Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391187/bmid_podbrdske-zeny-8MR-391187.png
4
1153
349
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Moc hezky napsaná kniha, kterou doporučuji. Přirovnala bych ji k méně depresivní verzi Šikmého kostela. Za co ale strhávám hvězdu je takové přeskakování v dějích o velký počet let, kdy vlastně nevíme co se dělo a co vedlo k tomu že se hlavní postavy chovaly tak jak se chovaly. SPOILER: Např. Ivan a nemanželské dítě, kam se poděla kulhavá Věra, jak to všechno bylo s mrtvou Amálkou... Trochu mi vadilo i to intermezzo s vlčicí, podle mě poněkud zbytečné, stejně tak ten konec. Ale kniha byla celkově zdařilá a hezky vystihuje jak si přenášíme vzorce chování z generaci na generaci a jak je těžké se jich zbavit.
Opet jedna z knih, ktere se mi z hlavy jen tak nevykouri.Pribeh, ktery me dokazal chytnout za srdicko. Urcite si od autorky prectu i dalsi knihy, a tuto mohu doporucit. Jsem moc rada, ze jsem objevila dalsi ceskou autorku, ktera me zaujala svym stylem psani :-)
Skvěle! Vrcholně ženské, citlivé, žádná přehlídka cynických krav, o nichž čítám v současných románech, krav, které se předhání v tom, která bude mít pichlavější humor a cyničtější poznámky. Krav, které se budou snažit vybočovat a poukazovat na to, že jsou jiné, místo toho, aby jin někdo v knize řekl, že jsou prostě krávy.
No a tahle kniha je jiná, ženy tu žijí své životy, přijímají osud nebo s ním bojují, chovají se zkrátka tak, jak se chová každý, kdo se zrovna nechce do ničeho stylizovat.
Doporučuji, je to osvěžující četba, přestože se odehrává v minulosti.
Kniha je to smutná až depresivní o životě několika generací vesnických žen na pozadí historických událostí 20. století. A že to byl život opravdu těžký. My si to už sotva umíme představit, naštěstí. Já jsem si při tom často vzpomněla na svoji babičku a dědu, kteří také nevstoupili do JZD a dlouho sami hospodařili, jak to muselo být těžké.
Poslouchala jsem jako audio a někdy jsem měla trochu problém orientovat se v posunu času.
Říká se, že žijeme v kruzích. Budoucnost je dána minulostí a kdo se nepoučil, zůstává stále na stejném místě. Překročit, ale stín své rodiny a vydat se novým směrem je někdy skoro nemožné a tak opakujeme chyby našich matek a babiček, které se ale celou dobu snažily v podstatě úplně o to stejné. Obsáhlá rodinná sága, ve které nejsou postavy jen černobílé. Prostřední část je na můj vkus přehnaně podrobná a konec je naopak příliš uchvátaný. Skladbou se podobná Slepé mapě od paní Mornštajnové, bohužel jejích kvalit nedosahuje, což je velká škoda.
"My věříme, že každý má v duši dva vlky. Jeden je hodný, milující, štědrý, soucitný, trpělivý a pokorný. Druhý je žárlivý, vzteklý, závistivý, smutný, sobecký a nenávistný. Vítězí ten, kterého si hýčkáš."
Mám ráda tento žánr, kdy je popisován osud generací žen v čase, ale tato kniha mě poměrně dost zklamala. Autorka píše hezky, čtivě, ale chtělo by to zapracovat na hloubce děje. Celou dobu čtení jsem se nemohla ubránit pocitu, že se trochu moc tlačí na pilu. Za každou cenu to musí být smutné a depresivní. Když člověk už podvacáté čte, že se jí žaludek sevřel a hrdlo stáhlo, a jak je strašné, že jí nejde ukopnout bodlák ve vyprahlé zemi a že musí tahat těžké džbery s vodou kravám (holt elektriké napaječky v té době zkrátka nebyly), tak se začně trochu nudit. Rozhodně nechci zlehčovat tvrdý život na vesnici, vyrůstácí dcery bez matky atd., to vůbec ne, nicméně na 450 stran je to zkrátka málo. Nedokázala jsem se ani do jedné postavy vžít a nebo s ní soucítit, jako bych byla v divadle a celou dobu představení byla zatažená opona. Nerozumněla jsem tomu, proč je jedné ženě z generací věnováno tolik prostoru na úkor druhých, proč Jana nemá ráda svoji dceru, nevěřím tomu, že vesnické ženy za první republiky chodily s nalakovanými nehty a že si děti za minulého režimu běžně hráli s legem.
