Pivař a blondýna

Fajn nápad, provedení už bohužel slabší. Ano, pan Jakl toho ví o pivu opravdu hodně, ale styl, jakým to podává mi moc nesedl. Není to totiž ani pro odborníky, ani pro amatéry. A ta hra na učitele a žačku je po chvíli už trošku otravná. Dámská část je pak povětšinou zbytečná a nudná, a paní Kovářová ze sebe občas tu blondýnu dělá až trochu křečovitě, takže to ztrácí vtip a lehkost. S přibývajícími stránkami přibývá i výplňové vaty. Na konci by neškodil nějaký rejstřík. Mohl by nahradit nezajímavou fotogalerii.
Shrnuto: Ano, sice se v knize laik dozví spoustu zajímavých věcí, a i pivař se něco přiučí, ale obávám se, že díky stylu to bude jedním uchem tam, druhým ven. Když knihu minete, svět se vám rozhodně nezbortí.

Pivo si zaslouží naši pozornost. Tak to prostě je a pro mě určitě bude. Tuhle knihu by si měli přečíst hlavně konzervativci, co se mylně domnívají, že jedině to " plzeňské " je nej ! :-) 65%.

Vůbec mi nesedl koncept knihy. Kapitoly "blondýnky" mě vůbec nezaujaly. Za to odborné povídání o pivu bylo naopak poutavé, dozvěděla jsem se mnohé novinky o pivu. :-)

Kniha se mi z počátku zdála hodně zajímavá, ale postupně se mi zdálo, že je tam víc a víc vaty.

Knížku jsem dostal svého času jako dárek od syna, který ví, že se o pivo a věci s ním spojené zajímám. Když mám hodnotit, tak jsem trochu na rozpacích. Je to totiž takový "hybrid" ani beletrie, ani odborná knížka :-) Nicméně je vidět, že Ladislav Jakl je skutečný a opravdový pivní znalec, role Daniely Kovářové spočívá spíše v té úloze "blondýny", která je i v názvu knížky. Celkově mě to nijak zvlášť nenadchlo.

Kniha pro Čechy o milovaném pivu, ale vlastně nabádající k odklonu od svého jediného pitelného ležáku. Ladislav Jakl se opravdu v pivu vyzná. Odborné pasáže jsou zajímavé. Ohromně si u mě šphnul závěrečným (upřímným, uvěřitelným) apelem na antisnobismus. Paní Kovářová je skutečně žena. Když píše o tom, jak by tančila na stole v červené sukni, je to krásné, živelné a přitom normální (což je jí v dnešní době jistě vyčítáno).
Přese vše krásné jsem se však občas nudil a některé pasáže rychle projížděl. Možná bych více ocenil encyklopedii, možná román z pivního prostředí, toto je něco mezi žánry. Ovšem když už nic jiného, tak poznáte dva fajn lidi z trochu jiného úhlu.

Tato kniha je určena pro začínající pivaře/pivařky, kterým poodkryje obdivuhodný svět různorodých stylů a chutí piva a obeznámí je se základními věcmi okolo. I já jako člověk, který piva recenzuje podobně jako knihy na těchto stránkách, jsem se pár věcem přiučil. Zároveň by si knihu měli přečíst i pivaři, kteří si myslí, že ví o pivu všecko, zatímco celý život chlemtají jen to jedno svoje. Pivní rozmanitost je totiž velkolepá a vydat se poznávat její různé podoby a krásy je hotová dobrodružná cesta.

Jedná se o jeden ze sedmi knižních titulů, jejž jsem si nechal v době zavřených knihkupectví doručit kurýrem České pošty rovnou domů. Nelituji! Jak pana Jakla, tak paní Kovářovou znám, respektive jejich životní postoje. On, coby blízký přítel Havlův a později dokonce Klausův, ona, žena jež se cítí být feminou, hájící tradiční uspořádání rodiny a manželství. Do chvíle, kdy Jakl přinesl několik vzorků různých piv v plechových lahvích Xaverovi Veselému jsem neměl párů, že má tuto „národní" kratochvíli tak v lásce. Jeho znalostí odborných termínů, většinou vycházejících z anglického jazyka jsem mile překvapen. Ano, i já jsem věděl, že chmel není tím klíčovým semenem či zárodkem pro finální podobu a stálost piva, ale dopodrobna vylíčené klíčení ovsa, žita, ječmene či několika libozvučnými průpovídkami vykreslené zhotovování kvasinek, to je skutečně krásné ozdobení útlého spisku. Zatímco tedy Jakl hovoří věcně o pivech a snaží se svou žačku Kovářovou něco doučit, ona- pilná studentka věcí zlatavého moku hltá ony rady, kdežto je sama umravňuje a ověnčuje svými historkami z pivoték.

Oba poměrně plodní autoři své strofy píší krásnou češtinou, nechybí zde nadsázka, umělecký přehled i pohled do historie. Vyjma zodpovězení několika faktů, o kterých jsem neměl šajna, se mi skýtá nečekaná příležitost: konečně přestat pít třeba pět piv v kuse stejné ráže, aniž bych mezitím něco dobrého (Jakl říká, že to může být cokoliv, včetně cukrovinek) zakousl. Zároveň to chce lepší informovanost hostů restaurací, kdy často nevíte, co vaše hrdlo právě pozřelo, ačkoliv na nápojovém lístku je psaná stupňovitost piva. Zkrátka a jednoduše: pijme pivo, buďme na něho hrdí, ale neničme si bezmezně játra a mozek. Pivo se dá ochutnávat, pěstovat, nabízet a především neustále inovovat. Tak ať slouží, pivařům a blondýnám zdar! 90%.