Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391187/bmid_podbrdske-zeny-8MR-391187.png
4
1153
349
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Osobně ani nevím, kolik hvězdiček mám knize dát a co mi kniha dala či vzala... Celou knihou mě doprovázel tísnivý, sžíravý pocit. Pocit nemoci, deprese, rodinného prokletí (snad?). Samotná doba, či zasazení mi bylo blízké, realisticky podané, avšak něco mi u postav chybělo. Asi to byl úděl knihy, ale máte pocit, že všechny Podbrdské ženy jsou stejné (a to nedoceněné, dříčské, mají nesplněné sny, protkané nemocemi a připoutány k té proslulé chalupě) a vlastně i všichni muži jsou stejní (a to sukničkáři, zlí, podlí, nevážící si žen).. to jen malý výčet. Na konci knihy se vlastně celé to rodinné prokletí probírá, ale je to prokletí? Je to dobou? Nebo za to všechno může brdská vlčice? To jsou otázky, na které můžeme hledat odpovědi.
Život Emílie a Mírka je rozepsán dopodrobna, ostatní životy žen už skáčou z jednoho roku do třetího, desátého, dvacátého,... Ty životy jsou stejné, takže člověk není překvapen, ale chybí mi tam odpovědi na postavy vedlejší, ať už je to Mírkova maminka, či jeho sestra Amálka, Věra, Emilčiny rodiče... Samé otazníky. Postavy mi nebyly moc sympatické, i když se autorka snažila, aby se mi Emílie dostala pod kůži, tak mi na její postavě stejně něco chybělo. Neumím vyjádřit co, byla to taková plochá postava, snad jsem měla pocit, že čtu jen jednu stranu mince a druhé se mi nedostává.
Nakonec bych knihu asi nedoporučila, měla jsem z ní jen úzkostné pocity. I když ráda čtu dobu mezi válečnou, či předválečnou, jsou lépe podané knihy. Takže je mi to líto, ale ke knize se spíše nevrátím...
Kniha je velmi emotivní, mnohé pasáže mi byly něčím velmi povědomé. Při čtení jsem měla pocit, jako bych tu dobu snad zažila. Zkrátka, strhující čtení.....neuvěřitelné, že se prokletí dědí z generaci na generaci.....
Kniha mě úplně pohltila. Pro mě jeden z nejkrásněji napsaných vícegeneračních příběhů z naší (a o naší) vlasti.
Ačkoliv kniha přínáší náhled do života a smýšlení žen pouze ve třech generacích zpátky, je velmi překvapivé jak doba, politika a názory ovlivňují chování a smýšlení lidí ... Navíc pokud se jedná o běžné lidi, bez velkých ambicí a politických přesvědčeních ...
Tuhle knihu budu doporučovat všem (především ženám) ve svém okolí ...
Paní Poncarová mě touto knihou nalákala na své další romány a už se na ně těším!!!
Mám ráda vícegenerační romány, po knize jsem sáhla s velkým očekáváním. Ačkoliv mi to přišlo poněkud neucelené (různé časové skoky a nudnější pasáže), bylo těžké knihu odložit a přečetla jsem ji poměrně svižně. Nutí k zamyšlení nad tíhou života v těžkých dobách, kdy se ukazují pravé charaktery a ženské postavy jsou opravdu silné hrdinky. Přestát tolik bezpráví, z toho by mě vzala beznaděj. Opravdu silná kniha.
Přesto mám pocit že tomu něco chybělo, nedokázala jsem se do hlavních postav vžít tak jako u jiných knih v tomto žánru (například knihy od paní Körnerové nebo Mornštajnové).
Skvělé, kdyby šlo dát víc hvězdiček dávám. Určitě si knihu koupím a bude to kniha, kterou dokáži otevřít na kterékoliv stránce a hned se začtu.
Mám ráda příběhy obyčejných lidí, které mě zavedou tam, kam už není možné se podívat. Uvědomuji si u toho, že někteří lidé měli opravdu těžký život a to jen proto, že žily v určitě době a někdo měl těch "těžkých dob" za život víc. O to je obdivuhodnější, jak se dokázali s životem prát.
