Po povrchu
Tomáš Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462111/bmid_po-povrchu-q3l-462111.jpeg
4
234
65
Známý fotograf Tomáš Třeštík, trošku frajírek, trošku plachý introvert, hvězda i outsider, piják i abstinent se v knize Po povrchu zavrtal sám sobě pod kůži a konečně se podíval na své přátele zblízka a na sebe naopak z nadhledu… Ve svém debutu líčí dětství, kariéru, a především všechny ty, kteří ho ovlivnili na jeho cestě provázené úspěchy i přešlapy. „Dojímá mě, když se starý páry držej za ruce, dojímaj mě babičky, co nechtěj v tramvaji pustit sednout, protože vystupujou už za dvě stanice, dojímaj mě psi, co soustředěně čekaj nepřivázaný na páníčka před krámem, děti s okluzorem a děti, co vlastním nákladem vydávaj knihy svých rodičů. Mám rád, jak déšť na vteřinu přestane bubnovat do kapoty auta, když podjíždím na dálnici most. Mám rád vypít si ráno kafe předtím, než si vyčistím zuby. Mám rád, jak to voní v papírnictví a mix letní vůně posekaný trávy a spálenýho oleje ze sekačky. Miluju tulit se, snít a zapomínat na to hnusný. A taky v sobě mám bestii, kterou musím furt krmit – dárkama a pozorností ostatních. Nebo aspoň cukrem.“... celý text
Přidat komentář
Za mě zábavně napsaná biografie! Způsob psaní mi přišel zajímavý, celkově mě kniha bavila a četla se rychle. Tomáš mi vůbec nepřijde komplikovaný a ani trochu namyšlený, jak se o něm tvrdí - naopak, mně je velmi sympatický a mám pocit, že toho máme dost společného. Knihu doporučuji (:
Velmi dobrý memoár. Líbil se mi styl, kterým Třeštík píše. Každou kapitolu začíná pomlčkou, po níž následuje krátké zamyšlení. Celkově mi přijde kniha koncipována jako jeho zamyšlení nad svým životem, přestože vypráví hlavně o lidech kolem sebe.
Popisuje se jako sebestředného pražáka, co mu vše spadlo do rukou, a jaksi neví, jak naložit se životem. Je docela úspěšný fotograf a rád věci sbírá.
Já ho v podstatě neznala, tedy krom toho, že je manželem Radky Třeštíkové, a tak jsem byla velmi pozitivně překvapena, přestože z knihy na něj většina bude mít negativní pohled (asi).
Přišlo mi, že hodně popisuje takovou tu uměleckou sféru hlavně v devadesátých letech. Vlastně jsem díky němu poznala hodně umělců a zajímavých osobností.
Zároveň píše tím českým stylem, kdy mluvíme o vážných a ošklivých věcech s určitým nadhledem a humorem. Politická korektnost je tabu. Ještě poznámka: kniha není nějaký mega příběh, spíše je to seznámení s životem neobyčejného může, který si přiznává, že úplně neví, co dělá. Taky kdo z nás to ví?
Celá biografie je pojata dost originálně, každou novou kapitolu startuje krátkým "úvodníčkem" a následně se skrz zajímavé lidi z jeho života a okolí dozvídáme více o Tomášovi samotném.
Po povrchu je kniha především o fotografování, mládí, jeho sestře, rodičích, o jeho sběratelské vášni, bytě a umění. Mě to bavilo. Moc!
Ocenuju uprimnost, bylo-li to uprimne. Bohuzel se tam autor tak casto shazuje, tak casto se popisuje jako arogantni povrchni floutek, az me o tom presvedcil. Netusim, jestli to melo zapusobit naopak, nebo jestli je jeho sebehodnoceni opravdu takove...
Kniha se ale dobre cetla, je i vtipna, pasaze o mamince a tatinkovi az dojemne.
Týpek, co má foťák a charisma. A na kontě osobitou zajímavou a čtivou zpověď.
Tomáš Třeštík to nemá jednoduché s okolím, okolí to nemá určitě jednoduché s Tomášem… Snaha o upřímnou zpověď? Snad. Humorné postřehy, určitě. Tenhle kluk není úplně moje krevní skupina, ale uznávám, že vyrůstat ve stínu takových oblíbených, pracovitých a uznávaných sympaťáků jako jsou jeho rodiče i sestra, po boku (ex?) manželky „slavné“ spisovatelky, to dá jednomu zabrat. Takže možná taky svého druhu určitá terapie. Místy mne kniha dojímala, místy vyvolávala úsměv. Jedno máme s autorem určitě společné: „Nemažu si lidi, co odešli, neumím to.“
Nejvíc mne oslovily závěrečné laskavé kapitoly o rodině.
A zajímalo by mne, jestli se Tomášovi ozvala Gábina Lukešová, co mu dala v bunkru pusu…Třeba se to v nějaké další Tomášově knize dozvím. Určitě si jí totiž koupím!
