Písně z Lesbu

od:

Písně z Lesbu

Výběr z řeckých originálů v Anthologia lyrica a Poetae lyrici Graeci zahrnuje zlomky básní (v té době se ovšem básně zpívaly za doprovodu strunných nástrojů – proto Písně z Lesbu), které se zachovaly z díla „desáté múzy“, jak byla Sapfó nazývána – a které překladatel sestavil do kompozičních celků. Sapfó svůj nepříliš rozsáhlý tématický rejstřík nahradila silou básnického procítění a tak ze všech dochovalých antických básníků nejvíce promlouvá k dnešnímu čtenáři. Jak sama říká: „Mne však vpravdě blaženou učinily zlaté Múzy a záviděníhodnou; a až zemru, nezničí zapomnění památku na mne –“ – a nemýlila se....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30221/pisne-z-lesbu-30221.jpg 3.877
Žánr:
Literatura světová, Poezie
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Přidat komentář
Krub
08. května

Je hrozná škoda, že se Písně z Lesbu nedochovali kompletní. Nebo alespoň kompletnější. Za stávajících okolností je knížka totiž víceméně nečitelná.

Zbožňuji, když je nějaká kniha úmyslně vystavěná k čtenářově aktivitě, tím že si otevírá mnoho dveří pro různé výklady a je například vyprávěna ve střípcích děje, které dohromady dotvoří její myšlenku. Sapfó by počtem i kvalitou symbolů takové dílo mohla vytvořit (a možná i vytvořila), avšak skutečnost, že je kniha jenom zlomkem originálu zážitek ze čtení ničí. Na rozdíl od úmyslně nejasných knih totiž Písně z Lesbu působí nesmyslně. Hlavní motivy a témata čtenář nejspíš chytne, ale komplexní práci s nimi tyto střípky písní poskytnout nemohou. Velká škoda.

Pán rostlin
15. ledna

Hezké básničky. Obsáhlý doslov!

Aerine
16.09.2017

Sapfina poezie pro mě není moc uchopitelná, možná že je to způsobeno tím, jak kusé zlomky se dochovaly. Díky doslovu Ferdinanda Stiebitze se ty zlomky jakžtakž pospojovaly a dávají smysl.

Z mého pohledu jsou všechny narážky na city mezi ženami spíše přátelské než milostné.

Omy
11.09.2017

Vidím, že tu budu za prvního nechápavého buránka mezi komentátory, ale mě písně "desáté múzy" příliš nenadchly. Je pravda, že mě chytla jistá posvátná úcta, zatímco jsem otáčela stránky (mimochodem krásného vydání s doplňujícími kresbami a doslovem - a doporučuji si všimnout, že na konci knihy jsou i nějaké ty vysvětlivky) s písněmi napsanými před nějakými 2500 lety, ale na chuť jsem jim nepřišla.

Většina písní mi připadala jako sladká, líbivá ozdoba - o mládí, kráse, nevěstách, přírodě, písních a hrách.. A ty, které takové nebyly, mě obvykle neoslovily tolik, jako verše jiných autorů.

"Umírati je zlo: tak rozhodli bozi,
neboť by také umírali..."

Ketesh
20.04.2017

Pěkně staré básně, ale skvěle napsané. Jsou klasikou, kterou snad během života přečte asi každý. Ale věřím, že pro to, aby je mohl člověk správně pochopit, tak na ně musí být naladěn a plně přijmout jejich obsah.

Lenna75
07.01.2017

Tyto básně mne skutečně nadchly, i přesto, že byly nedokončené, v sobě měly jisté kouzlo.

Lenka4
17.09.2015

Slova písní mají jinou sílu s melodií, v doprovodu hudebního nástroje, v atmosféře místa a v pěvcově originálním provedení. O toto vše je čtenář ochuzen. Dochované torzo veršů nestačí k tomu, aby se dostatečně vcítil do duše básnířky. Přesto je patrná nostalgie po mládí a kráse, ve svatebních písních pak i nedočkavá radost rušená tlumenými obavami. Velice zdařilá je grafická úprava knížky. Umístit zlomky poezie na útržky či střepy byl výborný nápad. Ilustrace pomáhají čtenáři přenést se do antického světa, ve kterém žili lidé stejní jako dnes. "... nejzpupnější jsou ti, jimž se dostává přespříliš poct."

miri.f
02.01.2015

Četla jsem několikrát a pevně věřím, že jednou budu mít opět možnost toto velkolepé dílo číst. Je škoda, že se z její tvorby příliš nedochovalo...

