Píseň oceli

64/2025: 17. - 19.10.

Kniha je čtivá a hlavní postavy jsou sympatické a táhnou celou knihu. Děj není až tak podstatný, ono ho tam vlastně tolik ani není. Jedná se spíše o několik dobrodružství, takový soubor povídek. Vzhledem k tomu, že jednou z hlavní postav je bard a sukničkář, nelze se vyhnout myšlenkám na Zaklínače od Sapkowského a vidět v tom silnou inspiraci. Po dočtení knihy mám pocit, že "hlavnější" postava a tahou byl bard a ne drakobijec (a já radši ty čestné bručouny bojovníky). Jejich přátelství je milé a rozhovory a špičkování též humorné i když mě to ke konci knihy už nerozesmívalo (opakující se utahování z Cu, protože je stydlivý a Mi zas není prudérní ani trošku.

+ hlavní postavy a jejich přátelství
- žádný větší příběh v pozadí, který by propojil a navnadil na další díl
- kouzelný mluvící meč, který po celou knihu mlčí a jediné "kouzelné" je snad to, jak udatně s ním Cu bojuje. Nicméně boje nejsou nikterak zajímavě popsány. Za mě přímo odfláknuté typu - Sek. Sek. Výpad. :( (Ach jak doceňuji zpětně detailnost třeba od Correiary, kdy si člověk může boj představit do každého pohybu těla.)
- V knize občas jsou verše některých písní - ale vždy těch oplzlých a ne ty legendární a epické, o kterých bard básní.
- Pletačka osudu a zvolená cesta, tak nějak vyšuměla do ztracena. Ale to už jsem zmínila výše, že povídky nejsou nijak extra propojeny zápletkou, která by se odehrávala v pozadí. Zkušený čtenář se asi už dovtípil, že Maedyr (nebo jak se to píše) bude pravděpodobně důležitý článek v příběhu. Pokud se tedy nějaký příběh ve finále vůbec konat bude.

V jednu chvíli mi přišlo, že veškerý vtip v knize vychází z toho, že Minangard je sukničkář a pak o tom vypráví a nebo zpívá. Že kniha je z 50% jen o tom. Pak má kniha v jednu chvíli úplně jiný nádech. Pocity pochyb a bezcennosti a najednou zas skáčeme k bezstarostnému chování... To nebylo úplně přirozené a čekala bych nějaký další dopad a prohloubení postav.

Kdyby se bard nehonil za každou sukní a v knize by nebyl tento sexuální nádech, tak by to bylo velice pěkné YA fantasy.

Příjemná fantasy oddechovka zaměřená zejména na hlavní postavy, ale bez nějaké větší hloubky. Časem si ráda přečtu i další díl. Nicméně pokud nepřijde něco výjimečného v ději, tak za mě příjemné čtení, ale nic extra zapamatovatelného.

Nedotčeno.

Kdyby to nebylo tak tlustý... Kdyby toho nebyly další tři díly... Kdyby to v zápletce neskákalo, jak průměrný díl Simpsonových...

Příliš mnoho lepších knih, příliš málo času.

Moc pěkně jsem si počet bylo to docela dobře napsaný

Někdo přirovnává tento příběh k Zaklínači, někdo k Naslouchači.
Mně se v textu zatřpytil i Excalibur.
Z tónů bardovy harfy zazněl na chvíli husitský chorál.
V mojí poblázněné fantazií jsem objevila i Hrnečku vař, možná prince Bajaju :-) ?

V tom obrovském množství knih na trhu je asi těžké najít absolutně originální příběh. Přesto styl Michaely Merglové mě okouzlil.

Poetické, laskavé, trochu škádlivé, napínavé, pohádkové.

Každý si v tomto příběhu najde to své, i kdyby to mělo být ,,jenom" ryzí přátelství

P.S.: „Pravé tajemství života je hledání krásna.“ Anatole France

Audiokniha: absolutně fantasticky čte Jan Meduna

09.09.2025

Táto kniha je vlastne zbierkou niekoľkých príbehov. Sledujeme osudy barda Minangara a bojovníka Cuchenana, ktorých cesty sa raz pretnú a od istého momentu sa ich životy odohrávajú tak akosi spoločne. Sem-tam nad nimi preletí klasický drak, niekto vysloví nejaké divné klasické proroctvo a párkrát sa spomína aj klasický magický meč. Ono celkovo sú tam viaceré prvky tak trochu klasické, lebo to skrátka k tomu žánru patrí. A mne osobne to bolo absolútne jedno. Lebo to proste fungovalo.

Minangar a Cuchenan sú zaujímavá dvojka. Bavili ma ich interakcie, ich dobrodružstvá, ich rozdielnosť, ich životné príbehy. Lebo to všetko im dodávalo ten ďalší rozmer, vďaka ktorému vystupovali z papiera. Takže som ich trampoty prežívala spolu s nimi, smiala som sa, krčila obočie sústredením a v súbojoch (či už harfou alebo mečom) som im rozhodne držala palce. Bola to klasická zábava s klasickými kulisami a ja som sa klasicky bavila. K čomu iste dopomohla aj audiokniha (ak máte možnosť si audio vypočuť, určite to urobte, dáva tomu príbehu iný rozmer).