Ačkoliv mám Tomáše Třeštíka ráda a v rozhovorech mi byl vždycky sympatický, jeho knížku jsem si původně přečíst nechtěla. Po vlně pozitivních reakcí jsem ale změnila názor a jsem ráda, knížka mě moc potěšila.
Někdo Tomášovi vyčítá, že je povrchní, nafoukaný, frajírek, arogantní, neunáší kritiku, a on sám to vlastně přiznává - že se kolikrát choval jako "kretén". Vysvětluje, že má částečně takovou povahu, částečně to bylo způsobeno tím, že zkrátka teprve teď dospívá a začíná věci vidět jinak, trochu ve svých 43 letech i bilancuje, například ví, že pití alkoholu a šňupání koksu nebylo to pravé.
Vypráví o své práci fotografa, o svých sběratelských vášních, které místy trochu hraničí i s posedlostí, o svém bytě, v němž má vše své místo a kde se nesmí nic moc měnit bez Tomášova svolení.
Nejvíc se mi líbily pasáže, v nichž píše o svých kamarádech, o svých vzorech, tedy o lidech, k nimž vzhlíží, či o svých rodičích či sestře, je totiž cítit, že je má všechny opravdu hodně rád. Někteří namítají, že je nebavilo číst o lidech, které vůbec neznají, já jsem naopak uvítala to, že mnohé zajímavé osobnosti můžu takto poznat. O manželce, úspěšné spisovatelce Radce Třeštíkové, se zmiňuje velmi málo, prý proto, aby ty informace nemohly být jakkoli vytrženy z kontextu a zneužity bulvárem, jak uvedl Tomáš v jednom rozhovoru.
Třeštíky sleduji na FB už nějakou dobu. Otce a syna, abych byla přesnější. Hodně toho už vím z příspěvků na FB, přesto jsem se dozvěděla několik nových informací.
Kniha je rozdělená na kapitoly, ve kterých jsem mnohdy nevěděla, koho autor popisuje. Většinou jsou v nich lidé, které já osobně neznám. Kniha mě zklamala, a ačkoliv se autor snažil poodkrýt svou komplikovanou povahu, z příběhů, které popisoval, pro mě sice vyšel jako arogantní člověk, ale styl psaní byl velmi upřímný a tak věřím, že si své čtenáře najde.
Fajn knížka. Jakási duševní očista. Mnoho se ze života Třestíků dozvíme. Ten, kdo sleduje Tomáše na Facebooku, tak už některé úvodníčky četl. Neotřelá kombinace.
Přestože že je kniha "pouze" sled různých témat, kapitol a medailonků, při čtení krásně plyne. Tomáš odvážně odkryl svoji ne úplně jednoduchou povahu:-).
Opravdu se mi líbí styl jeho psaní, hlavně popis jeho rodiny. Maminka je fantastická, otec má šmrnc. Je určitě třeba se oprostit od hodnocení povahy autora, protože na mne často působil jako nabubřelý nesnesitelný floutek :-) Ovšem jeho fotky jsou mimořádné, styl psaní velmi upřímný, takže doufám, že brzy vydá další knihu. Ráda si ji přečtu.
Tenhle jazyk mě baví! (Asi dost kvůli tomu, že ho sama taky používám... ) Nevím, jak by tuhle verzi nespisovný češtiny snesl román, ale v tomhle formátu funguje. Střípky ze života / terapeutický deník / autobiografie. Těžko říct, co je tahle kniha vlastně zač. Líbí se mi úsporný styl. Jako by dlouhá historie autora, jako člověka "od reklamy" měla vliv i na jeho vyjadřování. V reklamě totiž platí - Pokud to jde zkrátit - zkraťte to. Pokud to zkrátit nejde, stejně to zkraťte. Ve výsledku tu máme hromadu šťavnatých jednohubek, někdy zábavnějších a někdy celkem nudných. Zkrátka přesně takových, jaký je život.
Mimochodem - jak jsem čekala, v některých hodnoceních jde spíš o hodnocení autora a jeho stylu života, než hodnocení knížky. Prosím - než hodnocení dáte, zkuste si v hlavě názor na knihu a názor na autora od sebe oddělit. Prospěje to :)
Kniha fotografa Tomáše Třeštíka, která měla být původně sbírkou jeho facebookových statusů, nakonec je však o jeho životě, ale především o životě kolem něj.
Tuto knihu jsem si koupila ze zvědavosti. Příspěvky autora na sociálních sítích mám ráda, většinou mě pobaví nebo něčím zaujmou. O této knize to bohužel říci nemohu.