Takova rodinna saga… obcas jsem mela pocit, ze zbytecne obsahla a prilis popisna…ale cte se to dobre.
Četlo se mi velice obtížně, stránky neutíkaly tak jako obvykle a ke čtení jsem se musela hodně nutit, což u mě nebývá zvykem. Nevím, proč tomu tak bylo, protože kniha byla opravdu zajímavá a poutavá ale tak nějak mě asi nevtáhla
(SPOILER)
Žánr, který popisuje osudu jedné rodiny napříč stoletím, mám moc ráda. Zde tchýně zažije první světovou válku, snacha, kterou nepoznala, druhou, a vnučka je vězněm své doby. Až pravnučka se za přispění psychoterapie snaží vymanit z okovů.
Četlo se mi v porovnání s ostatními zástupci tohoto žánru trochu těžkopádněji. Chybělo mi, že některé osudy se jen tak načrtly a dál se s nimi nepracovalo. Proč se kulhající sestra Věrka objevila až za několik desetiletí? Co dělala do té doby? Proč se Mírkova sestra zabila? A proč se o ní dále nemluvilo? A záhada největší - proč Jana neměla ráda svoji dceru, ale syna ano?
Tyto nedostatky jsou jenom v mých očích, hlavní fakt knihy nezakryjí. Ženy jsou ty, co jsou silné, na nichž leží veškerá zodpovědnost.
Z mužů známe detailně pouze dva - Mírka a jeho otce. Otec je hnusný tyran, Mírek se snaží částečně dělat věci jinak, ale zřejmě má v sobě až moc zakořeněný otcovský vzor. Všem ženám by bylo lépe samotným, než s takovými muži.
Osudy několika generací v jedné knize. Někdo jiný by z toho možná udělal knihy na pokračování, v každé knize osud jedné ženy. Takto je to vše najednou, což možná není na škodu, ale při kontinuálním čtení už ledaccos splývá...... Některé pasáže mají hloubku, i když jsou napsány na první pohled jednoduše, ale ve čtenáři zůstanou. Z osudů vyplývá, že si určité vzorce chování neseme s sebou, ať chceme nebo ne....prostě to tak v rodině je a máme to v sobě.
Silné příběhy několika generací žen, bohužel těch generací už bylo moc a osudy žen ke konci knihy už byly vykresliny velmi rychle. Tím jsem si k nim nestihla vytvořit žádné poutu a měla jsem problém si vůbec pamatovat, co se jim stalo, když jsem začala pokračovat ve čtení.
Tři ženy na jednom gruntě, ani jedna z nich to neměla snadné. Kniha je psaná syrově ale čtivě. Příliš mnoho smutku v jedné knize, nicméně když se nad knihou člověk zamyslí, tak je zřejmé že to přesně takhle chodilo. Těším se na další knihu od autorky , protože tuhe jsem přelouskala během dvou dnů .
Jak se říká "historie se opakuje". Poutavě a velmi čtivě odvyprávěný příběh jedné generace žen. Je to ale smutný vesnický příběh, o těžké době odehrávající se v minulém století, nelehkých lidských osudech a hlavně vztazích. Kniha je napsána velmi realisticky, syrově a bez příkras, tak, jak to doopravdy bývalo. Z příběhu mě chvílemi opravdu mrazilo, bylo smutno, cítila jsem ten strach, tu vnitřní rozervanost Emilky i Jany. A co Johanka, dokázala se vzepřít rodové předurčenosti?