Sisi11
01.12.2014

Ač se jedná o zlomky a malé fragmenty, jsou tyto písně skvostem. I z těch malých neúplných útvarů prosvítá atmosféra Lesbu a cit, ženám ten nejbližší - láska.

miawallacova
20.10.2013

Opravdu velká škoda, že písně nejsou kompletní. čtenář se docela snadno ztratí, ale i z toho mála dýchá něha na každé stránce. Krásné

Džizetka
21.05.2012

Plně souhlasím s pet-kyval -básně jsou pro mě také často nepochopitelné, o Sapfó jsem často slýchávala ,tak jsem se rozhodla "překousat" se nějakou básnickou sbírkou. Měla jsem problémy se všemi jmény a často jsem se musela vracet,abych měla potuchy.Na konci jsem si vše vyjasnila a litovala,že text na konci knihy jsem nečetla jako první.Pouze mě mrzí,že je toho tolik málo objeveno i z těch úlomků jsem byla okouzlena-musela to být vynikající pěvkyně.

pet-kyval
25.11.2011

[113/11] Pro mě je poezie jako černá díra. Je nepochopitelná, vůbec mě neláká a nepostrádám ji. Pokud je poezie kvalitní a autor má opravdu v úmyslu sdělit něco podstatného a důležitého, člověk se musí plně soustředit, vžít se do rýmu a pochopit, pro což zkrátka nemám moc často trpělivost. Ale pokud se jedná jen a pouze o primitivní veršovánky zobrazené v dětském rýmu, ptávám se sama sebe: má vůbec smysl něco takového číst? Prohlašuji, že poezie pro mě neznamená mnoho, aťsi je to barbarské.

Proč jsem tedy vzala do rukou Sapfó? Ten povrchnější důvod je, že to potřebuji pro své studium a ten druhý je pouze touha po vědění o dosud nejstarší zaznamenané a doložené literátce. Podle všeho tehdy žen psalo daleko více, ale nenapadá mě jediná, o které by se někdo přímo zmiňoval. Sapfó zastiňuje všechny, své studentky i ženy jí vzdálené a kdo ví, třeba někde leží texty druhé velké básnířky a jen na ně sedá prach, protože nejsme schopni určit jejich autorku.

Další věc, která je problematická u starých textů je i ten fakt, že pokud člověk nezná alespoň povrchně mytologii a politickou atmosféru tehdejší doby, různé žertíky a morální prohřešky těch nahoře, urážky a kuriózní situace, které zasloužily výsměch, těžko se bude vpravovat do smyslu některých vět. Sapfó se to příliš netýká, protože nebyla zrovna společensky zaměřená. Spíše se věnovala svým niterním pocitům, dění v její blízkosti a tužbám. Jen tak nemohu říct, že bych s touto ženou sympatizovala, ale něco na ní muselo být, když jí miloval celý středomořský svět a své obdivovatele zanechávala hluboko v čase i po své smrti.

I když její verše nejsou kompletní a někdy se jedná jen o pouhý jeden řádek, z delších úryvků jsem si byla schopna odnést alespoň něco málo. V básních milostných pro mě atmosféra těžkla smutkem. Většinou si autorka spíše stýská, povzdechne si nad blízkou minulostí, jako by se tím snažila zaplašit nějakou nepříjemnou emoční změnu. Cítím z nich melancholické pousmání a letmé ohlédnutí se za něčím, co se už nevrátí. Texty jsou velmi osobní, někdy i dvojsmyslné a tak mi je opravdu líto, že se zachovalo tak málo. Je to totiž hrozný pocit, když si člověk uvědomí, že tohle je věc, která se už nikdy nemůže vrátit nazpět, pokud někdo nevynalezne stroj času a se zápisníkem se nevydá do minulosti, aby co nejvíce zachytil a přinesl pro nás, pozůstalé.

nightlybird

Z dochovaných zlomků se dá pouze odhadovat, jaké vlastně její písně byly. Bližší vodítko mohou poskytnout dochované zmínky o jejich písních, zejména milostných od jejích současníku (Plútarchos) a skutečnost, že se celá plejáda antických básníku jejím dílem inspirovala.