Písmem mojí přítelkyně

Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi

Knížka není úplně pro slabé povahy. Odehrává se tam dost emočních a těžkých témat.

V knížce se odehrávají 2 časové linie. První z období druhé světové války kde zjišťujeme jaký život žila Julie a jaké to bylo pro ni jako pro dívku ze židovské rodiny. Druhá linie je ze současnosti a zjišťujeme co v tento moment prožívá Kamila.

Rodina Neumanových během války prožívá hned několik výzev, kterým musí postupně čelit:
Julie se zamiluje do nežidovského chlapce, tajně si ho vezme.
Emigrovat nebo zůstat.
Záchrana aspoň dětí do Anglie nebo být jako rodina spolu po celou dobu.
Juliina nová láska.
Život v Terezíně.
Potýkání s hladomorem, špínou, vedrem, zimou, nemocemi, nedostatkem snad všeho, těžkou prací.

V tomto díle zjistíme nejen jak žila Julie, ale vysvětlí se nám osudy lidí z předešlých dílů. Jak to nakonec dopadlo se Soniným Aloisem Zelenkou? Jak nakonec dopadla Sonina osudová láska Wolfgang Klaus Hoffmann? Byla Ester opravdu tak příšerná nebo řekla pravdu když měla tu příležitost?

Knížka je opravdu krásně napsaná. Četla se sama a bylo těžké se vždy odtrhnout. Díky tomu, že se střídali dvě časové linie si člověk mohl během čtení odpočinout od té "těžší" části.

Musím říct, že třetí a zároveň poslední díl této série mě zasáhl nejvíc. Tolik probrečených stránek jsem nečekala.

Knížku, ale i celou sérii musím rozhodně doporučit.

Poslední část trilogie, je pro mě asi nejvíce zajímavá, škoda jen, že je poslední. Velmi zajímavé rozuzlení všech životů co jsem díky této sérii poznala. Dějová linka Julie a jejího nelehkého života je velmi čtivá plná pro mě nových zajímavostí ze života za druhé světové války. I když to byla doba velmi krutá, lidé neztráceli naději a víru v lepší zítřky. Možná se někomu bude zdát, že to toto je velmi naivní pohled do temné historie, ale věřím, že i tehdy se lidé do sebe zamilovávali, pomáhali si a nesli těžká břemena s hlavou vztyčenou.

Krasne zakončení trilogie z období druhé světové války. Musím říct, že první díl se mi prostě libil nejvíc. Ale tento se mi libil zase víc než příběh Ester, ale to bylo i ze jsem nemohla se ztotožnit s hlavní hrdinkou kvůli jistým věcem a závěr trojky to ještě umocnil.

V tomto díle sledujeme Osud Julie, židovky, která se provdala za bratra dvojčat Gregorových, Jiřího. S Ester si během války dopisovala a právě ji věnovala vsechny svoje deníky.

Děj byl svižný, příběh vás hned na začátku vtáhne, a drží vás v očekávání az do konce. Nad čím často dumam a setkávám se s tím ve vice knihách je smýšlení žen v te době, něco chtějí, ale neřeknou to a raději se utapeji, tady to tedy dopadlo dobře, ale co jsem cetla jiné knihy tak mnohdy ne.

Konec mě zahřál u srdce, perfektní zakončení, jen škoda, ze tam nebyla jedna postava.

Autorka se lehce otevřela i téma ženy, co nemůže mít děti a jak to může ovlivnit život, nejen partnerský, tady se teprve ukazuje v dobrém i zlém.

Trochu mi tam neseděla milostná linka Kamily, ja nevim, ale asi bych to takhle nezamotala, ale asi šlo o to zmást čtenáře, což se u mě povedlo.

Knihy lákají již svou krásnou obálkou a příběhem, kdy čtenáři musí být jasné, že to nebude jen krásné a radostné čtení.
Jsou nádherným příkladem toho, jak může literatura citlivě a lidsky zachytit vztahy mezi lidmi. Každá z těchto knih přináší čtenáři jedinečný pohled na rodinné i blízké vztahy a dokáže velmi přirozeně vyvolat silné emoce.