Takže... výsledok je taký, že to asi neohúri originálnosťou. Ale je to svižné, má to zaujímavé postavy, náboj, sem-tam sa mihne aj humor a celkovo to proste baví. A občas práve to celkom stačí. Nemusíme sa vždy hrať na veľké a hlboké.

(SPOILER) Tohle bylo zajímavé, hlavně proto, že byť se to tváří jako román, tak jsou to spíš na sebe navazující povídky. I tak to ale rozhodně stojí za přečtení.

Jo tak tohle je spolehlivě za všechny hvězdy. Bavil jsem se celých 600 stran, což není obvyklé. Je to fantasy jak řemen se vším co k tomu chci mít. Dobře napsané postavy a jejich vývoj. Vtípky, padouši, sem tam nějaká magie a samozřejmě boj. Za mě vše co můžete chtít.

Píseň oceli od Michaely Merglové je strhující fantasy plná humoru, akce a dobrodružství! Příběhy barda Minangara a drakobijce Cuchenana vás vtáhnou do světa draků, démonů a vtipných dialogů. Kniha, složená z propojených povídek, připomíná Zaklínače, ale s originálním českým šarmem. Charaktery jsou skvěle vykreslené – Minangarův švejk a Cuchenanova čestnost vytvářejí skvělou dynamiku. Čtivost, nadhled a špetka romantiky dělají z knihy ideální oddechovku. Těším se na další díly této úžasné série!

Draci? Kouzla? Nejsem na to krapet starej? No jasně že nejsem! Kua, to bylo fakt dobrý - až tak dobrý, že si člověk říká: "Seriál v čumbedně? Děkuji, nechci - to raději knihu! A nebo trilogii? JOOO!!!"
Po sérii Naslouchač (Petra Stehlíková) zjišťuji, že ty naše holky fakt umí psát... Zkuste to, je to dobrý i pro skorodědky, co se nebojí semo-támo zasnít. Howgh!

Od autorky znám jen Prokletou věž a tak jsem chtěl zkusit něco nového. A perfektně jsem se strefil. Tohle je nádherná kniha. Nenašel jsem snad jedinou slabinu. Hrdinné fantasy jak má být, plné divokých soubojů. Přitom popisované s nadhledem a velkou dávkou vtipu. A jako třešnička i nějaký ten nezávazný sex. Perfektně namixované. Bohužel autorka není Angloameričanka. To by tohle byl obrovský bestseler. Nás může těšit, že takové knihy vznikají i v naší kotlině.

Hrdinská fantasy, jak má být.
Akce, humor, napětí.
Vtipná dvojka hrdina a bard (lehká podobnost v Zaklínači).
Líbí se mi, že násilí není vyhrocené, sexy scény taky ne, prostě tam jsou a plynou přirozeně jako celá kniha.

"nejsme přátelé.." "Ještě ne. Ale dobrá přátelství začínají podle mých zkušeností společnými zážitky a jeden takový už máme za sebou. Takže co takhle odtáhnout ty mrtvoly někam stranou a pak se posadit na oběd ?"
...dívka váhavě přikývla..."

Z knihovny...fantasy, tlustá bichle, hezký obrázek - no neber to. A ejhle !! ještě to ma druhý díl... tak jsem se seznámila s Cuchenanem (což je podivné jméno, a nevím, ja se čte..a zkratka Cu působí ak trochu ..infantilně ? podivně ??) a potdhlým dvojčetem Marigolda Minangarem...jako fakt..tahle dvojka mi okamžitě připoměla Zaklínače...a jak jsme se dostali ke Dvanáctce, okamžitě mi zas připoměla Pětadvacítku Petry Stehlíkové (Naslouchač..) ale takové náměty se zas určitě opakují i v jiných fantasy (leda že by ne..)
Marigold II loví ženy, pěje o život, píše skvělé balady a občas zvrací, utíká, máchá nožíkem a snaší se hlavně neublížit jen sám sobě...
Cu alias Geralt II je zas narozdíl od Geralta upejpavější...mečem Kalveminou se ale ohání minimálně stejně dobře ..oba si tahají za sebou své příběhy a tajemství...
Objeví se sudička, přadlena osudu, princezny, pidižvíci...bardi, bardky, Raík a Bordacha, spousta prostého lidu, vnadných číšnic...zasmějete se, dojmete, budete se bát, s našimi hrdiny rvát o život... a pak na konci potkáte dívku, co neměla ráda hvězdy...
Prý povídky, ale v podstatě provázané do příběhu.
Hvězdičku ubírám za podobnost se zmíněným (ale možná autorce křivdím ;))a ve finále - aj kdyby to tak mělo být, ráda jsem se do tohohle vymyšleného hrdinského světa ponořila a ráda v něm i další díly setrvám.

