Podivná knihovna

od:

Podivná knihovna

Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/219562/podivna-knihovna-219562.jpg 3.5750
Originální název:

Fušigina tošokan (2014)

Žánr:
Literatura světová, Povídky
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (152)

Přidat komentář
zimka.r
07. června

Čteno jen kvůli čtenářské výzvě :)

dia.riedl
25. května

Nechápu sice, co si mám z knihy odnést, ale je tak krásně temná, zvracená a divná, že mě to vlastně ani netrápí, že jsem to nepochopila, příběh mě zároveň bavil. Ilustrace a celé grafické zpracování knihy je úžasné, dělá mi na poličce radost :-)

BeeBee84
14. května

Murakami je autor zejména velkých příběhů. Podivná knihovna je sice slabší, ale i ona nabízí to, proč máme Murakamiho rádi - magický realismus, kafkovské motivy,...

Samira
06. května

Podivuhodná knihovna je převážně hodnocena jako autorovo slabší dílko, ale mně se tento bizarní, pocitový a těžko uchopitelný kousek velmi líbil.
Naopak jsem kratší stopáž ocenila, stejně jako nejednoznačnost.
Celek doplnily nádherné ilustrace a ač byla přečtena za chvíli, přemýšlela jsem o ní podstatně déle.
Stojí za to!

MartinaP
21. dubna

Moc se mi líbila. A ty úžasné ilustrace!

Pilulka89
12. dubna

Tohle šlo mimo mě. Proč má kniha hodnocení skoro 70%?

kap66
11. dubna

Je hezké porovnávat hvězdičky a komentáře vedle sebe: i ti, kteří píší, že to asi nepochopili, dávají alespoň dvě či tři - protože se to do hlavy prostě vtiskne. Troufám si tvrdit, že si tuto knížku zapamatujeme, co říkáte?
Já k Podivné knihovně přistoupila možná prvoplánověji než ti, kteří v ní vidí obraz podvědomí (nevědomí). S vypravěčovým konstatováním: "A to víte, jsem už holt od malička naučený, že jakmile jednou něco nevím, honem to pádím zjistit do knihovny," jsem se vrátila do svého dětství a ocitla se v místě, kde jsem prožívala štěstí a vnímala všechno všemi smysly (samozřejmě myslím knihovnu). Jak ráda jsem brala knížky do ruky, cítila jejich vůni, prohlížela je a vybírala. Pro mě je tedy tato knížka obrazem mého VĚDOMÍ při čtení knížek. Knížky mě držely při sobě, jako bych měla kouli na noze, potkávala jsem v nich zlé i dobré bytosti, necítila reálně hlad, protože jsem "jedla" samá skvělá jídla s nimi, prožívala strach, radost i zamilovanost, s hrdiny jsem chodila bludišti = různými světy - a cítila, že můj mozek by třeba i díky čtení knížek mohl někomu "chutnat" (obrazně). Návrat do reality je ale někdy tvrdý, pravá smrt je zkrátka jiná než knižní.
Pamatuji si na debatu (před mnoha lety) s učitelem literatury: u rozboru jedné básně jsme jeho výklad nemohli přijmout, kromě něho v ní ten význam nikdo neviděl. Ta otázka musela padnout: "Jak víte, že právě tohle je správně, že tak to autor myslel?" Odpověď zněla: "Zeptal jsem se ho na to a on mi to řekl." Zeptáme se Murakamiho, co říkáte. Nebo si to budeme vykládat každý po svém - a třeba právě to je účel.

adorjas
09. dubna

Klasické podivnô od Murakamiho- kniha mi trošku prišla ako (hororová) rozprávka pre deti a opäť sa tu stretávame s osamelosťou priam až opustenosťou. Nejako takto si predstavujem autorovo detstvo, netuším prečo...

knihovníček0707
04. dubna

Velmi zajímavý nápad, rozhodně si budu dávat mnohem větší pozor když jsem v knihovně.
Mnohem víc se mi to líbilo než Útok na pekárnu.

kalimero007
02. dubna

Tohoto autora jsem se chystala číst již dříve,ale stále něco jiného mělo přednost. Takže touto výzvou se to urychlilo. Zajímavé téma.Nejspíš se budu v myšlenkách vracet k autorovu zpracování a pokládat si různé otázky ohledně života.

nai.ivka
21. března

Kamarád byl nadšený, miluje Murakamiho, ale já to nějak nepobrala. Hodnocení dávám 3*, protože nemůžu říct, že by to byl propadák a zároveň mě to neoslovilo. Murakamiho někdy zase zkusím.