S autorkou jsem se setkala poprvé a líbí se mi její jemný, ale zároveň velmi působívý styl.Text je čtivý, autentický a místy až překvapivě hluboký. Čtenář má často pocit, jako by se díval do skutečných dopisů nebo myšlenek blízkých lidí. Právě tato upřímnost a lidskost dělá z knih něco výjimečného.
Každá z knih se dívá na život jedné rodiny z jiného úhlu, z pohledu někoho jiného. Což je velmi zajímavé. Každá kniha doplňuje a dokresluje další detaily. Období války, ve které se knihy primárně odehrávají, jsou obdobím bolestným, ale přesto tam najdete radostné okamžiky, lidsky krásné. Atmosféra je taková opravdová a dokáže čtenáře zastavit a přimět ho přemýšlet o vlastních vztazích, vzpomínkách a emocích. Zároveň se čtou velmi lehce a rychle si k nim člověk vytvoří osobní vztah.
„Jménem mojí sestry“ krásně zachycuje sourozenecké pouto – někdy komplikované, ale vždy silné a opravdové.
Ve válce a v lásce je vše dovoleno. Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče.
Autorka dokáže krásně vystihnout, jak silné může být sourozenecké pouto a jak velkou roli hraje v životě každého člověka. Text působí velmi autenticky, jako by čtenář opravdu nahlížel do dopisů nebo osobních myšlenek. Díky tomu je příběh velmi osobní a čtenář se s ním snadno ztotožní. Kniha zároveň připomíná, jak důležité je vážit si blízkých lidí a vztahů, které nás formují od dětství.

„Srdcem mojí babičky“ má velmi hřejivou a nostalgickou atmosféru. Připomíná moudrost starších generací, jejich zkušenosti i laskavost, kterou často předávají dál.
Volné pokračování historického románu Jménem mojí sestry. Jaké tajemství skrývají deníky Židovky Julie, které Ester dostane do opatrování? Pod tlakem okolností je mladá žena nucena hrát vabank o svou existenci, lásku a štěstí.
Autorka zde krásně zachycuje vztah mezi generacemi a ukazuje, jak důležité jsou vzpomínky, rodinné tradice a životní rady, které si neseme po celý život. Text je plný jemných emocí a často vyvolává pocit klidu, bezpečí a vděčnosti.

A „Písmem mojí přítelkyně“ přináší pohled na velmi blízký vztah založený na důvěře, otevřenosti a porozumění.
Dvě ženy oddělené dobou spojují deníky. Závěrečné rozuzlení románů Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky. Budoucnost patří těm, kdo v ni věří.
Autorka zde citlivě zobrazuje přátelství a blízkost mezi lidmi, kteří si navzájem sdílejí své myšlenky, pocity i životní zkušenosti. Text je velmi osobní a místy až intimní, což dodává celé knize silnou autenticitu. Čtenář má pocit, že se účastní skutečného dialogu mezi dvěma blízkými lidmi. Kniha krásně ukazuje, jak důležitá je v životě podpora, empatie a možnost někomu se svěřit.
Tuto sérii lze doporučit každému, kdo má rád literaturu zaměřenou na mezilidské vztahy, vzpomínky a emoce. Jsou to knihy, které se čtou s radostí, ale zároveň nutí čtenáře na chvíli zpomalit a zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.

Nebylo to špatné, ale za mě se mi první a druhý díl prostě líbil víc.

Ve třetím pokračování jsem se dozvěděla, co jsem chtěla, a to osud Julie a dědečka Wolfa. Tentokrát to bylo opravdu hodně těžké čtení, musela jsem několikrát přerušit a postupně se zase ke čtení vracet. Je nám představena židovská rodina, která drží při sobě a přesto je násilně rozdělena. Osudy Julie a dalších rodinných příslušníků popisuje spisovatelka velmi emotivně a živě, z čehož vám ne vždy je dobře a říkáte si: tohle se skutečně dělo?
Příběh Kamily ze současnosti do samotného děje příliš nezapadá, někdy mi přišel až příliš přitažený za vlasy, ale chápu, že autorka chtěla ukázat ten obrovský rozdíl mezi tenkrát a nyní. Kamila prožívá své vlastní trable s láskou, přitom čte Juliin deník a stále více chce poznat svoje předky.
Celá trilogie je velmi dobře promyšlená a s velkou hloubkou nabádá nezapomínat nic z toho, co se v minulosti dělo.
Spisovatelka by klidně mohla ve vyprávění pokračovat a dle závěrečné tabulky nás zasvětit do osudů některých přeživších.

I třetí pokračování se četlo dobře. Byla to však jiná kniha než dvě předchozí. Příběh je vyprávěn z pohledu vnučky Soni a přenese nad zpět do doby války a perzekuce Židů. Hodně se dozvíme o zvycích židovských rodin a prožijeme s nimi válku. V dnešní době zažíváme trable nejen s láskou u Kamily. Je dobře, že na konci se dozvíme, kdo z rodiny přežil, ale zajímaly by mě i jejich osudy po válce.

