Píseň písní

04.07.2023

Jaroslav Seifert ve svých vzpomínkách Všecky krásy světa vzpomíná v kapitole Na peróně v Kralupech, jak potkal židovku Elsičku, která jediná přežila koncentrák, a její krása mu připomněla, jak překládal Píseň písní. Elsička odjížděla do Kanady, kde chtěla začít znovu žít. Korzo na nádraží v Kralupech už dávno nefunguje jako před válkou. Jak asi dopadla Elsička? Píseň písní v Seifertově přebásnění je stále nádherná, i když už tu básník ani Elsička nejsou. Škoda, že ji dnešní čtenáři téměř neznají...

21.09.2021

„Jak jsi krásná, moje přítelkyně,
jak jsi krásná.
Tvé oči jsou holubice na okraji napajedla,
tvé vlasy stádečko mladých koz,
co poskakují z hory Gileádu,
tvé zuby ovce před stříháním,
když vystupují bílé z brodu –
žádná nezůstane neplodná,
dvě jehňátka vrhne každá z nich.“

(přebásnila Zuzana Nováková, vydání Blok 1995)

Nádherné milostné básně, které k nám promlouvají z hlubin času. Pro mě mají ale zcela osobní význam, tenhle malý sešitek na mě nedávno nečekaně vypadl z knihovny; je to již dávno, co jsem ho dostala, od někoho, kdo mi byl tehdy hodně drahý…

19.12.2020

Zavřete okna plná hluku a poslouchejte. Tak zakončuje doslov překladatel Písně písní. Tahle úzká publikace přeložená Seifertem a Stanislavem Segertem a doplněná kresbami Jaroslava Šerýcha, mě okouzlila. Nedokáži to popsat. Už při čtení jsem si některé části opsala a budu se k nim nejspíš vracet. A taky si konečně musím udělat čas na Fráňu Šrámka, Heinricha Heineho a další básníky. Poezie je krásná. Poezie je částečnou potravou pro duši. Poezie je hudba ve slovech. A můj obdiv mají překladatelé poezie. A pisálci poezie. I když to už mluvím spíš hodně obecně a ne ke knize samotné...