Podivná knihovna

2 18. listopadu

Tuto knihu jsem několikrát četla, ale pokaždé je to pro mě jako poprvé. Vždycky objevím něco, čeho jsem si předtím nevšimla.

3 10. listopadu

nejsem si jistá co si o knize myslet, jak nad ní přemýšlet. rozhodně ve mě zanechala zvláštní pocit. proč, to nevím - povídky nečtu, příběh takový nijaký, postavy ty už byly zajímavější, ale stejně. určitě mám ale chuť si přečíst další knihy od Murakamiho a to možná hned zítra.

07. listopadu

Tři hvězdičky jen proto, že je to Mistr. Murakamiho knížky miluju, ale tohle bylo nějak nad mé síly a chápání. Přečteno za chviličku, cestou k doktorce, nějaké dojmy to zanechalo, ale nevím, jestli chci na něco podobného myslet a vzpomínat. A - pouze můj názor - kdyby tam ty ilustrace nebyly a knížka stála polovinu, byla bych raději.

04. listopadu

Tuto knížku jsem objevila díky čtenářské výzvě. Rychlé přečtení, ale skrytý význam ni zatím uniká. Snad až ji více "strávím", tak pochopím. Jinak musím vyzdvihnout nádherné ilustrace.

4 01. listopadu

Murakami píše podivně. Trochu jako Kafka, říkám si někdy. Ale zároveň z té knihy nejsem až tak v depresi. Možná mi ještě nedocvaklo, o čem tenhle dost morbidní, krátký a zvláštní příběh ve skutečnosti byl. O podivné knihovně. O tom, že poznání je dost žádané zboží. O samotě. O strachu. O čem ještě? Stručné, ale tak nějak murakamovsky obsažné. A pěkné ilustrace, to se musí nechat. :)

3 01. listopadu

Tak tohle je bezva úlet! Neskutečná bláznovina s úžasným nápadem! A ilustrace jsou třešničkou na dortu! Číst tuhle knihu je jako jíst chobotničky nebo jiné mořské živužíky - je to zvláštní, ale nějak vám to chutná a nutí vás to sníst další kousek a zkusit najít, co je na tom tak dobrého. Přečetla jsem, pochutnala jsem si na každé stránce, i když nevím proč a nutí mě to běžet do knihovny pro další kousek :-) .

24. října

Jakooo nevím co říct...to je prostě Murakami. Dočtete...přemýšlíte.... a i když vám to přijde jako blbost...něco to ve vás zanechá...

Rychle přečteno, nádherné ilustrace.

2 18. října

Toto je druhá povídka od Murakamiho, kterou jsem si přečetla. A jako takové krátké ponoření do podivného příběhu s magickým nádechem se mi to líbilo. Hlubší smysl mi asi unikl, do knihovny budu chodit dál...

3 04. října

Murakamiho čtu ráda, takže jsem se ochotně nechala pohltit snově hororovou atmosférou tohoto kratičkého příběhu. Dost jsem přemýšlela o tom, proč byl vlastně napsán, kde je ukryt alespoň v náznaku jeho smysl, poselství...Myslím, že klíčem k těmto úvahám by mohla být poslední věta příběhu, která odkazuje na novoluní, kdy zlo spí a lze mu proto uniknout, takže dává snad chlapci trochu naděje na šťastnější časy.

6 04. října

Taková jednohubka - fantaskně hororová "pohádka" pro dospělé. Díky krátké stopáži snadno stravitelná. Jestli to někomu (třeba japoncům) dává nějaký hlubší smysl, mně ne, přišlo mi to jen jako jakási fantazie - asi jako kdyby literárně zdatný člověk popsal svůj sen. Neurazí nenadchne - i když atmosféru to mělo, to zase ano.

1 03. října

Snažila jsem se, ale žádný hlubší podtext jsem v povídce nenašla.

1 02. října

Kniha měla příběh s rychlým spádem a lehce hororovym nádechem ... jediné, co mě mrzelo, byl tem smutný konec ... ale jinak dobré čtení

1 25. září

jsem lehce zaskočená posledním odstavcem; ještě si podumám:).. bavilo mě to, ale několikrát mi zaskřípalo mezi zuby překladatelské sousto, jen takové drobečky, nic k zatracení:)...