Třetí díl historického románu, tentokrát o mladé židovce Julii.
O Julii jsme se už něco málo dozvěděli v předchozích dílech a tak mě velmi zajímalo, jak se její příběh bude rozvíjet. Příběh mě moc bavil a i přes těžké téma se četl velmi dobře a snadno.
Linka ze současnosti byla trochu zklamání. Téměř jakoby každou linku psala jiná autorka. Tento příběh mi přišel přitažený za vlasy a vlastně mě od čtení příběhu Julie trošku rušil.
V závěru vše do sebe zapadlo i s předchozími díly a série se krásně uzavřela.
Celkově moc hezká a čtivá historická série, určitě doporučuji.

„Člověk by měl respektovat, aby byl sám respektován.“
Poslední díl volné trilogie Barbory Linke se mi asi četl nejlépe – Juliiny deníky jsou velmi čtivé a její úvahy a postřehy velmi rozumné a pochopitelné; Julie mi byla moc sympatická. Skvělý byl její tatínek, v duchu jsem se ostře pohádala s babičkou Májou a tajně jsem odsuzovala chování Juliiny maminky; představovala jsem si Ezru jako školou povinného výtržníka.
Líčení protektorátního života, to postupné utahování šroubů (nejen) českým Židům, dopisy, které posílá Halina z Polska a v nichž líčí otřesné poměry v lodžském a varšavském ghettu a konečně pobyt Julie a její rodiny v terezínské pevnosti – to vše jsou dnes již obecně známé věci, ale v Juliině podání jsou mnohem naléhavější, mnohem přítomnější. To se autorce opravdu povedlo, to vtažení nás čtenářů do tehdejší bezvýchodné situace – alespoň mně běhal mráz po zádech a naskakovala husí kůže, když jsem četla a představovala si v realitě některé popisované situace.
Nevím, co by na tuto knihu řekl člověk nejpovolanější, židovský spisovatel, který zažil – a naštěstí přežil – protektorát, Terezín i Osvětim, pan Arnošt Lustig. Já jsem s ní spokojena: taková hrůza už se nikdy nesmí opakovat, to je pro mě jasné poselství téhle knihy. Literární kvality posuzuju očima laika, pravidelného čtenáře: pro mě taková kniha představuje ideální kombinaci - čtivá a přitom poučná.
Kamilin příběh je „srovnávací“, jak sama autorka v doslovu přiznává; Kamila v určitém stadiu velmi dobře chápe, jak malicherné jsou vlastně její starosti a trápení. A je příjemné se dočíst, jak se se svou situací dokázala popasovat.

Barča nikdy nezklame. Je pravda, že tentokrát se mi líbila mnohem víc linka ze současnosti, než ta historická, která byla sice silná a moc důležitá, nicméně...nějak jsem se do té "současné" víc vžila, byla mi bližší, přišla mi nějak zásadnější. Možná proto, že si tím samým, čím hlavní hrdinka, procházím sama, možná proto, že téma reprodukčních problémů a neschopnosti naplnit svou touhu po dítěti mi přijde pořád společensky strašně tabuizované, zamlčované a tak nějak neviditelné, což se o vyhlazování židů za Druhé světové války opravdu říct nedá.
V každém případě jde opět o velmi silný příběh/příběhy, čtivý styl psaní, příběhovou i tématickou hloubku...zkrátka a dobře, těžko téhle knížce něco vytýkat. :)

Konečne sa dozvedáme niečo o Júlii a jej ceste 2. sv. ako židovke, čo všetko si museli vytrpieť, aky pomalý úpadok zažívali židia a teda hlavne Júlia a jej rodina.

Kniha je písaná formou Juliinych zapiskov denníku, jej vzdor po boku Jirku, jej boj keď ho uz nebolo, boj za rodinu aby mali s čoho žiť, jej boj proti láske, ktorej sa aj tak nemohla ubrániť, jej sila zvládnuť všetky nastrahy a životné situacie, jej odvaha dať dole hviezdu a chodiť s hlavou vztýčenou, neskôr v Terezine sila aby sa nezbláznila, ach tak veľa utrpenia a prečo? Čo mu vadilo na židoch? Prečo nemohla Juliina rodina jednoducho odísť, prečo nemohli zhltnúť hrdosť a ujsť hneď keď to Jirka navrhol?

A Kamila? ta si v prítomnosti teda zažije riadne vtipné scénky, ktoré boli na odľahčenie deja perfektne a trefne.

