Pod taktovkou

Je vidět, že autorka má cit a talent pro psaní. Velice emotivní čtení, které mě až znepokojovalo, taková moje osobní noční můra. Sebeláska je základ a i moje cesta byla složitá. Připíjím na všechny silné ženy a i na ty, co se silnými teprve mají stát.

Hvězdu strhávám za někdy trošku zmatečnost a nepřehlednost děje, kdy jsem občas musela číst celé odstavce znovu a stejně nepochopila co se děje, jako by mi kus textu chyběl nebo bylo vynecháno slovo. Knize a myšlence to však na kvalitě neubírá. Ještě si povzdychnu, že postava Olivera mi přišla nedostatečně vykreslená, a to obzvláště v závěru.

Zajímavý námět, který autorka dokonale zničila útržkovitostí a nesmysly. Jsem ráda, že mi kniha sebrala jen tři hodiny čtení, víckrát se k ní vracet nehodlám, protože to byla ztráta času

(SPOILER) Román o lásce, nenávisti, velkých snech a ještě větších propadech. O tom, že naděje někdy umře moc brzy. O ztrátě vlastní identity a trnité cestě zpátky k sobě samé.

Hlavní hrdinku Karin potkáváme velmi netradičně nejprve v třinácté kapitole, ve které ji právě propustili z vězení. Její kroky vedou okamžitě k divadlu, kde to všechno začalo.

Po tomto nahlédnutí do budoucnosti se přetočí ručičky času o pět let nazpátek. Karin slaví patnácté narozeniny a celý život má před sebou. Sní o studiu DAMU, o kariéře režisérky, o prknech, která znamenají svět. Jenže pár špatných rozhodnutí ji vykolejí z předem plánovaného směru.

Prvních několik kapitol jsem byla, přiznávám, trochu skeptická. Karin mi připadala na svůj věk zvláštně naivní i vyspělá zároveň. Ale jak jsem společně s ní dospívala a její vyprávění nabralo spád, bylo najednou až moc těžké se od knížky odtrhnout.

A pak to přišlo. Kapitola 6. Nechci spoilerovat, jen řekněme, že jsou určitá témata, na která jsem asi trochu přecitlivělá. A tahle kniha do nich neomylně bodá, zas a znovu, až se mi svírá hrdlo a bolí mě klouby. A já bulím. Jako želva. Na straně 98, potom na straně 115, znovu na straně 126 a pak už to ani nepočítám.

Bavila mě jistá útržkovitost, která dodávala textu dynamiku a údernost. Bavily mě postavy (i když Oliver mi od začátku přišel divnej a podle mě by si na něj Karin měla dát pozor), bavilo mě, jak byl vykreslený vztah mezi Karin a její sestrou, bavilo mě, jak se pracuje s těžkými tématy, která jsou podávaná bez příkras, ale taky bez hysterie.

Tahle krátká kniha, kterou rychlý čtenář vdechne za jeden večer, mě emočně semlela a udělala ze mě karbanátky. A nejhorší na tom je, že chci nášup.

Takže ve zkratce.
Zničilo mě to? ANO.
Doporučuju k přečtení? MILIONKRÁT ANO!

Kniha byla průměrná, ničím nevynikala. Ani jazykem, ani příběhem. Hodnotím jako kdyby byla autorka studentkou posledního ročníku na gymnáziu a toto byl její debut. Neurazí, nenadchne, kniha plochá, nevysvětluje podstatné myšlenky, proč se některé věci staly.