Ve většině kapitol se autor rozepisuje o někom, koho neznám a jeho život mě nezajímá. Když přišla kapitola, která mě naopak zaujala, tak skončila dřív, než se pořádně rozeběhla. Společným jmenovatelem celé knihy je hláška, že si vlastně nic nepamatuje a to je shrnutí i mého názoru na knihu, kdy si pár dní po přečtení říkám, já si vlastně nepamatuju, o čem to celé bylo.
Za mě průměrná kniha, která si ovšem své čtenáře najde.
Kniha Tomáše Třeštíka Po povrchu se těžce hodnotí, protože se jedná o autobiografii. U hodnocení autobiografií se často sklouzne k hodnocení jeho života jako takového, což určitě není správně. Všechny kapitoly jsou defacto kapitoly jeho života, které ho nějak ovlivnily. Obsahově je knížka zajímavá, upřímná a hodně čtivá. Někdy jsem byla mírou upřímnosti bez tendence se dělat lepším docela šokována.Některé kapitoly mě přímo mrzely, že nebyly delší a příběhy víc do hloubky popsány. Při čtení „Po povrchu“ se často ocitnete pod povrchem i sebe samého. Zavede vás do svého dětství, dospívání, do začátku svého influencerství a všude jinam, kde bylo nebo je autorovi hezky. Začátek influencerství bylo úsměvné pozorovat v té době jako potenciální cílová skupina a ještě větší úsměv máte, když si přečtete, jak on s odstupem času tohle svoje období hodnotí.
TT je často představován jako fotograf a další dovětky k němu se už týkají jeho rodiny. Po přečtení knížky si myslím, že bylo by skvělé, kdyby tato knížka byla začátek nové literární kapitoly. Psát totiž určitě umí. Tomáš Třeštík fotograf a spisovatel.
Nejprve jsem na sobě pozorovala takový ten přiblblý úsměv. Postupně mi koutky spadly a říkala jsem si jen, že to byla teda slušná “jízda”. Trochu si člověk zavzpomínal. Ke konci se opět dostavil úsměv, ale tentokrát proto, že ta knížka zahřála. Jako celek to prostě funguje.
Netušila jsem, že mě to bude bavit až tak moc. Na knihu T.T. jsem se těšila od chvíle, co byla uvedena v edičním plánu. Jeho statusy na sociálních sítích mě vždycky bavily a tahle kniha teda ještě víc. Naprosto upřímně, bez příkras nám poodhaluje svůj život (nebo aspoň to, co si pamatuje), lidi se kterými se potkala, a kteří jsou nebo byli pro něj důležití, svou rodinu. Neprezentuje se ale jako úspěšný fotograf, skvělý syn, manžel, otec. Naopak. Prezentuje se tak, jak sám sebe vidí a jak jej vnímá nejspíš i jeho okolí. Jako sebestředný floutek, co miluje tenisky, hodinky (a obecně spoustu věcí), svůj byt, je často protivnej jak pr**l a žít s ním je zatraceně těžký.
Kdyby napsal román stylem jakým napsal svojí"zpověď", už teď vím, že by mě to neskutečně bavilo.
Nemívám to bohužel často, ale zde ano - jedna z těch knih, ve které mě baví každé slovo a musím si pro sebe opakovat "ještě jednu stránku a půjdu spát"...
Navíc jsem u čtení dostával chuť začít si sám psát příběhy a poznámky o lidech, které jsem v životě potkal...
Tomáš Třeštík umí psát. A píše překvapivě hodně upřímně. A asi to s ním fakt nebude jednoduché, a je sympatické, že to o sobě sám ví a nebojí se říct. Rád si od něj v budoucnu zase něco přečtu, pokud bude ta možnost.
Štítky knihy
fotografování životopisy, biografie paměti, memoáry dětství hledání smyslu života senioři fotografové
Autorovy další knížky
| 2020 |  Katka |
| 2021 | Po povrchu |
| 2002 |  Osobnosti současné české reklamní a módní fotografie |
Kniha Po povrchu je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 316x |
| Čtenářské výzvě | 90x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 80x |
| Chystám se číst | 68x |
| Chci si koupit | 16x |
Začnu tím, že se mi moc líbí obálka knížky (a dobré je i to, co najdete pod přebalem:) A knížka se mi líbila taky, protože se dobře četla, byla zajímavá a vůbec ne povrchní (někdy šla pěkně do hloubky). Autor měl a má dost štěstí - a přiznává to, a taky na sebe prozrazuje spoustu jiných věcí, které si lidé většinou nechávají pro sebe. Takže je to hodně pestré, vážné i vtipné vyprávění o něm samotném, o lidech, kteří ho nějak ovlivnili, které obdivuje a o dobách nedávno minulých, také o rodině Třeštíkových. Ráda bych si brzy přečetla nějakou další podobně "povrchní" knížku. (TT na FB nesleduji a ani nezačnu - knížka je knížka, ale na rozhovor na DVTV jsem se podívala a dojem z knížky mi ještě o něco vylepšil).