Podfuk jako víno
Peter Mayle
Sam Levitt série
1. díl >
Nadutý a sebevědomý hollywoodský právník Danny Roth, majitel výstředního domu a stejně působícího vinného sklípku, se stane obětí zloděje světového formátu specializujícího se na vzácná vína. Své role se okamžitě ujme soukromý detektiv a věhlasný znalec vína Sam Levitt. Vypraví se do Bordeaux a do Provence, kde se za pomoci krásné a erudované francouzské kolegyně střetne s výstředním miliardářským sběratelem vín, který připadá v úvahu, že by mohl mít o ukradená vína v ceně tří milionů dolarů zájem. Překvapivé rozuzlení důmyslného zločinu je okořeněno Mayleovým báječným popisem lahodných jídel, jemných vín, nádherných scenerií a hravých, jiskřivých dialogů jednotlivých postav.... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , Olympia
Originální název:
The Vintage Caper , 2009
více info...
Přidat komentář
Mně tyto knihy nepřipadají jako detektivky. Detektivní zápletka se tu objevuje jen tak mimochodem. Jsou to spíše toulky Francií, gastronomické zážitky a ochutnávky těch nejlepších vín. Přesto mi to nevadí, příjemní lidé, dobré jídlo, dobré pití....jako oddechovku si ráda přečtu o zajímavostech Francie.
Zpočátku jsem se bavil vykreslením postavy snobského boháče Dannyho Rotha, který je pokořujícím způsobem okraden. Jenže od okamžiku, kdy Peter Mayle představí hrdinu Sama Levitta, vyprávění sklouzlo do osidel idealistické detektivky. Napravený lupič s brilantní myslí, jenž pomáhá nezištně odhalovat neřešitelné podvody, byl pro mě zkrátka pramálo uvěřitelný. Problém je navíc v tom, že autor si příliš nepohrál s konstrukcí zločinu, takže při odhalování jeho podstaty nezemře snad ani jedna jediná maličká šedá buňka. Když pak hrdina s úspěchem použije obměnu stejného triku na samotného padoucha, už mě napadalo, zdali tvůrce není náhodou od přírody tak trochu naivka. Tohle všechno bych ale knize odpustil, kdyby alespoň obsah něco zachraňoval - ten se však víc soustředí na turistické opěvování krás Francie, než na něco tolik přízemního, jako je zápletka. Ono to má svoje kouzlo, obzvláště jste-li fanouškem vína, žen a zpěvu, ovšem jako žánrový konzument nedokážu hodnotit jinak než průměrem.
Asi jsem čekal větší pecku, kterou jsem nedostal. Zápletka je triviální, vyřešení a vyvrcholení až dětinské, postavy šablonovité (všechny ženské krásné a dlouhonohé, chlapi lehce zarostlí a tajemní ve středním věku, ze kterých jsou všechny ženské paf), příroda, města a jídlo jsou jen a jen dokonalé. Na druhou stranu, dvě třetiny knihy se četyl příjemně, jenže to by to musel být jen úvod nějakého zamotanějšího příběhu a ne vlastně příběh celý, který už čeká jen na svůj závěr. Převést to do filmu, vznikne z toho asi jen hodinový úvodní díl příjemného televizního seriálu, nic víc, nic míň. Četlo se to fajn a mnohem víc než literární stránku to ve mně vzbudilo touhu se zajet do Provence konečně podívat.
Autor si asi ještě nižší hodnocení nezaslouží, i když jediné devizy této knihy jsou jeho schopnost psát lehce a s elegantním humorem. Jinak ale v podstatě vykrádá sám sebe (konkrétně Honbu za Cézannem). Ale co z toho udělali překladatel a korektor (i když ten asi chyběl) s vydavatelstvím, to se rozum vzpouzí. Mám silný dojem, že Paul Millar je snaživý student nějakého prázdninového kurzu češtiny, jinak si to nedovedu vysvětlit. "Tekutou angličtinu" bych ještě zkousl (přece jen to říká anglicky Francouz, takže jako, možná nechtěný, vtip dobré). Ale "tuhé rozhodnutí", "byl oblečený do starobylé polní bundy v krvavě rudé, a odkapávající barvě s nápisem ĎÁBEL NA KOLECH přes celá záda" všudypřítomné špatné pády, skloňování v Marseilli, Roth - pro Rothe apod., za to by všichni, kdo se na knize podepsali zasloužili od autora zmrskat. A to pomíjím, že u Boba Bookmana není jisté, zda se nejmenuje Bowman (jak se také objevilo), zda Schroeder je Alex nebo Axel atd.