Makropulos
08. března

Surrealistický snový příběh dospívajícího chlapce postaveného před životní ztrátu. Hledání řešení, hledání cesty ven, hledání sebe sama, strachy malé i velké, to vše a určitě i něco dalšího je ukryto v této útlé knížce, která ve mně určitě zanechá nesmazatelnou stopu. Nádherné ilustrace podtrhují atmosféru příběhu.
„Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně na konec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, bývá už kolikrát pozdě.“
Doporučuji. Ale určitě není pro každého.

Hathor89
03. března

Krátká. Zajímavá. Napínavá. Děsivá. Zdánlivě jednoduchá. V několika slovech se dá shrnout tato útlá povídka, od které se nedá odtrhnout a po přečtení ještě dlouho zůstává v hlavě. A to je právě ono! Je skutečně jen o děsivém dobrodružství v podzemních prostorách knihovny? Nebo čtenáře zavádí do mnohem spletitějších uliček života. Přečetla jsem si několik recenzí a jedna knihu hodnotí jako cestu dospíváním, kdy se změní úplně celý svět, na který mladý člověk kouká jinak než dřív. A další nápady přidává spousta dalších čtenářů. A to se mi právě líbí. Kniha nutí přemýšlet … a kdo se toho nebojí, něco si v ní najde. Vypovídající je asi (alespoň podle mne) závěr knihy, kdy mladý člověk ztrácí matku, jediného blízkého člověka, a knihovna je oproti tomu jen pouhý zlý sen, zlý začátek nového života, který se člověk musí naučit žít. Jednalo se o mé první setkání se světoznámým japonským spisovatelem, ale určitě sáhnu ještě po další knize, protože tato mě zaujala. Nemůžu opomenout jedinečné ilustrace, které neměly chybu a krásně doplňovaly děj.

Mitculka
25. února

Murakamiho styl mám už docela načtený, Podivná knihovna ale z mých předchozích zkušeností s tímto spisovatelem vybočuje tím, že je tak krátká. Kromě krátkosti je také velmi čtivá, doplněná pěknými ilustracemi, které podtrhují děj. Za mě fajn jednohubka, která odkrývá děsivý obraz obyčejné knihovny (a téměř všech dalších knihoven).

iveta3689
22. února

Divná, ale dobrá jednohubka. Nedá se od ní odtrhnout.

Riccia
18. února

Po Podivné knihovně jsem v naší městské knihovně sáhla proto, že jsem o ní slyšela v letošní Čtenářské výzvě a chtěla jsem jí "ochutnat", přestože už mám tento bod výzvy splněný. Přiznám se bez mučení - nepochopila jsem ji. Nyní jsem si pročetla předchozí komentáře a díky Chesterton, která mne navedla na "překlad do lidštiny" od čtenářky s přezdívkou Clea3112 , jsem nedopadla jako Efka.saf, která to zhodnotila slovy "Co to sakra bylo?" Podle mne morbidní vyprávění s podivným koncem. Co však oceňuji - to jsou ilustrace. Alespoň jsem neměla problém představit si ovčího mužíka :-) Nevím nevím - Murakamiho literární surrealismus (jak jsem se poučila u Eeli) mne nějak neoslovil. Možná by se to dalo zkusit ještě jednou s Clea3112-iným komentářem coby záložkou. Třeba bych konečně chytla tu "správnou vlnu". Co pro mne bylo asi nejzajímavější - že tak jako u nás chováme v kleci kanáry, tak pro Japonce jsou exotičtí naši milí špačci. :-)

Kaik
12. února

Docela morbidní jednohubka... Murakamiho mám rád, ale smysl tohoto díla jsem bohužel nepochopil. Rozhodně už nikdy nejdu do knihovny! ;)

Chesterton
11. února

Asi nemám talent na symboly a moudra ukrytá pod pokrývkou pohádkových vět:)) Že by tlustý nános dospělosti nebo málo soustředěnosti?
Příběh mě vtáhl asi i bez ilustrací, díky nim dvojnásob, jen mi chybí vidění, které vlastní Clea3112 :)) Po přečtení tohoto komentáře se mi rozsvítilo a dokreslilo, jinak bych se přiklonila k těm, co je povídka zaujala, ale zůstala nedopovězená:))
Atmosféra by však asi hned tak nezmizela.
Času s Podivnou knihovnou nelituji:)

Eeli
08. února

Hezký příklad toho, jak funguje surrealismus v literatuře. Autor se tedy zřejmě snažil vyjádřit různé pocity člověka, přičemž knihovna a její součásti má možná obrazně ztvárňovat lidské podvědomí. Každopádně zajímavé. Nicméně je-li člověk líný zaobírat se nějakým hlubším smyslem tohoto dílka, zůstane nepochopeno. I když i moje první myšlenka při čtení byla, že mi zřejmě také nějaký dědek vysrknul mozek. :)

