Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3015/bmid_petrolejove-lampy-cMe-3015.jpg
4
1278
209
Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Kniha vyšla původně pod názvem Vyprahlé touhy (1935), přepracované vyšlo 1944 pod názvem Petrolejové lampy.... celý text
Přidat komentář
Jaroslav Havlíček je skutečně mistr, na něhož může být česká literatura hrdá.
(V současné době bohužel na téma manželství vychází hory knih od grafomanských autorek, které si odskočily od plotny s nápadem, že mezi pečením bábovky a kojením napíšou emotivní román o tom, jak to v životě chodí. Podle toho to také na současném literárním poli vypadá.):)
Jak to v životě doopravdy chodí, věděl například starý dobrý, naturalistický Havlíček, aniž by svým psaním musel urážet vkus a inteligenci čtenáře. Přitom je jeho styl srozumitelný, skutečné emoce mu neschází, dílo má spád a ještě se dobře čte.
Bohatá, neatraktivní Štěpka v románu sice za pět minut dvanáct konečně získá sedláckého manžela, dříve důstojníka, který jí ovšem zatajil, že má syfilis, umírá a potřebuje finanční zázemí a ošetřovatelku. Tím se rozjíždí nejdůležitější zápletka skvěle vygradovaného a strhujícího psychologického románu, jemuž žádné "bábovky" nesahají ani po kotníky.
Štěpka se stává z měšťanské slečinky praktickou selkou, která musí mnohé úsměšky přehlédnout, zapnout všechny síly a postarat se o nefunkční, novou rodinu.
Škoda, že Havlíček nestihl dokončit původní záměr, a to sice, že román bude první ze čtyř, a bude se nadále věnovat dalším osudům Štěpky a jejímu rodnému městu.
Děkuji skutečnému spisovateli za jeho dílo a mrzí mě, že zemřel tak brzo a nestihl toho napsat víc. Bohužel mu do života zasáhla první světová, studoval vysokou školu a pak zase měl náročné zaměstnání v bance. Svá propracovaná, psychologická díla psal po večerech, což je pro mě obdivuhodné až neuvěřitelné. Opravdu škoda, že od osudu nedostal na svojí tvorbu trochu víc času.
Výborné ztvárnění maloměsta se všemi jeho typickými obyvateli. I okrajové postavy mají hloubku a vývoj, u hlavních je pak psychologická drobnokresba místy dojímavá, místy až odpudivá, ale především zcela realistická. Tragédie se odehrává v prostředí, které všechno umenšuje, proměňuje v klep a posměšek, kde se místo soucitu projevuje pokrytecké pohoršení, kde přinejlepším na dramata není čas, protože je pořád co dělat i bez nich. V tom je velká výmluvnost a působivost románu. Jediné, co mi občas zaskřípalo, jsou na můj vkus trochu vykonstruovaná zastavení Štěpčiny křížové cesty od posměšků pro její nezávislost po rozpad rodiny a uměle budované paradoxy. Havlíček je pečlivý konstruktér, občas až moc, ale to je jen malá nedokonalost.
Kniha i film, které mohu číst a vidět stále dokola. Vždy mě stejně dojímá Štěpčin životní příběh a tolik bych jí přála, aby k ní osud nebyl tak krutý. O to víc obdivuji její sílu, nezdolnost a odhodlání, se kterým vše nakonec zvládne. Miluju knihy Jaroslava Havlíčka, takže i zde mě vždy jeho úžasný spisovatelský styl dokonale vtáhne do děje příběhu a vůbec mi nevadí, že vím, jak vše dopadne.
Jedna z mála knih klasické české literatury, která ani časem nic neztratila na své aktuálnosti, popis charakterů postav je naprosto dokonalý.
Jaroslav Havlíček si nebere servítky a přesně vystihuje jak hlavní charaktery, tak nemilosrdnou maloměstskou společnost. Jaký jiný život mohla Štěpka mít, kdyby se nemusela přizpůsobovat očekávání ostatních.
Příběh o touze, bolesti a síle. Psychologie postav je popsána tak dokonale, až to probouzí opravdovou hrůzu. Tento rys společně s popisem životního stylu a názorů postav v knize vytvořil neopakovatelné psychologické drama, ze kterého běhá mráz po zádech právě proto, že je tak překvapivě reálný a blízký.
Po mnohonásobném shlédnutí filmu s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem a po úžasném zážitku z představení Juraje Herze s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem jsem se konečně dokopala k přečtení této klasiky. Vůbec mi nevadila popisnost knihy a ještě více mi přiblížila syrovost a drsnost života Štěpy, která se vymykala soudobé morálce své doby.
'Petrolejové lampy' čtu po 'Paní Bovaryové' a 'Eleanor se má vážně skvěle' a je zvláštní, jak se to někdy sejde... tím mám na mysli, že to, co mi v obou zmíněných knihách chybělo, je právě tady. Osud Štěpky není líčený s ukňouraným patosem, ani noblesní odtažitostí. Je prostě líčen přímo, takový, jaký je - nemilosrdný, ale bez času na to vám vysvětlovat proč. Ale přesně tak to je a tak to funguje. Adaptaci s Čepkem a Janžurovou (ta má do své literární předlohy hodně daleko, ale stejně to funguje) jsem viděl už v roce 2008 a přemýšlím, jakou roli hraje nostalgie. Na Havlíčkovy psychologické majstrštyky jsem se chystal už delší dobu. Jeho próza je prostě kvalitou, přístupem a celkovou literární úrovní, dost jinde.