Velká nálož smutku, na jednu knihu. Ukápla mi nejedna slza nad osudem žen, které to neměly ani krapet jednoduché. Tím, že to nebylo žádné veselé psaní, se mi kniha zdála celkem dlouhá. Ale pěkně napsána.
Tolik smutku a bolesti v jedné knize. I takové mohly být osudy žen. Kniha je moc čtivě napsaná a Johanku obdivuji a fandím jí.
Povedená, ale smutná kniha o těžkém osudu žen. Docela mě zasáhla a donutila k přemýšlení. Jediné, co bych vytkla, je to, že Emilčin příběh nemusel být tak dlouhý a naopak by bylo fajn, kdyby byl trochu více rozpracovný příběh Johanky, jak se nakonec dokázala s tím rodinným vzorcem, co dostala, poprat.
Mne u knih podobného ražení vždy napadne hlavně srovnání s dnešním blahobytem a tím, že se prostě máme fakt dobře. S postavami vykreslenými v románu se naprosto nedá srovnávat chudoba lidí dnešních. Dobu si ještě plno pamětníků pamatuje, opravdu to není tak dávno. Mějme k tomu všemu respekt!
Kniha se četla sama, měla jsem ji za pár dní přečtenou a skoro mě i mrzelo, že se nejednalo o více generací.
Nestává se mi to často, ale já ji prostě nedočetla. Dočetla jsem Emilčin příběh, ale další příběh nezačal o nic veseleji a já už bych tolik smutku neunesla, proto jsem zaklapla knížku a dala si něco veselejšího. I tak ve mně zanechala hodně emocí a přemýšlení a možná se k ní jednou vrátím, abych si to všechno v sobě uzavřela.
Úděl a životní role generací žen na české vesnici v průběhu 20. století nedávala, zejména v první polovině století, moc příležitostí k vlastní realizaci mimo rodinu, domácnost a statek. Ženy byly zvyklé vydržet takřka vše a za každou cenu i proto, že se takto chovaly generace jejich prababiček, babiček a matek. V Podbrdských ženách sledujeme tento zarytý cyklus během čtyř generací žen, které si zjevně svou roli a postavení uvědomují, vnitřně proti ní revoltují, ale setrvávají v zajetých stereotypech. Jejich role jsou velmi pasivní, což asi odpovídá popisované době. Maximální revoltou jsou krátké vlasy, hezké šaty nebo "románek" s americkým vojákem. Kniha se nečte špatně, ale za mě jí chybí to "něco", co nás s hrdinkami ztotožní, vtáhne do děje. U tohoto příběhu jsem měla pocit, že postavy pouze splývají v příběhu, bez nějaké výraznější aktivity. Všechny hrdinky, až na poslední Johanu, které v dětství a v mládí měly náhled na svou bezútěšnou situaci, v dospělosti opět sklouzávají k témuž, za co odsuzovaly své rodiče. Johana se, i díky změně politického režimu, může snadněji vymanit, ale ani tam v závěru není jisté, zda a za jakou cenu. Kniha se mi líbila, ale nějak se nemohu zbavit pocitu, že jsem četla slabší nápodobu např. Mornštajnové. Jsem zvědavá na další knihy autorky.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Podbrdské ženy je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 1 614x |
| Čtenářské výzvě | 324x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 327x |
| Chystám se číst | 667x |
| Chci si koupit | 124x |
| dalších seznamech | 14x |
Mně osobně uniká důvod, proč se podobné knihy vůbec píší. Odhadem 90% všech lidí žijících v té době, žilo velmi podobným způsobem. Já bych si moc ráda početla o tom zbytku. Zajímá mě těch 10% lidí. Autorka vystavěla dramatické situace pouze na nevyhnutelných situacích, které přináší život. Sama do příběhu nevnesla ani špetku dramatičnosti děje. Nějaké napětí, zvrat, či překvapivou událost. Audiokniha je vydařená a poněkud zmírnila mé rozčarování. Knihu načetli: Tereza Dočkalová, Zuzana Kajnarová, Anita Krausouvá, Veronika Lazorčáková a Marek Němec.