Ja asi potrebujem ďalšiu knihu, jednoducho musím vedieť ako skončil malý David ako skončili všetci preživší ach jaj.

Krásně napsané, citlivé a tiché. Nejde o žádné velké drama, ale spíš o jemné vrstvy emocí, vztahů a vnitřního zmatku. Styl je jednoduchý, ale působivý. Četla jsem pomalu, s pocitem, že každé slovo má své místo.

Závěr trilogie od mé oblíbené autorky Barbory Linke je silným a emotivním vyvrcholením příběhu, který krásně propojuje minulost s přítomností. V tomto volně navazujícím díle se setkáváme s Julií – hrdinkou historické linie, jejíž osud poznáváme skrze deníkové zápisky a korespondenci. Její židovský původ a cesta do Terezína nás zavádějí do světa plného bolesti, nespravedlnosti a krutosti. Přesto mezi řádky cítíme i naději – díky rodinné soudržnosti a pevným vztahům. Líbila se mi možnost nahlédnout pod pokličku židovských tradic, které dodávají příběhu hloubku a autentičnost. Potěšila mě i zmínka (a pro mě nové informace) o Nicholasi Wintonovi. A nesmím zapomenout na dojemnou cestu za láskou – byť Julie už o jednu lásku přišla.

Druhá dějová linie se odehrává v současnosti a sleduje Kamilu – ženu po rozvodu, která hledá nový směr, smysl života a možná i samu sebe. Její proměna a cesta k „novému já“ je inspirující, přirozená a citlivě napsaná. Autorka sice využívá klasický motiv milostného trojúhelníku, ale zpracovává jej s lehkostí a originalitou. V jejím podání nepůsobí jako klišé, ale silný prvek příběhu, který vás vtáhne a nepustí .

Kniha je navíc nádherně zpracovaná – potěší nejen hlubokým a poutavým dějem, ale i promyšlenými detaily jako je mapa na předsádce a seznamem postav, který pomáhá čtenáři se v příběhu lépe zorientovat. A ta obálka! Nádherná!

Poslední díl trilogie nijak nezaostává za předešlými dvěma díly.
Opět se vracíme do bolestné historie našeho státu a to přesně do doby okupace v roce 1939. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je židovská dívka Julie, kterou jsme potkali již v minulých dílech. Představí nám svou rodinu, víru i židovské svátky a tradice. A je to představení vskutku zajímavé, zvlášť když víme, co se bude dít.
Autorka krásně vystihla atmosféru Protektorátu, vystupňovala napětí tak, že jsem knihu nemohla odložit, doufala v dobrý konec a držela Julince palce.
V druhé dějové lince poznáváme Kamilu, která v současnosti čte Juliiny deníky. Její příběh s nenaplněnou touhou po založení rodiny je srdcervoucí, ale více mě zajímala židovská rodina a její příběh.
Opět krásný, i když bolestivý návrat do minulosti, který se snaží předat poselství o tom, abychom teď a tady vážili toho, co máme.

Krásná trilogie. Tento poslední díl je hlavně o Julii, její rodině, židovských tradicích a jejich pobytu v Terezíně. Druhá linie ze současnosti o Kamile, která čte její deníky po své babičce Ester.
"Lidé čekají celý týden na pátek, celou zimu na léto, celé roky na lásku. Život je dar a my ho nesmíme promarnit. Tak nesněme svůj život, žijme svůj sen!"

#pismemmojipritelkyne @barbora.linke @motto_redakce

Tretí diel série, ktorá voľné nadväzuje na predchádzajúce dve. Tretí diel je o Julii, ale tiež o Kamile, vnučke Ester a Soni.

V tretej časti sa viac dozvedáme, aký má Kamila život. Kamila po rozvode a veľkej strate hľadá novú prácu. Dostane príležitosť a tak sa jej šéfom stane chlapík z parkoviska...

Druhá dejová linka je O Júlii. Jej denníky aj listy boli zaujímavé a najviac som sa rozcitlivela pri odchode Dávidka. Z predchádzajúcich častí som však mala za to, že to Júlia mala ťažšie. V tejto časti mi chýbalo aj viac z Terezína. Chápem, že chcela autorka dejovo vsunúť denníky a listy, ktoré číta Kamila a aby sedeli časovo, ale zaujímavú časť nechala na koniec a to by si zaslúžilo rozprávať bližšie a určite obšírnejšie.

Na konci je tabuľka osôb z príbehov, bližší opis kde skončili a či prežili.

Ďakujem @traceybeegee za štafetu.

