Nakažení
Petra Neomillnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/5874/nakazeni-pisne-carodejky-5874.jpg
4
150
17
Písně čarodějky série
1. díl >
Válka čarodějů začíná… Zvítězí-li ve volbách do Velké rady opět Ignácius, půjde o život nejen čarodějce Moiře, ale i jejím nejbližším přátelům. Ignácius ve své touze po moci a bohatství se neštítí použít jakýchkoli prostředků. A nepohodlné svědky je nejjistější umlčet… Zkáza je, zdá se, neodvratná a zničujícím způsobem zasáhne cech čarodějů i celé království. Přežijí jen ti nejsilnější… Po sérii povídek o čarodějích Moire a Desmondovi přichází Petra Neomillnerová s prvním, opět značně temným románem Nakažení, který je zároveň úvodní částí trilogie Písně čarodějky.... celý text
Přidat komentář
No, to byla zase jednou slátanina, po každém řádku jsem litovala ztraceného času.. možná kdysi v pubertě by mě to bavilo, ale ani tím si nejsem jistá... Moire je je silně otravná postava, která sežrala rozum světa, Desmond je trouba, se kterým si utírá zadek a Rabe naprosto nenaplnil potenciál.. představa, že čtu pokračování, mi otevírá žíly, díky bohu že jsem se zbavila nutkání vždy dočíst každou sérii..
Nejslabší kniha, kterou jsem od autorky četla. Vůbec se mi nechce do pokračování (ale mám ho doma a mohlo by být lepší). I zde se vychází ze Zaklínače (a nic proti tomu) a Moire je prakticky Lota, jen slabší odvar, takže si (soudě podle komentářů) někteří čtenáři ani nevšimli, že čtou jinou sérii. I vztahy mezi postavami jsou podobné. Volmar/Lota/Torge/Urian nebo Rabe/Moire/Viero/Desmond? První uvedená sestava a její příběhy mě bavila víc. Tady mi postavy byly docela lhostejné a útržkovitý děj ve mně nedokázal vzbudit zájem o jejich osudy. Možná je to tím, že je to teprve druhý román, který autorka napsala a, jak někdo už poznamenal, působí jako fan fikce napsaná pro radost a pro kamarády. Bohužel ji někdo vydal a autorka s tím teď musí žít, i když později napsala lepší věci. Příběh trpí hlavně tím, že se všechno vyřeší moc rychle a mezi jednotlivými akcemi se víc než co jiného odehrává špičkování mezi postavami. Takové "třísk, bum, prásk, bububu, zmákli jsme to, jdeme slavit, za týden to rozkopeme jinde". Kdyby vyšla jen Lota a Moire zůstala v šuplíku (nebo na webu autorky, kdysi nějaký měla), bylo by to pro všechny zúčastněné důstojnější. Ovšem sama Petra Neomillnerová o sobě v jednom rozhovoru uvedla, že je ryzí praktik a Moire má své spokojené publikum, takže na chleba se asi vydělalo vcelku nenásilně a účel je splněn.
Jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Miluju neobvyklé výrazy, slovní spojení i urážky. Zmar a špína na mě kapou ze stránek. Tak moc je to realistické. Ženská, která se ze všeho nehroutí, ale zatne zuby a jde dál. Prostě perfektní.
Čo funguje vo výborných poviedkach (autorkine kratšie útvary milujem pre ich dravosť a hravosť dejovú i jazykovú), v románe hapruje. Dialógy sú preváraním rovnakých tém, svet, v ktorom príbeh žije, je len načrtnutý, postavy sa líšia nemnoho, všetci sú na svoj vek (alebo práve preň?) detinskí. Príbeh je zaujímavý, viac momentov ma vtiahlo do čítania (Laegova situácia, záležitosť s žalárnikmi), no bola som z neho zasa vyhostená zdĺhavými rozhovormi navzájom sa donekonečna adorujúcich a doberajúcich postáv. Celá kniha mi pripadá ako fanfiction, ktorú si autorka napísala pre radosť, čo je v poriadku, lebo či sa mi toto dielo páči alebo nie, aspoň je "taková opravdová".
Začátek knihy byl poněkud těžkopádný, něco se začalo dít až po první třetině. Pak už to mělo spád a ani jsem se nenadál a byl konec. Nutno přiznat, že sexu, drsnějších výrazů a krve je tu dost, ale v porovnání s knihami od F. Kotlety je to zcela snesitelné. Některé obraty a stavba vět jakoby byly převzaté ze staročeštiny, ale podle mě je to k prospěchu, vychází z toho středověk jako vyšitý. Další díl si určitě přečtu a nepochybně i další knihy od autorky.
Oproti Zaklinacce Lote o poznani slabsi, docteno do tretiny a ani se mi to nechtelo docitat.