3 24. září

S tímto žánrem, tedy povídkou, a i autorem mám první zkušenost. Knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě, ale už od začátku jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Je to doslova taková jednohubka. Za pár desítek minut přečteno. Ale i po přečtení si nejsem úplně jistá, co bych o ní mohla říct. Možná to byl záměr, možná ne. V tomto stylu knih si nemůžeme být nikdy jistí. Japonská literatura je hrozně složitá věc a tolik popisů, a až misteriózních přirovnání, která mají většinou hlubší smysl, než čtenář může pochopit, jen rozšiřuje možnosti jak vnímat knihu. Samotný námět je určitě zajímavý, bohužel závěr a celkově druhá část knihy byla jakási zvláštní. Už samotnou postavu ''ovčího mužíčka'' jsem nepochopila. Prý se už v pár knihách od Murakamiho objevila, takže je velká pravděpodobnost, že má nějaký svůj skrytý účel. Z formy knihy jsem si myslela, že to bude literatura určená dětem, opak je však pravdou. Jen málo dětí se pokusí pochopit příběh trochu jinak, než je napsáno na papíře. Každopádně příběh jako takový se mi nezdá nijak zvlášť výjimečný, spíše divný a místy nesrozumitelný.

1 15. září

Velmi zajímavé ilustrace, ovšem příběh je velmi zmatený, byl to náhodný výběr v knihovně, přečetla jsem, ale nijak zvlášť mě nezaujala.

3 10. září

Krásné ilustrace, magické a snové, ale místy jsem bloudil jako v naší přeházené a podivné knihovně:)

5 10. září

Těžko říct, je-li Murakamiho Podivná knihovna pohádka pro dospělé nebo mysteriózní thriller pro děti. Ať už tak nebo tak, je to zvláštní dílko, které více než příběhem, který je skutečně prajednoduchý bez zbytečných zákrut či odboček, zaujme svým stylem. Na mysl se mi vkrádá přirovnání ke Gaimanově Koralině, ale ta je ve svém projevu daleko děsivější a dovolím si tvrdit, že i propracovanější a syrovější. Každopádně jako jednohubka před spaním je to prima počteníčko. Nenáročné, nepříliš děsivé, ale docela roztomilé.

1 10. září

Jediné, co k tomu mohu dodat: ilustrace nádherné, příběh zmatený a podivný. :)
Také přečteno v rámci čtenářské výzvy.

1 09. září

Přečteno v rámci čtenářské výzvy

4 09. září

Další z Murakamiho jednohubek. Kniha na jedno sousto. Ponurý, tajemný příběh z podivné knihovny, kde je vše jiné, než bychom předpokládali. Opět se zde objevuje postava Ovčího mužíčka, v Murakamiho knihách tak často zmiňována. Přemýšlím, zda má tato postava (či ovce jako taková) nějaký hlubší význam v Japonské kultuře. Potom by celý příběh možná nabral i dalšího rozměru. Při čtení této povídky se mi hlavou honily otázky, nabyla jsem dojmu, že právě ony byly důvodem k napsání této povídky. Znám téměř všechna Murakamiho díla, a tak vím, že i ty zdánlivě nepochopitelné věci nejsou v jeho knihách zbytečné. Vždy mají svůj hlubší význam. Proč příběh skončil, tak jak skončil? Co se stalo s Ovčím mužíkem? Do jaké míry to byl sen a do jaké míry skutečnost? A nejsou naše sny náhodou, svým způsobem, vždy “skutečností”? Nechám tyto otázky v sobě ještě chvíli doznívat a možná pochopím...

2 03. září

Příliš krátké, málo intenzivní.

30. srpna

Zvláštní počin. Je to první kniha od tohoto autora co jsem četla a i když bych spíš řekla, že to je povídka, líbila se mi. Hlavně to, že byla tajemná....

2 26. srpna

Já tohle můžu, Murakami je skvělý. Čím víc jeho knih přečtu, tím víc poznávám. Japonská literatura je hluboká, pro našince často špatně uchopitelná. V próze bývají indicie a skryté symboly, aby pozorného vedly k nalezení významů. A poezie? No pokud nejste filozof či snílek, pod kůži se vám nezapíše, protože to nepochopíte;) I když jde třeba jen o haiku s třemi řádky. Pro mě je prostě čistá. Bez zbytečných slov a balastu. Podivná knihovna ve mě zanechala stopu, přestože se její okraje ztrácí v lehkém oparu tajemna.