Pro mě naprostá klasika, "povinná literatura" všech aspoň trochu vzdělaných lidí, kt. je ale skvělá. Poprvé jsem ji četla někdy ve věku 12,13 let, a už tehdy jsem byla šokována otevřenou sondou do maloměstské společnosti. Výborná psychologie postav i znalost prostředí. Na základě této knihy jsem přečetla všechny ostatní od pana Havlíčka a přišel mi velmi pokrokový a moderní na dobu, ve kt. tvořil.
Četla jsem ji opakovaně a tvoří přirozenou součást mé knihovny už od puberty - pořídila jsem si ji ze zrušené (tehdy závodní) knihovny, takže za kačku :-)
Četla jsem tedy starší vydání a Kniha mi sama o sobě nepřišla špatná. Důvod pro strhnutí hvězdiček jsou kapitoly, které vlastně pro mě zbytečně natahovaly knihu i děj.
Nečekala jsem, že mě tahle kniha tak nadchne, četla jsem ji s ostýchavým nadšením-přece jen málokdo ten děj nezná. Co mě místy trochu zaráželo byla přímost a někdy až krutost s jakou autor popisuje charaktery hlavních hrdinů a peripetie jejich životů. Např. Štěpky mi bylo většinu knihy prostě líto, protože tak, jak je vylíčená, nemohla prakticky svůj osud příliš změnit...a ani další aktéři si moc slitování nezasloužili. Ale asi proto je ta kniha opravdu jedinečná, protože dobu, a problémy, které přinášela, popisuje bez zbytečných okras a velmi napřímo.
Smutný obraz toho, jak fungujeme ve společnosti. Stále stejné přizpůsobování se tomu, jak by podle okolí náš život měl vypadat - občas i za cenu vlastního neštěstí. Aktuální téma napříč staletími. Štěpka byla sympatickou postavou, doufala jsem že jí ten život nakonec ještě nějak vyjde. Vývoj děje a závěr vedený touto cestou, mě ale zanechal více dumající nad spostou věcí, což je určitě příznivý pocit po přečtení knihy.
Filmové zpracování sem zatím ještě neviděla, ale uvidím jak se dostanu, zdali je lepší kniha či film. Za mě kniha zajímavá,čtivá některé popisy sice dlouhé, ale jinak klasika.
Za mne výborná kniha a stejně výborný film...jedna z mála, kdy opravdu nejsem schopná se rozhodnout, zda je lepší film nebo kniha. Kniha je samozřejmě podrobnější a byť psaná starší formou jazyka je čtivá a víc vykreslí příběh a jednotlivé postavy...Nicméně herecký koncert Pavla Maliny v podobě Petra Čepka prostě nemá chybu a Štěpka alias paní Janžurová mu v tom zdárně sekunduje...Kniha ale rozhodně stojí za přečtení, byť už třeba jen z nostalgie a z úhlu dnes už nepochopitelného pohledu, jak dřív mnoho lidí uvažovalo a co je trápilo...Za mě plný počet bodů.
Baladické líčení přírody se střídá s přesným psychologickými portréty postav, naturalistickým popisem tělesného chátrání (ať už v důsledku stáří nebo choroby), zároveň je kniha nelítostnou sondou do společenského života na maloměstě přelomu 19. a 20. století se vší přetvářkou a předsudky (které, obávám se, bychom nalezli v nezměněné míře i dnes a nejen na maloměstě). Přes tento široký záběr je román kompaktní, nic není navíc. Fascinovalo mě zrání hlavní postavy Štěpky Kiliánové, resp. to, jak přesně ho dokázal autor zachytit. Jak vystihl obtíže ošklivé a neatraktivní slečny v době dospívání. I její postupnou proměnu v morálně silnou ženu. Film jsem neviděla a ani se o to nebudu snažit. Kniha je tak dobrá, že film prostě nemůže být lepší.
Ano! Tak tuto knihu jsem poprvé četla v rámci povinné četby k maturitě. A uchvátila mě natolik, že jsem si ji přečetla ještě dvakrát. Příběhy o běžných strastech i slastech každodenního života zkrátka neomrzí. Pro hlavní hrdinku bohužel spíše ta první varianta. I přesto je plná elánu a energie až do konce příběhu!
Velice krásná kniha. Nejvíce mne zaujal konec knihy, kdy jsem i pochopila plný význam názvu: Petrolejové lampy. Je to s příběhem více spjato, než to na první dojem působí.
Už dlouho jsem nečetla něco tak temného a bohužel v dnešní době pořád aktuálního (samozřejmě víc uhlazeného, méně okatého).
Vztahy přinášející výhody a ne opravdovou radost...
Díkybohu jsem poznala, že změna je možná... že lidé "zlí" můžou pochopit, můžou se pokusit o změnu, i když je to pro ně těžké...
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Kniha Petrolejové lampy je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 2 072x |
| Čtenářské výzvě | 182x |
| Doporučených | 105x |
| Knihotéce | 595x |
| Chystám se číst | 426x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 16x |
Velkolepé dílo z maloměsta, realismus až naturalismus, tíživé vědomí nevyhnutelného. Po krátké úvodní pasáži radostného života belle epoque tvrdé prozření v životní realitě. Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej. Zítra ach zítra kdopak ví, zítra si lehnem do rakví. Stejně vynikající je i film s Janžurovou v její životní roli a Čepkem, který se pro lajtnanta Malinu zrodil. Jak pyšně si vedla krásného cool lajtnanta po svatbě náměstím před závistivýma očima všech a jaké strašné ponížení prožila o málo let později na stejném místě před stejnou korzující maloměstskou smetánkou s troskou, která se z jejího muže stala. Havlíček je vpravdě světový spisovatel, kam se hrabou mnohá evropská či americká světová díla.