Píseň jedovatého stromu

Netradiční pohled na trpké dějiny Konga prostřednictvím rodiny baptistického kazatele. Příběh je vyprávěn pěti ženami v rozsahu třiceti let. Manželkou fanatického misionáře a jejich čtyřmi dcerami. Postupně se jako na vějíři otevírá netradiční soužití bílé rodiny s tradičním kmenem vesničky Kilanga. První rozsáhlejší část, která začíná příletem rodiny do Afriky v roce 1960, je ve velmi pomalém tempu, denní rutina se zde odráží ve vzájemném neporozumění. Dcera i manželka pod autoritářskou výchovou otce tiše přihlížejí jeho konání a coby jedinou naději vnímají v návratu domů. Po tragické události nabere kniha velmi rychlého spádu. Útěk žen z rozvráceného Konga doprovází neutěšená situace okolo nedlouho trvající nezávislosti země. Osudy matky a dcer následně sledujeme zkratkovitě až do 90. let a velmi intenzivně se prohlubují jejich vzájemně nesourodé charaktery.

Oceňuji využít coby vypravěčský styl rozdílné povahy žen, nicméně potenciál je vidět až v závěrečné části knihy. Chyběla mi větší rozdílnost ve vnímají situace (nejmladší dceři je pět let a je velmi hravá a nespoutaná, nejstarší je šestnáct a je povrchní), jak na konci autorka dokazuje, dalo se vytěžit více.

Autorka vystihla rozdílné vnímání kultur, nároků a animální i lidské jednání. Velmi spravedlivě rozděluje sympatie, ačkoli despotický Nathaniel moc kladných kreditů nenasbíral.

Nádherná, jedinečná, bolavá, krásná, dechberoucí... Kniha, která ve vás rozjitří veškeré možné emoce.

Některé pravdy jsou neměnné, a tak bolestivé, že o nich raději mlčíme, nebo se je bojíme přiznat. To, že žijete v tzv. civilizované zemi z vás ještě nedělá civilizovaného člověka!