"Bard si ji zkoumavě prohlížel. Sklopené oči, pěsti zaťaté a celé tělo stažené...Ano, tady se rýsoval příběh. .."

Dobrá fantasy kniha složená z několika na sebe navazujících povídek. Čtivá, vtipná, dějově povedená. Těším se na další díl.

Jsem Minangar, veršotepec z Údolí, snovač velkých příběhů, a především nejskvělejší vypravěč široko daleko. A tohle je můj příběh. Tedy můj a Cuchenana. Uprchlého otroka, ze kterého se stal drakobijce a nakonec i nejlepší ze slavné Dvanáctky pána Dussu. A právě tohle jsou příběhy, které Vám milé dámy, milí páni, budu v Písni oceli zpívat.

Tak tohle byla jízda od začátku do konce. Autorka se nijak nepáře s popisem a fungováním světa a na začátku nám ani nijak nepředstaví postavy. Prostě udělá lup, a hned tu máme boj s drakem. Vše ostatní se pomalu dozvídáme až potom. Ale víte co, já to sakra žrala.

Kniha je koncipována jako takové dobrodružné povídky barda Minangara a drakobijce Cuchenana. A vy víte, že já povídky moc nemusím. Jenže tady mi to vůbec nevadilo. Sice se jednalo o povídky, ale rozvíjel se i celý příběh. Vztahy mezi postavami, dozvěděli jsme se i hodně z minulosti nejen hlavních hrdinů. Zkrátka byly to takové povídky a zároveň nepovídky. Nevím jak lépe to popsat.

Každý příběh byl o něčem jiném a já se tak vždycky těšila na to, co ty dva opět čeká.

V knize si přijdou na své i čtenáři, kteří mají rádi mýtické bytosti. Objevují se zde totiž skřítci, trollové, velcí vlci, démoni, čarodějnice, princezny a hlavně draci.

Miluji humor, který mezi sebou má Minangar a Cu. Každý je naprosto jiný. Minangar je coby bard strašný záletník, který si nedělá s ničím hlavu. Co na tom, že je jeho vyvolená vdaná, to přece není nemoc. Cu je naopak stydlivý. Bojí se říct dámě svého srdce, co cítí. Je čestný a dělá si hlavu úplně ze všeho. A jelikož jsou jeden druhému naprostým opakem, humor je téměř na každé stránce.

,,Na světě jsou i důležitější věci než ženské."
,,Jmenuj jednu."
,,Čest."
,,Ta je pro ty, co neumějí dostat ženskou."

Malinko jsem tu viděla vliv Zaklínače. Minangar mi připomínal Marigolda a Cu zase Geralta. No zkrátka správná dvojka, kterou jsem si naprosto zamilovala.

Líbí se mi, že si kniha nehraje na žádnou velkou epickou fantasy. Je to zkrátka taková humorná oddechovka, kterou si většina z vás zamiluje stejně jako já.

Za zmínku stojí i nádherná mapa.

Už teď se moc těším až se pustím do dalších dílů.

18.02.2025

Skvělá česká fantasy, která si vás získá jak prostředím, kde se odehrává, tak i perfektně napsanými postavami a jejich interakcí. Hlavní dvojka je natolik svá, že jsem se často musel smát nahlas. I když vám některé charaktery či situace mohou připadat známé, nemáte ani vteřinu pocit, že se nudíte. Obzvláště v případě audioknihy načtené panem Medunou.

Tak tohle se fakt povedlo. Ano, kniha je nejspíše inspirovaná Zaklínačem – Cuchenan a Minangar mi velmi připomínali Geralta a Marigolda, stejně jako styl povídek místo jednoho příběhu skrz celou knihu. Ani jedno ale knize nic neubírá. Čtení ubíhalo fakt rychle, a co mě na knize opravdu baví, jsou rozhovory hlavních protagonistů a jejich charaktery. To, jak dokáže autorka skvěle vykreslit jednotlivé postavy a k nim přidat krásně uvěřitelné dialogy... Paráda. Hned jsem se po dočtení vrhl na druhý díl.

Jako bych to uz nekdy nekde cetla... ehm no nic, klasicka fantasy vpohode poslouchalo se to fajn pri uspavani.

Nejlepší fantasy, které jsem za poslední dobu četla. Nijak extrémně temné, láska boje fantastično.

Většinou se českým fantasy vyhýbám, ale tato série mě lákala už dlouho.
Byl to takový ten poctivý fantasy příběh kde je spouta příšer a hlavní hrdina, který je všechny zabíjí. Seveřan ve společnosti barda jsou absolutně skvělá dvojka.
Co v této knize ani náhodou nechybělo je povedený humor.
Já jsem si příběh užila a těším se na pokračování.