Lituju, že nelze dát 4 a půl hvězdy. :-) Tento díl se mi líbil víc, než předchozí, asi je mi i bližší téma boje proti všem.
"...Po sérii povídek o čarodějích Moire a Desmondovi přichází Petra Neomillnerová s prvním, opět značně...." ehm kdo je Desmond? Nakažení je mým prvním setkáním s paní Neomillnerovou. Očekávala jsem příběh dvou čarodějů. Místo toho je zde alfa samice, resp. abych použila výrazivo paní spisovatelky - alfa fena Moire, které chce každý roztáhnout nohy na potkání a slovo děvka zde v knize získává nový rozměr. Všechny mužské postavy jsou až na Rabeho posedlí hlavní hrdinkou, žijí spolu na hromádce a obskakují "jeden otvor" v řadě ne nepodobné frontě na banány. Do toho máme hrdinku "Lištičku" (to oslovení mě drásalo po celou dobu četby) v pozici silné, autoritativní, samostatné a emancipované bojovnice, která opět, jak jinak, přes své nymfomancké sklony, truchlí pro smrt kde jaké lůzy a každého dítěte, které potká. Díky tomu se dostala na seznam mých nejvíc NEoblíbených hlavních postav a to těsně za Shinjim Ikarim a Akane Tsunemori. A ted k tomu Desmondovi. Tato postava se mi jevila jako hlavní, ale ve skutečnosti byl jen jakýmsi Moařiným nabíječem, podpantoflákem a zahřívačem postele. Kde ona léčila (nesmyslně) až do konce svých sil, on přispěchal s šálkem mléka, který se v dalším odstavci proměnil ve smetanu a v další větě znovu v mléko. Pro mě to byla nejslabší a zcela zbytečná postava. Celkově se postavy i přes svůj úctyhodný věk chovají jako nerozumné děti a jejich počínání je často debilní jen, aby sedělo v ději. Kniha pro mě měla příjemnou atmosféru starých RPG her, což jsem ocenila a což mě udrželo u čtení. Naopak velký problémn (a nejen já) jsem měla se způsobem, jakým je kniha napsaná. Divný slovosled, nepřehledné dialogy, šílené výrazy "fena", "morda", "mřít", "kaše vzpomínek mi voní pod nosem..." prokládané šílenými nadávkami "rybí kunda" "psí kunda" (neměla by to být fení kunda?) atd. A navrch ještě polovina rozhovorů mezi čaroději o sexu. Nejsem puritán, ale ani mě to nebaví číst furt dokola. Dobrého pomálu, jak by řekl můj ex. Pokračování už číst asi ani nebudu.
Táhnoucí se začátek, který se ale naštěstí rozjel. Jsem od paní Neomillnerové zvyklá na styl psaní, takže mě hrubší text se spoustou sexu nepřekvapil. I když krve a rozprskávajích se orgánů bych snesla míň :O)Moira je sympatická poběhlice, čarodějka, která jde do každého boje a víceméně se ničeho nebojí. A když už bojí, tak se tomu umí vyhnout.
Další příběh krásné zaklínačky. Jsou sice psané trochu drsnější formou, ale autorka už je taková. Spisovný jazyk by mi k ní ani eseděl.
Ze začátku mi to příšlo takové útržkovité, suché, nemohla jsem se do děje vpravit. Ale jak se příběh rozvíjel, začetla jsem se jedním dechem a Moire mi učarovala :-)
"Nemám strach, strach má mě, celou." Příběhy Moire mě přitahují trošku proti mé vůli, netradičním pojetím hrdinky a hlavně jazykem. Na vulgarity si nepotrpím, ale většinou je spláchne hned dojem z následující věty a nakonec s celkem dokonale splynou. Nějak podobně se to zahraje i ve chvílích, kdy už začínám kroutit hlavou nad Moiřiným širokánským srdcem a ještě pár dalšími extra chlapy. 70 %
Skvělá kniha! Autorka patří k mým nejoblíbenějším a tentokrát opět nezklamala...
Štítky knihy
česká fantasy česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zaklínačka Lota |
| 2012 | Amélie a tma |
| 2008 | Psí zima |
| 2007 | Nakažení |
| 2007 |  Hry na bolest |
Kniha Nakažení je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 219x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 126x |
| Chystám se číst | 78x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 5x |
Hodně nestandardní styl a z něho vyplývající rozporuplné pocity. Na jednu stranu díky němu kniha působí, že se vše odehrává kolem vás, na druhou stranu díky němu ztrácíte přehled o celkovém ději (který je zde místy trochu nedostatečný). Je zde jasná inspirace Sapkowskim, hlavně co se týče "špinavého" světa a nečernobílých postav. Ale to není na škodu, spíše naopak.