#stafetovyzavislak

Třetí díl z volně navazující série Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky.
Za mě určitě nejlepší ze všech dílů, kniha je čtivá a napínavá od začátku do konce.

Kamila je čerstvě po rozvodu, nastupuje do nové práce a zaplétá se do milostného trojúhelníku. Po babičce zdědila deníky Židovky Julie, které si pročítá.
Druhou dějovou linkou je minulost, a to jsou právě Juliiny zápisky díky kterým poznáváme její osud jako Židovky v době války. Julie nám přiblíží život svojí židovské rodiny, jejich zvyky a tradice, ale také jak se svět otáčí zády k Židům během války, je pro ně spousta zákazů, příkazů a vůbec to nemají lehké. Potkává se s Ezrou, kamarádem z dětství, kterého nemůže vystát, a nebo si to jen namlouvá?

Líbila se mi soudržnost rodiny, hlavně u loučení s Davídkem, to pro mě bylo hodně emotivní. Celou jejich rodinu nemine transport do Terezína, kde autorka dokonale vystihne krušné časy. Není to jen hlad a špatná hygiena, co jsou na denním pořádku, ale i tvrdá práce, různé nemoci, strach, bezmoc.

Bavily mě oba příběhy, z minulosti o trochu víc. Starší dějové linky mám radši i u jiných knih, většinou bývají zajímavější. Ale Kamilu jsem si také oblíbila, a i když si ani ona neprocházela příliš šťastným obdobím, bylo příjemné na chvíli utéct od nelehkého čtení deníků.

V závěru je tabulka s postavami, které se objevují v knize a jejich osud. Doporučuji číst až po přečtení, jde o spoilery. Já se přiznám, že jsem se několikrát mrkla :o) Nechybí ani odkaz na židovský slovníček.

„Znám jedno hezké přísloví pocházející z Indie. Zasej myšlenku a sklidíš čin, zasej čin a sklidíš zvyk, zasej zvyk a sklidíš charakter, zasej charakter a sklidíš osud, hezký osud."

Celou sérii moc doporučuji a těším se na další knihy autorky.

Příběh Julie byl zajímavý, jen poněkud rychle ukončený. Moc mi nesedla dějová linka ze současnosti, ale i tak se mi knížka líbila.

23/2025
PÍSMEM MOJÍ PŘÍTELKYNĚ
BARBORA LINKE
Nakl. Motto nakladatelství
Rok vydání 2024
Celkem 344 stran

Do třetice všeho dobrého i zlého se říká. V tomto případě naštěstí dobrého. Možná vlastně nejlepšího ze všech tří autorčiných knih.

Po předchozích knihách, které se věnovaly dvojčatům Ester a Soni, se autorka rozhodla nám přiblížit příběh židovky Julie, která byla svým způsobem s našimi dvojčaty rovněž spjata.

Když jsem o Julii četla v předchozích příbězích, říkala jsem si, že by mě zajímalo, co jí osud připravil, proto jsem měla velkou radost, když jsem zjistila, že závěrečný díl této volné trilogie bude právě o ní a její rodině.

Bylo mi však zároveň jasné vzhledem k tomu, že se bude odehrávat během války, že Julii asi nic dobrého nečeká.

Sledujeme tak příběh jedné obyčejné židovské rodiny prostřednictvím Juliiných deníků a dopisů, které v lince současné čte a studuje Kamila. Tu také okrajově známe z předchozích dílů, ale zde dostala její linka větší prostor, což teda za mě vůbec nebylo nutné, příběh Kamily mi bohužel nesedl.

Každopádně příběh z válečného období, kdy sledujeme, jak se rozpadá život jedné židovské rodiny, byl velice silný. Například scéna točící se kolem Wintonových vlaků mě prostě rozbrečela naprosto šíleně. A těch srdceryvných scén tam bylo více, osud této rodině pořádně naložil. A vlastně nejenom jim. Dozvěděli jsme se také hodně o židovských tradicích a zvyklostech – a to já mám vždy ráda.

Na konci knihy je tabulka, ve které se dozvíte o osudech všech postav z knihy, což považuji za skvělý nápad, jenom pozor, studovat tabulku opravdu až po dočtení, jinak byste si všechno vyspoilerovali.

Vlastně kromě linky ze současnosti, která mi přišla trošku přitažená za vlasy, nemám knize co vytknout. Za mě nejlepší díl, to nejlepší nakonec, srdceryvné a bolavé čtení, ale hluboce a krásně lidsky napsané.
(LEDEN 2025)