Pionýři, malované děti? - Pionýrská organizace ČSM a dětský kolektiv (1949–1968)

Pionýři, malované děti? - Pionýrská organizace ČSM a dětský kolektiv (1949–1968) https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495166/bmid_pionyri-malovane-deti-pionyrska-org-K5P-495166.jpg 4 4 4

Dětství spojené s pionýrským hnutím stále patří k životním zkušenostem výrazné části současné české společnosti. Přitom doposud chybělo moderní historické zpracování dějin Pionýrské organizace a různých charakteristických oblastí spjatých s pionýrským hnutím. Předkládaná publikace autorského kolektivu pod vedením historika Jiřího Knapíka (Slezská univerzita v Opavě) se věnuje nejstarší ze tří pionýrských organizací, které u nás v letech 1948–1989 působily, tedy Pionýrské organizaci Československého svazu mládeže, a to v souvislosti s dlouhodobým studiem dějin dětství v období socialismu. Předností knihy je opora v základním výzkumu klíčových archivních fondů, ve využití široké škály tištěných pramenů, dokumentárních filmů i umělecké tvorby s pionýrskou tematikou. Publikace zpřesňuje naše znalosti o samotném vzniku pionýrského hnutí v letech 1948–1950 v souvislosti se zánikem Junáka, zároveň nabízí detailní pohled na pokus o reformu hnutí v 60. letech a prosazování její nutnosti v řadách pionýrských pracovníků i stranického vedení. Reforma usilovala o řešení dlouhodobých „existenčních“ problémů PO ČSM: napětí mezi masovostí, výchovným posláním, garantovaným především vazbou na školu, a úsilím o atraktivitu pionýrských činností. Celý tento proces byl v podstatě hledáním vlastní identity pionýrského hnutí, nikoli pouze skrytou či přiznanou snahou vyrovnat se hnutí skautskému. Společně s fenoménem PO ČSM a jisker se autoři věnují dobovým představám o socialistickém dětském kolektivu a na tomto pozadí pojednávají i o některých pionýrských kolektivech, jež se vymykaly tehdejším standardům. Kniha mj. obsahuje i kapitolu Pionýr před kamerou: Od Pionýrského měsíčníku k Vlaštovce, která pojednává o zobrazování pionýrů v non-fiction filmu a na televizní obrazovce.... celý text

Přidat komentář

Denny456
08.11.2022 3 z 5

Každá historií zabyvající se kniha, která je kompilací více autorů, trochu trpí. Většinou nevyvážeností knihy ve prospěch některých autorů na úkor jiných. Navíc, když texty těch slabších autorů přicházejí až v pozdějším pořadí je to na první přečtení více patrné.

Jiří Knapík je bezesporu vyborný autor, který má téma Pionýr v malíčku a dodává spousty faktů, které nám ukazují systém práce před vznikem, po vzniku a v průběhu let působení této organizace. Jediné čeho lituji, že se zastavil v této knize v letech 1968 - 1970 a nepokračoval dále. Myslím, že by to bylo rozhodně k prospěchu knihy.

I Martin Franc je dobrý. Problém je, že opakuje spousty věcí, které jste na předešlých 160 stranách již četli. Škoda, že pánové spíše nenapsali společný text. Myslím, že by měl ještě větší údernost a především zajímavost.

Texty Franka Henschela a především Martiny Winkler jsou velmi slabé, ploché a ničím nepřispívají, což u literatury a dětských časopisů je fakt škoda.

Naopak Martin Štoll je opět výborný a čte se to jedním dechem.

Celkově nejsem úplně spokojen. Více Knapíka a Štolla a méně zbývajících autorů, více sevřít v jeden text a méně sborníku a rozhodně dodělat do roku 1990.

los
18.10.2022 3 z 5

taky vám nešlo na rozum, proč "malované děti nasedají do lodiček"?

materiálově bohatě podložené studie o pionýrském hnutí, zklamala mne jen velmi slabá a na informace a příklady chudá kapitola o dobové dětské beletrii o pionýrech a pro pionýry


Leona333
15.09.2022 5 z 5

Ač jsem v dětství byla jen jiskřička, pionýrkou byla jen krátce - to mě jen tak lehce lízlo a k svazákům, po převratu byla cesta uzavřena... Přesto jsem se na tuhle, dosti objemnou knihu těšila. Má zvědavost a i dětské vzpomínky jsou tím důvodem, proč jsem si knihu zakoupila, přečetla a opakovaně v ní listovala...
Musím zkonstatovat, že je kniha velice dobře udělána a popsána. Některé věci v ní s odstupem času vnímám jako tragikomické, jiné úsměvné, motivující, i mrazivé. Je v ní silně zachycena ideologie doby, ve které žili hlavně moji rodiče a nejenom oni.
Každopádně se dá, z mého úhlu pohledu na knihu a její obsah, dívat z několika stran. Záleželo vždy na tom, kde a kdo vedl děti a mládež k ,,výchovně podpůrných věcí a myšlenek..." Pokud to byl soudruh, či soudružka kovaná ideály socialismu, tak to mohl být těžký vopruz... Pokud to však byl člověk, který za vším neviděl jen červené hvězdičky a červenou - rudou barvu..., ale snažil se k výchově dětí a jejich potřebám přistupovat normálně a s nadhledem, tak pak za sebe musím říct, že jsem se i párkrát do pionýra na kamarády a kamarádky těšila. Bylo to jiné dětství, než mají dnešní děti. Bylo plné hraním si venku, děláním nemožných kravin a šprťouchlat s ostatními..., s uvázaným červeným šátkem na krku, nebo po většinu času bez něj...

Apo73
12.06.2022 5 z 5

Jiří Knapík (s Martinem Francem) jsou značkou kvality. Tato souhrnná práce o Pionýrské organizaci, kterou inicioval J. Knapík a spolu s týmem ji přes tři roky dával dohromady, je klasickou ukázkou, co má v historiografii smysl - mapovat určité jevy, polemizovat s nimi, ale na základě snesených faktů, otevřít všechny archivy, které jenom jdou a pokusit se téma "rozřezat" na jednotlivé pláty a "rozbít" na prvočinitele. To se tady opět povedlo.