Kristy78
06. února

Opravdu surreálné téma jak má být. Skvělá kniha, přečtená jedním dechem během jednoho odpoledne, ale příběh a jeho vyznění budou na delší dobu. A tak to má být :)

Lily101
04. února

Teoreticky se jedná o pohádku s koncem, který není nejšťastnější. Největší význam má dle mého poslední odstavec. Chlapci umřela matka a nikoho jiného nemá. Potřebuje se s tím vyrovnat. Ale interpretace vícero lidí se samozřejmě mohou lišit s ohledem na věk, zkušenosti apod., tudíž se do toho nechci moc zaplétat, ať se nezamotám úplně. Hodně nadneseně řečeno by se dalo říct, že se jedná o pohádku, která ve Vás zanechá stopu. Je to má první kniha od tohoto autora a nejspíš ne poslední:).
#ctenarskavyzva2018

efka.saf
03. února

Co to sakra bylo?! - Bohužel můj první pocit z knihy.
Podivná knihovna byla moje první kniha od Murakamiho, po které jsem sáhla díky čtenářské výzvě. Viděla jsem to jako skvělou příležitost přečíst si něco od autora, kterého znám zatím jen z doslechu a kolem jehož jména se stále vznáší určitá gloriola. Ale asi to zase tak dobrý nápad nebyl... Uvažuji, jestli mi přísluší knihu vůbec hodnotit, ale nemůžu jinak. Přemýšlím, jestli jsem ji nepochopila, jestli nedokážu dostatečně číst mezi řádky nebo jestli na ni nemám dost velkou fantazii (možná vše dohromady?), ale osobně si myslím, že na tuto knihu jsem asi příliš racionální a upřímně mě nezaujala ani natolik, abych se začala pídit po hlubším významu a sdělení. Jednu hvězdičku dávám za moc pěkné ilustrace, které v mých očích utvářely tu správnou temnou a tajemnou atmosféru a druhá je asi za to, že měla kniha jen kolem 60 stran a tato čtenářská muka netrvala dýl jak hodinu. Uvidím, jestli časem přijdu autorovi na chuť nebo ne, zatím mě to ale k jeho jménu netáhne.

Prateri
28. ledna

Příběh mi připomínal sen, který se nám klidně může zdát. Nebo to také připomíná vyprávění dětí s bujnou fantazií. Myslím, že nejdůležitější jsou dva poslední odstavce knihy - to byla skutečnost. Knížka se čte lehce a je hezky ilustrovaná.

Veggi
26. ledna

Čteno v rámci Výzvy 2018 během jednoho dne. Nic pro mě. Nechápu.

natalie8531
22. ledna

Má první kniha oblíbeného autora. Dosti podivné seznámení.

Calie
15. ledna

Pro mě byla Podivná knihovna dost velké zklamání. Na knihu jsem se opravdu těšila, příběh mi přišel dost zajímavý a podle mě se s tím dalo dost pohrát. Děj nemá žádný velký spád. Jenom polovina knihy je věnována tomu, jak se mladík do maléru dostal, pak to Murakamiho asi přestalo bavit a docela rychle to ukončil. Po dočtení jsem na knihu nechápavě koukala a v hlavě mi bleskla otázka, zda je to opravdu všechno.
Je to moje prvotina od něj a chystám se i na další jeho knihy, tak doufám, že mě zvládne přesvědčit, že je tak dobrý, jak jsem slyšela. Touhle knihou mě totiž nepřesvědčil ani trochu.
Dvě hvězdičky dávám jen díky docela povedeným ilustracím, ale víc si rozhodně nezaslouží.

momo01
14. ledna

To je jako všechno? A kde je zbytek knihy? Na rovinu se přiznávám, že jsem toto dílko nepochopila. Asi jsem natvrdlá, ale poselství jsem nechytla a už vůbec nerozumím konci.

allebra
14. ledna

Zvláštní povídka s pochmurnou atmosférou, která nás okamžitě vtáhne do děje. A jak si ji kdo vyloží, asi záleží jen na fantazii každého z nás. Příběh je doprovázený krásnými ilustracemi.

yaoiyuri
14. ledna

Od Murakamiho jsem čekala víc.

Aya81
10. ledna

Atmosféru příběhu vytváří spousta rozporuplných, ale přitom vlastně souvisejících pocitů. Strach x odhodlání, zhnusení x okouzlení, realita x sen, slušné vychování x protest. Je třeba hledat alegorie našeho života. Konec je zvláštním rozuzlení celého díla, jakoby tím koncem příběh teprve začal. Dobře se četl, a i když nebudete chtít jít hlouběji pod povrch samotného příběhu, rozhodně nezklame. Opravdu nádherné ilustrace jsou bonusem.