Příjemné čtení s detektivní zápletkou. Varuji předem: u čtení vám pravděpodobně vyhládne a dostanete chuť na sklenku vína :-)
Knihy tohoto autora by člověk neměl číst hladový. Jeho popisy jídel a vín jsou v hladu mučící. Je vidět, že autor má rád víno ženy a jídlo. Jinak se jedná o svižný a vtipný detektivní příběh. Krásná oddychovka.
Svěží, vtipné, dobře napsané. Jako bych se přenesla do Francie, Mayle umí skvěle popsat ten francouzský životní styl a hlavně požitek z jídla a vína. Oddechové čtení.
Jedna z nejhůře přeložených knih, jaká se mi kdy dostala do ruky (horší už je jen Paladin od C. J. Cherryh).
Pan Millar zřejmě při svém dlouhodobém pobytu v zahraničí češtinu moc nepotřeboval. Často nevhodně používá přívlastky a přídavná jména např. "ten muž byl podstatné postavy" a několikrát pustí na papír i nefalšovanou hrůzu, např. "má angličtina jest tekutá". Korektor by zasloužil zbičovat!
Doporučuji číst buď v originále nebo vůbec. Příběh stejně není žádná perla, takže o nic nepřijdete.
Knihu hodnotím jen třemi hvězdičkami, protože jako detektivka nestojí za mnoho - tak naivní snad nemohou být ani pachatelé ani oběti (pravda, samolibost obětí to pachatelům nezřídka značně usnadní). Spíše se mi kniha líbila jako příběh z prosluněné země, kde se tuhle něco sní a tamhle něco vypije. Škoda, že závěr knihy je tak nemilosrdně odbytý a vlastně i trochu divný.
Svěží, trošku detektivní příběh. Ale hlavně ta atmosféra Francie, ta se z knihu úplně line.
Mám ráda knížky, u kterých si lépe dokážu představit prostředí, v němž se děj odehrává, protože jsem ho měla možnost navštívit. Tady jsem očekávala Provence, jako v ostatních knihách autora, ale byla jsem příjemně překvapena prostředím Marseille. Výhled od basiliky Notre-Dame de la Garde k Friolským ostrovům a pevnosti IF jsem si užívala společně s hlavním hrdinou. Navíc jsou autorovy knížky takové lehké, příjemné a vlídné a při čtení přinášejí pohodu a atmosféru Francie a francouzské kuchyně.
Moc se mi líbilo - pohoda - to je to co z této knihy vyzařuje. Stejně jako Dobrý ročník. Francie, slunce, dobré jídlo a žádné konfrontační situace. Někomu se může zdát nudné, pro mě perfektní...
Krásná kniha na dovolenou. Začíná sice v Kalifornii, ale většina děje se odehrává v prosluněné Provence a hlavně v jejich sklepích. Co víc si přát?
Tak snad ještě trochu detektivní zápletky, něco málo krásných žen, důmyslný podvodník na správné straně. To vše tady je. A autor to umí správně podat.
Proč jen 4 hvězdičky? Je to trošku krátké a nemá to další pokračování.
Štítky knihy
víno anglická literatura Provence Bordeaux soukromý detektiv
Autorovy další knížky
| 2005 |  Rok v Provenci |
| 2006 |  Dobrý ročník |
| 2004 | Navždy Provence! |
| 2007 | Andělské vodopády / Černé slunce / Dobrý ročník / Orbit |
| 2004 | Hotel Pastis |
Kniha Podfuk jako víno je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 104x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 21x |
| dalších seznamech | 1x |
Je to velmi pohodové a zaujímavé čtení