Pipi Dlouhá punčocha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příhody ze života svérázné devítileté dívenky s nevšedním chováním, jménem (Pipi se celým jménem - v českém překladu - jmenuje Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha) i vzezřením, nejsou skutečně ledajaké. Pipi bydlí sama bez rodičů v domku na okraji města, společníkem jí je pouze malá opička a kůň. Není však vůbec smutná, prožívá spoustu veselých dobrodružství se svými přáteli. A jednou se dokonce vydá lodí za tatínkem, který je na dalekém ostrově černošským králem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2527/pipi-dlouha-puncocha-2527.jpg 4.51109
Nahrávám...

Komentáře (133)

Kniha Pipi Dlouhá punčocha

plamínek21
18. května

Když mi bylo 9 let dostala jsem pod stromeček tuhle knížku. Zrzavou divošku jsem milovala, obdivovala, prožívala jsem s ní všechno naplno - jak to jen děti dokáží. Mnohokrát ohmatanou knihu jsem pak po letech četla svým dětem, které si ji zamilovaly stejně jako tenkrát já. A dnes po 43 letech jsem Pipinku našla v knihovně a s úsměvem ji prolistovala. Obrázky jsou pořád stejné, smála jsem se panu Nelsonovi, vzpomněla si na Fridolína s harmonikou. Doba je šílená a knížka je pořád stejně nádherná.....hravost, lehkost, legrace, víra v dobro, přátelství a láska. Nutné si připomínat, že stále v nás jsou....Díky, paní Astrid !

ijcro
29. dubna

Četl jsem ji jako školáček, rozsekanou do kapitolek v časopise - tuším, že to byl Ohníček, ale nejsem si jist - a byla to fajn jízda. Když jsem ji četl z knihy po letech svým dětem, mělo to pořád určité kouzlo a přece jenom už vyprchala ta zvědavost, s jakou jsem ji poprvé četl sám. Prostě se na to dívám jen jako na veselý, nekonvenční (a to byl už i ve své době) příběh malé vydrzlé holky, která je svá a kašle na nějaká pohlouplá společenská pravidla a se svým fan klubem zažívá neobyčená dobrodružství, která se ale jiným očím mohou zdát jen sledem prostých lumpárniček.

Doporučuji (samozřejmě v tom správném věku)

:)


Lacie
28. března

Jako malá jsem Pipi viděla ve filmu, plula po moři hledat svého ztraceného tatínka. Pamatuji si, že se mi to tenkrát moc líbilo a vždycky mě mrzelo, že už jsem se k tomu podruhé nedostala. Pak byl v televizi seriál, to mě nebralo a ke knížce jsem se dostala až teď s dětmi. A ono to nešlo.
Asi jsem na to moc stará nebo mám moc dětí a vidím tam všechny ty špatnosti... nedokážu se do Pipi vcítit. Je mi jí napůl líto, napůl mi leze na nervy. Pokud nelítá s kamarády, je pořád sama, to bych nad ní brečela. Zároveň se vůbec neobtěžuje chovat aspoň minimálně slušně, takový rozjívený fracek, který neřeší, že lidem kolem ubližuje (ti jsou podáváni jako zkostnatělí protivové, přesto si takové jednání nezaslouží).
Dávám hvězdu za zvířecí kamarády a truhlu plnou pokladu, o který se aspoň štědře dělí.

mirektrubak
17. března

„Dokud srdce tluče a krev je horká, tak člověku žádná zima neublíží.“

Copatá anarchistka Pipi byla mojí dětskou hrdinkou (ne teda zdaleka tolik jako Nancy Blackettová, to zas jako pozor, Nancy je jen jedna! ;-) a já jsem byl zvědavý, jak na mě bude její živelná energie působit při čtení dospělýma unavenýma očima. A ono jo, bavilo! I když... na řadě míst jsem zvedal obočí a přemýšlel, jestli tuhle nebo támhle paní Lindgren nevložila do textu něco hlubšího a znepokojivého a jestli opravdu čtu rozverné bezproblémové dětské vyprávění – protože třeba Pipina manická činorodost na mě občas docela působila jako popis nezvládnutého traumatu z odloučení.
Ale pak jsem se rozhodl, že nebudu filozofovat ani psychologizovat ani jinak mudrovat a užíval jsem si ten ohňostroj bezbřehé fantazie a praštěných nápadů jako by mi bylo zase devět. :-)

Blanchidlo
23. února

Pipi je prostě Pipi :) nespoutaná, silná a svoje. Ideální čtivo před spaním pro klidné sny i v dospělém věku :)

Pajina68
16. února

Ještě mám doma první vydání, když mě a sestře rodiče kupovali Mateřídoušku. Pipi jsem jako malá holka milovala, dodnes si zpívám písničku ze seriálu, který kdysi běžel v televizi. Naučila jsem jí i mou malou vnučku. Po letech jsem knížku koupila svým dcerám a teď už se jen těším, až vnučka doroste do věku, abych jí z té knihy mohla i číst. Zatím ji zajímají hlavně obrázky.

GaleW
14. února

Jsem velmi vděčná, že pro mě a teď i pro moje děti byla na světě paní Lindgrenová, díky jejím knížkám je naše dětství bohaté na spoustu kamarádů, ať už z Bullerbynu nebo třeba z vily Vilekuly. Ty příběhy prostě baví. A umět pobavit děti, to je ten největší um v literatuře vůbec.

alef
11. února

„Já nikdy nepláču.“

Seznamte se, tohle je Pipi, plakající nad mrtvým ptáčkem a zároveň jednoznačně popírající, že by „brečela kvůli nějakému ptákovi“.
Totiž, ona pláče, jako každé jiné dítě, ale … nikdy neukazuje své slabosti!

Drzá, provokativní, revoltující podivínka bořící konvence, dokonale šťastná a svobodná volnomyšlenkářka, která má všechny předpoklady uskutečnit snad jakýkoliv dětský sen – to je Pipi.
Miluju tuhle veselou, odvážnou, nezkrotnou Pipi, oplývající geniální fantazií, s níž pitvoří slova (ve škole by se určitě ujala „nabosilka“ nebo „legracilka“), a která má pro všechny své podivnosti vždy nějaké vysvětlení.
Miluju na ní asi úplně všechno, i to jak lže, a pak sama přizná, že lže, aby původní tvrzení úplně popřela a případně ho nakonec obrátila úplně naruby … jak jinak než v další nesmysl.
Miluju i jak je jí všude plno, jak je vždy vidět a slyšet, i to, jak z jejího chování úplně čiší absolutní absence respektu k jakýmkoliv autoritám, touha uniknout pravidlům a zákazům dospělých … díky čemuž má pak dokonalé předpoklady k realizaci snad všech dětských snů.
V Pipině světě jsou totiž hranice od toho … aby se pokoušely a překračovaly!

Paní Lindgrenovou nejenom za Pipi upřímně obdivuji :-).

1