Miluji knihy, co mě od začátku do konce drží a nepustí. Ten malý detail, že první kapitola je vlastně číslo 13 je perfektní a zajistí tu akurátní zvědavost a já se nemohla dočkat až se dozvím, jak k tomu vězení hlavní hrdinka přišla.
Nevěřila bych, jak rychle mi Karin přiroste k srdci. Na začátku to byla obyčejná pubertální cácorka, která nastavila krásné zrcadlo mě samé v jejím věku. Akorát že já jsem, na rozdíl od ní, měla vlastně relativně normální start do života a posléze i dospívání. A taky větší štěstí na chlapa. A to je další bod, co mě opravdu vyděsil, protože její partner byl popsán jako naprosto uvěřitelný jedinec, jehož obdobu asi každý z nás minimálně jednou v životě potkal.
Autorce se skvěle povedlo vystihnout hned několik druhů emocí a jakožto matka jsem si některými bohužel prošla taky, jen ne v tak extrémní míře. O to víc ale oceňuji, že je tomuto stavu dán v knize docela velký prostor, jelikož je to pořád jeden z problémů, který se hodně bagetalizuje a je až k nevíře, jak velké procento žen nepocítí tu euforickou radost hned v první sekundě.
Hodně jsem přemýšlela nad vztahem Karin a Nicol a asi nemůžu říct, že bych ho úplně pochopila. Někdy mi totiž přišlo, že je Nicol chladná a její mladší sestra ji nezajímá, vzápětí ale udělá nějaké laskavé gesto. O to víc mě právě mrzí, že i když kniha krásně popsala to probuzení a zvedání se ze dna vlastními silami, už se tolik nevěnovala tomu sesterskému vztahu a nějaké, byť jediné, promluvě, jak se obě ženy cítí (cítily).
Kniha se mi velmi líbila, byla plná emocí, dobrých i špatných, s nadějí na lepší zítřky na konci. Určitě hodlám autorku dále sledovat a vyhlížet další tvorbu.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce od Knihy Dobrovský

Petru Lukešovou jsem už četla, a to její autobiografickou knihu Moje posedlost jménem anorexie. A možná právě proto jsem se při čtení Pod taktovkou nemohla zbavit představy, že hlavní hrdinka Karin je Petra.

Kniha mě vtáhla hned od první kapitoly. Retrospektiva na začátku je skvělá! Karin vychází z vězení a najednou jsme zpátky v den jejích patnáctých narozenin.

Lukešová umí navnadit. Umí to až nebezpečně dobře. Kapitoly končí v bodech, kdy musíte vědět, co bude dál.

Karin toho má od života naloženo opravdu požehnaně. A jakoby to nestačilo, pořád přichází další a další rány. Bylo mi jí nesmírně líto. Občas jsem měla pocit, že její život je skoro až parodie na nespravedlnost. Jako by si někdo tam nahoře testoval, co všechno ještě unese, a ona to prostě musela brát, protože neměla kam utéct.

Jediné, co mě tahalo za uši, byly občasné zdrobněliny typu „pyžámko“ nebo „vzdoušek“.

A pak je tu David. Mega debil. Ale takový ten realistický debil, kterých je bohužel plná realita. Typ chlapa, který si myslí, že je světový borec, ale ve skutečnosti jen maskuje svoje trapně nízké sebevědomí.

A ten konec? Šokující. Ale vlastně pochopitelný. A hlavně! Tohle nemůže být tečka! Jestli nebude pokračování, tak se s tím nevyrovnám. Já ho prostě chci!

~ Pod taktovkou na mě zapůsobila jako silný a emotivně náročný příběh, který se nebojí jít až na dřeň. Četla jsem ji s pocitem, že autorka velmi autenticky vystihla bezmoc, zmatek a postupné lámání i obnovu vnitřní síly. Je to jedna z těch knih, které člověka nutí zastavit se a přemýšlet. Opravdu se mi líbil styl psaní, postavy jsou krásně vykreslené a autorka si umí pohrát i s detaily.

~ Hlavní hrdinka Karin je napsaná velmi uvěřitelně, není dokonalá, dělá chyby a často se rozhoduje zmateně, ale právě to ji činí lidskou. Autorka dokáže přenést na čtenáře její strach, zoufalství i křehké okamžiky naděje.

~ Co mi ale přišlo trochu zvláštní, je způsob, jakým je napsaný vztah mezi Nicole a Karin. Nicole je v roli té, která svou sestru vychovává a má za ni zodpovědnost, ale přesto to občas působí, jako by Karin úplně ignorovala hranice a dělala si, co chce. Ten kontrast mezi autoritou a naprostou volností mi chvílemi neseděl a působilo to na mě lehce nelogicky. Možná to byl záměr, ale jako čtenář jsem si toho všímala dost výrazně.