Ale ano i mě trochu mrzí, že poslední dva příběhy nebyly podrobnější.
Krásná kniha, jediné co bych tomu vytkla je to, že život Emilky je popsaný celkem podrobně, takže potom rychlý let na konci u Jany a Johanky mi přišel na škodu.
Je to můj třetí román od Poncarové a musím říct, že Podbrdské ženy jsou nejlepší, i když si autorka celkem mile drží stejnou laťku i u dalších knih.
Začátek mě nadchl, ikdyž jsem se chvíli ztrácela v množství osob. Myslím si, že některé vedlejší postavy, by si zasloužili více rozvinout. I tak jsem více jak první půlka četla jedním dechem. Konec mě zklamal, příliš děj časově skákal o velké úseky, což bylo matoucí a z mého pohledu zbytečné. Celkově si myslím, že kdyby kniha skončila dříve nic by se nestalo, spíše naopak. Kniha Alžběta a Nina od autorky mě nadchla více. Další od autorky se chystám i přes jisté nedostatky přečíst.
Krásný příběh, navíc hodně mě baví knihy, kde se sleduje víc generací, především žen.
Pobrdské ženy jsou krásným a silným příběhem hrdinek, které se nimrají ve svých duších a snaží se nalézt aspoň trochu štěstí navzdory okolnostem, které jim nemilosrdný život servíruje. Těším se až se pročtu autorčinou další tvorbou.
Začátek nebyl špatný, ale potom se objevovaly postavy, které už dál v ději nefigurovaly (proč tam tedy byly více rozvedeny?), děj skákal přes delší časová období až nakonec touha vymanit se z rytmu, ale proč vlastně, na čem byl založen nesoulad rodičů poslední postavy, to mi zůstalo záhadou.
Zabrousila jsem do komentářů, protože sama mám z knihy dosti rozporuplné pocity. Přijde mi to takový odvar ze skvělých knih H. M. Körnerové, navíc i svým způsobem vykradené, ale ne na takové stylistické a jazykové úrovni. V knize se často některé věci dokola opakují (asi 50x jak byla jedna z hrdinek hubená, vyhublá atp.). Také rytmus příběhu byl zvláštní, o některých hrdinech jakoby psáno den po dni a ojiných skoky o 10 let. Často jsem nechápala význam některých vět, jakoby byly vytržené z kontextu a chvíli jsem se ztratila. Nevím. Ale jsem ráda, že si ostatní čtenáři knihu užili.
Vztahy v minulém století byly a jsou stejné, jako ty dnešní, místy smutná kniha, která se mi velmi dobře četla.
Na tuhle knížku jsem dlouho čekala, než na mne vyjde v knihovně řada. Těšila jsem se, až se do ní začtu. Četla se mi hezky, úplně sama. A nejsem zklamaná. Mně osobně se knížka líbila, příběh několika generací mne úplně pohltil. Ke konci mi teda trošku vadilo přeskočení několika let, ale jako celek se mi knížka líbila....
Kniha mě dost zklamala, jak psaným projevem, tak vlastně celým příběhem... Neustále se opakující motiv téměř týrané ženy a dětí a zlo zůstalo nepotrestáno, do toho se mužům stále valila krev do rozkroku apod...
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Do poloviny to pro mne bylo naprosto krá sné čtení, ale pak, jakoby nastal zvrat a čtení se mi začalo šíleně táhnout. Tempo kniha opět nabrala na závěr. Příběh o osudech generace žen byl napsán krasně realisticky. Krásné čtení.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Podbrdské ženy je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 614x |
| Čtenářské výzvě | 324x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 327x |
| Chystám se číst | 668x |
| Chci si koupit | 124x |
| dalších seznamech | 14x |
Velmi dobrý literární debut. Ale některé momenty mi přišly nedotažené. Některé scény jako bych v náznaku znala z jiných děl. Například touha Emilky po cukrárně a seznámení s americkým vojákem mi docela připomněla televizní film z roku 2002 Vůně vanilky. Ale za přečtení to určitě stojí.