1 20. srpna

Spíš povídka než kniha, zvláštní příběh připomínající sen a krásné ilustrace

9 14. srpna

Zvláštní počin. Zajímavé, kolik různých pocitů ve mě tahle kniha v průběhu jejího čtení vyvolala .... jak se ji to jenom na těch 64 stránkách povedlo?
Děj sám o sobě mě moc nezaujal a ani nemyslím, že to byl účel. Na začátku jsem se bál, že půjde o remake Nekomečného příběhu jen přitroublejší Bastien a větší knihovna a ošklivější knihovník. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Nakonec z toho byl příběh, který neurazí, ale nenadchne. A hepyendík ..... no, jak se to vezme .... “sovy nejsou tím, čím se zdají být”…. takže asi tak.
Příběh mě překvapil, ani ne tak o čem je, ale jaký je. Střet dětského světa, kde se nelže, neodmlouvá, poslouchají se starší a hlavně vám nikdo nechce úmyslně ublížit (proč by to někdo dělal, když jsem, mu nic neudělal). Nejdřív sem to moc nechápal, ale když si uvědomíte jak dítě myslí – přímočaře, bez vytáček, naivně, jednoduše(tohle slovo tu bude víckrát), bezelstně – tak je to geniální. My už jsme po těch letech zapomněli, jaký to je, mluvit narovinu a bez předsudků a bez postranních úmyslů – proto nám přijde divné, když je to náhodou někdy jinak (jako třeba v téhle knihovně).
Kresba – jednoduchá (v dobrém ss), trochu ponurá ale nevyděsí. Navíc vám pomáhá aspoň trochu proniknout do příběhu. Příklad – ovčí mužíček …. ještě že tam byl pak obrázek, v hlavě se mi totiž honily pěkný zvěrstva, jak je člověk zblblej těma fantasy příšerama …
Styl a dialogy - naivní a jednoduché tak jako kdyby to vyprávěl 8letý kluk (nebo kolik tomu smradovi je... ). Opět příklad, nad kterým jsem chvíli zůstal se zamyšleným úsměvem na tváři. Čím pohrozíte když neposlechne svého únosce? U dospělého je to lehké, fyzická bolest v jakémkoli provedení (bití, stříhání prstů, pálení, …. ). Co dítě, které nezná význam toho čím byste mu hrozili? Výprask, zakážete televizi nebo nanuka? Depak … „zavřu tě na tři dny do velké nádoby kde je deset tisíc chlupatých stonožek“ GENIÁLNÍ! A takových pasáží je tam víc, nebudu vyzrazovat, ALE stačí je jen vnímat.
Hodnotím kladně, už jen proto, že mě to donutilo změnit způsob vnímání při čtení a hlavně pro tu jednoduchost, ve které je KRÁSA a na kterou(tu jednoduchost myslím) se zapomíná.

1 07. srpna

Moje druhá kniha od tohoto autora. Jako první jsem přečetla Birtday Girl, která se mi celkem líbila. I když byl takový divný konec... No ale tohle? Já tady tak nějak nepochopila ten konec. Fakt se to stalo? Nebo to byl jen sen? A kam zmizel ten jeho ,,přítel" z knihovny? Kdyby byl ten konec nějaký jiný, tak bych dala víc hvězdiček. Takhle nevím co si o tom myslet...

2 02. srpna

Bez nucení přiznávám, že jsem tuhle povídku (nedá se podle mě považovat za knihu) přečetla jen kvůli výzvě. Nebyla jsem z toho nadšená, ale přišlo mi to jako taková ta pohádka, co z Vás v osmi letech udělá uzlíček nervů, protože to je vlastně horor, co se za pohádku vydává. Nebo to je naopak? Žádné skryté poselství jsem bohužel nenašla, tedy nejspíš jsem toto dílo nepochopila. Třeba někdy v budoucnu.

1 28. července

Dost zvláštní. První kniha od tohoto autora, ale přišlo mi to tak nějak o ničem. Kdyby se ten děj více rozvinul bylo by to určitě parádní.