... ). Opět příklad, nad kterým jsem chvíli zůstal se zamyšleným úsměvem na tváři. Čím pohrozíte když neposlechne svého únosce? U dospělého je to lehké, fyzická bolest v jakémkoli provedení (bití, stříhání prstů, pálení, …. ). Co dítě, které nezná význam toho čím byste mu hrozili? Výprask, zakážete televizi nebo nanuka? Depak … „zavřu tě na tři dny do velké nádoby kde je deset tisíc chlupatých stonožek“ GENIÁLNÍ! A takových pasáží je tam víc, nebudu vyzrazovat, ALE stačí je jen vnímat.
Hodnotím kladně, už jen proto, že mě to donutilo změnit způsob vnímání při čtení a hlavně pro tu jednoduchost, ve které je KRÁSA a na kterou(tu jednoduchost myslím) se zapomíná.

1 07. srpna

Moje druhá kniha od tohoto autora. Jako první jsem přečetla Birtday Girl, která se mi celkem líbila. I když byl takový divný konec... No ale tohle? Já tady tak nějak nepochopila ten konec. Fakt se to stalo? Nebo to byl jen sen? A kam zmizel ten jeho ,,přítel" z knihovny? Kdyby byl ten konec nějaký jiný, tak bych dala víc hvězdiček. Takhle nevím co si o tom myslet...

2 02. srpna

Bez nucení přiznávám, že jsem tuhle povídku (nedá se podle mě považovat za knihu) přečetla jen kvůli výzvě. Nebyla jsem z toho nadšená, ale přišlo mi to jako taková ta pohádka, co z Vás v osmi letech udělá uzlíček nervů, protože to je vlastně horor, co se za pohádku vydává. Nebo to je naopak? Žádné skryté poselství jsem bohužel nenašla, tedy nejspíš jsem toto dílo nepochopila. Třeba někdy v budoucnu.

1 28. července

Dost zvláštní. První kniha od tohoto autora, ale přišlo mi to tak nějak o ničem. Kdyby se ten děj více rozvinul bylo by to určitě parádní.

22. července

pro mě to byla jenom taková chuťovka, ale velmi dobrá chuťovka

1 18. července

Zřejmě jsem tuto knihu nepochopila :-(

3 18. července

jo, tohle byla fakt celkem blbost :) Spíš Podivná než knihovna...

3 16. července

Příběh mne příliš nezaujal, ale přičítám to k tomu, že je člověk vychován na českých pohádkách. Přece jen nese japonská literatura jiného ducha a já nejsem zvyklá ji číst a neumím v ní hledat informace mezi řádky - hlubší významy.

Na mě příběh příliš surový, surreální. Chlapec zavřený v kleci knihovny celou dobu vzpomíná na matku a abych pravdu řekla, čekala jsem, že zřejmě bude něco špatně. A bylo. V posledním odstavci.

Jinak též, jako ostatní, vyzdvihuji ilustrace Kat Menschik.

1 14. července

Jakmile jsem dočetla poslední stránku, tak mi z pusy vypadlo "Ježiš, to byla blbost"
Pro mě dětská pohádka se špetkou hororu ... Mimo jiné krásně ilustrovaná.

11. července

No...už trochu lepší než Birthday girl, ale stále nic pro mě :)

Moje druhé setkání s autorem a musím říct, že mi přijde prostě přespříliš zvláštní.. Přečteno v rámci čtenářské výzvy a po jeho další knize už určitě nešáhnu..

07. července

Knihu jsem si zapůjčila kvůli čtenářské výzvě na doporučení z diskuze. Musím říct, že kniha se mi moc líbila. Přečtená během chviličky, přesto ve mě něco zanechala. Krásný příběh.

05. července

Kniha má neoslovila, čítala som ju skôr kvôli čitateľskej výzve.

2 30. června

Podivné, jako sen.

30. června

Kniha se mi líbila. Knihu jsem měl přečtenou poměrně rychle, námět knihy se mi líbil.

2 26. června

Hodilo se do výzvy a byla přečtená za chvilku, zajímavé, možná to má hlubší význam, pro mě zatím uschován v podzemních chodbách knihovny. Autora ještě někdy prubnu.

1 23. června

Povídka, krátká, škoda. Mohla být delší, určitě by se dala tahle fantazie ještě rozvinout. Ilustrace působivé. Rozhodně sáhnu po další.

