Písmo zlaté věčnosti
Jack Kerouac
Písmo zlaté věčnosti bylo poprvé publikováno v roce 1960 v době, kdy Kerouac objevoval buddhistické učení. Mimo jiné i na popud svého přítele, amerického básníka Gary Snydera se dal do psaní této práce. Kniha je velice krátká a je psána formou buddhistické sútry. Česky kniha vyšla roku 1996 ve dvojjazyčném vydání (společně s angličtinou). Předtím byla dostupná pouze jako samizdat pod názvem Bible zlaté věčnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , VotobiaOriginální název:
The Scripture of the Golden Eternity , 1960
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Beat generation, beatnici dvojjazyčná vydání
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Kniha Písmo zlaté věčnosti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 36x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 8x |
Jack Kerouac napsal The Scripture of the Golden Eternity v roce 1956, rok před vydáním knihy On The Road. Byl hluboce ponořen do svého studia buddhismu, což je doloženo v šedesáti šesti slokách této knihy. Písmo původně vydalo Corinth Books v roce 1960. Vydání z roku 1970 obsahovalo úvod od Erica Mottrama. Aktuální vydání City Lights obsahuje druhý úvod od Anne Waldmanové, která spolupracovala s Allenem Ginsbergem na Jack Kerouac School of Disembodied Poetics v Naropa Institute v Boulderu v Coloradu.
Porozumíš – li tomuto verši, zahoď ho.
Neporozumíš – li mu, zahoď ho.
Trvám na tvé svobodě.
V předmluvě Waldmanová objasňuje:
Z opojnosti myšlení může člověk ztratit hlavu, protože se v buddhismu vyskytují tendence k vytvoření magického jazyka. Nelogické sylogismy znějí nezasvěcenci jako jako blábolení, jako záhadná dvojsmyslná řeč. Jsou však zlatem pro uši básníka. Sanskrtská poetika zná pojem sandhjábhášá čili potemnělá řeč, jež je jazykem „obráceným dolů“, útočištěm protimluvů a paradoxů. Buddhistické sútry, jež tolik ovlivnily Kerouacovu tvorbu, se mnohdy o protimluvy přímo opírají. Rovněž zenové kóany vystavují adeptův mozek představě „negativní schopnosti“, podle níž v sobě mysl může ukrývat rozporuplné pohledy na svět, aniž by se „podrážděně uchylovala k rozumu a faktům“, co znamená že:
Tyto stromy a hory jsou kouzelné a neskutečné? Tzn. Že tyto hory nejsou kouzelné, ale skutečné? Tzn. Že „protiklady nejsou totožné a ze stejného důvodu jsou totožné.“
V knize najdete mnoho takových veršů.
„Mouchy se ztratí spolu s lahůdkami.“
Jiskřičky takového pochopení zažehávají vaši velkorysost a fungují jako upája (prostředky na cestě k probuzení).
Mám teď v uších to zlato, které se tu nalézá.
Nabodnut na meč couváš před bolestí.
Nebo to je slast?