~ Přesto musím říct, že síla příběhu je nepopiratelná. Kniha je emocionálně intenzivní, místy tíživá, ale zároveň plná momentů, které drží člověka nad vodou. Zanechala ve mně stopu a patří mezi příběhy, o kterých ještě chvíli přemýšlím, i když už jsou dočtené.

#spoluprace s Knihy Dobrovský

Jak často si řekneme, že se nám všechno zhroutilo a že se snad nic horšího nemůže stát? A obratem nám ten náš život ukáže, že může být ještě hůř? Mne se to občas stane, takový to divočejší období, ale záhy se to srovná zpátky do normálu,.... Než přijde zase tahle lekce

Kniha Pod taktovkou je o mladé ambiciózní dívce Karin a o tom, co si pro ni připravil život. Rozehrál s ní takovou tragikomedii, kde byla vlastní režisérkou, kterou by se ráda doopravdy stala. Až na to, že ve hře děj velmi lehce ovlivníme, ale život, ten prostě plyne a častokrát s tím nic nenaděláme, jen se musíme přizpůsobit.
A tak jsme svědky života, který obsahuje velmi širokou škálu emocí a autorka se dokonale dotýká závažných témat společnosti a umí to bravurně, s citem i surově bez okolků popsat (nešťastné manželství, alkoholismus, poporodní deprese, ztráta blízké osoby, vězení,..).
Jako mámě dvou dětí se mi nejhůře četla část, kdy se Karin setkala s poporodní depresí a ač vím, že je to onemocnění, bylo mi z toho strašně smutno.
Ráda bych vypíchla úžasný vztah Karin a její sestry, měly mezi sebou silné pouto, jelikož se o sebe, poměrně brzy, musely postarat samy a stály při sobě v dobrém i tom zlém.
Karin v příběhu přišla o spoustu důležitých věcí, ale na konci svitlo světlo, ta naděje, které doufám, že se Karin chytne a bude se jí držet. Přála bych jí to, moc,..

Knihu moc doporučuji, čte se svižně a určitě ve vás něco zanechá .

Za výtisk děkuji @knihydobrovsky, knihu jsem si měla možnost přečíst v rámci #spoluprace.

Tohle rozhodně nebylo odlehčené čtení, což poznáte hned od první kapitoly. Příběh vypráví o náctileté Karin, která neměla snadné dětství, dospívání a jak brzy uvidíme, ani ty další roky.

Tempo knihy je neskutečné. Je to svižné, velmi čtivé a máme tu časové skoky, bez kterých bychom se tu neobešli. Hltala jsem každou stránku a za dva večery jsem měla přečteno. Kdybych měla víc času, zvládla bych to klidně za jeden. Autorka si rozhodně dokáže udržet pozornost čtenáře.

Ale teď k příběhu. Nedokážu si představit, jaké by bylo projít si vším, co Karin zažila. Ani to zažít nechci. Tím pádem netuším, jak bych se v těch situacích zachovala, ale i tak jsem s ní soucítila. Vžila jsem se do její kůže a byl to masakr. Jedna rána za druhou. A já si pro ní přála šťastný konec a dost jsem se obávala, co si pro ní osud ještě vymyslí.

Jediné co, tak mi přišlo, že děj vyprávěný v roce 2017 trochu ztratil tu šťávu. Chápu, že to mělo velký vliv na budoucnost hrdinky, její vývoj a důležitá rozhodnutí, která musela učinit. Nicméně místo toho bych rozvedla předcházející linku, která mě zaujala o něco více, nebo naopak události poté. Ale to je pouze můj názor.

Knihu rozhodně doporučuji, pokud hledáte i vážnější témata, reálné okolnosti a prostředí Prahy.

Děkuji za zaslání e-knihy k recenzi v rámci spolupráce s @knihydobrovsky