7 19. června

Jak to jen ten Murakami dělá …. 400 anebo 40 stran, ono je to vlastně jedno …
Magické, temné, snové i podmanivé.... s opravdu dokonalými ilustracemi.

07. června

Čteno jen kvůli čtenářské výzvě :)

25. května

Nechápu sice, co si mám z knihy odnést, ale je tak krásně temná, zvracená a divná, že mě to vlastně ani netrápí, že jsem to nepochopila, příběh mě zároveň bavil. Ilustrace a celé grafické zpracování knihy je úžasné, dělá mi na poličce radost :-)

14. května

Murakami je autor zejména velkých příběhů. Podivná knihovna je sice slabší, ale i ona nabízí to, proč máme Murakamiho rádi - magický realismus, kafkovské motivy,...

15 06. května

Podivuhodná knihovna je převážně hodnocena jako autorovo slabší dílko, ale mně se tento bizarní, pocitový a těžko uchopitelný kousek velmi líbil.
Naopak jsem kratší stopáž ocenila, stejně jako nejednoznačnost.
Celek doplnily nádherné ilustrace a ač byla přečtena za chvíli, přemýšlela jsem o ní podstatně déle.
Stojí za to!

21. dubna

Moc se mi líbila. A ty úžasné ilustrace!

2 12. dubna

Tohle šlo mimo mě. Proč má kniha hodnocení skoro 70%?

16 11. dubna

Je hezké porovnávat hvězdičky a komentáře vedle sebe: i ti, kteří píší, že to asi nepochopili, dávají alespoň dvě či tři - protože se to do hlavy prostě vtiskne. Troufám si tvrdit, že si tuto knížku zapamatujeme, co říkáte?
Já k Podivné knihovně přistoupila možná prvoplánověji než ti, kteří v ní vidí obraz podvědomí (nevědomí). S vypravěčovým konstatováním: "A to víte, jsem už holt od malička naučený, že jakmile jednou něco nevím, honem to pádím zjistit do knihovny," jsem se vrátila do svého dětství a ocitla se v místě, kde jsem prožívala štěstí a vnímala všechno všemi smysly (samozřejmě myslím knihovnu). Jak ráda jsem brala knížky do ruky, cítila jejich vůni, prohlížela je a vybírala. Pro mě je tedy tato knížka obrazem mého VĚDOMÍ při čtení knížek. Knížky mě držely při sobě, jako bych měla kouli na noze, potkávala jsem v nich zlé i dobré bytosti, necítila reálně hlad, protože jsem "jedla" samá skvělá jídla s nimi, prožívala strach, radost i zamilovanost, s hrdiny jsem chodila bludišti = různými světy - a cítila, že můj mozek by třeba i díky čtení knížek mohl někomu "chutnat" (obrazně). Návrat do reality je ale někdy tvrdý, pravá smrt je zkrátka jiná než knižní.
Pamatuji si na debatu (před mnoha lety) s učitelem literatury: u rozboru jedné básně jsme jeho výklad nemohli přijmout, kromě něho v ní ten význam nikdo neviděl. Ta otázka musela padnout: "Jak víte, že právě tohle je správně, že tak to autor myslel?" Odpověď zněla: "Zeptal jsem se ho na to a on mi to řekl." Zeptáme se Murakamiho, co říkáte. Nebo si to budeme vykládat každý po svém - a třeba právě to je účel.

2 09. dubna

Klasické podivnô od Murakamiho- kniha mi trošku prišla ako (hororová) rozprávka pre deti a opäť sa tu stretávame s osamelosťou priam až opustenosťou. Nejako takto si predstavujem autorovo detstvo, netuším prečo...

04. dubna

Velmi zajímavý nápad, rozhodně si budu dávat mnohem větší pozor když jsem v knihovně.
Mnohem víc se mi to líbilo než Útok na pekárnu.

02. dubna

Tohoto autora jsem se chystala číst již dříve,ale stále něco jiného mělo přednost. Takže touto výzvou se to urychlilo. Zajímavé téma.Nejspíš se budu v myšlenkách vracet k autorovu zpracování a pokládat si různé otázky ohledně života.

1 21. března

Kamarád byl nadšený, miluje Murakamiho, ale já to nějak nepobrala. Hodnocení dávám 3*, protože nemůžu říct, že by to byl propadák a zároveň mě to neoslovilo. Murakamiho někdy zase zkusím.